Ikkju
diskuze
Lovci mamutů, Kopčem a jeho matka Niana! Autorem je Eduard Štorch..
Profesor Apuleius Freud se ale vyjádřil v tom smyslu, že pivo a fotbal jsou stejnou matricí psýchy, tou, kterou borgové zapudili aplikací mechanických implantátů.
Když jsme u toho zenu tak určitě nezapomenout na http://www.databazeknih.cz/knihy/chranit-vse-zive-129232
Viki9: Feynmanovy texty jsou tak parádní, že bych měl při jejich čtení na jeho přednášky taky chuť, ale nejspíš bych dopadl stejně...
Pod stromeček jsem tentokrát dostal jenom jednu knížku - Gaia vrací úder od Jamese Lovelocka. První díl je fenomén, četl jsem zepředu, zezadu, zprostřed, svět sedmikrásek se pokoušel stokrát naprogramovat. Její pokračování je dost alarmistické, tuším to a budu ji číst obezřetně, a určitě při tom budu i v sobě řešit, že to nejspíš je pravda... Zaujala mě ale už poslední stránka knihy (první čtená, takový zvyk), kde píše o literatuře, která se hodí na dobu před kolapsem biosféry - tohle určitě četl Cílek když se pustil do Tří svící pro budoucnost...
A mimochodem děkuji zase já za tvoje tipy na divnosti, už asi vím, co si budu přát k ježíšku! x) http://www.amazon.com/Haunted-Vagina-Carlton-Mellick-III/dp/097624988X/ref=la_B002BMAZDW_1_11?s=books&ie=UTF8&qid=1386618351&sr=1-11
Mě ty linky nešly spustit protože je mám v práci blokované, chyba byla na mém přijímači.
Jinak když nad tím koumám, tak určitou míru divnosti, zvláštnosti či novosti vlastně očekávám téměř od každé knihy. Jde o to kolik jí je, a pokud je jí opravdu dost, a je v správně nanesené vrstvě, je potom čtení naprosto jedinečný zážitek.
Zajímavé je, že třeba scifi se tíhle pocitem úžasu občas definuje, ikdyž není záruka, že kniha tohohle žánru = záruka úžasu.
A na ty opravdu zvláštních knihy se narazí celkem zřídka, bohužel, ale vlastně i bohudík... Omlouvám se za úvahu, chtěl jsem vlastně jenom uvést na pravou míru tu chybku s linky.
Na Travenův román vzpomínám, hlavně na hrozny klíšťat přisátých na lesních dělnících.
Nedokážu tu otevřít všechny odkazy v prvním příspěvku, ale jestli tě zaujal hippie styl a divnost, určitě doporučuji něco od W. S. Buroughse (dle chuti, Nahý oběd je asi základ) a z příbuzného hnízda třeba naprosto úletovou záležitost http://www.databazeknih.cz/knihy/neviditelna-krajina-31182
Z českých úchylností bych určitě doporučil http://www.databazeknih.cz/knihy/soma-secundarium-98044
nebo pro absolutně (nestačí velmi) náročné http://www.databazeknih.cz/knihy/njkpuup-kkleedc-153829
Mě ke čtení docela určitě přivedla máma. Po přechroupaných dětských knihách jsem se začal pomalu poohlížet po dospělé knihovně, a pokaždé když jsem se jí zeptal, dostal jsem typ na zajímavý kousek; od Pouovek, přes cestopisy až po pro mě iniciační Dveře do léta nebo Poupata odkvétají v máji x)
Kůstek je výborný... Dobré jsou ale i české komixy, cokoliv od Saudka, ale dostaly mě například http://www.databazeknih.cz/knihy/jeste-jsme-ve-valce-pribehy-20-stoleti-93672
Barilac: pamatuju si dobře že ve Třech mužích na toulkách autor zavítá i do Čech? Matně si vzpomínám jenom na popis kratochvil německých studentů kteří si pokoušeli mečem useknout nějaký kus těla...
Jinak já čtu dost nepozorně, rozečteného toho mám hodně a ne každou knihu dočtu. Aktuálně mám na vrchu Lavondyss, a zatím se mi hodně líbí. Na balkoně mám rozečtený Chvalozpěv na Leibowitze, není to špatné, ale prokousávám se tím už docela dlouho; ještě pár měsíců, a kniha na stole bude vypadat jako po atomovém výbuchu (vím, je to barbarské, ale nevadí mi to, zašlé věci pro mě mají zvláštní poesii)... A na toaletě :o čtu Tohle doma nezkoušejte od mladého Fulghuma, je vtipné se dozvědět jak funguje spousta věcí které by člověka jinak ani nenapadly zjišťovat (lokalizace pohorky, vodní přepady na Hooverově přehradě, nebo třeba kácení obřích sekvojí)...
Čistou radost jsem měl z koupení a přečtení pátého dílu Kůstka, začínám mít o chlapce (a děvčata samozřejmě taky) docela strach. Začíná to být docela temné, i krysáci už přestávají být roztomilí....
Nojo, nějak se to tu zaseklo. Pajonek to v podstatě uhodl, ale ne nahlas. Zkusí to tedy někdo? Dávám ukázku ještě jednou, aby se nemusela hledat výše:
Z ústí zbraně, společně s oblakem dýmu, vyletěl roj hřebíků. Fritz zavrávoral pod náporem zpětného rázu. Mikuláš měl mít ve svém ohromném břiše díru, ale neměl tam nic. Ani škrábnutí. Žádný efekt. Nic.
Říkal jsem, že to bude k ničemu.
„Ale, miláčku,“ řekla Teta. „Copak to mělo být? Takhle se chováme k hostům?“ Postávala nám v zádech a její hlas byl teď divně zkreslený, jako by by zněl odněkud z vodní hlubiny. Neviděl jsem, jak se pěstounka tváří, ale vsadil bych se, že měla na obličeji ohavně sladký výraz nezúčastněné pohody.
Fritz znovu propukl v pláč, odhodil zbraň na linoleum, padl na kolena a sepjal ruce, jako kdyby se chtěl začít modlit. Aniž bych si to byl uvědomil, udělal jsem to samé.
„To je ono,“ pochválila naše počínání žena. „A teď hezky tady panu Mikulášovi zarecitujte básničku.“
Poprosím někoho o převzetí žolíka, nestíhám, nezvládám.... Děkuji.
Zajímavé téma, trochu jsem štrachal po netu, a tématu jdou najít celkem zajímavé drby :o.
Barilac: Pravda, podobnou informaci jsem taky někde zahlédl...
Celkově mi přijde zajímavé, že spousta autorů využívá změněné stavy vědomí, ať už jsou prostředky jakékoliv. Ale to asi není nic nového, stačí se podívat na wiki na heslo múzy...
Jo! Jdu též zalomit, stačí když dám ukázku zítra dopo? Případně bych využil žolíka, nevím jestli budu mít sílu najít něco duchaplného až ze mě zítra v práci budou po týdnu dovolené opět \"lisovat víno\" x)
Tak četl jsem ledascos, ale o svobodě a Jonathanovi (ta nápověda je výborná!)... to by bylo aby to nebyl J.L.Racek od R. Bacha! x)