Malevil pro novou generaci

recenze

Turnus (2015) / Babouš

Dystopický román Malevil od francouzského spisovatele Roberta Merleho vyšel už v 70. letech, ale svým námětem fascinuje dodnes. Vypráví o skupině lidí, kteří přežijí výbuch jaderné bomby díky tomu, že se v okamžik exploze nacházeli ve sklepení starého hradu s pevnými zdmi.

Když jsem před rokem četl Silo, vůbec mě to nenapadlo, ale ta zápletka je hrozně podobná. Zrovna jsem ale přelouskal Turnus, což je pokračování Sila, a teprve teď mě trklo, že ta podobnost nemusí být pouze náhodná.

V 70. letech byl svět železnou oponou rozdělen na dvě poloviny a hrozba vypuknutí jaderné války visela ve vzduchu neustále. Dnes už to je jiné, ale že by svět byl výrazně bezpečnější místo, to se říct nedá. A Hugh Howey, autor Sila a Turnusu, na to podle mě upozorňuje. Napsal příběh, který by klidně mohl dostat přízvisko „Malevil pro novou generaci“, protože současnému čtenáři nabízí to znepokojivé poselství zabalené do hávu nanotechnologií, tragické lásky a postapokalyptické dystopie, která je teď tak populární.

Proč se kniha jmenuje Turnus? Pokud jste četli Silo, víte, že v sile(ch) život plyne víceméně normálně – až na to, že se odehrává kilometry pod povrchem zničené Země. Jenže na to všechno někdo musí dohlížet – přesněji řečeno někdo ze sila číslo jedna… Tento velitel má turnus – směnu – trvající šest měsíců. Bez přestávky, bez volného dne. A jakmile uplyne šest měsíců, je daná osoba opět uložena do umělého spánku. Klidně na celé století.

Turnus je vlastně příběh muže, který silo navrhl. Muže, který po celá staletí buďto spí, nebo dohlíží na jejich fungování. Muže, který se teď stává svědkem jejich rozkladu…

Je zajímavé, jak Hugh Howey popisuje technologie. Zatímco většina médií i knih uvádí nanotechnologii jako jednu z možností, která by lidem mohla výrazně usnadnit život, Howey ve své knize varuje, že stejně tak mohou být nanoboti využiti k ničení.

Oproti Silu v Turnusu autor rozehrál na můj vkus zbytečně moc dějových linií, už to není tak čtivé jako jednička, nenutilo mě to číst dál a dál. Je to ale možná tím, že od přečtení prvního dílu už uplynul nějaký ten pátek a já prostě nebyl do toho autorova světa natolik ponořen jako před rokem. Každopádně stojí za zmínku, že svět, který Hugh Howey ve svých knihách vytvořil, je úžasně propracovaný a patří k tomu nejlepšímu, co se v současné sci-fi dá koupit.

Turnus je rozdělen do tří „knih“. Nejvíc se mi líbila první část, kdy je popsáno, jak probíhala stavba sil a co postihlo Zemi, a po rozpačité druhé části mě také potěšila závěrečná „kniha“, kde se stéká děj Sila a Turnusu do jednoho.

Navzdory těm zmiňovaným výtkám se těším na třetí knihu. Doufám, že se v češtině brzy dočkáme.

Komentáře (4)

Přidat komentář

---