Hazel Gaynor

anglická, 1971

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Poslední Vánoce v Paříži
Poslední Vánoce v Paříži
Byli jsme mladí a stateční
Byli jsme mladí a stateční
Sejdeme se v Monaku
Sejdeme se v Monaku
Dievča z Titanicu
Dievča z Titanicu

Nové komentáře u autorových knih

Poslední Vánoce v Paříži Poslední Vánoce v Paříži

„Dopisová smršť se mne, abych byl upřímný, zpočátku příliš nedotkla, je zde mnoho balastu a málo příběhu. Dojemné to však je, osudy britských vojáků za 1. světové války to samozřejmě hravě dokáží. O této válce byly již napsány tuny knih, a proto zde přeci jen oceňuji právě originální přístup a zachycení tak trochu duše vojáků na polích flanderských a jejich milých kdesi v dálce.“... celý text
— čef

Poslední Vánoce v Paříži Poslední Vánoce v Paříži

„Nádherná, něžná knížka, u které jsem si dost pobrečela. Ačkoliv se odehrává za války, čiší z ní naděje a optimismus. Většina lidí tenkrát (v roce 1914) předpokládala, že válka nemůže trvat dlouho. Nepřipomíná vám to něco? :-(“... celý text
— Čtenářka73

Poslední Vánoce v Paříži Poslední Vánoce v Paříži

„Další nádherná kniha psaná ve formě dopisů, co jsem četla. Obálka krásná, nechápu, že jsem si právě tuhle překrásnou vánoční knihu přečetla až s takovým odstupem od vydání. Od prvního dopisu mě totiž vtáhla do děje a neopustila až do konce. Příběh dojemný, plné lásky, síly, naděje a přátelství a nechyběla ani slza ke konci. Doporučuji - chytne Vás za srdce.“... celý text
— Renike

Byli jsme mladí a stateční Byli jsme mladí a stateční

„Zpočátku jsem měla problém nějak se na celý ten příběh naladit. Dětí i učitelů v internátní škole mi bylo líto, ale nemohla jsem se ubránit určité hořkosti nad tím, co všechno v průběhu staletí způsobili po světě Britové i další koloniální mocnosti. Na několika místech knihy je totiž připomínán král a další atributy britského impéria. K nim ostatně patřily i internátní školy jako je ta z našeho příběhu. Odtrhnout děti od rodičů ve velmi nízkém věku nepovažuji za správné, zejména když důvodem není fakt, že rodina žije v pustině, kde široko daleko žádná škola není, ale rodiče chtějí, aby jejich potomek byl "někdo" a "někam to v životě dotáhnul". City jsou přitom vedlejší a nepodstatné. Hrdinům příběhu jsem začala skutečně fandit, až když se octli v té největší mizérii, v internačním táboře Wej-sien. To, jaká soudržnost existovala mezi učiteli a žáky, i mezi dětmi navzájem, bylo neuvěřitelné. Po pravdě, úplně jsem nevěřila tomu, že všichni byli k sobě navzájem po celou dobu laskaví a zdvořilí, myslím, že sebelepší výchova v krizové situaci nepomůže, projeví se přirozený temperament aspoň někdy, tehdy, kdy je situace nejvíc vypjatá. Za to jednu hvězdičku strhávám. Kniha krásně ukazuje, že neexistují primitivní národy, které jen vraždí a válčí, a národy kulturní, které nikdy žádnou válku a násilí nevyvolají. Jsou jen primitivní nebo kulturní lidé. V každém národě se může najít jak nebezpečný psychopat, schopný všeho, tak i hrdina plný lásky a odhodlání pomáhat. Věřím, že těch druhých je víc, ale bohužel ti první mívají větší moc a schopnost zblbnout lidi kolem sebe... Kéž bychom se jako lidstvo už jednou poučili... snad k tomu i tato knížka přispěje. Mimochodem, např. e-shop nakladatelství Grada letos po určitou dobu umožňoval přidat knihu zdarma do košíku k určité hodnotě objednávky (využila jsem toho v pravý čas, teď jsou již tituly obměněny). Myslím, že s ohledem na závažnost tématu to byl chválihodný počin!“... celý text
— BabaJaga11

Dievča z Titanicu Dievča z Titanicu

„Prakticky se ztotožňuju s názory Starmoon a Lauralex, ale uvedu pár vlastních poznámek. Také mě zpočátku udivilo, že se bude jen část děje odehrávat na Titanicu. Navíc když se linka z roku 1982 zdála být zbytečná. Už jsem si (opět) říkala, proč je v současnosti "nezbytné" do každého románu strčit více časových linií. Nicméně se naštěstí ve druhé půlce ukázalo, že i rok 1982 má své opodstatnění. Co mi ale na této lince hodně vadilo, byla jakási povrchnost v popisu postav, neosobnost. A zadruhé hodně velká naivita (např. situace s vydáním článku). Vlastně až do poloviny se v knize téměř nic, co neuvádí už anotace, neudálo. A nyní přejdu ke kladům, protože právě od poloviny se rozjel skutečně nešťastný a zároveň vlastně nadějný příběh zkázy monumentálního Titanicu a osudů všech, kdo na něm pluli. Tehdy mě román začal nejvíc bavit. Pochvalu zaslouží autorka, že si pečlivě nastudovala informace, tudíž moc zajímavě popsala, jak to na Titanicu chodilo, vypadalo apod. Zaujala mě též skutečnost, že se inspirovala irskou skupinou, která se roku 1912 opravdu vydala přes Atlantik za příbuznými a (snad) lepším životem. Samozřejmě, příběh je plný klišé a ve výsledku jde o klasickou četbu pro ženy, přesto právě Titanic dává knížce nějakou přidanou hodnotu, takže jsem nakonec byla spokojená a příjemně dojatá. Jinak řečeno, Dievča z Titanicu se mi hodně líbilo. Byla jsem ráda, že ona neosobnost se týkala výhradně pozdější linky, nikoliv roku 1912. Chválím rovněž příjemný styl psaní, který udržel mou pozornost, i když se toho zrovna moc nedělo. Abych to nějak zakončila, nečekejte nic mimořádného, rozhodně ne jeden z "najromantickejších príbehov našich čias", ale velmi milý a vlastně dějově prostý román, jak jedna tragédie ovlivnila životy všech zúčastněných. Mně osobně vůbec nevadila malinká podobnost s filmem od Jamese Camerona, protože jej jednak miluju a jednak jsem si při čtení mohla představovat scény z tohoto filmu. Naopak by mě potěšilo, kdybych si mohla někdy přečíst filmový příběh v knižní podobě. Úplně na závěr - obálka ve slovenském vydání se bohužel nepovedla. Nejenže je zavádějící, ještě působí kýčovitě až hrůza, ale co se dá dělat. V originálu se mi líbí více. Hodnotila bych třemi hvězdičkami, ale za ty popisy Titanicu a následné hrůzné noci jednu přidávám :-)“... celý text
— Micha-Él

Přejít na knížky autora