Emilka: Život lidem nakládá, kolik unesou
Ivana Fajnorová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506002/bmid_emilka-Ung-506002.png
4
382
382
Emilka přišla na svět za první republiky na dědině nedaleko Brna a odešla z něho, když se její země stala znovu svobodnou. Tento kraj nikdy neopustila a svůj život prožila ve 20. století plném událostí, jejichž důsledky ovlivnit neuměla. Přestože byl Emilčin život protkán radostmi i bolestmi obyčejného člověka, nikdy neztratila sílu jim statečně čelit. Tento román je o opravdové lidskosti, o kráse čirého dobra a o duších obyčejných lidí, jejichž příběhy známe i ze svého vlastního okolí.... celý text
Přidat komentář
Ano autorka má svůj styl , ale mě to připadalo osvěžující a osobité. Navíc celá rodinná sága se odehrává na Moravě, což bylo pro mě plus. Nářečí je zde použito přiměřeně tak , aby neobtěžovalo a při tom jasně víte , že jste u nás na Moravě. Autorka přešla do minulosti a už v ní zůstala , vše nám povyprávěla chronologicky a nepoužila , tak často používané a populární dvě časové linky.
Mě knížka opravdu moc bavila a na prvotinu rozhodně příjemně překvapila.
Mám ráda tyto rodinné ságy, jsou často plné utrpení a bolesti, ale taky lásky a štěstí.
Příběh Emilky byl čtivý a krásný , v závěru se možná trošku táhnul, ale přesto bylo čtení této knížky opravdovým pohlazením po duši.
Z obálky i knihy na vás dýchnou staré časy. Sledujeme nelehký život Emilky od jejího dětství až po její smrt. Nebylo to veselé čtení, ale po dlouhé době knížka, která byla napsána krásnou češtinou.
Na prvotinu byl tento zajímavý román velice dobrý počin. Byla jsem vtažena do děje a úplně cítila atmosféru, která knihu provázela. Emilka neměla jednoduchý život, ale uměla se s ním poprat s lidskostí, která z ní vyzařovala. Líbil se mi styl vyprávění autorky i vykreslení postav, které nám přiblížily dobu, která se zrovna odehrávala. Chválím také obálku knihy. Autorka se nechala inspirovat svojí babičkou, já jsem si vzpomněla na moji tetu Emilku z Havířova, kterou jsem měla moc ráda.
Hodně dobrá, i když celkem smutná kniha. Někdy fakt umí osud lidem pěkně naložit. Moc se mi líbil styl psaní a krásná čeština. Jedinou kaňkou na celém zážitku byly chyby. Už se moc těším na nějakou další knihu od paní Fajnorové.
Život se musíš žít, jak se říká. Ale, jak a někdy i vlastně proč, když už nezbývá téměř nic, pro co - nebo spíše pro koho žít. Nevím jestli nám Bůh nakládá jen tolik kolik uneseme, ale síla lidského ducha a schopnost jít dál i když dál může být zase jen samé trápení, to je odvaha a neuvěřitelná síla. Román má být o duších obyčejných lidí, ale jak může být někdo, kdo překonal tolik ztrát a výzev obyčejný?
Jako první literární počin autorky hodnotím velice kladně, snad jen šlo příběh lehce zkrátit.
Že začátku se mi moc nelíbil styl psaní autorky, mnohdy až úsměvně vyumělkovaný, doplněný o zbytečně časté popisy intimních scén, které se do knihy moc nehodily. Naštěstí s přibývajícími stránkami jakoby styl autorky dozrál. Vadila mi ale absence jakýchkoliv časových údajů, často jsem počítala, kolik je Emilce asi let a do které doby se děj posunul.
Emilkin životný príbeh je zaujímavý, mám rada rodinné ságy. Autorkin jazyk je ale zatiaľ trochu ťažkopádny, používa niekedy zvláštne, oku a ušiam nelahodiace obraty (viď príklady uvedené podo mnou od kaja77). Dopodrobna opisuje udalosti, ktoré pre dej nie sú až také dôležité, a naopak o iných, omnoho podstatnejších, sa zrazu dozvieme len z mimochodom prehodených pár viet.
Dosť vidieť, že Emilka je autorkinou prvotinou. Je však celkom dobrým štartom a ak napíše niečo ďalšie, rada si prečítam a budem sledovať jej spisovateľské dozrievanie.
Chci být pozitivní, proto nejdříve klady: 1.kniha mě zaujala krásným obalem, ten talíř po babičce se mi moc líbí. 2.Přečtením knihy jsem splnila bod čtenářské výzvy 2023 "kniha začínajícího autora" 3. Příběh Emilky a její rodiny mě zajímal. A teď negativa: 1.v knize mi celkem vadily erotické pasáže, přišly mi zbytečné,laciné až trapné 2. Ten sloh, obraty a slova, která místy autorka použila byly opravdu divné/směšné např."čtyřnásobná babička potomstva, vzniknuvšího díky vysoce produktivním semenotvorným kanálkům jejího syna.....pravou příčinou Libušina bdění nebyly dozvuky hlasité hudby, nýbrž hukot amorovych šípů, které se jí prohánějí srdečními tepnami...hrudník se mu pjal dušenou nenávistí " a mnoho dalšich skvostů
Krásný a dojemný příběh, který byl sice hodně smutný, ale tak poutavý a zajímavý, že jsem se nedokázala odtrhnout.
Moc hezky napsané, ale musela jsem to číst po kouskách - tolik utrpení v jedné rodině, to se nedá zkousnout najednou :-(
Kniha, která mě vtáhla dovnitř svého silného příběhu. Díky tomu jsem měla pocit, že vidím na vlastní oči Emilku a její rodinu. Dívala jsem se na svět chvíli dětskýma očima, byla jsem s nimi v kuchyni, v ložnici... a zažila všechny silné životní momenty hodně zblízka. Knížka má i své tajemství a vypráví tak, jako bych to slyšela od své babičky. Má v sobě spoustu krásných obrazů. Díky Emilce jsem si dokázala jasně představit, jak se žilo dřív, jak se máme dnes dobře a zároveň nám něco chybí. Chtěla bych ještě pokračování tohoto příběhu, který mě přenesl do jiného světa...
V poslední době se mi do rukou dostávají samé dost dobré knihy. I tato se mi moc dobře četla, jsem naprosto spokojená, i když to je příběh o nelehkém životě, tak mě mrzí, že už jsem ji dočetla. Těším se na další knihy od paní Fajnorové, doufám, že nebudeme čekat dlouho, jde vám to skvěle. Doporučuji.
Příběh o nelehkém údělu obyčejné rodiny holky z obálky.
Emilčin nerůžový život ve mně bohužel nevzbudil tolik emocí, jako podobné knížky tohoto typu.
Moc naňahňaných zbytečností, které dějově nejsou přínosné a působí, jak kdyby autorka chtěla do posledního drobku použít vše, co ji babička řekla a její příběh povyprávět hodně svědomitě.
Ono je příjemné číst si o zvycích od sezónních prací po bramboru k obědu, ale mohlo by toho být méně nebo proložené víc vykreslením charakterů.
Jazyk mě bavil moravským nářečím, lahodil na každé stránce. Upřímně to bylo jak balzám po “hele, koukej” co mě spíš poslední dobou práská z knížek mezi oči.
Občas vás z plejády zvyků a pamalu plynoucích dní zakalených těžkým životem vytrhnou pasáže, jak z vod erotických románů. Což v kontrastu babičkovské intonace vyprávění působilo opravdu úsměvně. Ale může být, myslím, že i zarytí puritáni odstavce zkousnou.
Ve výsledku tento přínos české autorky hodnotím silnýma 3 hvězdama. Protože podle mě knížek o těžkém údělu obyč rodin zakusujících ran válek a komunismu máme dost a tato ničím nevyčuhuje. Sympatická Emilka se mi utopila v přehršle informacích o xy členů rodiny a popisech co jedli, slavili atd.. kdyby kniha měla o stran 100 míň, víc by na mě dopadla a další hvězdu zachytila.
Kniha nás provází osudem Emilky a její rodiny, která žila v okolí Brna, což je kraj mému srdci blízký. Emilka se později přestěhovala do Brna a dožila v Jundrově. Moc mě bavila první polovina knihy, která popisovala život obyčejných lidí v první polovině 20. století, byl vykreslen velmi čtivě a věrohodně. Poté, co Emilka odešla do Brna, jsem se už trošku nudila a kniha ztrácela tempo. Nevím, jak moc se osud Emilky a její rodiny zakládá na pravdě, ale v knize je bohužel stíhalo jedno neštěstí za druhým. Škoda, že paní spisovatelka neudržela laťku nastavenou od začátku až do konce, ale Emilka za přečtení určitě stojí.
Štítky knihy
Brno Morava Československo rodina sourozenci socialismus první republika, 1918-1938 vesnice ságy české romány
Moc pěkný příběh o životě jedné silné ženy. První půlka kniha sei líbila o trochu víc než druhá, kde už byla Emilka "dospělá", ale i tak jsem hltala každou stránku a užívala si krásný životni příběh, který nebyl vždy růžový. Zajímavý průřez dvacátým století se všemi historickými událostmi, které Emilku zastihli v určité fázi jejího života, se mi četl moc hezky.