Panský dům

recenze

Osmnáctiletá Marie, chovanka ze sirotčince, nastupuje do služby v rodině továrníka Melzera. Jak se Marie pomalu snaží zapadnout do chodu celé domácnosti, postupně se seznamuje se všemi obyvateli sídla – jak s Melzerovou rodinou, tak se zaměstnanci domu. Z Mariina pohledu tak sledujeme život jak chudších, tak bohatších lidí v Rakousku, a to v době těsně před začátkem první světové války. A zatímco s některými lidmi v domě si Marie vůbec nesedne, s některými si naopak vybuduje velmi blízký vztah. Nejvíce se sbližuje s Paulem a jeho sestrou Kitty, v níž Marie získává blízkou přítelkyni a podporovatelku. To když mladá dívka v Marii objeví malířský talent. Největší zlom nastává v momentě, když se Marie postupně začíná dozvídat detaily o svých rodičích, které takřka nepoznala.

V úvodu musím říct, jak neskutečně jsem ráda, že jsem nakonec sáhla po této knize. A v této recenzi budu jen chválit, chválit a zase jen chválit.

Jednak bych ráda pochválila vykreslení historického pozadí, které zde Jacobsová zobrazuje. Děj začíná na podzim roku 1913 a končí o necelý rok později, v červnu 1914 – těsně před vypuknutím války. Zatímco prožíváme osudy rodiny Melzerovy, v pozadí můžeme sledovat fungování tehdejší společnosti a její vření. Dále se zde projevují dělnické a sociální problémy, s nimiž se společnost musela potýkat, objevují se narážky na politické dění, které pomalu směřuje k vypuknutí války. Zároveň sledujeme reakce jednotlivých členů Melzerovy domácnosti na tyto podněty. Je zajímavé pozorovat, jak nikdo z rodiny nebere věci ohledně nadcházející války vážně. Oč horší to je, když čtenář ví, že ta válka opravdu nakonec vypukla. Z tohoto hlediska se moc těším na druhý díl série, u něhož předpokládám, že se již ocitneme uprostřed válečného reje. Každopádně autorka se s tím popasovala na výbornou a hrozně moc mne bavilo toto historické pozadí sledovat.

Další důvodem k pochvalám jsou postavy. Kniha nabízí rozmanitou plejádu charakterů a autorka je výborně rozpracovala. Jacobsové se je podařilo rozepsat tak skvěle, že jsem skoro chtěla být součástí rodiny, nebo aspoň žít v jejich domě a vše prožívat s nimi. Nejvíc oceňuji, že nikdo zde není jen černobílý. Jacobsová se snaží postavy probrat zevrubně a i u těch lidí, co nám mohou být méně sympatičtí, se snaží přiblížit jejich pohnutky, ukázat je z více úhlů. Postavy tak jsou velmi plastické.

Dalším velkým tahounem příběhu je tajemství, které zde rozplétáme spolu s Marií. Co se přihodilo její matce? Proč skončila bez peněz a jak vlastně zemřela? Kdo byl Mariiným otcem? A jak zemřel on? Souvisí s tím snad nějak Melzerova továrna a Melzer samotný? A proč někteří lidé Marii zatajovali jisté detaily o jejích rodičích, i když Marii znali dlouhou dobu a mohli jí dané věci prozradit již dávno? Autorka měla tuto dějovou linii naprosto úžasně propracovanou do nejmenšího detailu. Bylo to tajemné, skvěle podané, postupně nám jsou odkrývány jednotlivé informace, co se vlastně stalo – to dávkování informací je naprosto perfektní. Je to skvělé, úžasné, miluju to, moc mne to bavilo. Jsem zvědavá, zda se v dalších dílech dozvíme ještě něco dalšího!

Jacobsová se v knize nevyhnula ani romantické linii. Nebudu úplně prozrazovat, kdo s kým a jak zde navazuje jaké vztahy, abych případně nespoilerovala. Každopádně Jacobsová pojala milostné linky velmi decentně a seriózně, nebylo to nijak kýčovité a přeplácané. Za to jí jsem vděčná a o to víc jsem si to užila. Způsob, jakým autorka vykreslila vztahy mezi jednotlivými postavami, mi vyhovoval, bavilo mne to.

Celkově hodnotím samozřejmě 100 %, moc doporučuji a už teď se těším na další díl, který by měl vyjít v letošním roce.

Komentáře (0)