Taťána a Alexandr

recenze

Děj Taťány a Alexandra přímo navazuje na děj první díl trilogie Měděný jezdec. Předem tedy upozorňuji, že moje recenze obsahuje několik spoilerů.

Poté, co se Taťána a Alexandr rozloučili v nemocnici, rozbíhá se osud obou hrdinů dvěma různými směry. Zatímco Táňa pokračuje ve svém útěku do Ameriky, Alexandr zůstává v Sovětském svazu a čelí následkům Dimitrijovy zrady. Jak to otřese jejich vztahem? Přežijí? Jak budou schopni žít s nevědomostí, zda je ten druhý ještě naživu? A setkají se ještě někdy?

Kniha se nyní odehrává na dvou frontách – v Rusku a ve Spojených státech. Tato dvojí linie dává knize trochu jiný, nový a zajímavý rozměr. Na jedné straně sledujeme Taťáninu snahu začlenit se do nové společnosti, do nového života, do nového kulturního prostředí, které je pro ni navíc relativně bezpečné, když denně není ohrožován její život. Přesto se se smrtí a válečným řáděním setkává každý den, když se zapracuje jako zdravotní sestra a ošetřuje raněné vojáky, co se dostanou do USA. Naproti tomu sledujeme Alexandra a jeho boj o přežití – ve vězení, transportním táboře, na sebevražedných misích, kam je vysílán v první linii. Tato dvojí cesta tak umožňuje autorce skvěle vykreslovat různá prostředí, rozličné situace, a to velmi nenásilným způsobem tak, aby to zbytečně nenarušovalo tok událostí. Člověk má přesto dojem, že je vtažen do děje a jednotlivá místa prochází a poznává spolu s postavami. Za to Simonsové rozhodně patří plusové body.

Dějově je kniha opět plná různých nečekaných zvratů, autorčin styl psaní je neuvěřitelně lehký a čtivý. Přesto jsem však byla lehce zklamaná z konce, který mi připadal trochu uspěchaný, což se podle mého úplně neslučovalo se zbytkem knihy a s předchozím dílem, který byl velmi detailní a nabitý akcí a dějem až do samého konce. To jsem bohužel u Taťány a Alexandra bohužel v závěru postrádala. Ale to bych viděla jako jediné větší negativum knihy.

Stejně jako v Měděném jezdci se i tato kniha detailně věnuje osudu dvou našich hlavních hrdinů. Ačkoliv se nám na dějovou linii nabalují další, vedlejší postavy, které zde hrají svoji nezaměnitelnou roli, Táňa s Alexandrem i přesto hrají prim. Autorka skvěle využila prostoru knihy, aby oba charaktery dále rozvíjela a udržela je oba jako komplexně pojaté, dopodrobna propracované postavy. I za to si jistě Simonsová zaslouží pochvalu, protože se jí to daří na velmi vysoké úrovni. Máme tak možnost sledovat Taťáninu neutuchající umanutost, houževnatost, odhodlanost a starostlivost, když přijde na záchranu Alexandrova života. Vlastnosti této hrdinky mne nepřestávaly fascinovat a já ji jen obdivovala za to, jaká byla.

U Alexandra se pak prohlubuje jeho tvrdohlavost a potřeba Taťánu ochraňovat před čímkoliv, co by jí mohlo ublížit, hlavně před sebou samým. V jeho podání to skoro až hraničí s posedlostí, neovladatelnou potřebou jí nařizovat, co může nebo nemůže dělat – to vše z důvodu, že má Alexandr o Taťánu strach a miluje ji příliš na to, aby se smířil s představou toho, že by se jí něco stalo. Tato umanutost a tvrdohlavost se objevila již v předchozí knize a i zde se autorce podařilo ji skvěle udržet, přestože se Taťána s Alexandrem většinu knihy spolu vůbec nevidí. Čtenář to zde však podvědomě cítí. A já z toho, jak Simonsová vykresluje charaktery, byla naprosto nadšená.

Nakonec dávám knize 80 % a k přečtení doporučuji.

Komentáře (0)