To nejlepší "kafe", co můžete dostat

recenze

Kafe @ cigárko (2015) 5 z 5

/ Samira

Umění má mnoho podob, každý je ve své podstatě umělcem, ať už ve svém životě dělá cokoli. Když se nám něco podaří, udělá to radost nejen nám, ale i ostatním.

Marie Doležalová jednoho dne začala s prvními slovy a v krátkém okamžiku vytvořila něco výjimečného. Můžete namítat a i já jsem to před přečtením knihy měla v hlavě, že disponovala ojedinělým doslova VIP světem herecké profese, který jí tento počin více než usnadnil. Ano samozřejmě je to jeden z atributů jejího úspěchu. Tím dalším a daleko větším je ona sama. Její specifický, kouzelný a hlavně odvážný náhled na svět, prostředí a věci, které si většina z nás raději nechá pro sebe. Protože kdo dnes má odvahu mluvit i o věcech jako přirozená závist, o skrytých snech našeho ega i těch velkých či malých trapasech, které sice někdy dáme k dobru, ale veřejně bychom s kůží na trh nešli. A to všechno s noblesou, bez zesměšňování a ze srdce.

Mariina kniha, která je výtahem toho nejlepšího, co napsala na svém blogu a za což dostala prestižní ocenění Magnesii Literu, je počinem trošku jiným, než jsem čekala. Ano dostalo se mi pohledu do míst, do kterých se většina z nás nepodívá, i když by moc chtěla. Ale jen v tom síla jejích slov nespočívá. Jde především o její nevšední styl, který si vás buď na počátku získá a nebo si minimálně řeknete, že umí psát. To si musí říct každý bez rozdílu, mně to došlo už po prvním odstavci a v průběhu čtení jsem znovu a znovu nevycházela z údivu.

Ač ji vychvaluji nemyslím si, že je kniha úplně pro každého. Otevřenost, černý humor, ale briskní vtip a spousta nečekaného nadhledu na životní situace, které jsou nad rámec a dávají knize nadčasovost. Protože některé věci budou aktuální stále.

Nádherná kniha, kterou zdobí skvělé kousky od ilustrátora Honzy Hofmana. Potěší nejen duši, bránici, ale i oko a především srdce.

Na cigárko mě moc neužije, ale kafe si teda dám a k němu ještě mnohokrát i knihu Kafe a cigárko, protože za to stojí.

Doporučuji!