Kůň Převalského
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458846/bmid_kun-prevalskeho-ZmZ-458846.jpg
4
149
42
Klimatické kvarteto série
< 3. díl >
Kůň Převalského je příběh o opravdu posledních divoce žijících koních. Tyto koně byli vykresleni v jeskynních malbách ve Francii před mnoha tisíci let a žili po staletí na mongolských stepích, ale během dvacátého století byli vyhubeni všude na světě, kromě evropských zoo a rezervací. Ve třech silných příbězích doprovázíme zoologa Michala z Petrohradu, který v roce 1880 odjíždí do Mongolska lovit koně, veterinářku Karinu, která pracuje na navrácení koní zpět do stepí po rozpadu Sovětského svazu, a Evu, která v roce 2064 bojuje o to, aby mohla zůstat žít na opuštěné přírodní rezervaci v Norsku, zatímco se společnost a příroda kolem ní rozpadají. Život lidí, zvířat ani divokých koní ve výběhu nemůže pokračovat tak, jako dřív.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2021 , KontrastOriginální název:
Przewalskis hest , 2019
více info...
Přidat komentář
Text mě velice zasáhl, takovým tím vnitřním apelem na přežití za jakýchkoli podmínek, který je možná nenápadný, ale o to silnější a bezpodmínečný. Ale i poměrnou otevřeností v líčení traumat, které člověka potkaly a poznamenaly celý další jeho život (linka Karin), nebo třeba se zakázanou láskou a předsudky s ní spjatými (Míša). Ještě o fous lepší, citlivější a propracovanější než Historie včel. Nabízí naději, příslib něčeho lepšího, možnost zahojit rány. Skvělý text.
Ano, je to dobře napsané. Líbil se mi nejvíc příběh o Rusech. Ale musela jsem od toho odpočívat a nedočetla jsem. Asi jsem přecitlivělá, když se jedná o zacházení se zvířaty. Co všechno musela vytrpět, aby byl druh lidmi zachráněn. Proč? Vadilo by jim samotným, že vymřela?
Silné čtení o nálezech a ztrátách (včetně těch definitivních), o svobodě a předsudcích, o osobních hodnotách a běhu světa v době, kdy už téměř není naděje... Michail koncem 19. století v Rusku a Mongolsku, Karin v devadesátkách v Mongolsku a Eva v nedaleké budoucnosti v Norsku. A koně - ti především - a všechno, co představují.
"Moji divocí koně, kteří by vymřeli, nebýt lidí. Nebýt toho, že se kdysi jeden Rus a jeden Němec vypravili do Mongolska a chytili zástupce tohoto druhu, o kterém si všichni mysleli, že vymřel. Nebýt zaměstnanců zoologických zahrad a přírodních rezervací po celém světě, kteří o ně pečovali a znovu je rozmnožili. Nebýt jedné německé veterinářky, která je kdysi v devadesátých letech převezla zpátky do jejich domoviny a obětovala celý svůj život tomu, aby se tento druh rozrostl a osamostatnil.
"Dneska pro vás nic nemám," řekla jsem a ukázala jim prázdné ruce." (s. 462)
Výborne, realistické, bez zbytočných príkras. Veľmi ľahko sa číta obzvlášť ma chytil sa srdce Michaelov príbeh. Vystriedali sa všetky pocity. Odporúčam
Na třetí knihu z trilogie M. Lunde jsem se velmi těšila a téma mne nadchlo, jelikož s dětmi sledujeme projekt pražské ZOO Návrat koní P. do Mongolska. Přišlo mi líto, že o pražské aktivitě je v této knize jen minimální zmínka. Nicméně opět je to prvotřídní čtení a mohu doporučit nejen fandům do ochrany přírody.
Ze tří časových linií se mi nejvíce líbilo zpracování přítomnosti (návrat koní do Mongolska a osobní problémy syna hlavní hrdinky), minulost byla trošku rozvláčnější (což však krásně korespondovalo s tím, že se tenkrát prostě žilo méně hekticky, autorce se podařilo přenést mne v myšlenkách do té doby, vnímat její předsudky, historické pozadí, cestovat pomalu vlakem...). Budoucnost v tomto románu je málo optimistická a v ději je tu nejméně koní Převalského, zážitkově více odpovídá dojmu, který jsem si přinesla z románu Modrá.
Maja Lunde prostě umí psát! Těším se na další její knihu.
Kniha se mi ve finále líbila více jak "Historie včel".V mládí jsem hltal v Ábécéčku články z Pražské ZOO o chovu koně Převalského,takže jsem tušil o čem to asi trochu bude.
3 čtivé příběhy z minulosti,současnosti,budoucnosti,o lidech,kteří mnohdy obětovali to nejdůležitější pro záchranu koní.
Čtivá,neodložitelná a hlavně velmi zajímavá kniha se silným závěrem.
(SPOILER)
IUCN - červený seznam - civilizace - jedni devastují a druzí zachraňují. Dojemný zážitek a připomenutí, co všechno jsme schopni zachovat příští generaci. Pražská ZOO od r. 1921 pečuje o tohoto koně a od r. 1959 vede plemennou knihu. Následně vrací koně do divoké přírody Mongolska r. 1992, 2011, 2019 /některé země i do Číny/. Roku 2017 bylo na světě pouze 2019 kusů.
Zamlouvala by se mi na krátké vzdálenosti doprava: taxi-kůň a do vzdálenějších míst: veřejná doprava rychlovlakem.
Vyberte si od autorky knížku tu, kterou v knihovně máte a dejte vědět, zda se líbila. Doporučuji.
/Popovídání o koních, lidi sbližuje. Ale s dětmi u koní pozor, nepobíhat, i kůň může bolestivě nakopnout. Mají různou povahu jako lidé./
Všechny tři příběhy byly moc pěkné. Úsilí o záchranu skoro vyhynulého koně je fascinující o to víc, že má reálný základ. Výprava pro první exempláře byla popsána tak skvěle, že jsem i v domácím pohodlí cítila tu třeskutou zimu. Doufám, že budoucí osud koní Převalského i lidí bude optimističtější.
Osudy lidí v odlišných dobách a situacích, ale vždy spojené s plemenem divokého koně. Čtení této knihy mě zaujalo od prvních kapitol, střídání vypravěčů mi nevadilo, kapitoly jsou nazvané jejich jmény. Ženy-matky zde vystupující jsou silné, tvrdé k sobě i k ostatním - v jednom případě je to nutné pro přežití, v druhém zase z jiných důvodů. Ale síly ubývá, plány se mění. Mužský příběh je plný citů, nejprve jsem ho považovala za nejslabší (ta doba, ten způsob vyjadřování), ale byl působivý, především díky vypravěči (a také nebyl tak temný). Nemohla jsem číst pasáže s umírajícími a zabíjenými zvířaty. Celkově je to dost smutná kniha, přesto jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Další díl ze série klimatického kvarteta, po slabší Modré je Kůň Převalského pro mě opět výborná kniha, je to příběh o opravdu posledních divoce žijících koní, všechny tři životní příběhy - Michala, Karin i Evy se mi líbily, zajímavé téma, ekologický podtext, čtivé, konec dojemný, celou sérii doporučuji.
Knizka se mi moc libila a patri k mym nejoblibenejsim dilum z cele trilogie. Prestoze z ni cisi deprese a neutesenost (v kazde ze tri pribehu jineho druhu), mam pocit, ze i tak na me pusobila pozitivneji nez dily predchozi. Pribeh me opravdu donutil premyslet nad tim, zda maji nektere veci v nasem zivote smysl - v tomto pripade nejdriv snaha o chov divokeho kone a pote snaha o znovunalezeni jeho divokosti.
Zatím asi nejlepší díl ekologické tetralogie. Deprese a skepse se nese celým dílem, všemi příběhy. Kniha opět skvěle napsaná, velmi čtivá, zajímavá.
“Historie” tří lidí z různé doby spojená s osudem koně Převalského. Příběh navzdory poměrně nadupanému dění plyne zpočátku hodně pomalu, než získá na středním tempu, obsahuje hodně ekologického aktivismu i poměrně ostrého uvědomění si neúprosnosti přírodních zákonů a lidských nedostatků. Nejvíc jsem “litovala” koně a Mathiase, protože mít takovou citově vyprázdněnou matku jako je postava Karin je k pláči - vzdávám hold autorce, že se jí daří vyvolat velmi realistické emoce. Po přečtení se mě zmocňuje lehká deprese a to nejsem Greta.
Po knize Modrá je tato kniha více čtivá a zajímavá. Ale i přesto se mi nejvíce líbila kniha první-Historie včel. Tato kniha je zaměřena více na lidské pocity. Možná je to touto dobou, kdy jsem knihu četla, ale musím říct, že se mi četla velice těžce. Ani jednu postavu jsem si neoblíbila, neboť jejich rozhodnutí a minulost byly v knize vždy jen naznačeny a dále nerozvedeny i když měly důsledek na jejich jednání. Jinak je kniha zajímavá a líbil se mi reálný podklad s odchytem a poté i návratem kertaka. Dovedu si představit, že si někdy v budoucnu knihu přečtu ještě jednou.
Za mě zatím nejméně povedená kniha z celé série. Koně zde hrají jen malou roli, zatímco v prvních dvou knihách včely a voda nesly roli hlavní. Vadí mi také sebeobětování se Evy a Karin ve prospěch zvířat na úkor vlastních dětí. Konec knihy na mě zůstal až moc neúplný.
Za mě nejlepší díl série. Asi nejvíc mě bavil příběh Michaila ale všechny stály za to. Po Modré velké zlepšení
Knihy od této autorky mám přečtené všechny. Musím přiznat, že tato se mi četla nejhůře. Koně miluji a téma bylo velmi výstižné, ale velmi dlouho jsem se pořádně nedokázala začíst. Možná i proto, že osobní linie pocitů jednotlivých postav byla stavěná do popředí více než u předchozích příběhů. A měla jsem pocit jejich zbytečného rozvádění.
Ponořit se do děje se mi podařilo až v poslední třetině. Jsem ráda že jsem knihu dočetla. Příběhy byly velmi zajímavé, i když musím přiznat, že postava Karin mě neskutečně vytáčela.
Opět příběh s výstižným ekologickým podtextem, opět vypovídající víc, než si chtějí mnozí z nás přiznat. Autorka to umí a její profesionalita s jakou přistupuje k zpracování děje a jeho faktů a historické propojenosti je obdivuhodná. Už jen proto musím hodnotit plným počtem hvězd. Takové knihy si to zaslouží, takové potřebujeme.
(SPOILER)
3,5*
o koních (Převalského) a lidech - člověk jako agresor i zachránce
ze tří příběhů tvořících román, si mě nejvíc získal ten Michailův. a nejspíš by mi i stačila pouze tato vypravěčská linie jako samostatná kniha. putování městského člověka z 19. století po drsné divočině (kde najde i to, co nečekal, a co tam ale bohužel musí zanechat) mě bavilo nejvíc; Michail je z protagonistů knihy taky nejcitovější a nejněžnější. obě ženy jsou dosti tvrdé - Karin žene až autistická umanutost a válečné trauma, Evu zas autorka vystavuje mimořádně krušným podmínkám. Evina "nejmladší" část mi připomněla, jak jsem po všech těch letech dystopických témat už přejedená. byť musím uznat, že kulisy téměř prázdné soukromé zoo kdesi v Norsku dávají postkatastrofické depresivnosti extra grády.
vztah člověka a koně P. pro mě dobře ilustruje, jak to tu vedeme. koně objevíme, prakticky vyhubíme, jen tak tak zachráníme a nakonec vracíme tam, odkud jsme ho odvezli. a román hezky ukazuje, kolik koní a hříbat za to muselo zaplatit životem. záchrana se povedla, což je ta lepší možnost, které se mnoho živočišných druh nedožilo. ale nemůžu se zbavit dojmu, že kdybychom je nechali na pokoji v první řadě, nebylo nutné je zachraňovat a pak dojemně navracet zpátky domů.
Štítky knihy
ekologie koně příroda člověk a příroda člověk a zvíře kůň Převalského romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
Kniha Kůň Převalského je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 203x |
| Čtenářské výzvě | 54x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 170x |
| Chystám se číst | 167x |
| Chci si koupit | 47x |
(SPOILER) Román Kůň Převalského vypráví příběh o posledním divokém druhu koně a snaze člověka o jeho zachování a navrácení do volné přírody, při kterém má z velké části zásluhu i ZOO Praha, což je naznačeno i v samotné knize. Při čtení jsem se proto pocitu hrdosti neubránil :)
Opět se setkáváme u autorky se třemi časovými linkami, kde dvě z nich se z větší části zabývají právě koněm Převalského, třetí spíše dopadem lidského chování k planetě.
Občas bylo opravdu těžké pokračovat ve čtení, zvláště při zmínce o odchytu a následném přesunu zvířat. Co vše museli zvířata kvůli lidem vytrpět.
V knize je hezky popsána Mongolská krajina.
85%