Vše, co jsme si nikdy neřekli

recenze

Jak tragicky může dopadnout lidský život, když na něho ze všech stran dopadají důsledky špatné komunikace v rodině? Na tuto otázku velmi přesvědčivě a důsledně odpovídá kniha Vše, co jsme si nikdy neřekli od mladé vietnamské spisovatelky Celeste Ng. Děj, zasazený do amerických reálií 50.-70. let, nás seznamuje s rodinou Leeových. Otec James, syn přistěhovalců z Číny, se za každou cenu snaží zapadnout mezi průměrnou většinu, zatímco jeho manželka Marylin, rodilá Američanka, by naopak ráda vynikla a přestala být tou tuctovou americkou ženou, jakou by z ní chtěla mít stereotypy milující společnost. Jak se takovéto protiklady mohly do sebe vůbec zamilovat? A jak se nevyřčené představy o společném životě, o prioritách a rozličných očekáváních promítnou na jejich dětech? A co nenaplněné ambice, které se pomalu stávají břemenem, jež děti musí nést na svých bedrech?

Přestože je tento román velice útlý, podařilo se autorce do něj vměstnat několik silných témat, které poukazují na některé nedostatky ve vztazích a ve společnosti jako takové. Kam až mohou tyto nedostatky vést, když je všichni přehlíží? Jak dlouho lze žít s klapkami na očích, než dojde k tragédii? A lze se z toho poučit?

Jedním z témat, s nimiž autorka pracuje, je způsob, jakým společnost nahlížela v 50.-70. letech v USA na lidi, kteří byli jiní. Skrz prsty se dívají na člověka jiné národnosti či na ženu, která se chce vymanit ze stereotypu, když se chce stát vědkyní. Ruku v ruce s tím je zde zachyceno rozdílné postavení ženy a muže ve společnosti. To vše je zabaleno do špatného komunikačního obalu, kdy odlišné priority a nevyřčené představy dovedou člověka směrem, kterým by se dobrovolně nikdy nevydal. Nutně tak musí docházet k nevyhnutelným střetům a bolestivému odkrývání pravdy.

V tomto ohledu je kniha jednak popisná, jednak kritizující. Nedává vám sice návod, jak s těmito problémy bojovat či jak se k nim stavět, ale rozhodně vám dává silný impulz k zamyšlení o tom, jaké problémy mohou vyvstávat v určitých situacích. Jak se s tím poperete vy, to je již čistě na vás. Za hlavní přesah této knihy pak považuji myšlenku o důležitosti komunikace, pokud se člověk chce vyhnout nešťastným a zbytečným nedorozuměním, která – je-li vše hnáno do extrému – mohou být i životu nebezpečná, pokud se včas neřeší. Dalším a neméně důležitým přesahem je snaha zobrazit nekonečný boj člověka pokoušejícího se vymanit ze zaběhlých stereotypů a také jeho boj s tím, jak často naráží na překážky, které mu zabraňují jakkoliv vybočovat z davu. Čtenář si tak klade palčivou otázku, zda se od těch 70. let vůbec něco změnilo.

Za sebe mohu jedině konstatovat, že mne kniha velmi silně zasáhla. Přestože vypráví o velmi těžké oblasti lidského života, já si ji i tak užila. Je napsaná s lehkostí a tak sugestivně, že máte skoro pocit, jako byste byli součástí rodiny Leeovy a veškeré události prožívali spolu s nimi. Ačkoliv se jedná o autorčin první ucelený román, její styl psaní působí velmi vyzrále a o to je kniha působivější. Oceňuji také to, že se autorka vyhnula zbytečným popisům, které nejsou pro příběh důležité, neboť jakékoliv popisy navíc by byly zde rušivé. Celest Ng se naopak vydala cestou úspornosti. Na malém prostoru tak pozorujeme velmi nahuštěný příběh o rodině, která by na první pohled mohla vypadat dokonale, ale pod povrchem je na pokraji rozpadu. Děj knihy je vskutku hutný a autorka v něm jde až na dřeň, co se týká zachycení emocí. Kniha tak rozhodně nenechá čtenáře chladným. Jedná se o velmi silné čtení, které rozhodně doporučuji a jemuž dávám 100 %.

Komentáře (0)