Zahrada kostí

recenze

Zahrada kostí je jedním z mnoha kriminálních románů čínsko-americké spisovatelky Tess Gerritsenové a jeho děj se odehrává ve dvou dějových rovinách. V přítomnosti se seznamujeme s Julií Hamillovou, která se po rozvodu odstěhovala do nového domu. Ve snaze zvelebit svoji zahradu nalezne při překopávání záhonu přes sto let starou lidskou kostru. Komu patřila? Odpověď by mohl Julii dát Henry Page, jenž podědil pozůstalost bývalé majitelky Juliina domu, která před časem zemřela. Tím se dostáváme do dějové linie odehrávající se v minulosti. Konkrétně se ocitáme v Bostonu roku 1830 a sledujeme zde osudy skupinky studentů medicíny. A zatímco se Bostonem pohybuje tajemná postava vraha, medici pomáhají mladé dívce Rose Connollyové dostat se z nelehké situace, kdy někdo usiluje o život její nedávno narozené neteře. Jak jsou všechny události propojené? A komu tedy patří kostra na Juliině zahradě?

Román Zahrada kostí si u mne vysloužil hned několik plusových bodů. Jednak je to autorčin styl psaní. Gerritsenová píše velmi čtivě a chytlavě, text je napsaný velmi plynule a srozumitelně bez nějakých kostrbatých pasáží, které by člověka brzdily nebo odrazovaly od čtení. Výborně dávkuje tajemno a napětí a postavy vykresluje zcela přesvědčivě, že si je člověk velmi rychle oblíbí, přilne k nim a místy skoro ani nedýchá, když sleduje jejich osudy. Zároveň oceňuji to, jak skvěle Gerritsenová měla vše promyšlené a jak do sebe jednotlivé pasáže nakonec zapadaly. Pointa, kterou si autorka v tomto románu připravila, je v závěru velmi dobře vygradovaná a přiznám se, že jsem vůbec neodhadla, kdo je za celou zápletku zodpovědný.

Máte-li rádi příběhy z lékařského prostředí, tento román má jistě šanci vás zaujmout, byť lékařství není tím hlavním tématem knihy. V roce 1830 se ocitáme v bostonské nemocnici, kde sledujeme studenty medicíny – konkrétně se pohybujeme na porodnickém a poporodním oddělení. Gerritsenová nám zde okrajově představuje způsoby, jak se nemocnice staraly o rodičky a čerstvě narozené děti a jak velký problém v té době představovala horečka omladnic.

Pokud bych měla něco knize vytknout, je to její označení za detektivku. Osobně Zahradu kostí za detektivku nepovažuji – spíše to vnímám jako dobrodružný román s detektivními prvky. Pokud byste hledali příběh s policejním vyšetřováním, budete ho v tomto románu hledat marně – policejní vyšetřování se zde objevuje opravdu jen okrajově. Důraz je kladen spíše na osoby, kterých se vyšetřování týká, než na vyšetřování samotné. A také na to, jaký mají osoby a události z minulosti vztah k současnosti. Nicméně se autorce musí nechat, že v čtenáři umí vyvolat napětí a představit mu tajuplnou atmosféru, která na vás dýchá pravidelně a v přiměřených dávkách.

Na tuto knihu jsem se těšila již delší dobu a měla jsem od ní vysoká očekávání. A nakonec jsem od ní dostala ještě víc. Byla jsem z ní naprosto nadšená. Sedlo mi to téma, které nám zde autorka nabízí – člověk se noří do minulosti a snaží se odkrýt události, které se ho nějakým způsobem týkají. Takže je-li vám téma odkrývání minulosti a nějakého skrytého rodinného tajemství blízké, určitě si zde přijdete na své.

Dávám 100 % a doporučuji.

Komentáře (0)