Posedlost rutinou

recenze

Do tmy (2015) / Babouš (458 views)
Posedlost rutinou
Žijí mezi námi.

Na první pohled vypadají jako vy nebo já, ale osud jim nadělil těžké břemeno v podobě duševní nemoci. Ta se může projevovat různě - od halucinací po obyčejnou potřebu mít všechno tip ťop.

Sběratelka bylin Anna, hlavní hrdinka románu Do tmy, který vydalo nakladatelství Odeon, je zvláštní případ. Sbírání lipového květu, mateřídoušky a dalšího koření je pro ni posedlostí, ale zároveň jí to pomáhá udržovat jakýsi životní rytmus.

Anna se bojí, že kdyby přestala sbírat, přijde o zdravý rozum.

Jenže o ten vinou nechápavého okolí postupně přichází tak jako tak...

Při čtení jsem pociťoval pocity jako hlavní hrdinka: nepříjemné vedro, tupou bolest v hlavě, pulzující bolest v ruce, zmatený proud myšlenek v hlavě. Popisy těchto prožitků jsou až nepříjemně věrohodné. Anna Bolavá (jak příhodné jméno!) dokázala převést psychické potíže své hrdinky na papír téměř fotograficky.

Člověka během četby děsí, co všechno se v něm může skrývat. Co když ve mně čeká jakási nemoc na svou příležitost? Raději se mi o tom nechce přemýšlet...

V kontextu dalších knih Odeonu překvapí Do tmy tím, že je česká. České prostředí zde hraje důležitou roli: všechny ty zvědavé vesnické babky, neochotní prodavači a další archetypy vidláků z venkova, kde hlavní hrdinka žije, jsou jako panoptikum. Když v jedné části Anna přijede do Prahy, upoutá rozdíl rozpáleného velkoměsta oproti vesnici.

Když Do tmy porovnám s nedávno vydanou Šindelkovou Mapou Anny, Do tmy se mi líbí víc. Děj je jasnější, postavy jsou lépe vykreslené, žádné zbytečné pozérské věty nebo psaní na efekt v této knize nenajdete. V mnoha ohledech je jednodušší.

Do tmy je hodně zvláštní kniha. Poetická až lyrická, rozhodně ne pro každého. Náročnější čtenáře ale naprosto pohltí.

Komentáře (2)

kniha Do tmy recenze

Konefka
17.05.2016

Pro mě naprosto úžasná kniha ... možná taky úplně nejsem normální, ale kdo dnes je ... taky nejezdím po vesnici s rozpuštěnými vlasy, protože běžní lidé víly nechápou ... :))) Moc pěkné čtení, i když místy trochu smutné ...

Ariko
27.11.2015

Zcela souhlasím, právě jsem jí dočetla a rozhodně to není milé odpočinkové čtení. I přes to je to krásná a hluboká kniha, která stojí za přečtení.