Benjamin Kuras citáty

česká, 1944

Citáty (16)

...za nebezpečný vývoj Ameriky mohou nadnárodní korporace, které jí diktují, co, kam, kdy, jak, s kým a proti komu. Totéž se jim začíná dařit s Evropou, jejíž sjednocování pod jednou nadstátní strukturou jim nadvládu usnadňuje. Místo aby jako doposud musely zpracovávat každou evropskou vládu zvlášť, dnes jim stačí zpracovat dva či tři členy Evropské komise. (Sekl se Orwel o dvacet let?)


Člověk se má zabývat tolik dobrem, aby mu nezbyl čas na žádné zlo.


Existují samozřejmě Středoevropané, kteří by raději prosazovali etiku katolickou, která doporučuje jednotu a návrat k solidním centrálním hodnotám. To by bylo chvályhodné, nebýt toho, že po většinu katolických dějin jednota znamenala podřízení jedné jediné povolené ideologii a výkladu, a centrální znamenalo absolutní a totální moc v rukou jedné rodiny, klanu nebo skupiny.


K vítězství zla stačí, aby slušní lidé nedělali nic.


Když je člověk ponechán osamělý, sám sobě měřítkem všeho a bez obecně platného morálního kontextu, ztrácí smysl existence, propadá morálnímu relativismu, jehož výsledkem je království nudy, z něhož se snaží osvobozovat plytkým rozptylováním místo tvůrčího soustředění.


Morální jasno - schopnost rozeznávat dobro od zla, nekolaborovat se zlem a stranit dobru.


Nebýt Habsburků, střední Evropa by byla nedobytná pevnost tří spojeneckých zemí prostírající se od Lipska po Minsk, od Gdaňska po Kišiněv a Dubrovník. Námořničily by v Severním moři i ve Středozemním. Čechů by dnes bylo třicet milionů, Maďarů třicet milionů, Poláků šedesát milionů. Nebylo by žádné Rakousko. Nebylo by žádné Prusko, a Němci by nikdy neztratili pověst národa vědců, básníků, filosofů, muzikantů a kabaretních zpěváků. Rusko by nikdy nepřekročilo Dněstr a Němen. Nebyla by třicetiletá válka, první světová válka, ani druhá světová válka. Nebyl by sovětský komunismus, nebyl by německý nacismus. Sigmund Freud a Edmund Husserl by všechny své práce psali česky, Lehár a Strauss maďarsky. Nikdo by se nikdy nedoslechl o Rakušanech jménem Hitler a Eichmann.


Postmoderna nám dává zelenou kohokoli oblbovat čímkoli a nevědět a neumět nic, na čem by záleželo. A to je ideální stav pro nastolení další myšlenkové tyranie, které říkáme eufemicky „politická korektnost“ a jejímž praktickým projevem je, že promíjí zlu a blbosti, co netoleruje dobru a moudrosti.


Protestantská etika je zásadně optimistická ve své víře, že svět se dá zlepšit a každý se může na zlepšování podílet. Diktuje úspěšným, aby pomáhali méně úspěšným k úspěchu, a snaží se je zvedat k vyšším standardům Aby je učili dovednostem a metodám, kterými by i oni mohli dosáhnout úspěchu. Úspěch dosažený vlastním úsilím, víc než cokoli jiného, je to, co nám dává důstojnost, sebedůvěru a sebeúctu. Vnímá-li se to čistě ekonomicky, zakládá se to nikoli na naivním lidumilství, nýbrž na vědomí, že čím víc lidí kolem nás bohatne, tím víc si jich bude moci kupovat naši práci, výrobky, služby. A čím víc lidí kolem nás uspěje ve svém vybraném povolání, tím větší volba kvalitních výrobků a služeb nám bude dostupná. Protestantská etika fandí kvalitě, úspěchu, výjimečnosti, skvělosti, géniu, a vede k širší prosperitě.


Protestantská etika: - Každý jednotlivec je plně odpovědný za svůj vlastní osud a činy. - Člověk je tvůrcem svého světa. - Každý jednotlivec má nejen schopnost, ale i povinnost přetvářet svět v něco lepšího. - Duchovní růst má svou hmotnou manifestaci. Hmotné bohatství a duchovní blaho nejsou v konfliktu. - Hmotné bohatství přispívá k duchovnímu růstu. - Tvorba hmotného bohatství je proto žádoucí a prospěšná, Bohem inspirovaná a bohulibá.


Stáří s sebou vedle všelijakých drobných zneschopnění a postupné senility přináší zkušenosti, vzdělanost, nadhled, moudrost, rozvážnost, nechuť k plýtvání časem, energií a hmotnými prostředky a schopnost rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným, užitečným a neužitečným, hodnotným a bezcenným, chybným a správným.


Status quo je latinské jméno pro ten průser, ve kterém jsme teď.


Tony Benn: "Dělítko v britské demokracii dnes neleží mezi vůdci jednotlivých stran, nýbrž mezi jimi všemi a veřejností, jejíž inteligence je podceňována a jejíž naděje nejsou brány na vědomí."


Z čeho se nedá dělat sranda, to nestojí za to brát vážně.


Zaprvé – spadl z měsíce, kdo se ještě domnívá, že by se evropské státy dokázaly shodnout na tom, co je pro ně společným nebezpečím a společným zájmem. Zadruhé – i kdyby se na tom shodly, nedohodnou se na postupu. Zatřetí – kdyby se dohodly i na něm, hádaly by se, kdo to bude řídit. A i kdyby se shodly ve všech třech bodech, nemají dostatečné prostředky, aby cokoli účinného vykonaly na vlastní obranu, a vůbec už ne na nějaké “mírotvorné” kampaně v zahraničí. Nemají je proto, že se půl století krčí pod ochranným deštníkem Ameriky a jednostranně odzbrojují… (Jako psa ke kandelábru)


Židé se často přirovnávají k barometru svobody a kanárkovi v dole. Antisemitismus vždy byl prvním stupínkem k nástupu totality a perzekuci svobodného myšlení. Je jím i nyní. A tím se vedle politické korektnosti, cenzury internetu, patologické genderizace, rozkladu rodiny, islamizace, byrokratizace institucí a marxistického únosu liberalismu stává jednou ze škály zbraní, jimiž západní liberální elity páchají civilizační sebevraždu. Zpráva o stavu civilizace