Posedlost rutinou

recenze

Do tmy (2015) / Babouš

Žijí mezi námi.

Na první pohled vypadají jako vy nebo já, ale osud jim nadělil těžké břemeno v podobě duševní nemoci. Ta se může projevovat různě - od halucinací po obyčejnou potřebu mít všechno tip ťop.

Sběratelka bylin Anna, hlavní hrdinka románu Do tmy, který vydalo nakladatelství Odeon, je zvláštní případ. Sbírání lipového květu, mateřídoušky a dalšího koření je pro ni posedlostí, ale zároveň jí to pomáhá udržovat jakýsi životní rytmus.

Anna se bojí, že kdyby přestala sbírat, přijde o zdravý rozum.

Jenže o ten vinou nechápavého okolí postupně přichází tak jako tak...

Při čtení jsem pociťoval pocity jako hlavní hrdinka: nepříjemné vedro, tupou bolest v hlavě, pulzující bolest v ruce, zmatený proud myšlenek v hlavě. Popisy těchto prožitků jsou až nepříjemně věrohodné. Anna Bolavá (jak příhodné jméno!) dokázala převést psychické potíže své hrdinky na papír téměř fotograficky.

Člověka během četby děsí, co všechno se v něm může skrývat. Co když ve mně čeká jakási nemoc na svou příležitost? Raději se mi o tom nechce přemýšlet...

V kontextu dalších knih Odeonu překvapí Do tmy tím, že je česká. České prostředí zde hraje důležitou roli: všechny ty zvědavé vesnické babky, neochotní prodavači a další archetypy vidláků z venkova, kde hlavní hrdinka žije, jsou jako panoptikum. Když v jedné části Anna přijede do Prahy, upoutá rozdíl rozpáleného velkoměsta oproti vesnici.

Když Do tmy porovnám s nedávno vydanou Šindelkovou Mapou Anny, Do tmy se mi líbí víc. Děj je jasnější, postavy jsou lépe vykreslené, žádné zbytečné pozérské věty nebo psaní na efekt v této knize nenajdete. V mnoha ohledech je jednodušší.

Do tmy je hodně zvláštní kniha. Poetická až lyrická, rozhodně ne pro každého. Náročnější čtenáře ale naprosto pohltí.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---