Máte hlad?

recenze

Pro Murakamiho mám slabost. A nejen já. Zřejmě proto se i letos Odeon rozhodl přijít s kraťounkým literárním dílkem, doplněným o ilustrace Kat Menschik, a tak trošku již tradičně potrápit naše peněženky v předvánočním období. Spánek, Podivná knihovna a nyní i Útok na pekárnu jsou totiž kromě jiného především šperky v knihovně.

Hlavním tématem dvou minipovídek je hlad. A ne hlad ledajaký. Je to touha po jídle přetavená do syrového instinktu po čemkoli k snědku, bolestná potřeba ženoucí jedince k zoufalým činům. Třeba k přepadení pekárny. Murakami vzal v podstatě naprosto absurdní zápletku a vyšperkoval ji svým jedinečným stylem, u něhož si chtě nechtě budete říkat „proč já vlastně něco takového čtu?“, abyste si záhy přiznali, že se vám to bůhví proč vlastně líbí.

I v této útlé knížce můžeme za hranicí absurdnosti spatřit zastřené magično skryté v běžném životě a potřebách nám vlastních. Jestli něco Murakami umí, pak je to eskalace něčeho zcela přirozeného do závratných výšin. Povídky samotné jsou poměrně přímočaré, i když vás sem tam budou chtít zmást zdánlivou nelogičností. Zoufalé situace si žádají zoufalé činy. A někdy vás před pádem do propasti může zachránit naprosto nečekaná náhoda. Třeba v podobě klasické hudby od Wagnera.

Četba samotná nezabere příliš mnoho času a dala by se spíše počítat na minuty, přestože se četbu snaží protáhnout vložené ilustrace. Ty jsou jako vždy velmi povedené a Kat Menschik v tomto ohledu nezklamala. Ani ona však nezabrání tomu, že Útok na pekárnu v celkovém dojmu působí jako hodně rychle slupnutá jednohubka. Sice s poměrně intenzivním dojmem po požití, nicméně i tak ve vás kromě toho zanechá jistou dávku prázdnoty po příliš rychle pohlceném dezertu.

Pokud bych měla srovnávat s předchozími samostatně vydanými povídkami Spánek a Podivná knihovna, vychází z nich nejnovější počin jako ten nejslabší. Na druhou stranu se musím přiznat, že po dočtení jsem měla nezřízenou chuť dočista vybílit ledničku. Ten nenasytný hlad se ze stránek nějak proplížil do mého trávicího traktu a vyvolal v něm nezkrotnou touhu po čemkoli jedlém.

Komentáře (1)

06.12.2016

LordSnape

Jo no, je to nejslabší ze všech těch povídek a za mě, jakožto velikého milovníka Murakamiho i nejslabší text, co jsem kdy od něj četl. Už mě nebaví, jak z nás Odeon tahá prachy. Co kdyby šli po stopách Slováků a vydali ty povídky v sebraném vydání v jedné knize....?