Emilka: Život lidem nakládá, kolik unesou
Ivana Fajnorová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506002/bmid_emilka-Ung-506002.png
4
382
382
Emilka přišla na svět za první republiky na dědině nedaleko Brna a odešla z něho, když se její země stala znovu svobodnou. Tento kraj nikdy neopustila a svůj život prožila ve 20. století plném událostí, jejichž důsledky ovlivnit neuměla. Přestože byl Emilčin život protkán radostmi i bolestmi obyčejného člověka, nikdy neztratila sílu jim statečně čelit. Tento román je o opravdové lidskosti, o kráse čirého dobra a o duších obyčejných lidí, jejichž příběhy známe i ze svého vlastního okolí.... celý text
Přidat komentář
... krásný, čtivý, dojemný příběh s krásnou obálkouk psaný krásným jazykem. Emilka mi přirostla k srdci od začátku. Zažila hodně smutných chvil, život jí hodně naložil.
Anotace a veskrze příjemné komentáře mě na tuto knihu krasně naladily a já si četbu a Emilčino dětství užívala plnými doušky. Jak já se bála momentu kdy se to všechno zlomí. S obavou jsem obracela stránku za stránkou a má radost z četby se pomalu vytrácela. Ano, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, ale na mě těch smutných okamžiků bylo najednou nějak moc. Velká spousta postav, titěrné popisy, táhnoucí se děj a neustálá přítomnost smrti knize moc neprospěly.
Krásná obálka způsobila, že se přikláním ke 3*
Výborná kniha o nelehkém Emilčině životě. Krásně napsané, těším se čím nás autorka příště potěší. Doporučuji.
Stačil úryvek a já se díky autorčiným spisovatelským schopnostem ocitla v sedmém nebi. Snažila jsem si zapamatovat obraty, jež používá a nasávat tu úžasnou venkovskou atmosféru, která z příběhu jen čiší. Jak ale postupně začali přibývat další a další členové rodin a rovněž zubatá nezůstávala pozadu, spolu s autorčiným sklonem k perfekcionismu mi to nešlo skloubit. Kdyby román omezila ve prospěch menšího počtu postav, neměla bych problém se v toku lidských osudů a událostí zorientovat (v tomto směru mi připomínala paní Mornštajnovou, která postavami v románech také občas nešetří :) - u těchto knih ale záleží na paměti a věku čtenáře, jelikož jsou po psychické stránce trochu náročnější.
Emilka: Život lidem nakládá, kolik unesou - Ivana Fajnorová
Sledujeme tu život Emilky napříč 20. stoletím. Emilka se narodí na vesnici nedaleko Brna a její život je protkaný radostnými i bolestnými událostmi, kterým statečně čelí.
Tahle kniha je skvost. Příběh vás od začátku vtáhne do příběhu a zanedlouho vás vyplivne na konci a vy chcete víc. Víc Emilky, víc její rodiny, vesnice, Brna, ale víte, že už víc nedostanete. Já knihu četla po částech, abych si ji maximálně vychutnala.
Je to příběh, kdy se z malé nevinné holčičky stane žena zkoušena životem. Emilka je citlivá duše s velkým srdcem na správném místě. Zároveň je to silná, sečtělá bytost, které nikdy nemáte dost. Nechcete se s ní loučit. Mně neskutečným způsobem přirostla k srdci.
Autorka samotná má neskutečný talent na vyprávění. Na využití jazykové stránky. Na popisy. Cítila jsem se být součástí knihy.
Tahle kniha je prostě skvost a jsem ráda, že si ke mne našla cestu. Pro mne je to nejlepší kniha loňského roku. A dost možná i nejlepší román, jaký jsem kdy četla.
Tohle si chcete přečíst.
Hodnotím 5/5⭐️
Naprosto dokonalá rodinná sága, která zaujme hned od první stránky. Narození střídá úmrtí, doba poklidu se mění na dobu zlou, radost nahrazuje smutek a opačně... Osud se s některými rozhodně nemazlí, ale jak už je uvedeno v komentáři přede mnou, není pravda, že každý unese tolik, kolik mu život naloží...Nicméně z knihy Emilka jsem velmi nadšená a nechám se překvapit, zda-li ji nějaká knížka, kterou letos přečtu, ještě předčí.
Čtivá a pěkná kniha z Brna a okolí. Jezdím často kolem Jundrova a tak teď vždycky přemýšlím, kde asi ta Emilka bydlela? Ale k věci: Nejlepší romány píše život sám, ačkoliv jsem nikdy nesouhlasila s tím, že každému nakládá, kolik unese. Mnozí neunesli....
Ptejte se svých babiček na jejich příběhy. Dokud můžete!
Mám ráda tyto rodinné ságy, i když jich je na trhu mraky, a i tahle měla ze začátku pěkně našlápnuto. Bohužel poslední třetina mi přišla ve srovnání s prvními dvěma třetinami nudná a všední, takovou historii bych vyprávěla maximálně vnoučatům, ale neměla bych potřebu ji publikovat.
V poslední třetině se z Emilky stává tuctový rodinný příběh, škoda, že autorka neskončila své vyprávění po 2. světové válce.
Ráda čtu rodinné ságy a tato byla opravdu zdařilá.Příběh Emilky začíná za první republiky,kdy se narodila a kniha nás provede celým jejím životem od dětství do stáří.Byla to silná žena i když smrt blízkých ji provázela celý život.Za svého života byla mnohokrát na kolenou a přesto se dokázala zvednout a uměla jít dál.Za mě velice čtivý ,povedený román .
Nejprve jsem se do knihy ani nechtěla pouštět, ale teď přečtení nelituji. Místy byl děj možná trochu zdlouhavý, ale jinak mě příběh Emilky bavil. Kdo holduje české literatuře, nejspíš bude spokojený.
“Pánbůh lidem nakládá jen tolik, co unesou.”
Hlavní postavou je Emilka, s kterou prožíváme celý její život. Ten neměla vůbec jednoduchý, zažila válku, změny režimu, přišla o několik členů své rodiny a přesto vždy našla sílu jít dál. Byla to velmi silná žena, která se jen tak ničeho nezalekla. Na můj vkus ale během vyprávění umírá moc lidí. Nebylo to špatné, ale celkově mi ve vyprávění něco chybělo, abych mohla říct, že to byla skvělá kniha.
Dlouho jsem se ke knize odhodlávala, ale nakonec jsem se do ní pustila a za dva dny jsem měla přečteno. Krásné zmapování jednoho lidského života člověka, se kterým se osud opravdu nemazal. Jedna z nejhezčích knih letošního roku, bezkonkurenčně ;)
“Věří, že teď vyhýbka na Emilčině životní dráze konečně přehodí svůj směr na šťastnou kolej a doveze ji do stanice, kde už bude samá radost. Ve skutečnosti si jen přesedla do jiného vozu, kterému v následujících letech selhaly brzdy.”
Emilka - dcera, sestra, manželka, maminka, babička a kniha, která vypráví její život od narození za první republiky po konec.
Tyhle rodinné ságy mám opravdu ráda. Baví mě lidské osudy na pozadí dějin a minulých režimů. A tady mě to bavilo moc. Velice čtivý příběh - minimálně první polovina - Emilčino dětství, dospívání.. Ale musím uznat, že než postava samotné Emilky mě bavily trable rodičů a vynikající postava Anděly. Dospělý život Emilky už je brán tak nějak po lopatě a dočítala jsem, tak jak se stárne - pomalu, unaveně, ale už se to musí vydržet :)
Že se v knize moc umírá, mi až tak nevadilo - ono mezi válkami i po nich bylo celkem běžné, že se umíralo předčasně a alespoň to drželo děj.
“Říká se, že když se rozsvítí stromeček a vytvoří na stěnách lidské stíny, ten jehož stín nemá hlavu, do rok zemře.”
Co mi ale vadí, a to se nepovažuji za puritána :) je množství až moc detailně popisovaných intimností mezi postavami. A není to jen tahle kniha ( z posledních čtených bych mohla jmenovat Rozpůlený dům nebo Bílý pramen). Ano děláme to všichni, ale v knihách z dvacátých let mi čtení o semenných váčcích, pohybech při styku, vyvrcholení, samohaně atd. přijde tak nějak nepatřičně, zvlášť když některé popisky zní jako z gynekologické příručky :) tohle Mornštajnová ani Lednická nemají zapotřebí.
s těmi generačními romány se teď roztrhl pytel, bohužel kvantita výrazně přesahuje kvalitu; každý druhý má dnes potřebu vypsat se z rodinných tragédií, podrbat o intimnostech a zanadávat na režim
Emilka je román vyprávěný naivně pohádkovým způsobem a ukrutně vyumělkovaným jazykem plným floskulí a klišé, už po prvních větách jsem měl co dělat, abych knihu zase rychle nevrátil do městské knihovny; první polovina vyprávění líčená očima dítěte ještě ujde a naivní styl lze považovat za záměr, ale později to připomíná "večery pod lampou" s jasnou dichotomií dobra a zla a záměrem "všichni muži musí zemřít"
Je to kniha, která vypráví životní příběh Emilky a její rodiny od první světové války až po sametovou revoluci. Knihy tohoto typu miluji. Je to o lidech, jejich strastech i slastech a prostě mě to baví. Musím vyzdvihnout autorčinu češtinu. Popisy situací i charaktery postav byly vykresleny živě a líbil se mi styl vyprávění, kdy autorka něco naťukla a já byla zvědavá, jak se to stalo a rychle jsem četla dál.
Ústřední postavou celé knížky je Emilka, která se narodila na počátku vzniku první republiky nedaleko Brna. Prožila tak dětství a dospívání v době plné důležitých historických milníků, které značně ovlivnily její život.
Emilka se mi hodnotí strašně těžko, je to skvělá knížka, která je napsaná nádhernou češtinou, mě v ní ale něco nesedlo. Možná to bylo trochu samotné rozložení příběhu, kdy většinu času strávíme s malou Emilkou v první republice a zbytek jejího života už prožijeme trochu z rychlíku, což za mě byla škoda. Sama pořádně nevím, proč tomu tak bylo, ale nedokázala jsem si s Emilkou vybudovat vztah.
Autorku ale musím pochválit za její cit pro jazyk, tak krásná čeština se moc často nevidí. Zároveň je knížka je ozvláštněna tím, že autorka občas v příběhu prozradí, co se bude odehrávat na následujících stranách a tím mi doslova připoutala knížku k ruce, protože jsem tomu potřebovala přijít na kloub.
Doba, ve které Emilka vyrůstala nebyla lehká a tak se před čtením připravte i na to, že spousta postav ukončí svou životní pouť poněkud předčasně. Když si ale vybavím vyprávění své babičky, vím že to tak tenkrát často bylo. Dětská úmrtnost byla vysoká a lékařská péče nedostupná.
Ve výsledku jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, moje srdcovka se z ní ale bohužel nestane.
V knize sledujeme život Emilky Vácové, a to od jejího narození až po samotný konec života. Emilka je velmi živé a zvídavé děvče, které chvíli neposedí. Sledujeme její školní léta a dospívání, kdy se ocitne mimo svůj domov. První, avšak nešťastnou lásku. Stěhování do velkého města, první práci, manželství, život za druhé světové války, dále pak i život za komunistů… Prostě vše, co se za života Emilky stihlo udát. A že většinou to nebylo nic moc pozitivního. Kniha je volně inspirovaná životem autorčiny babičky, avšak né vše, co v knize je, je pravda :)
Vy už o mně asi víte, že velmi ráda sahám po knihách z českého prostředí. A pokud to je ještě sociální, potažmo román z rodinného prostředí, o to lépe. Vlastně se ani smutným příběhům a těžkým tématům nevyhýbám, naopak. A tohle vše zmíněné přesně dostanete v této knize. Je velmi čtivě napsaná, avšak kapitoly by mohly být na můj vkus krapet kratší :)) Četla jsem ji skoro týden, ale přičítám to spíše počtu stan (téměř 400) a velkému formátu knihy. Příběh mě bavil, ale byl opravdu smutný, protkaný smrtí skrz na skrz. Takže to nebude čtení úplně pro každého. Pokud vám ale výše zmíněná charakteristika nevadí, určitě s Emilkou nešlápnete vedle :) S hlavní hrdinkou budete sympatizovat a fandit ji. Pokud třeba pocházíte z jižní Moravy, velmi oceníte dialekt, který kniha obsahuje - já občas trochu tápala :D Jinak ale hodnotím pozitivně a můžu doporučit dále :)
Štítky knihy
Brno Morava Československo rodina sourozenci socialismus první republika, 1918-1938 vesnice ságy české romány
Více než polovina příběhu, vyprávěná očima dítěte, popisuje Emilčino nelehké dětství. Právě tato část románu je podle mého mínění nejlepší. Jak ale Emilka stárne, přibývá v příběhu čím dál tím více lidí a děj se přes ně žene jakoby po povrchu. Navíc se na čtenáře hrne jedno neštěstí za druhým, smrt střídá utrpení.
Autorka v předmluvě uvádí, že příběh je velmi volně inspirován životem její babičky, ale mnohé postavy jsou výsledkem její fantazie. Předpokládám proto, že skutečná Emilka ve svém životě Smrtku tolikrát nepotkala. Proto nerozumím tomu, proč tu s kosou ve své knize tolik zaměstnala. Navíc zcela nepochopitelně na koncích několika kapitol sama sebe spoilerovala stylem: "Je ti dobře? Neboj, bude hůř."
Prvotina Ivany Fajnorové naznačuje, že spisovatelka má potenciál k vyprávění silných lidských příběhů. Pokud ubere na tragičnosti a svou další knihu méně zalidní, má u mě druhou šanci.