Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě

02.07.2012

Pro milovníky filosofických úvah a větvených ideí je Krvavý poledník talířem s dobrotami. Já jsem ale mezi naditými odstavci vyzobával drsný příběh ze západu a vzpomínal na trefnost Cesty nebo Téhle země. Nenechte se tedy zmást lákavými anotacemi - tohle vskutku není ten sympaticky přímočarý McCarthy.

01.05.2012

Tato kniha v sobě skrývá mnoho vrstev a ani napodruhé jsem zdaleka nepobral všechno. Je to ale především o násilí v člověku, o tom, jak mělko je ukryto pod vnější fasádou a jak snadno se dostává na povrch. Glantonova banda začíná svou pouť s nějakým, byť značně pochybným cílem-lovit skalpy Apačů, kteří terorizují mexické obyvatelstvo. První výprava taková alespoň je. Lovci skalpů jsou samozřejmě drsní a krutí lidé, jejichž koně jsou ověšeni řemením z lidských kůží a sami muži na krku nosí škapulíře z lidských uší. Ale přece jen, chovají se alespoň v mezích drsné pohraniční normy. Jenže brzy začínají zabíjet stejně tak indiány, jako samotné Mexičany, které měli chránit, vždyť kdo rozezná skalp indiánský a mexický. No a v závěru už zabíjejí jen pro zabíjení samé, protože už nic jiného neumí a ani umět nechtějí. Z davu bezejmenných vrahounů vyčnívají tři postavy-sám Glanton, kluk, který jediný snad projevuje alespoň občas něco jako svědomí, ale hlavně soudce Holden. Jeho postava je nejzajímavější. Co je vůbec zač? Je to Ďábel? Podvodný šarlatán? Osud? Odpověď na tuto otázku vám McCarthy nedá, rozhodněte se sami. Je to pekelné čtení, ale je i pekelně dobré.

13.04.2011

Krvavý poledník je protkán filozofickými úvahami a co se týče morální stránky, nezastavuje se před ničím. Ovšem navzdory dobrému hodnocení jsem se do knihy nemohl dostat ani jsem se neubránil občasnému pocitu nudy, což jsem po výtečné Cestě nečekal. Brutální scény, kterých je opravdu dost, mi nevadily, ale jak se začaly shlukovat do velkého množství, přestaly být tak zajímavé, stejně tak i dějová linka neúnavného tažení Glantonovy tlupy zabijáků při honbě za indiánskými skalpy.
Samotné McCarthyho vyprávění je v Krvavém poledníku na můj vkus dosti nezúčastněné, což nezachránily ani poeticky laděné popisy vyprahlé krajiny a všudepřítomného spalujícího žáru. Jako plus můžu uvést postavu soudce Holdena a literární kořeny knihy, které sahají do historie hraničního území Spojených států a Mexika.

09.01.2011

Kniha mi připomíná stav, kdy vás rozpálené Slunce přivádí k šílenství. Motiv řádění gangu na texasko-mexické hranici v letech 1849-1850 hlásá skrze násilí a brutalitu pravdu o podstatě lidského druhu. McCarthy tomu dává doslova biblické rozměry, jeho výjevy jsou apokalypsou. Syrové a živé, bez debaty násilím nejvíce prošpikovaná kniha, jakou jsem kdy četl. Co by ostatním zabralo několik stránek, McCarthy zvládne v jednoduchých větách a i tak je to relativně dlouhá kniha. Soudce Holden je definitivně jedna z nejvíce fascinujících postav literatury, na kterou jsem narazil, ale trochu mě mrzí, že v jejím stínu stojí vůdce gangu, Glanton, který mi místy připadal snad ještě šílenější (a na rozdíl od soudce skutečně existoval a má reálný předobraz). Banda vraždících mašin a nespoutané zabíjení, čekejte spousty krve, skalpování, vraždění (připomnělo mi to, když jsme zabíjeli krávy a ovce na Islandu, všude bylo tolik krve, vnitřnosti, hlavy, člověk začne vidět rudě, začně být zvláštně hypnotizovaný a posedlý, pokračovat v tom dál). Ohromně se těším, až si tohle budu číst v průběhu let znovu a znovu, protože nevěřím, že tohle autor u mě čímkoliv překoná. Tohohle McCarthyho bych doporučoval číst velmi pomalu. A samozřejmě nemůžu nezmínit už roky odsouvanou filmovou adaptaci, mezi jejíž ideální sestavu by patřil Sam Peckinpah na režijní sesli, za kamerou bratři Coenové, kteří by se snažili nenásilně ovlivňovat Peckinpahův úsudek, v roli Holdena Marlon Brando a v roli Glantona Tom Hardy. No, sakra, to by bylo něco. Vážně něco. 'Blood Meridian' je definitivně McCarthyho opus magnum a kdybych od něj měl doporučit jednu jedinou knihu, byla by to tahle.