Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1494
440
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Posloucháno jako 10 dílná četba na pokračování na ČRo. Dlouho jsem si musela zvykat na hlas herečky, která Annu namluvila, nakonec ale myslím, že byla zvolena celkem výstižně a s Anninými vrtochy si poradila skvěle.
Hrdinka mi trochu připomíná Janu Olgy Tokarczuk, jihočeská příroda a sousedské vztahy mě zase přenesly do knih Jiřího Hájíčka. Ale dílo je to osobité, tísnivé, magické. Vodní víla s pochroumanou duší i tělem, která se osvobozuje s létem a sběrem bylin.
Rozhodně mě to nalákalo i na volná pokračování "trilogie".
Asi si o mně budou všichni myslet, že jsem blázen, ale budiž. Já jsem totiž knížku od jejího vydání v roce 2015 přečetla už osmkrát. Každý rok ve stejnou dobu. Můžu si zas a znovu přísahat, že už ji číst nebudu, ale přijde červen, zavoní lípy a už se to ozve, ta neodbytná touha znovu se Annou setkat... Kniha "Do tmy" se tudíž stala mou "kultovní", učarovala mi a očarovala mě podobně jako Annu Bartákovou byliny, a i když jsem ji už četla tolikrát, pokaždé objevuju nové a nové nuance jejího příběhu... Přiznám se, že jsem ji - přesvědčena, že už ji opravdu číst nebudu, že zas až takový cvok nejsem - několikrát prodala, jen abych si ji příští rok na začátku června znovu koupila... teď, poučena, už si ji nechám, protože je mi jasné, že bych ji stejně kupovala znovu... No, přečtěte si ji, uvidíte sami... ale musíte být taky tak trochu cvoci anebo pro ně aspoň mít porozumění...
Bylo to neuvěřitelně napínavé. Měla jsem při čtení pocit, že tě zmatené paní rozumím, ačkoliv nejednala ani trochu logicky. Poslední stránky jsem musela číst dost pomalu, nával emocí už jsem nezvládala. Rozhodně je to knížka, co vybočuje z průměru. Stojí za to přečíst.
při letošním sběru lípy jsem si zcela nepřekvapivě vzpomněla na knihu Do tmy a vytáhla ji z knihovny, protože není lepšího času k jejímu čtení než červen a červenec. Poprvé jsem ji prostě nadšeně zhltla, tentokrát jsem četla pomalu, po kouskách, vychutnávala si slovní obraty, horké letní počasí i bouřky stejně jako krásné myšlenky, klidné chvíle v sadu i popisovanou ubíjející bolest a spěch. A tohle všechno v knize obsažené daleko přesahuje sběr bylin.
Do tmy je příběh osamocené, nemocné ženy, která se živí sběrem bylin. Je to zvláštní kniha, jejíž hlavní postava je ponořená do sebe, a všechno nahlížíme skrze její pokroucené vnímání světa. A do toho je přimícháno mnoho zajímavostí o sběru.
Autorka má opravdu osobitý styl psaní, je hodně niterný a hodně intenzivní a čtenáře tak naprosto vtáhne.
Nicméně celé je to vlastně těžko uchopitelné, a uděláte dobře, když si knihu sami přečtete, rozhodně je to zajímavé čtení obsahově i jazykově.
Musím přiznat, že jsem si ze začátku musela na knihu zvyknout a často jsem ji proto odkládala. Chvíli to zkrátka trvalo, než mě kniha vtáhla do děje, nicméně se to podařilo a já teď po přečtení knihy s velkým smutkem a nostalgií zjišťuji, že mi ta melancholie spolu s diviznami, hluchavkami, třezalkami a úterky ve výkupně začínají chybět. Ačkoliv děj knihy nepatří k těm nejspletitějším, kniha si vás získá svou atmosférou a především bravurním spisovatelským umem Anny Bolavé. Magnesia Litera je v tomto případě více než na místě! Určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od autorky četla, její styl mě velmi nadchl. Knihu lze z mého pohledu jen doporučit.
Útěky, mlčení a rituály, které nás mají uchránit před šílenstvím a strachem, nás většinou vyvrhnou z kola ven, trvají-li dlouho a nedáme-li si pozor.
"Cesta domů je vždycky lepší, protože počet lidí se postupně snižuje."
"Je jako já a mám chuť ho za to zabít."
Zvláštní kniha, taky s neobvyklou hrdinkou. Anna je samotářská, trochu praštěná ale přesto si jí oblíbíte. V knize sledujeme její příběh a její myšlenky. Je souboj člověka s něčím co nejde zkrotit (sběr bylin), nekonečný kolotoč, ze kterého nelze ven a do toho knihu doprovází bezútěšná, tíživá a beznadějná atmosféra. Anna je nemocná a rozvedená, ani u jednoho nezjišťujeme důvod a mě přijde, že to tu atmosféru trochu umocňuje.
Konec je hodně zvláštní, nutí člověka přemýšlet, stalo se to vůbec? Nebo to všechno byla jenom Annina představivost?
Příběh má dvě roviny- tu konkrétní, hmatatelnou, to je ta příroda, venkov a byliny (a vůně a ticho), a ta je fajn, ta je příjemná a v pořádku. "Nekonkrétní" rovina, tedy to, co se děje hlavní postavě a vypravěčce v hlavě, je naopak zneklidňující a znejisťující. V té rovině je všechno abstraktní, neukotvený, a tato část po sobě zanechá všechny ty otazníky. Chybí mi alespoň jedno vodítko (nemoc- jaká nemoc? rozvod- proč?), abych s vypravěčkou souzněl. Není to deprese, je to spíš šalba- vypravěčka se svým nezájmem o věci vnější snaží samu sebe ošálit. A jelikož všechno, co se v příběhu odehraje, nahlížíme její optikou...
Každopádně je hrozně fajn, že tady "u nás" někdo takhle píše...že to není jen další- "hele, přečti si to, je to hrozně vtipný", ve skutečnosti to jen klouže po povrchu a nezatne drápky. Anička Bolavá jde pod povrch a zatne.. a já jí za to fandím. :)
Netradiční téma s praštěnou, avšak přesto sympatickou hlavní hrdnikou. Ovšem konec mě natolik zklamal, že nemám chuť to moc komentovat. Není co. Celou dobu autorka držela pomocí vytříbeného jazyka skvělou atmosféru, napětí, spád, aby to koncem zazdila. Přišlo mi to useknuté, některé otázky nezodpovězené, tím ale nechci shodit jinak skvěle vystavěný počin, protože mě to velice pohltilo a zaujalo.
Na prozaický debut je Do tmy zneklidňujícím, těžkým a depresivním dílkem. Až na poslední kapitolu je celý příběh popisován z pohledu hlavní hrdinky, na mnoho otázek tak nedostáváme odpovědi, z rozhovorů máme jen útržky a situace nikdy nevidíme kompletní. Přesto pomaličku začínáme chápat svět hrdinky, kterou pravděpodobná psychická nemoc a nespokojenost se životem dohnaly až k manickému, sebezničujícímu sběru léčivých rostlin. Velká poklona autorce za popis psychicky nemocné duše a zakomponování plánu sběru, který posouvá celý příběh dopředu.
“Hlavně se už neprojevovat, schovat se a tiše si žít. Jenže jak bych tohle mohla, když mě můj vnitřní neklid táhne ven? Vymykám se všemu, co by se mezi slušnými lidmi mělo s s tím se na venkově obtížně žije.”
Knížka se mi moc nelíbila, čekala jsem trochu děje, popisy bylin mě od půlky nebavily, dočetla jsem jen ze zásady a s trápením.
Tak nenápadný námět a tak vzrušující provedení! Sběr léčivých bylin - těžko si představit něco banálnějšího, pro hrdinku knihy se ale stal posedlostí stravující mysl i tělo. Nemoc, o níž se od autorky nedozvídáme nic bližšího, jde s touto posedlostí ruku v ruce, může být její příčinou i následkem. Jsou chvíle, kdy se zdá, že se Annin svět přeci jen začíná projasňovat nějakou nadějí, ale vzápětí se propadne ještě hlouběji a realita se jí zase o něco vzdálí. Místo ní si tvoří vlastní, pokroucenou a plnou sebeklamu. O světle na konci tunelu, o tom, že dnes se může sotva postavit ale příště nasbírá plnou káru nevímčeho, přesvědčuje už jenom sama sebe, zato s čím dál beznadějnější urputností. Ten pád je pomalý, smutný a neodvratný.
Panejo, nevím, jestli mi covid zatemnil mozek, ale bohužel se s těmi všemi pozitivními komentáři nemůžu ztotožnit. Námět jako takový, proč ne. Ale bohatě by mi příběh stačil na pár desítek stránek do povídkové knihy o depresích. Takhle jsem se fakt neskutečně přemáhala, abych knihu dočetla...
Tíživé a melancholické. Hlavní hrdinka Anna vede předem prohraný boj s bylinami. Čtenář s ní prožívá pád do útrob její mysli.
Člověk by si ani nepomyslel, že knížka, kde se vše vlastně točí ,,kolem sušení bylin", může být tak zajímavá, čtivá a dokonce i napínavá. Dost dobrý.
Miluju vůni sušených bylin a ta mě provázela celou knihu. Pěkný melancholický zážitek.
Svět podivínské ženy, která nezvládá tep doby, příběh pozbývající jakoukoliv líbivost. Věty mnohdy nedávající smysl. Je nutné se na tu divnost naladit a pak to jde.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Do tmy
Kniha Do tmy je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 2 016x |
| Čtenářské výzvě | 561x |
| Doporučených | 143x |
| Knihotéce | 394x |
| Chystám se číst | 800x |
| Chci si koupit | 154x |
| dalších seznamech | 14x |
Temne, hluboke, uhrancive. Mam chut si ji precist nebo poslechnout znova! Trochu mi to pripominalo Houbarku. Ctenarum, kteri miluji prirodu, bylinky a neboji se pribehu, ktere jdou az na dren, muzu vrele doporucit.