Alan Rickman: Deníky

Tahle kniha mě zklamala, nebyla jsem schopná ji dočíst. Připadá mi to, že vzali diář, kde bylo napsáno kdy, kde a s kým byl a vydali to. Nevím, co to o něm vypovídá - snad jen, ze se rád setkával s přáteli, měl jich dost, hodně cestoval. Nejsem si jistá, že to mělo být vydáno. Možná skalním fanouškům (přiznávám, to já nejsem) to něco řekne, ale já jsem se o něm jako o člověku nebo o jeho názorech na jeho práci z této knihy moc nedozvěděla.

13.11.2023

Kniha se nečetla lehce, ale bylo zajímavé zjistit, jaké měl názory a pohled na různé věci. Neuvěřitelný herec s neskonalou energií i v době, kdy už mu jí příliš nezbývalo. Pořád se snažil žít naplno podle svého a také se dokázal zamyslet nad životem samým. Na nic si nehrál a přesto byl hvězdou. To vše mu dostávalo to kouzelné charisma.

No, zjevně jsem také čekala něco jiného. Deník je deník, každý, kdo ho píše, si ho píše pro sebe, svým stylem. Pokud panu Rickmanovi stačily tyto poznámky, aby mu připomněly zbytek daných událostí, v pořádku. Proč to ale někdo musel vydat, to nechápu a jak tak čtu komentáře, nejsem sama. Pan Rickman nebyl jen Snape, upřímně, já filmy HP stále ještě neviděla všechny a nehodlám na tom nic měnit, nejsem tedy ta šílená fanynka, která musela mít Snapeův deník. O panu Rickmanovi a jeho roli v HP celkem pěkně píše Tom Felton.
Já jsem ho poprvé zaznamenala ve filmu Rozum a cit. A pak v Lásce nebeské, tam hraje skvěle, ale možná tomu taky dost pomáhá původní český dabing. Kdoví?
Díky deníkům jsem se ale dozvěděla, jak velký divadelní herec to byl a jen jsem žasla nad tím, jak moc cestoval po celém světě. Nicméně si stále stojím za tím, že tohle vydáno být nemělo a mrzí mě, že jsem si knihu nepůjčila, ale koupila.

11.11.2023

Nádherné čtení, způsob jak poznat Rickmana jako člověka i jeho postoj k herectví, je to jeho pohled na mhoho jiných herců či význámných lidí. Nevím, proč někteří očekávali, že budou číst soubor jeho výlevů o tom, jak skvělé bylo natáčení HP. Byl to jeho deník, jeho život obyčejného i neobyčejného člověka a velkého herce.

09.11.2023

Alan - jeden z největších, nejlepších a nejoblíbenějších herců a osobností své i celé generace. Velkolepý člověk s velkým srdcem i hlasem, který dělá lidi šťastnější. Chlap, jak má bejt. Nezapomenutelný a nenahraditelný. Pořád mi nedochází, ani po těch letech, že už tu není. Je to sice už 7 let, ale přijde mi to jako včera a stále mám pocit, že je tu s námi a nedokážu o něm psát v minulém čase. Pořád čekám, kdy se objeví v novém filmu nebo uvidím nějakou jeho fotku, s tím jeho typickým úsměvem, tak jak ho miluju nejvíc. Jeho odchod mě pořád bytostně bolí, nesmířila jsem se s tím a asi to nikdy nedokážu. Zbyla tu po něm a ve mně obrovská díra, která se už nezahojí, zároveň v mém srdci bude navždy. Myslím na něj každý den a v mých vzpomínkách a jeho filmech žije navždy. Je to zvláštní, postrádat někoho, koho jsem nikdy nepoznala, ale je to, jako bych ztratila někoho blízkého. Ten den jsem ztratila kus srdce. Odešel příliš brzy.

Pamatuju si moje první setkání s ním, bylo mi asi 10, našla jsem video, kde předčítá sonety, a byla jsem z toho úplně mimo. Sice jsem tomu tehdy vůbec nerozuměla, ale ten hlas mě hypnotizoval a poslouchala jsem to pořád dokola. Tehdy jsem se zamilovala. A, dovolte mi jednu osobní poznámku, mohl by to být můj děda, ale stačí jedno slovo a jsem jeho, haha, ups, pardon, nevadí, jdeme dál.

Na jeho Deníky jsem se těšila rok jako na žádnou knihu dlouho ne, chodila jsem se ptát do knihkupectví celý týden, jestli už ji naskladnili, nicméně na druhou stranu nutno podotknout, že i když jsem si je ráda přečetla a mohla nakouknout do mysli a poznámek jednoho z lidí, které na světě nejvíc obdivuju, je to vlastně ošemetné a nepatřičné číst, těžko říct, jestli by s tím souhlasil, jak by se cítil, ale prý je taky plánoval vydat (jen by je asi výrazněji osekal) a já jsem za to kouskem srdce sobecky ráda, i když mě za to asi někteří odsoudí, ale tomu se nedá ubránit, když je to někdo, koho tak milujete a obdivujete. Četla jsem to s bezmeznou úctou, respektem, vážností, skromností a oddaností.
(když tak nad tím přemýšlím, v dnešní době většina z vás sleduje své oblíbené osobnosti na instagramu, kde jim vidíte až do talíře, ne li jinam, nevadí vám lajkovat jejich polonahé zadky a sledovat každý jejich prd, ale tohle vám vadí, přitom je to v podstatě to samé a u Alana je to aspoň důstojné, chytré, smysluplné; holt doba pokročila a co je na internetu, stává se automaticky normálním, zvrácený svět)

Tahle kniha je předně pro fanoušky Alana jako takového - herce, člověka, osobnosti, přítele. Alan není jen Harry Potter, respektive Snape, což je bohužel pro většinu lidí jediný důvod, proč knihu četli, a to je zásadní problém. Mám pocit, že ho lidi vůbec neznali, a potom nechápu důvod, proč knihu četli, pak to nedokážou ocenit. Jsou to deníky, ne beletrie, je to Alanovo nitro a život, jeho intimní pocity, myšlenky a vzpomínky, humorné i naštvané zážitky a postřehy, ne zákulisí Harryho Pottera, jak asi většina předpokládala. Alan je mnohem víc než jen Snape, ačkoliv ho přivedl k životu, já ho miluju a patrně to bude jeho mezi lidmi nejznámější role, kterou si svět bude pamatovat, ale byla bych ráda, aby si ho svět pamatoval taky hlavně a předně jako unikátní osobnost, jíž byl. Jedinečný, nadaný, laskavý, šlechetný, inteligentní, vznešený, srdečný, pokorný, uctivý, charismatický člověk se srdcem i rozumem na správném místě a spoustou dalších geniálních rolí a chvil běžného života - a o tom ta kniha totiž je (doporučuju se podívat na jeho filmografii, jak sám říká, jestli chtějí lidé vědět, kým je, všechno je v jeho práci; z mých nejoblíbenějších Dogma, pro mě jeho nejlepší role, takové ztvárnění se jen tak nevidí). Alan totiž byl přesně takový, jak ho známe, ale taky úplně jiný než pod obalem svých rolí, a tyhle jeho zápisky vám pomohou to/ho objevit.

Dokážu pochopit, že to někoho nevtáhlo, protože je to, pravda, pro mnohé psáno zvláštní formou a těžko se to hodnotí, možná by se to hodnotit ani nemělo, nepřísluší nám to, ale nedokážu pochopit, že tomu někdo vyčítá obsah, aniž by si zjistil, o čem a o kom to vlastně je a proč to čte někdo, kdo nezná jeho filmy ani jeho samotného. Nemělo by se to číst jako beletrie, není to ani biografie, však on to taky nepsal jako knihu, tenkrát ani netušil, kolik lidí to bude číst a že to vůbec budou číst. Možná vám bude příjemnější a intenzivnější si to dávkovat podle nálady a ponořit se do toho, než to do sebe hrnout v kuse celé najednou, pak je člověk moc zahlcen jmény a informacemi. Pokud nejste jeho fanoušci a znáte jen a hlavně Snapea, nečtěte to, on si to nezaslouží.

Jako skalní fanoušek znám všechny jeho filmy nazpaměť a znám plno věcí okolo, z natáčení a podívat se na ně a jejich zákulisí jeho okem bylo fascinující. Myslím si, že ho (v rámci možností) znám dobře, ale tady se mi ukázal i v dalších stránkách a bavilo mě s ním všechno prožívat. Plus miluju jeho ilustrace, zkrátka umělec. Dojal mě i rozesmál. Mám tam nepočítaně záložek, protože miluju jeho humor, upřímnost, přirozenost, poznatky, připomínky a chci si je uchovat. Alan je sice obdivuhodný a mimořádný muž, ale je to taky obyčejný člověk jako my všichni, což na něm asi stejně miluju nejvíc, a to z něho a z jeho deníků promlouvá. Ona si většina lidí myslí, že je to přísný morous, jako Snape, protože ho neznají, ale on je naopak tak veselý, přímočarý, bezprostřední a milý chlapík. Vidíte, stále o něm píšu v přítomném čase...

Pro mě osobně je to významná kniha významného člověka, ke které se s láskou, úctou a pokorou budu určitě často vracet, už jen proto, abych si ho připomněla. Alan je legenda a jeho lidská i herecká stopa, kterou zanechal, je nesmazatelná.

"When I'm 80 years old and sitting in my rockin chair, I'll be reading Harry Potter. And my family will say to me, 'After all this time?' And I will say, 'Always'." Strašně bych si a jemu přála, aby se to splnilo.

After all this time?
Always.
Miluju.
Děkuju.

Alan Rickman odešel příliš brzy. Bohužel ho mám spojeného tak nějak se smutkem, protože dvě jeho největší role (nebo spíš moje nejoblíbenější) byly vážné postavy, které měly smutný příběh. Konec Snapa je samozřejmě smutný, ale abych byla upřímná, každý rok strašně obrečím, když Emma Thomson v Lásce nebeské zjistí, že jí její manžel nespíš podvádí. Nebo spíš se k tomu chystá...
Vím, že byl Alan Rickman proslulý svým smyslem pro humor a krutou upřímností ale v téhle knize to nějak vůbec nevyzní.
Číst tyhle deníky tedy bylo vlastně dost smutné, protože i Alan Rickman je tu často vážný, nebo to tak působí. Na druhou stranu je skvělé, že mu můžete nahlédnout trochu do soukromí...
Já jsem osobně byla ze začátku trochu proti tomu. Vydávat někomu jeho soukromé a intimní deníky po smrti? Zvláštní... Souhlasil by s tím? Asi ne.
Ale nakonec rozumím tomu, proč vyšly. Je hezké, že se tímto opět zase trochu stal „nesmrtelným“ a jeho fanoušci si jeho knihu mohou přečíst a poznat ho lépe.
Netvrdím, že jsem úplně největší fanoušek tohoto herce, pořádně jsem ho viděla jen v těch dvou zmíněných rolí (+ Smrtonosná past samozřejmě, ale to jsem viděla jen jednou jedinkrát).
Knížku ale tak nějak nemůžu ohodnotit, protože se nečetla dobře. Byla vlastně dost nudná a zajímavých částí tam bylo málo.
Já se ale těším na audioknihu! Ta má vyjít v podání jeho dabéra Aleše Procházky a to bude podle mě naprosto úžasný zážitek. Takže jo, pustím se do ní pak znovu.
Já bych Vám asi taky doporučila spíš počkat na audio-verzi, ta čtená podoba je fakt poměrně nezáživná, když nejste fanoušek číslo 1.

01.11.2023

Naprosto souhlasím s komentářem Vevericka.eva.

Tahle kniha nemá umělecký záměr. Jsou to poznámky jednoho zajímavého člověka o všem možném a hlavně o lidech, které potkává. To se nedá hodnotit a ani by se nemělo. Nejspíš by se to nemělo ani zveřejňovat.

20.10.2023

Nevím, co napsat. Čekala jsem něco jiného. Škoda.

18.10.2023

Kniha se mi četla opravdu těžce. Strašně moc jmen, názvů her a filmů. Ze začátku jsem si vše poctivě googlila, ale s přibývajícími stránkami mé nadšení opadávalo. Přibývalo jmen bez příjmení a nebo jen iniciály a tak už jsem se nesnažila hrát si na detektiva. Souhlasím s níže uvedeným názorem, že by určitě byla zajímavější životopisná kniha sepsaná osobou zasvěcenou.

07.10.2023

Precteno prvnich 22 stran, pak par pasazi o HP. jinak to neslo, nic vam to nerekne kdyz neznate ta mista, zkratky, vsechny ty osoby. Ja se to navic pokousela cist v anglictine a to byla uplna sebevrazda. Jedna hvezda za posledni strany napsane manzelkou o Rickmanove konci, ktere byly velmi dojemne a vyloudily ze me i par slzicek.

Nevím, co k tomu říci... Je vidět, že nikdy neplánoval se s tím chlubit a velká část zápisků jsou jen informace o tom kde, kdy a s kým byl. Tečka. Upřímně literární hodnota hodně pochybná. Ovšem pro fanoušky Alana literatura vlastně povinná. Ovšem pokud čekáte pikošky z natáčení HP nebo Alanova soukromí, tak budete celkem zklamáni. Spíše se dozvíte, jak byl se spoustou produkcí nespokojený a jak hodnotí udílení cen akademie.

Na tuhle knihu jsem se dost těšila. Alana Rickmana jsem měla vždycky ráda, takže to bylo pro mne dost lákadlo, a nutno také podotknout, že marketing měla tahle kniha udělaný dost dobře. Tuhle knihu skutečně nešlo těsně po českém vydání přehlédnout. Po dočtení musím však přiznat, že jsem dost v rozpacích.
Celkově jsem od knihy čekala něco úplně jiného. Skutečně spíše deníkové zápisky, myšlenky a tak podobně. Nicméně tohle jsem tady zrovna příliš nenašla. Spíše jsem měla dojem, že čtu okomentované zápisky z pracovního diáře, kdy jsem si u velké části poznámek ovšem kladla otázku, zda bylo nutné je vůbec publikovat? Jaká je vlastně jejich výpovědní hodnota pro literární publikum a co to vlastně dává čtenářům?
Rozpaky působí už i úvodní slovo editora A. Taylora, který zde vysloveně píše: "Nevíme, zda by si Alan přál, aby byly jeho deníky zveřejněny...". To vyvolává jasnou otázku: "Když to nevím, tak proč to teda vůbec publikuju?" Že by touha přiživit se na slavném jméně a vydělat slušný peníz? Nevím...
Celkově to ani tak není výtka směřovaná k samotnému Rickmanovi, který si své poznámky psal především pro svou vlastní potřebu, nikoliv pro literární potřebu a pro potřeby vydání. Spíš tak svá "ale" směřuju k těm, co jsou zodpovědní za vydání této knihy. Bylo to skutečně nutné?
Celkově nedávám hvězdičkové hodnocení, v tomhle případě mi to nepřijde úplně na místě. Se vším respektem vůči Alanu Rickmanovi, nejsem si jista, jestli tohle mělo vůbec kdy vyjít...

30.09.2023

Česká propagace naprosto podkopala celou myšlenku této knihy.

Alana většina lidí zná jako Severuse Snapea, nebo alespoň v česku tomu tak je. V Británii je mnohem víc, je to postava, která se zapsala do historie.

Češi nemají na čem svou propagaci stavět. Proto si pozvou Aleše Procházku, který přímo daboval hlas Alana v Harry Potterovi (ano, jsem si vědoma že i ve více fimech, ale to už se jaksi vytratilo...) a prakticky českému čtenáři nacpou myšlenku toho, že nahlédnou do mysli Snapea.

Blbost už od začátku. Alan nebyl nikdy spokojen s touto rolí, proto není divu, že o ní moc nepíše a nechce se o ni zmiňovat.

Knihu jsem četla v originále, kde se přímo jmenuje Medly, Deeply... Kde se tento název vytratil v českém překladu nemám zdání, ale možná by to našim čtenářům trochu naznačilo, že Alan Rickman a Severus Snape nejsou jedna a ta samá osoba.

Netvrdím, že propagace je největší problém, ony i všechny ty zmínky o Alanových přátelích nebo režisérech, která (pokud neznáte Alanův život, jeho přátele, blízkou rodinu a pracovní karieru) čtenáři asi nic moc neřekne, knize nepomáhá.

Každý tady píše, že to je hercovo soukromí které by se nemělo vydávat vena já s tím souhlasím. Rima Horton ho ale přece jen znala líp a vzhledem k tomu, že je bývalá politička v důchodu, si nemyslím, že by tuto knihu vydali za účelem nějakého zisku. Ať už byl záměr jakýkoliv, raději měli zpracovat jeho životopis. Udělali by stokrát lépe a přiblížila Alana takového jaký skutečně byl.

To, že si dvakrát za týden sedl s kámošema na jídlo nebo drink, nám o něm asi moc neřekne...

10.09.2023

Asi jako většina čtenářů jsem se nechala zlákat tímto fenoménem. Představovala jsem si, že nahlédnu Alanu Rickmanovi do hlavy a zjistím, co si myslel o všem ohledně Harryho Pottera. Vlastně jsem si knihu chtěla přečíst jen kvůli jeho roli profesora Snapea. Asi si dokážete představit mé zklamání, když jsem objevila jen pár krátkých poznámek z natáčení HP filmů, ze kterých mi navíc přišlo, že Alana obtěžují a přijde mu, že je to pod jeho úroveň. Osobně netuším, proč si někdo myslel, že tohle bude zajímavé čtení. Silně pochybuji, že byly zápisky psané se záměrem vydání. Jsou to čistě osobní informace o různých schůzkách s přáteli, jídlech, cestách tam a zpátky a natáčení. U čtení jsem se nudila a poprvé v životě jsem přeskakovala stránky.

26.08.2023

Perfektní herec, v roli Severuse Snapea ho žeru, ale tyhle deníky mě neoslovily. Tohle mělo zůstat v soukromí.

23.08.2023

Knihu jsem si pořizovala s tím, že jsem jej měla jako herce ráda. Pokud bych byla pouze fanouškem HP, tak bych byla velmi zklamaná. Je to zajímavou formou podaný pohled herce na jeho život, práci a v té době aktuální dění ve světě. Co mě na knize přišlo lehce unavující je plejáda jmen kolegů, přátel atd., která pro českého čtenáře neznajícího britské zejména divadelní prostředí je příliš obsáhlá.

Čím jsem starší, tím méně chápu, proč herce nebo herečky zbožňovat či stavět na piedestal.

Alan Rickman mi ovšem nevadí. V době, kdy jsem se ještě dokázal dívat na západní filmy, jsem ho viděl ve dvou (Past a Hood) a v obou mi byl jeho výkon sympatický.

A ne, i když mám rád (jako všichni - ani si neumíte představit, kolik fanfikce inspiroval) postavu slovutného Severuse Snapea, nejsem masochista natolik, abych ho viděl ve filmech.

Rickmanovy Deníky dokazují, že kromě toho, že byl slavný, mohl to být i slušný nebo alespoň výjimečný člověk.

Co se týče literárních kvalit, pak tuším, že Rickman musel znát vynikající Wittlinovo Vádemékum pro...**

Jerzy Wittlin zde radí, aby slavní lidé psali zkratkovitě, protože někdo vždycky vysvětlí, o co jim šlo. A to se díky poznámkám pod čarou podařilo.

Závěrem?

Když je autor slavný, lidé koupí i jeho nákupní seznamy, vydal-li by je někdo.*

Větší čtenářský zážitek ovšem nečekejte.

Poznámky pod čarou:

* Abych své nové plivnutí do tváře čtenářské obce ospravedlnil, chci upozornit, že Wittlinovo Vádemékum, které vyšlo v roce 1975 má třináct hodnocení, kdežto Rickmanovy Deníky nasbíraly přes sto hodnocení, a to ještě neskončil rok jejich vydání. Ergo rada pro začínající autory: Nemusíte psát dobře, ale musíte být slavní.

** Jde o volnou asociaci. Vádemékum se mi vybavilo, když jsem četl Rickmanovo lakonické zhodnocení dne.

11.08.2023

Po přečtení knihy jsem došla k pár poznatkům. Je obtížné zorientovat se v tolika množstvích jmen, která jsou známá hlavně pro britské/americké občany. Snažila jsem se často některá jména a události z knihy vyhledávat na internetu, ale po nějaké době mě to přestalo bavit. Takže v tom vidím hlavní problém s touto knihou.
Ovšem když se oprostíme od toho snažit se zjistit každou poznámku, objevuje se v ruce kniha, která obsahuje mysl šarmantního herce, který procházel životem plným přátel a často i vyčerpávající práce. Byl to vlastně obyčejný muž, kterého také trápily strasti/smutky jako každého z nás. Poznat tuto jeho stránku by bez jeho deníků nebylo možné, a asi i proto mě kniha dojala. Čím více jsem měla za sebou stránek, tím víc jsem si uvědomovala, že se blíží konec...
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, i když to nebylo jednoduché. Alan Rickman však za to stál, byl to muž nesmírně pracovitý a s velikým srdcem.