Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1494
440
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Na Annu Bolavou jsem čekala v knihovně dlouho. Neustále byla vypůjčená. S nadšením jsem si ji donesla domů, a začetla se do něčeho snad víc lyrického než epického. Líbilo se mi to! Líbila se mi nálada, kterou dokázala Bolavá vykreslit. Najednou jsem byla uprostřed vonící louky, tu zase seděla na půdě a vnímala vůni ze sušených bylin. Nádherná kniha :)
Kniha mě zaujala svojí obálkou a námětem. Jenže když jsem jen na první stránce napočítala asi dvanáctkrát "to", začala jsem tušit, že tahle kniha pro mě nebude. "Vlasy už se nedají vydžet." Co je to za větu? Odkládám a obávám se, že se už ke knize nevrátím.
Když jsem se před vlastní četbou pídila po tom, o čem ta zvláštní kniha zvláštní autorky je, tak se přiznám, že o příběhu bláznivé ženské, která pořád jen trhá a suší kytky a má něco s rukou, jsem si iluze nedělala, že mě osloví, či dokonce nadchne, ale - stalo se! Asi je úplně jedno, o čem člověk píše, hlavní je, jak téma uchopí. To se dle mého vkusu povedlo náramně. Přesně takhle to mám ráda - nádech hrůzy, grotesknost a vtip. A skvělá čeština!
Půjčil jsem si v knihovně knihu Ke dnu, o níž jsem se posléze dozvěděl, že je volným pokračováním knihy Do tmy. Tak jsem se vrhnul na první díl.
Kniha Do tmy je velmi osobní a podrobnou zpovědí hlavní hrdinky, jejíž život se počítá od úterý k úterý, je plný bolesti, otázek a hlavně léčivých bylin, které plní den za dnem půdu, aby z ní pak usušené v papírových pytlích zmizely do výkupny.
Někteří lidé si tu stěžují, že čekali konkrétnější vysvětlení toho, co se stalo v minulosti hlavní hrdiny a co je tou záhadnou nemocí, která ji sužuje. Já osobně si myslím, že jsou to informace nadbytečné. Nejde tu o to "proč" se co děje, ale o to "jak" se to děje. A jak to hlavní postava prožívá.
Příběh potrhlé sběračky léčivých bylin, která ví, že sběr se vyplatí pouze ve velkém, a že ona ho ve velkém umí a musí dělat. Za KAŽDOU cenu! Tempo knihy se stále zrychluje. Na začátku svižné tempo se postupně mění v nezadržitelný příval vět, který se v úplném závěru rozlije do široka, zpomalí a ztěžkne.
Gradace 10/10
Práce se slovem 10/10
Kniha 10/10
Ze začátku jsem byla nadšená. Pak mé nadšení polevilo. Kniha se ale četla dobře. Jenom si myslím, že jsem nepochopila, co se autorka snažila napsat.
(SPOILER)
Nešťastná samotářská žena, která se tolik odlišuje od ostatních i když se snaží nevyčnívat. Přeje si pokojně žít, ale minulost ji nedá spát.
Bolestný smutný příběh, který ve mně probudil ještě více lásky k přírodě. Tahle kniha je plná kontrastů…
Při čtení mi je většinou líto když se blížím ke konci. V tomhle případě se mi ale částečně ulevilo když už bylo po všem trápení …
Moc se líbil styl autorčina psaní a bohatý rozvětvený jazyk.
Také smysl pro humor, který má podobný s Viktorií Hanišovou a poutavé vyprávění.
Myslím, že už bylo vše řečeno v ostatních komentářích. Za přečtení stojí obzvlášť ty od: Atanone, Makropulos, tanuki, Eremites, Hanina61, harena, kuruteku, kap66, marlowe, Rihatama, kofee
Trochu jse m postrádala hlubší popsání minulosti hrdinky, pořád jsem čekala, kdy prijde to vyjevení pravdy, přišlo, ale bylo to málo. Nicméně i tak se mi kniha líbila a Literu si určitě zaslouzila.
Pomalé komorní drama o starší samotářské ženě posedlé sběrem bylin. Náhled do její duše se mi líbil, ale postrádala jsem o trošku víc indicií z její minulosti, a tak mi ty její pohnutky asi úplně nedávaly smysl a prostřední část příběhu mě přímo nudila.
Paralela s Houbařkou se nabízí, ale jedná se o dvě svébytné originální knihy. Tady mě velmi zaujala tíživá, pečlivě a umně budovaná atmosféra. Jakoby mraky čím dál více tezkly a tmavly.
Jedním z témat, kterým se v literatuře věnuji, je i svět lidí, kteří to mají v životě těžší a román Do tmy do tohoto schématu zapadá přímo čítankově. Hlavní hrdinka, podivínka Anna se věnuje sběru léčivých bylin se sebezničujícím úsilím. Celý ten svět prospěšných rostlin je tak přesvědčivě popsán, že jsem chvílemi cítil ze stránek knihy vůni bylinek. Hlavním poselstvím románu je myšlenka, že i podivní lidé mají duši a mohou se radovat ze života.
Citace: Život je krásný i výjimečný! Život je nádherný a neopakovatelný. Obzvlášť zahrnuje-li i tramal. Po dvou až třech tabletách naráz se úsměv objeví na každé tváři a bolest povolí i v ruce, která byla zlobivá.
S Annou jsem sympatizovala. Je svá, chce si žít svůj život podle svých představ, nikomu neubližuje. Pro okolí je ale divná, nikdo si k ní nedokáže najít cestu (a moc se tomu vlastně nedivím). Jelikož jsem si ji oblíbila, tak jsem se o ní pořád bála, často jsem si přála, aby třeba na chvíli byla normálnější a nechala se odvézt do nemocnice, aby v té své unikátní životní cestě mohla pokračovat déle. Jenže to by asi nešlo, aby změnila svůj charakter a odevzdala se do péče lékařů. Proto pro mě kniha byla psychicky náročná a depresivní. Já vím, že každý z nás může být šťastný jinak, za jiných okolností a podmínek, ale Anna mi šťastná nepřišla s výjimkou chvilkových zavanů uspokojení ze sběru a vůbec existence rostlinek. Vlastně mi po ztrátě své práce přišla už vyloženě duševně nemocná a ráda bych, aby se jí dostalo pomoci, ale nedostalo.
Kniha je poutavá a dobře napsaná,přečtení určitě nelituji.
Anna Bolavá má příběhy bolavé, přemýšlivé, poutavé a vtahující. Trochu odlehčené mimozemskou fantazií ?
Bylinkový svět je vždy spjat s jistým nadpřirozenem, touhou o jeho ovládnutí a mnohdy jakousi obsesí. Ten můj si mě drží na rozumný distanc, ale ten vylíčený v knize je pro mne vlastně poučný mementem.
Krásný jazyk Anny Bolavé se čte jedním dechem a zároveň je děj trochu bolavý. Moc hezká kniha!
Po přečtení knihy a některých komentářů zde vyjadřujících se k audioverzi jsem se rozhodl, že si ji také poslechnu.
A musím přiznat, že načtena tak výborně, že musím přidat hvězdu do plného počtu.
Výjimečný poslechový zážitek, jakého se mi dostalo naposled u Nebezpečných známostí, které jsem četl i poslouchal.
A poslech byl také malilinko větší "umělecký" zážitek.
:-)
„Nikdo mě nezná. Žili vedle mě, ale nikdy nevěděli, kdo jsem a po čem toužím. Bez čeho dokážu a bez čeho nedokážu žít. Celý život bolí, říkávala mi babička a drsnou rukou mě hladila po vlasech.“
Uvědomila jsem si, jak je dobře, že takoví lidé pořád ještě jsou. Sběrači, kteří znají energii a moc rostlin i jejich životní cyklus, vědí kdy, kde, co a jak sbírat, aby síla zůstala zachovaná, jak dělat masti, oleje a tinktury. A hlavně obětují kus svého životního času, aby jiní, kteří to dělat neumí, nebo nemůžou, mohli z té síly čerpat. Sbírat byliny pro sebe může být potřeba i radost, ale sbírat je pro druhé, ve velkém, to je těžká práce. I za mých školních let jsme ještě sbírali byliny a vím dobře, jak bolí ruce a záda, než se naplní pytel, nebo taška zelenými bylinami a jak potom člověku padá sebevědomí, když se to usuší a scvrkne. Takže díky za ně, za ty, co to dělají rádi pro nás, kteří si pak můžeme pomoct v našich neduzích, protože díky nim se k zelené lékárně dostaneme snáz. Tito lidé byli vždy vyhledávaní, ale málokdy pochopení, protože vysílají na jiných vlnách a možná se nám zdají být trochu posedlí, divní a neuchopitelní, protože vědí to, co my nevíme. Vědmy,bylinkáři, léčitelé, kořenářky, víly, čarodějnice. Blessed be, ať jsou požehnáni.
Příběh sám o sobě je dusný jako vzduch před bouřkou. Název napovídá, kam to celé směřuje a Aniččina posedlost začne brzy dávat smysl. Ona se nelituje. Konstatuje věci. Odsouvá problémy, protože ji zdržují od jejího poslání. Neubližuje, jen nechce, aby ji někdo odváděl od toho, co je pro ni důležité. Stravuje sama sebe a schne jako její bylinky, ale ví, že to je v pořádku. V její tmě voňavých bylin je jí dobře. Život, každý bez výjimky, začíná zrozením a končí smrtí. Nikdo se tomu nemůže vyhnout, ale vždy jde o čas mezi tím. Jistě, každý den začíná svítáním a končí tmou. Ale je to i jinak. Každá noc je zároveň předzvěstí dne.
Našla jsem v této knize spoustu světla. Děkuji.
Pro mne to bylo něco jako poetický horror s prvky magického realismu a to já tedy můžu.
Ovšem co nesnáším,je sběr.Čehokoliv.I švestek na slivovici nebo rybízu na víno.
Výjimkou jsou houby.
Proto mi vášeň hrdinky byla cizí a trochu nepochopitelná.
Příběh je ale tak poutavý,že jsem se o tuto bytost,ať psychicky nemocnou či ne,při čtení bál a docela prožíval její psychické stavy.Fandil jsem tomu ,co bych spíš nazval jinakostí než nemocí,a její odvahou za ní stát ,ať se děje cokoliv.
literární ztvárnění vnitřního života hrdinky je mimořádné a poutavé.
No, je to trapný, ale je to fakt bolavý. Nemohla jsem si vybrat lepší termín pro četbu, než je přelom června a července, takže jsem s Annou mohla její sběry prožívat, souznit s počasím a přemýšlet, jestli fakt kvetou lípy a hluchavky. (To je tak jediný, co poznám. Ještě teda kaštany, ale o těch moc řeč nebyla.)
Nečekala jsem, že se až tak dostanem Anně do hlavy, ale byl to skvěle zpracovej náhled do duše, která není zcela oukej.
Už mám zarezervovanej druhej díl.
P. S.: Do tmy se často porovnává s Houbařkou. Jasný, má to podobný téma sběru, každá hrdinka příběhu bojuje se svým temnem, nabízí se to. Kdybych si měla vybrat, momentálně je mně bližší Houbařka, protože je to dílo víc racionální.
[audiokniha]
Po dočtení celé trilogie, jejíž poslední část Před povodní, mě na první dobrou nadchla úplně nejvíc, jsem se vrátila k Anně víle, báječně načtené Anitou Krausovou, která této hrdince vdechla daleko pestřejší duši než pouhý papír.
Mnozí jež chválí Tmu, nedokázali strávit Ke dnu a Povodeň. Asi, že empatie k hrdince bylinkářce zastínila jakoby náznaky "magického realismu" už v tomto prvém díle mnohovrstevné trilogie.
Obvykle tyto prvky v příbězích nevyhledávám ba nesnáším, avšak Anna Bolavá to se mnou fakt umí.
Soustředila jsem se trochu víc a jinak než poprvé ani ne tak na bylinky, (které dodávají poetiku a spojení se zemí) ale na myšlenkový monolog Anny na pomezí duševní nemoci či drogové zkušenosti, jež prozrazuje mnohé z toho, co v závěrečné části vygraduje.
Excelentní zážitek
7/10 :o)
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Do tmy
Kniha Do tmy je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 2 016x |
| Čtenářské výzvě | 561x |
| Doporučených | 143x |
| Knihotéce | 394x |
| Chystám se číst | 800x |
| Chci si koupit | 154x |
| dalších seznamech | 14x |
Zvláštní a neklidný komorní příběh mladé ženy. Únik do světa bylin, kde Anna nalézá klid a řád, který ji chrání před bolestí světa, ale zároveň izoluje od ostatních lidí. Je to citové, imaginativní, zneklidňující a originální.