333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
Inspirován Smiřickým (nepřímo) vkládám :
„…hlesl smutně, „jak si poznal, že mám pod kabátem kořalku?"
„Kořalku? Ty máš kořalku? To máš pro něčí starou mámu, ne? Anebo až zase sestoupí Kristus Pán," řekl naivně. „Ale copak můžu vědět, nač máš kořalku? Já vůbec ani nevím, že ňákou máš.
A pak, nemám žízeň. Ani bych se jí nedotk'. Ale ty si můžeš posloužit z toho mýho kusu šunky. Kořalka je tvoje."
Nightlybirde, asi bych potřebovala ještě kousek. :-) Ale třeba to ještě někdo pozná.
Tyhle dvě diskuze se mi asi brzy totálně promíchají dohromady, doufám, že nebudu reagovat tady na to, co bylo tam. :-)
Hrdina se jmenuje stejně jako hrdina Zbabělců - tedy křestním, abych byl přesný. Kniha patří k mým mazlíkům, ke kterým se utíkám, když mne tíží život a mám první vydání, které se jmenuje úplně jinak jak originál a všechna další vydání.
Text příspěvku byl upraven 26.07.13 v 13:59
Jé, tak to je Pláň Tortilla. :-)
Jedna z nezapomenutelných scének je pro mě ta s vysavačem bez motoru. :-)
Mně se zase nezapomenutelně vtiskla do srdce i do paměti Teresina, kterak ležérně krmila svoje děti (a slepice).
Pravdu díte mé dámy - já prožívám zase Pilona rukujího do armády. Moje vydání, ze kterého jsem citoval, se jmenuje Slunce a víno chudých, ale jde opravdu o Tortilla Flat Johna Steinbecka.
Text příspěvku byl upraven 26.07.13 v 18:05
Tak aby to bylo opravdu pro všechny - spíš asi půjde o to, kdo bude rychlejší:
Vtom padl jeho zrak na měsíčního poetu a strnul novým leknutím.
Měsíčan svíjel se na podlaze jako ve smrtelných křečích, rval si vlasy, drápal si prsa a tloukl jako šílenec hlavou do stěny.
„Propánakrále, co tropíte, pane Blankytný?“ zvolal uděšený pan domácí. „Co se vám stalo?“
„Ty ptáš se ještě, vrahu mojich blahých snů – jenžs urval hadím drápem královnu mých snů?! – Ó, skonči dravá muka, milosrden buď – a skvoucí čepel dýky ponoř v moji hruď!“ úpěl Měsíčan.
„Cože? Toť již vrchol potrhlosti! Chápu-li váš měsíční žvást, myslíte dokonce, že jsem vám odloudil vaši Ethereu! To mi věru ani ve snu nenapadlo a povím vám upřímně, že takové zefýrové půvaby nejsou podle mého gusta. A pochybuju také velmi, že bych já mohl uspokojiti její měsíční vkus. Co vám vnuklo tu šílenou myšlenku! Snad ty její spletené básničky, v nichž mne tuším i pojmenovala dromedárem?! Snad nemyslíte, že by se zamilovala do člověka, kterého teprve sotva jednou uviděla?!“
„Ó, krátký pohled stačí, jeden plachý mžik – by navěky šíp lásky v bezdno prsou vnik – Cha, chá! bouř šílenství mne smýká, svátý list – Pryč odsud, pryč z těch děsných černé zrady míst!“
„Odtud pryč? I s největší radostí! Třeba na kraj světa z té filozofické peleše, z níž beztoho nekouká ani plesnivý suchar!“
No samosébně. :-)
Ten hadí dráp byl speciálně pro HTO, kterého by to jako přírodovědce mohlo zajímat. :-)
Teď jsem to možná trochu přibrzdila. Brala jsem to automaticky tak, že na řadě je Koka.
Protože se k tomu nikdo nemá - Svatopluk Čech (jak pravila Koka) - Pravý výlet pana Broučka do měsíce, str. 58 (v mém vydání z r.1952 - šíleně rozhadrovaném a proto zastrčeném.Chvíli mi trvalo, než jsem je našel, před vyřazením ty Výlety zachránily ilustrace Rudy Švába a zajímavé poznámky a ukázka Čechova rukopisu- právě Výletu do měsíce). Stačí?
Protože tady Dell momentálně není, aby odpověď odsouhlasila a vím, že mám pravdu, přidám něco z jiného kraje a jiného soudku :
"Stačila jen otočit hlavu a viděla přímo před sebou strýce a jeho tlupu, obrácené k ní zády.
Vyčkávala. Nikdo se nehýbal. Všude bylo ticho. Jen moře se s věcnou jednotvárností lámalo o břeh, zaplavujíc písečný pás a opět se vracejíc zpět. Příboj na pozadí noci vypadal jako tenká bílá čára.
Mlha ponenáhlu řídla a odkrývala obrysy zálivu. Útesy byly zřetelnější a skály mohutněly. Voda stoupala a rozlévala se ze zálivu na holé břehy. Na pravé straně, kde nejvyšší skála spadala přímo do moře, objevila Mary nahoře slabý záblesk světla. Nejdříve je pokládala za hvězdu, jež se prodrala posledním závojem mizející mlhy, ale rozum jí řekl, že hvězdy nebývají bílé a že se nekymácejí větrem, který dul na vrcholu skály."
Podle statistik knihu četlo přes 150 čtenářů a i když jsou možná jiné knihy jejího tvůrce známější, pro mne má specifický význam - díky ní jsem zjistil (v podstatě náhodou), že čtu poněkud jinak a trochu excentricky.
Přidávám totiž ukázky z knih, které mám jaksi v oblibě a nebo ke kterým mám specifický vztah. A hlavně je mám po ruce.
Tipuji Hospodu Jamajku od paní Daphne. Myslím, že tam je nějaká Mary s nějakými lupiči ...
Žádné veliké překvapení teď, po půlnoci, nejsem schopna vymyslet. Proto se budu řídit tím, co vyznává i nightlybird - předkládám ukázku z knihy, kterou mám moc ráda, není prvoplánová, nejde jí přečíst "jedním dechem", ale probíjíte se v ní houštinou, a zejména - jak to vyhledávám ve všech knihách - obsahuje vtipné pojednání o úloze literatury v životě lidském. Nuže:
"Ona encyklopedická víra v neodvratný osud se stala základem velkého přátelství. Od té doby se Aureliano každé odpoledne scházel se oněmi čtyřmi debatéry, kteří se jmenovali Álvaro, Germán, Alfonso a Gabriel, prvními a posledními přáteli, které v životě měl. Pro člověka, jako byl on, uzavřeného do světa psané skutečnosti, ony bouřlivé schůzky, jež začínaly o šesté večerní v knihkupectví a končívaly na úsvitě v nevěstincích, představovaly skutečný objev. Až do té doby ho nikdy nenapadlo, že literatura je nejlepší hračkou, kterou si kdo vymyslel, aby si z ostatních tropil šašky, jak jim to při jedné pitce předvedl Álvaro. Trvalo nějaký čas, než si Aureliano uvědomil, že všecky ty svévolné nápady vycházejí z příkladu učeného Katalánce, pro něhož byla jakákoliv moudrost bezcenná, nemohl-li jí užít k tomu, aby vymyslil nový způsob přípravy hrachu."
Text příspěvku byl upraven 27.07.13 v 00:38
Tak tuhle knihu nemám. Proč? Patří k nemnoho knihám, ke kterým mám z mně nepochopitelných důvodů jakousi averzi a odmítám se do nich pustit.Párkrát jsem ji měl v tlapkách, letmo prolistoval a zase odložil. Odhadnu autorův styl - Na paměť mým smutným courám - to mám od autora na seznamu. Tebou zmíněnou ale asi nepřečtu i kdybych se dožil 100 let (což nehrozí). Takže tentokrát beze mne.
Taky odhadnu podle stylu - G.G.Márquez - Sto roků samoty? I když jsem ji četla, mám k ní stejnou averzi jako nightlybird a neláká mě ani další autorovo dílo.
Zakořeněná averze k někomu či k něčemu je spolehlivým signálem přítomnosti toho někoho či něčeho a pomohla i teď: G.G. Márquez: Sto roků samoty.
Pajunček, prosím, o další ukázku, třeba něco z oblíbených ...
Dobře, vybírám z jedné z mých nejoblíbenějších:
Polekaně jsem sebou trhl. Než jsem udělal dva kroky, John ode mne po kolenou odešel do vzdálenějšího kouta místnosti, stále drsně kašlaje a lapaje po každém dechu. Opřel si hlavu o tapetu červené šípkové růže porůstající zahradní zídku a vyrazil ze sebe děsivý dávivý zvuk, jakoby se pokoušel vyzvrátit něco, co se mu zaseklo v krku. Jestli mu něco pomůže vyzvrátit ty brouky, pak je to toto, uvažoval jsem. Ale nic nenasvědčovalo tomu, že se to podaří. Ale zdálo se, že kašel poněkud polevuje. „Jsem v pořádku, šéfe,“ řekl, stále ještě se opíraje čelem o ty šípkové růže. Oči měl stále zavřené. Nebyl jsem si jist, jak ví, že jsem tam, ale nepochybně to věděl.
Určitě je to snadné. Z tohoto díla je totiž dost obtížné vybrat ukázku, která alespoň v 5 větách neobsahuje přímo jména nebo zjevnou stopu.
Ano, souhlasím s tebou. Než se ale pustím do hádání, půjdu si udělat hodně velké černé Caffe a jsem zvědavý, jestli mne zatím nějaký king nepředběhne.
Teď jsi tomu nasadil korunu, noční ptáku. Tohle už není nápověda, ale přímo odpověď!
Houbeles, chybí název knihy. To se jen tobě tak jeví, protože jsi pochopitelně vědoucí. A stejně tak vědoucí by měla být ta k 900 se zvolna blížící skupina čtenářů (asi jsou to stydlíni).
Zelená míle!
Moje ukázka:
Včera jsme měli k obědu strašnou věc. Jmenuje se to pličky na smetaně, je to něco jako maso, ale opravdový maso, co ho je placatej, rovnej kus - jako třeba řízek - to neni. Jsou to takový malý, strašně měkký a klouzavý kousky, co vypadaj, jako kdyby je někdo do tý vomáčky vyplival. Řekla jsem, že nebudu obědvat, protože nemám hlad a protože mě už do rána hrozně bolí břicho. A to byla úplná pravda. Hned jak jsem se po snídani dozvěděla, co Kačenka vaří k obědu, rozbolelo mě břicho jako čert.
Text příspěvku byl upraven 27.07.13 v 18:19
Vložit příspěvek