Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15914/bmid_krvavy-polednik-aneb-vecerni-cervan-gf2-15914.jpg
4
406
85
Když v roce 1985 vydal Cormac McCarthy svůj pátý román Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě, dočkal se pouze vlažného a rozpačitého přijetí. Postupem času však zájem čtenářstva i kritické obce narůstal a v dnešní době se kniha těší takřka kultovnímu statusu – je označována za McCarthyho vrcholné dílo a zároveň za jeden z nejdůležitějších amerických románů 20. století. Autor v tomto historickém románu popisuje řádění Glantonova gangu na texasko-mexických hranicích v letech 1849–1850. Valná většina dobových událostí a postav je skutečná, do děje jsou pak vpleteny také smyšlené osudy hlavního hrdiny, bezejmenného „kluka“. Co však Krvavý poledník od jiných historických próz zásadně odlišuje, je autorův osobitý styl a hloubka filozofické vize. Autor k popisům brutálního násilí a nelítostné pustiny používá archaizující biblicko-barokní jazyk, jenž slouží současně také jako kryptické médium odkazující na nejrůznější myšlenkové směry: mystické křesťanství Jakoba Boehma, vůli k moci Friedricha Nietzscheho, stará gnostická učení i tarotové arkány. Z uměleckých paralel pak nelze nezmínit Homérovu Ilias, Danteho Peklo, či Melvillovu Bílou velrybu, malby Hieronyma Bosche či westerny Sama Peckinpaha. Krvavý poledník přináší zážitek nejen pronikavý, zneklidňující a drásavý, ale svým způsobem také zvráceně krásný. Chyťte se hrušky sedla – vyrážíme!... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
Blood Meridian or the Evening Redness in the West , 1985
více info...
Přidat komentář
McCarthy patrí k pätici najzásadnejších autorov mojej čitateľskej kariéry a jeho Krvavý poledník je pre mňa modlou. Opisom miesta, postáv, dialógmi i nadhodeným konfliktom predstavuje presne tú knihu, ktorú som celý život hľadal a našťastie našiel. Medzník histórie.
Že úděl psance štvaného pustinou není ničím náš? Čím jiným pak jest život bez strachu z Boha?
Každý jeden řádek(!) tohoto bizarního díla přináší buď vzácnou, či vzácně formulovanou zprávu o poušti. A lhostejno, zda o té geografické, či duševní.
McCarthy svou partu neúprosně táhne žíravým světem pod (o)bludnou hvězdou, kde je bez okolků nechává vykuchávat jejich vlastními démony. Autora nelze vinit; přítomné zlo není glorifikováno, jen věcně líčeno vypravěčem s dikcí přesluhujícího koronera.
Brilantně nastavené zrcadlo odvrácené straně lidstva - byvšího, jsoucího, budoucího...
Standing ovation Martinovi Svobodovi a jeho týmu za popasování se s "překladatelskou řezničinou".
Bom dia.
Na svete je mnoho veci, ktery jsou skvely, protoze jsou dlouhy, napriklad muj penis, kadeni na zachode a Vladimir Dlouhy. Krvavy polednik tam ovsem nepatri, pac je dlouhej az moc.
S nasilim nemam zadnej problem a kdyby se treba za vrazdy nezaviralo, uz beham po meste s macetou a rezu lidem usi, ruce, prsa a zadky. V tyhle knize bylo ale tak monotonni, stejne jako dej, ze jsem po dvouste strance uz naprosto otupel. Sice ocenuji veci jako mimina poveseny na vanocnim stromku a skalpovani, ale tisickrat dokola to cist nemusim.
Kdyz uz se ke konci zacalo dit neco zajimavyho, bylo mi to docela burt. Jeste ze nejsem vegan! Zkratit to na polovinu, byla by to svanda a dal bych 10/10, takhle 6/10
Tak jsem dlouho váhal, kolik hvězd knížce přidělit. Nakonec jsem se rozhodl pro trojku. Knížka se čte docela dobře a popisy pouště jsou úžasné. Ovšem líčení bezdůvodného násilí, které je přítomné na každé straně knížky ve mě sympatie nevzbudilo. Ke knížce se rozhodně vracet nebudu a další autorovy knihy s podobným zaměřením (tedy všechny) s největší pravděpodobností číst nebudu.
Někde v doslovu téhle knihy se píše přibližně toto: "Od obdivu k McCarthymu vás může odradit jen slabý žaludek nebo optimistický náhled na svět." A tohle platí dvojnásob právě o Krvavém poledníku, je to opravdu syrové a drsné čtení. Namísto romantiky westernů dostanete krev, špínu, smrad a smrt, namísto nažehlených kovbojů zabijáky ozdobené náhrdelníky z lidských uší.
Nic pro slabé povahy, pokud si ale na tenhle příběh troufnete, dostane se vám do hlavy pořádně hluboko a zůstane vám tam hodně dlouho.
Pro mě, zatím, nejméně "stravitelná" McCarthyho kniha. Začal jsem ji číst před dvěma lety, nedočetl, vrátil se k ní až nyní a začal číst znovu. Nejen dějově se jedná o nelehké čtivo, ze kterého vám bude jen těžko, hnusně, na zvracení... To ale nejsou výtky. S dvěma kostkami ledu do panáka kyanidu se musí při čtení McCarthyho děl počítat dopředu automaticky. Není asi moc jiných knížek, které by tak věrně vykreslili Divoký západ. O hvězdu méně za to, že mi přece jen chyběl nějaký hlavní (anti)hrdina a "hraničářská trilogie" mě oslovila mnohem více. Pokud s McCarthym začínáte, sáhněte raději po ní.
Tahle knížka je jako příliš velká porce tataráku, kterou se do sebe snažíte nacpat – víte, že vám z toho bude těžko (a možná špatně), že z toho budete smrdět česnekem, ale přece byste to nenechali být, když je to tak dobré! Jenže proč je to vlastně tak dobré, to je samozřejmě otázka... Protože „Krvavý poledník“ je napsaný přesně tak, jak byste to od McCarthyho čekali – to znamená, že můžete rovnou zapomenout na zřetelný příběh, na přímou řeč oddělenou uvozovkami i na to, že byste se snad nějaké postavě podívali do hlavy a dozvěděli se, co si myslí. Hrdinové se tedy, jeden jako druhý, jeví jako bezcharakterní, bezpáteřní, nelítostní a agresivní hajzlové. A kdo vlastně ti hrdinové jsou? Lze vůbec některou z postav označit za hlavní? Je to bezejmenný „kluk“, který v sobě možná ještě uchovává kousek dobra a cti, ale který se nechává pasivně zmítat a unášet osudem? Nebo je to spíš „soudce“ Holden, inteligentní a vzdělaný vrah, ztělesnění těch nejtemnějších stránek lidské povahy? Nebo snad někdo jiný z Glantonova gangu lovců skalpů? Těžko říct...
„Krvavý poledník“ bývá nejčastěji charakterizován jako nesmírně násilný román, obsahující řadu brutálních, až nechutných scén. To je asi do značné míry pravda, protože veškerý děj koneckonců sestává z toho, jak postavy někam přijedou, někoho tam zabijí a pak jedou dál. Těch masakrů je ale zkrátka moc, takže na čtenáře po čase přestávají působit... A právě v tom možná tkví jádro pudla! „Krvavý poledník“ je totiž násilný především v tom smyslu, že je v něm násilí zobrazováno jako něco všedního, naprosto běžného, normálního. Když se s někým nepohodnete, když má dotyčný něco, co zrovna potřebujete, anebo se vám jednoduše nelíbí, tak ho prostě zabijete. Zabíjení je v „Krvavém poledníku“ tím nejúčinnějším a nejpoužívanějším způsobem řešení problémů (slovy jiného klasika: „Není člověk, není problém.“). A jak říká soudce Holden během jednoho ze svých mnoha filosofických monologů, je to naprosto přirozené – je to v nás.
„Krvavý poledník“ se mi nečetl snadno. Upřímně, i taková „Cesta“ byla podstatně stravitelnější. Ale ten román se prostě nedá nedočíst. Má v sobě něco až děsivě podmanivého, co způsobuje, že se stránky (i když pomalu a zdráhavě) otáčejí samy. Neříkám, že jsem pochytil veškeré do textu vložené odkazy (biblické a jiné), neříkám, že dokážu vnímat knihu jako nějaké gnostické podobenství, ale... Na „Krvavém poledníku“ prostě něco je. Ale protože si nejsem jistý, oč konkrétně se jedná, asi se protentokrát nejvyššího možného hodnocení zdržím. Hm... No a pokud byste raději dali přednost knize, která bude mít opravdový příběh a sympatické postavy, zkuste jiný můj oblíbený western, „Osamělou holubici“. Tyhle dva romány spolu mají společného tak maximálně to, že realisticky, bez servítků a příkras líčí to, jak to na americkém Divokém západě v 19. století vypadalo. Žádný jiný styčný bod opravdu nemají. Ale oba má cenu si přečíst.
P.S. A pokud byste snad chtěli navštívit Chihuahuu, Sonoru, Arizonu, případně jižní Kalifornii, tak po dočtení „Krvavého poledníku“ už asi ani nemusíte. Tak hezky, jak to dokáže McCarthy popsat, to tam podle mě stejně vypadat nebude...
Půjdu proti proudu, ale za mě obrovské zklamání. Že je McCarthy mistr ponuré atmosféry už vím, že dokáže s lehkostí a barvitě popisovat jakákoliv jatka i odpornosti také, ale i přes to všechno Krvavému poledníku něco chybí.
Možná je to samotným tématem - zřejmě krvavá westernová jatka, ani mexická surovost, nejsou pro mě natolik poutavé, ale Krvavý poledník byl pro mě jen krvavá fašírka naservírovaná v historickém hávu, okořeněná spoustou "keců" kolem.
Boží dítě i Vlak Sunset Limited mi připadají čtivější a zajímavější.
Je to kniha, která se dostane hluboko pod kůži. Autor zde velice sugestivně vykresluje násilí a krutosti páchané na indiánech, mexičanech a vlastně každém, kdo se dostane do rány Glantonovu gangu. Cena života je velice malá a každý o něj může v sekundě přijít. Od začátku sledujeme příběh kluka, který se nám v průběhu ztrácí, aby se nám opět zjevil ve finále s ďáblem, tedy soudcem. Některé jeho promluvy jsou pro mě asi nejzajímavějšími částmi knihy.
Můj postoj ke knize se měnil, čím déle jsem ji četl. Zpočátku se mi až příliš vnucovalo srovnání s autorovou Cestou - koneckonců i tahle kniha je o cestě, i v téhle knize je spousta šokujících scén, i v ní je hlavním hrdinou chlapec atd. - a v tomto srovnání prohrávala. Jakmile se však děj zkoncentroval víceméně na "souboj" mezi klukem a soudcem, vtáhlo mě to do děje a už nepustilo. Hodně přínosný je i doslov, umožní člověku, aby si uvědomil, jak je kniha mnohoznačná a kolik možností interpretace poskytuje. I když je to lidově vyjádřeno "masakr", stojí za to ty krvavé a brutální scény nějak překousnout a knížku si přečíst. Koneckonců v ní není nic, co by se také v té době reálně nedělo; McCarthy jen na rozdíl od jiných autorů našel odvahu tu realitu bez příkras popsat.
Jest opus oplývající historickým nádechem, pln násilí a krutostí, vraždění lidí všech společenství, jsa nevědomí ten, jenž s očima zavřenýma na povrchu zůstává, a nevědom zůstane dokud oči neotevře, hlínu nerozhrne a pod povrch nepodívá se.
Uff...na me takova tezka kniha. Jednak psanym stylem,ale i obsahem. Na krev jsem pripraveny byl,ostatne, v te dobe se asi na "pardon', "omluvte me" nebo. " s dovolenim", moc nehrálo...ovšem doporučím, člověk se nenudí.
Úžasná práce založená na historických faktech. Hlavu mám oskalpovanou ještě teď. Pokud nemáte rádi násilí, zvolte jinou knihu.
Dejiny USA boli a žiaľ sú dejiny plné násilia a krviprelievania. Moja druhá kniha od McCarthyho nám približuje udalosti krátko po americko-mexickej vojny kedy tlupy veteránov v snahe zarobiť si doláre, vraždili indiánov pre skalpy za ktoré im štátne orgány platili ! Časom ale zistili,že je ľahšie zabíjať a skalpovať nevinné mexické obyvateľstvo ktoré má rovnaké vlasy ako indiáni a navyše bez rizika. Glanton a jeho gang sú muži ktorí sa živia touto " prácou " a príbeh nás zoznámi ako to celé prebiehalo. Kniha je to veľmi násilná, krvavá kedy obeťami sú deti,ženy ale dokonca aj zvieratá. V tomto mi bol problém čítať knihu v ktorej skutočné historické udalosti sú opísané až človek má nutkanie knihu zavrieť a už ju neotvoriť.Kniha je to v podstate tenká ale číta sa dlho, na konci knihy je epilóg a rozbor knihy a prečo ju vlastne McCarthy napísal. Fascinovalo ma ako dokáže autor precízne, úsporne opísať krajinu, osobu, udalosť ako nestranný pozorovateľ ktorý len bezcitne opisuje západ slnka na púšti, mentálne chorú osobu ( blba ) alebo zabíjanie detí. Je v tom isté "čaro " ktoré sa nedá opísať bez toho aby neznelo obdivne a zvrátene. Dej nemá zmysel opisovať lebo je to skoro len jeden dlhý pochod vo viacerých časových celkoch ktoré zmysel ani nedávajú. Kniha má ešte jeden veľký zvláštny poklad...postavu ktorá sa možno ani nedá nazvať postavou lebo nevieme či je to TO, TEN alebo ONI...dokonca ani to nie je pravda...postava menom Sudca je veľká neznáma ktorá možno patrí a možno nepatrí do našej reality alebo je to len jeden veľký filozofický otáznik ktorým autor vytvoril otázky bez odpovedí ..kniha je plná filozofie a zvláštnej atmosféry kedy najviac do očí bije záhada menom sudca. Taká postava v knihách nebýva lebo nemá svoje hranice, minulosť ani dôvod na existenciu v takom svete aký autor opisuje. Desí nás...fascinuje nás..núti nás pýtať sa kto čo a prečo to je...ale autor je skúpy a neprezradí nám nič a to je to krásne tajomstvo pre ktoré sa oplatí túto zakrvavenú knihu prečítať.Pre prílišne zobrazovanie násilia z ktorého je človeku miestami zle som dal hodnotenie 80 % ale kniha ako celok je umelecké dielo.
S touhle knihou mám problém. Napsaná je dobře, to nemůžu říct:-) Ale všeho moc škodí. Na mne příliš brutality. (Je fakt, že mne autor varoval už názvem, takže na vidle jsem si naběhla sama.)
Krvavý poledník - jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků. McCarthyho knihy jsou často označovány za „romány pro muže“ a já s tím musím souhlasit. Nemyslím tím, že by jej ženy neměly číst, ale jeho styl je velmi přímý, čistý, bez odboček, zbytečných zápletek a tudíž nutných rozuzlení, ale také bez „citečků“ a zbytečných frází, zkrátka projev mužského chápání světa. A v tom je právě McCarthyho síla, která mě nepřestává fascinovat. Jeho knihy svým jazykem znovu otvírají prostor pro opravdový literární prožitek a uvědomění si lidské pomíjivosti symbolizované nekonečnou pouští, z jejíhož prachu se člověk pozvedá a v němž i pojde, nikým nepovšimnut a nepoznán.
Vybavíte si desperáta Calveru ze Sedmi statečných? Proti hrdinům Krvavého poledníku je to bodrý, neškodný chlapík. Stejné prostředí americko-mexického pomezí, stejný životní styl, podobné časové zařazení, ale úplně jiná realita. Nemusíme pochybovat o tom, že právě McCarthyho příběh je skutečnosti mnohem, mnohem blíž, a nejen proto, že čerpá z historických postav a dějů.
Děsivé, kruté, až morbidní scény se nepodobají ničemu, co bychom snad od westernového dobrodružství mohli čekat. Všichni do jednoho jsou tu nelítostné bestie a chladnokrevně neosobní je i způsob vyprávění. Ten kombinuje úsečný styl, známý třeba z McCarthyho Cesty, s archaicky květnatou mluvou, do níž vypravěč tu a tam sklouzne, aby vzápětí s lakonickým "Jelo se dál" postrčil čtenáře k dalšímu masakru.
Román nemá být jen naturalistickým zobrazením skutečnosti, je to především podobenství. Čeho přesně, to možná neví ani sám autor, ale jisté je, že jeho osou je groteskně démonická postava soudce Holdena, a hlavním tématem nikdy nekončící, amorální koloběh lidského utrpení a krutosti. Kdo si masochisticky liboval třeba v Caveově A uzřela oslice anděla, měl by ocenit i Poledník. Tohle je ale bez emocí. Mrazivě nelítostné a co se týče lidské podstaty bohužel hodně pravdivé.
Hodně brutální popis divokého západu.Žádná romantická máyovka s kladnými hrdiny.Tady žádné kladné postavy nejsou, všichni jsou hrozní a zlí, nebo ještě hroznější a zlejší.
Bohužel se mi kniha moc dobře nečetla, a to kvůli McCarthyho vypravěčskému stylu.Celkem dlouho mi také trvalo, než jsem si zvykl, že McCarthy při rozhovorech postav nepoužívá úvozovky.
Původně jsem chtěl dát knize jen dvě hvězdy, ale myslím,že to si zase nezaslouží, takže tři.
Brutání, odporné a velice temné. Za mě asi nejlepší kniha kterou jsem od autora četla. Postava soudce se mi líbila nejvíce. Kdosi mi kdysi řekl, že autorova Cesta je nechutná a odporná .. asi nečetl Poledník, protože ten je podle mě nesrovnatelně odpornější. Ráda se k příběhu časem vrátím.
"Záhadou je, že žádná záhada není."
Štítky knihy
vraždy 19. století americká literatura Indiáni westerny násilí dějiny USA teodicea
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Kniha Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 506x |
| Čtenářské výzvě | 19x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 233x |
| Chystám se číst | 250x |
| Chci si koupit | 70x |
| dalších seznamech | 6x |
Myšlenky o knize se mi honí hlavou, ale nedaří se mi je zachytit písmenky. Z knížky mám v hlavě i v srdci poušť. Krutou, nelítostnou, všudypřítomnou. Ne, poušť není místo pro mne. Stejně jako ani kniha nebyla nic pro mne. Její kvality a myšlenky v ní obsažené nezpochybňuji, ale je na mne příliš drsná.