Na konci světa

recenze

Na konci světa (2018) 5 z 5 / evasamankova
Na konci světa

Léto v plném rozpuku, horské panorama, opojná vůně lesa, dozrávající ostružiny a tři duše znavené životem. Postaví je toto nevyzpytatelné léto na nohy nebo naopak definitivně srazí na kolena…?

V horské vesničce, kde každý vidí každému do talíře, kde se citové bouře řeší fyzickou prací a panákem něčeho tvrdého, plyne život v neměnné tónině. Alespoň do chvíle, dokud do rytmu zdejšího života nevstoupí mladá éterická cizinka z města…

Nezáleží na tom, kdy tento příběh budete číst, protože ať už to bude v kterémkoliv ročním období, s jakoukoli venkovní teplotou, nízkou jako třeba právě teď - na prahu Vánoc, tak vás zaručeně prostřednictvím svých stránek přenese naplno do horkého léta a voňavého lesa. Kniha má název Na konci světa a její autorkou je česká spisovatelka Hana Kolaříková, mezi jejíž literární počiny patří již romány Tma před úsvitem (2011), Mušle (2015) či Pravý leopardí kožich (2017).

Novela Na konci světa je rozsahem krátká, autorka pracuje na malém prostoru, přesto jí stačí 160 stran, aby vypověděla, co potřebuje. Velmi osobitým stylem doslova čaruje. Její slovní výbava je bohatá a rozmanitá, líčení nevšední a zvláštně návykové.

Hana Kolaříková v příběhu poodhaluje osudy tří životem zlomených protagonistů - bývalého filharmonika Martina, mladé hospodské Lindy a tajemné návštěvnice z města Aurory. Dějová linka se tu však odehrává jen jaksi mimochodem, v jakési okleštěné podobě. Nitky z minulosti přicházejí po kouscích, nečekaně, ale klubko se postupně nabaluje. Nezazní toho mnoho, ale zazní to podstatné. Když bude čtenář vnímavý a hledat další vlákna v té evokativní atmosféře, najde jich ještě mnoho…

Netradiční beletristické pojetí si pravděpodobně na začátku vyžádá od čtenáře uvyknutí na styl a dikci, ale když se tak stane, odkládá se kniha z rukou jen těžce. Omamná vůně léta má příchuť ostružin. Zrají tu na každém kroku. Jejich trpkost na jazyku ale zaručuje palčivý odér sexu, který tu trůní jako neoddělitelný společník a s každou postavou výrazně mění svou intenzitu. Kde na jednom místě pomáhá a osvobozuje, na jiném svou zkaženou a zvrácenou podobou ničí duši i budoucnost.

Na konci světa je niterné a poetické vyprávění, v němž se sváří hořká minulost, bolest, svědomí, smrt i křehká naděje. Čte se s lehkostí i těžkým srdcem.

Komentáře (0)

Přidat komentář