Ikkju
diskuze
Co to má za knížešku v kapsišse? Aha! Na nás si Hobitci nepřijdou! x)
Dovolím si hned přidat svůj tah, tentokrát z džbánku scifi:
Dospělé harmonium na Boazově levém nadloktí se zavrtělo.
"Prosíš starýho Boaze o koncert?" zeptal se v duchu Boaz tvora. "To mi chceš říct? Chceš říct: ‚Starej Boazi, nechci vypadat jako nevděčník, protože já dobře vím, jaká je to čest, sedět tak blízko tvýho srdce. Ale pořád myslím na svý kamarády tam venku a pořád je mi líto, že přicházejí zkrátka!' To bys chtěl říct?" řekl Boaz v duchu. "Chceš říct: ‚Prosím pěkně, táto Boazi - uspořádej pro ty chudáky venku koncert!' To mi chceš říct?"
Boaz se usmál. "Nemusíš mi lichometit," řekl harmoniu.
Malé harmonium na jeho zápěstí se stáhlo, opět se napřímilo. "A co ty mi chceš říct?" zeptal se ho Boaz. "Chceš říct: ‚Strejčku Boazi - tvůj puls je ažaž pro takový mrně, jako jsem já. Strejčku Boazi - prosím tě, zahraj nám nějaký hezký, sladký, lehce stravitelný kousek?' To chceš říct?"
Boaz obrátil svou pozornost k harmoniu na pravé paži. Tvor se ani nepohnul. "Nejsi ty nějakej tichošlápek?" zeptal se v duchu Boaz tvora. "Moc toho nenapovídáš, ale pořád se ti hlavou něco točí. Počítám, že si myslíš, že je ten starej Boaz pěknej pacholek, když vám bez přestání nepouští hudbu, co?"
Víc knih najednou? Obvyklý průměr je tak kolem deseti kousků x) Knihy musí být k dispozici, proto jsou u nás všude - na záchodě, u sporáku (vhodné omyvatelné obaly), na balkóně (nehodí se brožované, s ranní rosou navlhne obal, a ten papírový díl se roztáhne, a obal se skroutí... narovnají ho až zase sluneční paprsky někdy odpo), v tašce kterou nosím do práce (dobře se čte na čistírně když odměřuji půlhodinnový index dle imhofa x), u postele (tam to bývá problém, občasné škobrtnutí nebo brzdící kočky je někdy odešlou do temnot pod postelí, odkud se může dostat také až při luxování, nebo špatném brždění koček v tomhle prostoru x) Často též knihy nedočtu, buď proto, že mě kniha nechytila, nebo že skončí na místě mimo můj zorný úhel (nejhorší když je žena uklidí do knihovny, protože v té by se už nevyznal ani Neo :o)
Děkuji za namíbijský link, cítím se nesmírně obohacen :o Pokud jde o diskusi o tlaku obou zůčastněných stran, neobával bych se že by ručička manometru lenošila u červené lajsničky stupnice :o :) ...
Z knížky je pro mě důležitá jenom ta část která nejde ani spálit :o, takže se s jejich papírovou podobou moc nemazlím... Když nemám záložku ohnu roh u stránky, občas je zapomenu na balkóně...
Já bych doporučil dvoujazyčné knihy, je to daleko praktičtější než slovník u ruky, navíc jsou označené obtížností... Jinak když tu padl ten Schlieman, také jsem na tom ujížděl :D - jeho knihy jsem nečetl, ale stačilo mi zaslechnout že se učil jazyky tak, že si prostě vzal knihu, a četl tak dlouho až tomu rozumněl... No moc to nefunguje, ale je to docela sranda.. (samozřejmě nezapomenout číst něco co znáte česky)
Konkrétně se mi dobře četl třeba Čaroděj ze země Oz, Devět bran, nebo třeba Podivuhodný případ se psem...
Myslím že vlastním obě lemovky (Astronauty i K Mraky Magellanovým) ale pamatuji si je bez ilustrací. Musel bych se po nich podívat, nejspíš budou ve staré knihovně u našich...
Jinak knihy nesbírám, hromadění čehokoliv mě spíš děsí, ale pár zajímavostí by se u mě našlo, ikdyž je to mimo scifi šuplík (anglické vydání 9 bran, jedny z prvních českých sbírek Meyrinka, apod.)
Ve scifi i obecně hodně nerad knižní řady, ikdyž taky občas podlehnu. Gateway od Pohla mě za skompletování odměnila drobnou radostí, obrazem vytvořeným přiložením hřbetů knih :o
A díky za žebříček Ikárie, některé tituly vypadají docela zajímavě!
Též mám občas potřebu něco napsat, kromě praštěným básniček, krátkých úvah či recenzí převážně na pc hry jsem si střihl pár povídek.. www.pismak.cz/index.php?data=user&id=22465
kivera: Bogáti je asi depresívní, já to tak ale nevnímal... ale když o tom přemýšlím, je ten pocit osamocenosti jeden z důvodů, proč postapo vyhledávám... Malevil jsem naopak vnímal jako hodně zalidněnou knihu x), a nejvíc mi u ní vystupovala linka vůdcovství jednoho z přeživších v hodně semknutém společenství.
A ten kousek naděje na přežití na spálené Zemi, případně naděje na začátek nového, lepšího se vine snad všemi z knížek, které jsme jmenovali. Dokonce i Smrtí trávy, která byla docela těžké sousto zase pro mě...
Asi bych doporučil všechny knihy od kivery(Den trifidů je zasloužená klasika, Tma je nefovka v kulisách Prahy, Malevil je světová klasika, pár přeživších na starém hrádku, kteří se snaží začít znovu od začátku), Smrt trávy je pěkně ostrá věc (kdo dřív zahodí zábrany, má větší šanci na přežití), jen přihodím:
Armagedony (antologie povídek, některé docela hororové),
Temné záblesky (kulhánkovská akce),
Kronika konce světa (pohodová záležitost), ale hlavně
Poslední člověk od Bogátiho! (jeden člověk, má k dispozici všechno co po civilizaci zůstalo, a snaží se nějak smysluplně pře/žít)