333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
Fakt jsem to trefila? Nebyla jsem si vůbec jistá, Budžese jsem sice kupovala už dvakrát, ale vždycky jako dárek, zatím jsem ho nečetla. Ale jak jsem ten úryvek četla (s tím, že zase nevím), najednou mi v hlavě zazněl hlásek Báry Hrzánové... :)
Tak tedy - já pleju:
Hlavní potravou této oblasti je campa. Zde jsme také viděli, jak se připravuje. V železné pánvi se rozpálí písek, na který se nasype ječné zrní. Na horkém písku zrna pukají s lehkým lupnutím. Na jemném sítu se pak písek oddělí od zrní, které se umele. Příjemně vonící mouka se může rovnou jíst, ale obvykle se smísí v těsto s máslem rozpuštěným v čaji. Někdy se podává těsto zadělané mlékem nebo pivem. Tibeťané jsou v přípravě pokrmů z campy velmi vynalézaví. Na toto jídlo jsme si celkem již přivykli, horší to bylo s máslem v čaji.
Pro Evropany je příprava čaje pozoruhodným obřadem. Z Číny se sem dováží hrubý čaj slisovaný do malých cihel, obyčejně jej tvoří lodyhy a odřezky, z něhož vaří Tibeťané celé hodiny a často i dny předem tmavý odvar. Při vaření se přidává hodně soli a trochu vody. Odvar se potom scedí a přelije do jakési máselnice. Podle množství čaje a podle chuti se přidá máslo a emulze se rozmíchá. Máslo nebývá bohužel příliš čerstvé, přispívá k tomu nedostatečné skladování v jačích kožích, v nichž se uchovává někdy měsíce i léta.
Kní: To jsme na tom dost podobně, našeho Hrdého Budžese jsem darovala loni manželovi k narozeninám a k jeho přečtení jsem se ještě vůbec nedostala, dneska jsem knihu otevřela na náhodném místě a použila jako hádanku :)
Pár chvilek jsem si četl v horkém podvečeru a nestačím koukat, co se tady všechno nesemlelo. Tak jen doplním kní - Irena Dousková (kní zasmečuj). Aha, už se stalo. Je to tady děsnej fofr.
Text příspěvku byl upraven 27.07.13 v 23:13
Ukázka:
,,Nestvůrní elementární tvorové zlé hrůzy z podsvětí, formy groteskního, šíleného ohavného a ďábelského aspektu, se okolo mne shromáždili a naplnili mne neuvěřitelným odporem. V několika minutách jsem prožil něco, co zůstane navždy zapsáno v pozadí paměti. Tento neuvěřitelný výjev zůstává živě vyfotografován v mé paměti. Nikdy bych nechtěl znovu opakovat takovýto pokus, nikdy bych nechtěl znovu zvolit nitro Velké pyramidy ke svému nočnímu pobytu."
Dost těžká volba, vzhledem k tomu, že ze zdejších uživatelů ji mají v přečtených pouze 3.
Taky ji nemám v přečtených, tak nevím, jestli mohu...
Paul Brunton - Tajnosti Egyptské
A nařízení, které přikazuje čekat na potvrzení správnosti od zadavatele úryvku existuje? :-)
Vzhledem k tomu, že jsem ji nečetla, bych raději počkala.
Klamm zjevně vybral úryvek z knihy, kterou i komentoval. Jde o knihu, kterou tipuje pajunček, a Klammův komentář u ní téměř s určitostí dokládá, že její tip je správný, viz :
http://www.databazeknih.cz/knihy/tajnosti-egyptske-62724 .
Samozřejmě má Koka pravdu, hlavně, že jsem se na stránky knihy dívala pro info, kolik uživatelů ji asi četlo a nevšimla jsem si komentářů! Asi už jsem přehřátá - u nás 36 st. ve stínu. Takže následující ukázka je z mé další srdcovky:
Veškerá její americká zkušenost byl New York - většinou Brooklyn - a postupně si to město zamilovala, i když jí stejnou měrou nahánělo hrůzu. Za celý svůj život poznala vlastně jen dvě města - malý Krakov, podřímlý v gotickém snu, a později Varšavu, beztvarou hromadu trosek po Blitzkriegu. Její blaženější vzpomínky - ty, s nimiž se ráda v duchu obírala - byly spoutány s jejím rodným městem a byly navěky utkvělé ve starodávném panoramatu střech a vinoucích se ulic a křivolakých uliček. Léta uplynuvší mezi Krakovem a Brooklynem ji donutila - a skoro to byl jediný způsob, jak nepropadnout šílenství - vymazat tu dobu ze svého vzpomínání.
Text příspěvku byl upraven 28.07.13 v 15:04
Samozřejmě. Můžeš pokračovat. Příště musím vybrat něco těžšího, teda jestli bude nějaké příště.
Pajunček se obává, jestli bude nějaké příště. Z "příště" měli obavy mnozí, proto vybírám tento úryvek:
Ani nezvedli oči a vytrvale nabírali lžícemi vodnatou bryndu a mezi sousty si tichým, bezvýrazným hlasem vyměnili několik nezbytných slov.
„Kdy odcházíte z práce?“
„V osmnáct třicet.“
„Kde se můžeme sejít?“
„Náměstí vítězství, u Pomníku.“
„Tam je plno obrazovek.“
„Nevadí, když je tam hodně lidí.“
„Nějaké znamení?“
„Ne. Nechoďte ke mně, dokud mě neuvidíte mezi spoustou lidí. A nedívejte se na mě. Jen se držte blízko.“
„V kolik?“
„V devatenáct hodin.“
„Dobře.“
Ano, děkuji za správnou odpověď (George Orwell: 1984) a vítám Lensiiee - nový, svěží vítr do řad účastníků hry.
Prosím, Lensiee, další hádanku.
Text příspěvku byl upraven 28.07.13 v 15:57
Já moc děkuji :-) Nestihla jsem si projet všechny předchozí hádanky a tak doufám, že jsem vše správně pochopila.
Můj úryvek je tedy:
Až k těžkým dřevěným dveřím nikoho nepotkali, ale když je mladík otevřel, zaznělo z hlubin budovy vřeštivé vytí překypující nenávistí a těžkomyslností. Znovu cítil, jak ho v zádech zamrazilo, a spěšně je za sebou zabouchl. Teď záleželo hlavně na tom, aby se co nejrychleji dostali k metru. Jen co vyšli ven, Mělnik přikázal: " Dívej se zem! Máš hvězdu přímo před sebou.
Tentokrát jen hádám - Glughovsky - Metro 2033 - knihu (to je zřejmé z mého komentáře a hodnocení nemám) a tak si to neověřím.
Text příspěvku byl upraven 28.07.13 v 17:36
Tady z jedné z oblíbených :
„Velice rád vám posloužím bromoseltzerem, pane. Nebo vám zavolám rikšu," řekl Bobby.
„Rikšu?"
„Ano. Rikšu rikšovatou, když to chcete slyšet naplno. Vy sám jste rikša, a už jste toho vypil dost."
,,Pane Bobby?" zeptal se Andy velmi zdvořile. „Máte dojem, že už jsem toho také vypil dost?"
„Ne, broučku. Samozřejmě že ne. Jen si nalej."
„Děkuju vám, pane Bobby," odpověděl Andy. „Tohle je čtvrtá."
„Kéž by to byla stá," řekl Bobby. „Ty jsi chlouba srdce mýho."
„Co kdybychom vypadli, Hale?" zeptal se jeden z party muže, který chtěl koupit obraz.
„Já bych rád získal to plátno," odpověděl muž. „Kdybych ho dostal za slušnou cenu."
„Já bych odsud rád výpad," naléhal první muž. „Legrace je legrace, beze všeho, ale dívat se na to, jak chlastají děti, to je trochu moc."
„Vy tomu chlapečkovi skutečně nalíváte džin?" zeptala se Bobbyho ta mile vypadající blondýnka na konci pultu u dveří. Byla vysoká, měla velmi plavé vlasy a roztomilé pihy. Nebyly to pihy rudovlásky, ale pihy, jaké naskakují blondýnkám, jejichž pleť se opálí, místo aby se spálila.
„Ano, madam."
„To je podle mě hanba," řekla dívka. „Je to odporné a je to hanba a zločin."
Roger se vyhýbal pohledu na dívku a Thomas měl oči skloněné.
„A co by měl podle vás pít, madam?" zeptal se Bobby.
„Nic. Neměl by pít nic."
„To zní dost krutě," řekl Bobby.
„Jak to myslíte — krutě? A to podle vás není kruté, otravovat dítě alkoholem?"
„Vidíš, tati," řekl Tomík. „Já jsem si myslel, že by Andy neměl pít."
„Je jedinej, kterej z těch tří pije, madam. Od tý doby, co tadyhle Fešák přestal," snažil se s ní Bobby polemizovat. „Nemyslíte, že je to krutý, připravovat i toho posledního ze tří bratří o tu kapku radosti, co na světě má?"
„Kruté!" opakovala dívka. „Vy jste netvor! A vy taky," řekla Rogerovi. „A vy jste taky netvor!" řekla Thomasi . „Jste všichni hnusní a jste mi odporní."
Na zahradě mi teploměr ukazuje 41 v polostínu, v hnízdě mám 28, takže není pomyšlení na nějaké rafinovanosti.
Koukejte hádat. Pápá!!!
Jak vidím, nikdo se zatím nechytá a to jsem vybral z knihy spíš ptákovinu, která je často víc k zapamatování, než nějaká filozofická sentence.
Text příspěvku byl upraven 29.07.13 v 11:20
(mimosoutěžní "rozhlasový vstup" - jen tak pro zajímavost - co dnes četli u strýčka Míši:
1. Jaroslav Foglar - Hoši od Bobří řeky
2. Josef Škvorecký - Legenda Emöke
3. Stephen King - Osvícení
4. Brian Lumley - Nekroskop
5. Jane Austenová - Rozum a cit
6. Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ
7. Raymond Chandler - Vysoké okno
8. Thomas Mann - Smrt v Benátkách)
http://www.radio1.cz/porady/9-cteni-se-stryckem-misou/)
Vložit příspěvek