Milý deníčku... Jsem v hajzlu, uvízl jsem na Marsu...

recenze

Marťan (2015) / Thanyss

Naposledy se to povedlo panu Cobenovi a teď se to samé podařilo Andymu Weirovi. Doslova a do písmene mě usadil na zadek, napnul mě jak dědečkovy staré kšandy a k tomu všemu potrápil mou nebohou bránici dobře mířenými humornými projektily.

Kašlete na nějakou nálepku sci-fi, tohle označení dostal Marťan snad jen proto, že lidstvo ještě reálně na Marsu nepřistálo. Toť vše, protože když si odmyslíte, že se příběh odehrává na čtvrté planetě naší sluneční soustavy, jedná se vlastně o variaci na Robinsona Crusoea v meziplanetárním měřítku. Ale sakra o jakou variaci!

Kulisy jsou vcelku nudné, všude samý rezavý písek, další rezavý písek, rezavý prach, kráter, sem tam nějaká sonda a pro mrazumilce příjemné teploty v rozmezí od 0 do -150°C. Prostě tohle místo byste si k letní rekreaci asi nevybrali.

Mark Watney si ovšem tuto destinaci vybral jako své dočasné pracoviště. A že toho bude litovat, to se klidně vsaďte. Vcelku rutinní mise se tak trochu zvrtne a je třeba ji nepředpokládaně ukončit. Pět ze šesti astronautů se stihne na poslední chvíli zachránit v modulu MAV, který je vynese zpět na oběžnou dráhu Marsu a odtud do bezpečí vesmírné lodi Hermes. Marka bohužel odnese úlomek antény kamsi do útrob prašné bouře. Všichni ho mají za mrtvého.

Když uvíznete na pustém ostrově, to vážně naštve. Když ovšem uvíznete na opuštěné a zcela neobydlené planetě, to už posune váš slovník na jadrnější úroveň. Jednoduše jste v hajzlu. Jenže Andy Weir přišel s naprosto úžasným hrdinou. Mark se nevzdá a rozhodne se přežít do příletu další mise na Mars. Což může být poněkud problematické, když marťanské zázemí počítalo s pobytem posádky na 31 solů (tamních dní) a nyní je jasné, že si pobyt znatelně protáhne. Ale jestli to má někdo dokázat, je to Mark Watney, botanik a strojní inženýr, a to hned z několika důvodů:

Dokáže si poradit s technikou!
--- Zbytek dne jsem strávil pustošením interiéru vozidla. Tlaková kabina je z uhlíkového kompozitu. Hned pod ním je izolace, kterou kryje tvrdý plast. Použil jsem pokročilou metodu k odstranění kusů plastu (kladivem) a poté jsem opatrně vyjmul pevnou pěnovou izolaci (opět kladivem). ---

Ví si rady v každé situaci!
--- Jako většinu životních problémů lze i tenhle vyřešit s pomocí krabice čisté radiace. ---

Má dobrý orientační smysl!
--- Mám pocit, že zatím to vychází. Ale kdo ví? Vidím to v živých barvách: v jedné ruce držím mapu, drbu se na hlavě a snažím se přijít na to, jak jsem skončil na Venuši. ---

Markův smysl pro humor je právě to, co pro mě posouvá Marťana na vyšší level. Celkově má kniha ten správný drive a odpich, ale ta dokonalá kombinace situací, kdy jsem si málem okusovala napětím nehty a vzápětí vybuchla smíchy, to jsem snad ještě nezažila.

Ten příběh v důsledku vážně není k smíchu. Ne, je děsivý a depresivní a chvílemi máte pocit, že slyšíte syčení a hučení přístrojů, které se vás snaží udržet naživu a na bedrech vás tíží skafandr. Všude pusto a přece si ten nezmar najde chvíli, aby si zavtipkoval.

A víte co, nebudu se upejpat a rovnou řeknu, že Marťan je jedna z nejlepších knih, co se mi dostala do rukou. Bez debat. Je to příběh o síle lidské vůle, naději a vytrvalosti. Příběh o lidské solidaritě a touze pomoci. Příběh plný odhodlání a překonávání překážek. Navíc vás donutí přemýšlet nad tím, že štěstí může mít neskutečné množství podob.

--- Abych to shrnul, příšerně mě bolí žebra, pořád vidím rozmazaně po tom zrychlení, mám hrozný hlad, zpátky na Zemi se dostanu až za 211 dní a podle všeho smrdím, jako když se skunk vysere na propocené ponožky.
Dneska je nejšťastnější den mého života. ---

Komentáře (3)

Přidat komentář

---