Voňavá kytice klasických baladických básní

recenze

Kytice - Karel Jaromír Erben

Sbírka baladických básní Kytice patří právem mezi klasickou českou literaturu a není snad žádný Čech, který by si nevybavil alespoň nějakou ze třinácti balad, které jsou inspirovány slovanskými i jinými pověstmi a vyznačují se dějově dramatickým spádem. Ve verších se také odráží autorovo přemýšlení nad mezilidskými vztahy a vztahu člověka k přírodě.

Je obdivuhodné, že jednu z nejznámějších knížek poezie, ve které si počte snad úplně každý, začínal Karel Jaromír Erben psát už jako student. Vycházel při tom z lidových pověstí, ale svým baladám dal i nový nádech. Především jsou pro obyčejného čtenáře, který se staročeskými výrazy nepřijde do styku moc často, snadno pochopitelné i v současnosti a jejich účinky jsou pořád stejné jako kdysi.

Jak jsem zmínila v "lákajícím úvodu", každý zná Kytici, byť jen třeba z doslechu. Jako malou nás děda učil zpívat krátkou báseň Kytice, ale já si ji nikdy nezapamatovala. Doopravdy jsem se s Kyticí setkala na skautském táboře, kdy jsme si připravovali Polednici jako scénku k zahajovacímu ohni. Já byla vypravěč, ale bez problému jsem se naučila i ostatní role a tak jsem celou scénu režírovala. Byla to legrace, zvlášť když po nás přišli na řadu starší skautky se scénkou oné moderní Polednice. (U lednice dítě stálo, na tranzistor k tomu hrálo...) Pak jsem se s Polednicí účastnila, rovněž ještě na základce, recitační soutěže, kde jsem sice neuspěla, ale byla jsem ráda, že jsem měla tu příležitost. Tento rok jsme Kytici četli ve škole, ale ne všechny básně a navíc jsem v tu dobu chyběla, tudíž jsem z toho nic neměla. Doma máme jen jakýsi výbor, kde je pět nejznámějších balad. Takže když jsem uviděla tuhle klasiku, navíc s tak pěknou obálkou, v nabídce nakladatelství Fragment, bylo jasno.

Jednou z mých nejoblíbenějších básní v celé sbírce je Kytice, krátka a relativně příjemná básnička. Vždycky si při čtení vybavím růžový kopeček porostlý vonící mateřídouškou a dojme mě to.
Mou favoritkou je i balada Zlatý kolovrat, protože se mi k němu vážou vzpomínky na dětství, kdy nás s tím starší skautky strašily večer ve stanu... Ale kromě toho to má pěkný příběh, spíše spravedlivý závěr se mi líbí. A pokaždé, když posílám někoho do špajzu, nahlas si vzpomínám na úryvek: "Jděte, mamičko, do komory, jsou tam ty nohy naší Dory..."
Dalšími baladami, která si ráda pročítám znovu a znovu, jsou Vrba, Štědrý den, Poklad, Svatební košile, Vodník a Polednice.
Přiznám se, že jsem příliš neporozuměla básni Záhořovo lože. Přečetla jsem ji, ale moc mi smysl nedávala, tak doufám, že až budu starší, pochopím ji.
Zbylé balady, tedy Holoubek, Lilie, Dceřina kletba a Věštkyně mě nijak nepoznamenaly. Ne, že by se mi nelíbily, ale na druhou stranu si je nepotřebuju číst znovu, abych si je vtiskla do paměti.

Co na všech básních oceňuji, je básnický um pana Erbena. Dokázal ve verších vyjádřit i nevyjádřitelné, nacházel rýmy, zacházel se slovy, skloňoval je všemi možnými způsoby, používal básnickou hantýrku i knižní mluvu, zkrátka nádherné zpestření výuky českého jazyka. To je na něm k obdivu - ohebnost, nekonečné možnosti.
Velkým plusem jsou i témata balad. V každé se něco skrývá, nějaké poučení, nějaká odvěká moudrost nebo lidová pověrčivost. Příhody obyčejných vesnických lidí, mezilidských vztahů a vztahu člověka k přírodě posloužily jako náměty k veršování skvěle. Ať už pan Erben básnil o chamtivosti po penězích, o rodičovské láskyplné ochraně nebo o nevýhodě znát svou budoucnost, vždycky se jeho dílo proměnilo v básnický skvost. Škoda, že nemůže psát o mezilidských vztazích i dnes, vážně by mě zajímalo, co by na dnešní společnost řekl.

Pokud jste Kytici doposud nečetli, vřele doporučuji učinit tak. Vážně by byla ostuda neznat tyto příběhy, jako neumět naši hymnu nebo nevědět o hlavním městě státu.

A jak se vám Kytice líbila? Kterou z balad máte nejraději, proč? Co říkáte na skrytá poselství příběhů v baladách?

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ☆ ☆

Komentáře (0)