Pavlaj
komentáře u knih
Kolíbka
Kurt Vonnegut Jr.
Poprvé jsem četla dávno, když mi bylo dvacet. Asi jsem to tehdy moc nepochopila, protože mi knížka úplně vyšuměla z paměti. Teď, po mnoha letech, napodruhé. A on je to takový skvost! Tím nechci říct, že jsem tentokrát úplně všechno pochopila. Ve všech těch absurdních situacích a obrazech, o kterých se v Kolíbce píše, vidím kritiku náboženství, politiky a sebestředného amerického vnímání světa. Tak snad to tak je. Nádherný jazyk je perličkou na dortu.
„Strávil jsem noc se Sandrou. Vlastní duše mi smrděla jako připálený kočičí kožich.“
„Mrtvá kočka měla na krku cedulku. Stálo na ní: ´Mňau´.“
Moc mě to bavilo.
Nová země
Howard Fast
Já jsem úplně spokojená. Krásný román o dějinách Kalifornie a o americkém snu. Jak píše v komentáři Koka, Kalifornie na přelomu 19. a 20. století zaznamenala bezprecedentní rozmach. Její historie je v mnohém specifická a dobrodružná: zlatá horečka, ničivá zemětřesení, silné menšiny jako Číňané a Mexičani, obrovský průmyslový rozvoj, počátky aviatiky i filmového průmyslu. To všechno je v Nové zemi zachycené, s důrazem na „melting pot“ Italů, Židů, Anglosasů i Číňanů. Na reálných životních příbězích s reálnými vztahovými linkami. Žádné harlekýnské romance.
Velmi podobný román z přibližně stejné doby je Kalifornské zlato od Johna Jakese.
Tajemný hrad Svojanov
Bohuslav Březovský
To když tak o víkendu uklízíte, vezmete náhodou do ruky svou oblíbenou knížku, za hodinu a půl se najdete na podlaze i s knížkou, kterou jste přečetli až do konce, na tváři máte debilně šťastný úsměv, protože už jste ji sice četli mockrát, ale svině pana Hamrlíka i nešťastný holič Kubíček pořád neztratili kouzlo. A to je pravda pravdoucí, a kdyby Karkulin říkal něco jiného, tak mu pranic nevěřte!
Nikdy není pozdě na šťastné dětství
Beatrice Landovská
Zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by o svém dětství řekl, že bylo šťastné a idylické. Spíš všichni vzpomínají na ústrky, křivdy a nespravedlnosti. Většina z nás ale asi může děkovat osudu, že jsme neprožili dětství v rodině Landovských. Přes autorčin sympatický pokus o nadhled a humor mi z toho šla hrůza po zádech. Rozhodně stojí za přečtení.
Francouzova milenka
John Fowles
(SPOILER) Nešťastná žena, toužící v časech, které ženám nepřály, po nezávislosti a svobodě? Nebo zdatná manipulátorka, která svými intrikami zničila muže, co ji chápal a pokusil se jí chránit?
Obchodník s hudbou
Rachel Joyce
Takový milý, příjemný příběh, který mě zaujal atmosférou thatcherovské Anglie a přednáškami o hudbě. Příběh nic extra, ale hudební vsuvky a tipy jsou fajn.
Tekumseh (1. díl)
Fritz Steuben
Vyrostla jsem na mayovkách a Tekumseh mě v dětství minul. Asi dobře, je to spíš čtení pro dospělého. Pro někoho jako jsem já, v kom mayovky zažehly zájem o nejstarší historii US, je příběh slavného šavanského náčelníka must-read. Sice pozdě, ale přece, si doplňuji díry ve vzdělání.
I když Tekumseh v boji proti bílým neuspěl, zůstal aspoň jeho příběh, legenda a inspirace. Těším se na pokračování.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Úžasné a skoro, jako Bohdana, nemám slov.
Asi nemá cenu zdůrazňovat, co už bylo v mnoha komentářích napsáno - hloubka postav, jejich reálnost, nikdo není jen černý nebo bílý, krása jazyka.
Kromě silného příběhu tří generací jedné rodiny se mi strašně líbí, jak Alena Mornštajnová popisuje život za totality. Jak jenom pár slovy a jakoby mimochodem dokáže zachytit ten tehdejší všudypřítomný mravní úpadek a marast. Tím mi přišel výjimečný Hotýlek, a Tiché roky také.
Pandemie: Anatomie krize
Michal Kubal
Extrémně detailní reportáž o tom, jak jsme usnuli na vavřínech, jak politici kupili jednu chybu na druhou a jak populisti neumějí řešit krize (a nikdy to umět nebudou, protože nemají vizi, mají jenom průzkumy veřejného mínění).
První díl Pandemie, který jsem četla na jaře 2021, mi zafungoval jako skvělá psychoterapie a „vyčištění“ mysli. U čtení druhého dílu se mi spíš vrátil všechen tehdejší vztek. Vztek na debily, kteří neumí matematiku a nechápou, že epidemie musí řešit epidemiolog, na média, která nechala vyjadřovat se k epidemii kdejakého zubaře i na rádoby „odborníky“, jejichž arogance je vede k tomu kecat do všeho, včetně toho, o čem nevědí ani zbla. A zjistila jsem, že spoustu věcí z té doby (je to přitom jenom něco přes tři roky) už jsem úplně zapomněla. Třeba ten kolotoč ministrů. Asi jsem to diletantství ze zoufalství radši vytěsnila.
Vynikající novinářská práce, myslím, že hodnota obou dílů bude vzrůstat s časem.
Mořská modlitba
Khaled Hosseini
Ano, přečtené za pět minut, je to útlá knížečka s pár obrázky a pár odstavci textu. Přesto nelituju ani koruny, kterou jsem za ní utratila.
Jeden novinář mi kdysi řekl, že fotka utonulého syrského chlapečka úplně změnila jeho pohled na uprchlickou krizi. Tak silná ta fotka byla. Tělíčko tříletého děcka vyplavené na pláž symbolizovalo zmarněné naděje tisíců uprchlíků, kteří doufali v šťastnější budoucnost pro svoje děti.
Můžeme mít různé názory na ekonomickou migraci, ale nikdy nikdo by neměl zpochybňovat právo na bezpečný azyl pro uprchlíky před válkou. Doufám, že všechny ty, kdo zlehčovali utrpení Syřanů, si najde karma (a Putina a Assada taky).
Godspeed, Aljane. Snad už jsi v nějakém lepším světě.
Velký lovec
Howard Fast
Fasta mám docela ráda, ale tohle dílko mě moc neoslovilo. Rozsah 40 stránek, psané spíš pro děti. Moc prvoplánově oslavné a patetické.
P.S. Zpětně jsem zjistila, že příběh má reálné základy, což ho činí zajímavějším.
Gejša
Arthur Golden
Přečteno na doporučení mé dcery, které tahle knížka jako náctileté učarovala. A taky protože je v seznamu 1000 a jedna knih, které máte za život přečíst.
Možná jsem čekala o malinko víc, ale to je asi tím, že jsem před čtením už znala film. V tomto případě, troufám si říct, kniha oproti filmu moc nového nepřináší. Ani lyrický jazyk, ani lepší prokreslení postav nebo košatější děj. Ale rozhodně je to zajímavá exkurze do světa japonských společnic a Japonska vůbec.
12 taktů pro Václava Hraběte
Jiří Žák
Knížka rekonstruující básníkův (bohužel velmi krátký) život uvádí jeho tvorbu do dobového kontextu. Pro milovníky Hrabětovy poezie must read.
Jižní vítr
Nicole C. Vosseler
Kombinace červené knihovny a skutečného vyprávění o první objevitelské cestě Jamese Cooka. První půlka mě dost nudila, druhá byla o trochu lepší, protože se víc soustředila na historická fakta a nesnáze Cookovy výpravy. Ani krásné popisy exotických prostředí, které se mi u jiných autorčiných knížek líbily, celkový dojem nezachránily. Za mě nic moc.
Lawrence z Arábie
Robert Graves
Extrémně zajímavé téma a předpokládám, že Robert Graves knihu napsal čtivě a v angličtině pěkně. To se bohužel nepovedlo dodržet v českém vydání, na tak příšerný překlad už jsem dlouho nenarazila a zkazil mi celý dojem. Nečtivé, místy téměř nesrozumitelné. Občas jsem musela odhadovat, co asi tak mohlo být v původní angličtině, aby text vůbec dával smysl. Z hlediska obsahu super.
Matčin stín
Diane Chamberlain
Průměrné oddychové čtení na víkend. Jako zakončení série asi ujde, ale chybí tu historická linka, kterou byl zajímavý druhý díl, a maják tu nehraje vůbec žádnou roli (škoda, tím byly zajímavé předchozí dvě knihy). Zůstala sice čtivá, ale předvídatelná limonáda. Dám přesto 80 %, protože přesně to jsem koneckonců tenhle víkend hledala a potřebovala.
Kniha ztracených přátel
Lisa Wingate
Půjdu proti proudu. Jsem moc a moc spokojená a nízkému hodnocení knížky tady nerozumím. Snad se vinou špatně napsané anotace dostala do rukou čtenářům s nesprávným očekáváním, jinak si to neumím vysvětlit.
Dobrodružně – historický román je založený na reálné novinové rubrice „Lost friends“, pomocí které se snažily po válce Severu proti Jihu najít rozprodané rodiny bývalých otroků. 18letá Hannie putuje z Louisiany do Texasu a po cestě pátrá po stopách své ztracené rodiny. Kvůli lince únosu a řádění Marstenova gangu je historická linie docela napínavá.
Ve storyline ze současnosti je vidět, jak otroctví sice bylo zrušeno, ale obrovské nerovnosti a nespravedlnost zůstávají. Příběh učitelky z vyloučené lokality, která se snaží dostat své žáky ke čtení, se zamýšlí nad významem literatury i důležitostí uvědomění si vlastních kořenů.
Naštěstí žádné soap opera romance nebo jen střídmě a okrajově. Náhradou za to nechybí v současné rovině příběhu tajemné panství s knihovnou (ano, klišé, vím).
Některé důsledky otroctví si člověk bez vysvětlení neuvědomí. Např. že otroci se jmenovali po svém majiteli, v důsledku čehož o sto let později mohou na jednom místě žít bílí i černí se stejným jménem – rod bývalých majitelů i potomci jejich bývalých otroků. Někteří z bývalých otroků si jméno samozřejmě změnili, omezovali tím ale svou šanci shledat se zpětně se svými rozprodanými příbuznými. Nelehká volba...
„Je smutný, když příběhy umřou, protože už je nikdo neposlouchá.“
Létající koberec
Richard Halliburton
Skvělé. Znala jsem výběr Odeonu Tisíc a půl dobrodružství, ale určitě stojí za to přečíst si všechny Halliburtonovy cestopisy nekrácené, v původně vydané podobě. Nejvíc se mi líbily reportáže z Afriky (Timbuktu, legie), Persie a Himaláje.
Otazník je polovina srdce
Sofia Lundberg
Hm, nevím. Strašně nesympatická hlavní hrdinka. Ovlivněná traumatickým dětstvím. Její máma ještě nesympatičtější (až těžko uvěřitelná, i když chápu, že takové ženy existují). Zcela očekávaně se vydáme po stopách událostí zpátky do Švédska. Celý děj absolutně předvídatelný. Sladkobolný konec.
Pokud hledáte na pár hodin únik od všedního dne, tak do toho. Pokud hledáte něco víc, neztrácejte s Otazníkem čas.
Nejlepší na knížce je: obálka.
Národní parky a další přírodní památky USA
Michael Brett
Pro základní orientaci, co při cestování po Spojených státech vidět, nevynechat nebo naopak vynechat, fajn.