Kouř se vám z hlavy jen tak nevykouří

recenze

Kouř (2017) / Babouš

Jestli na Facebooku nebo Instagramu sledujete knižní stránky, pak jste Kouř asi zaznamenali, protože před ním v poslední době nebylo úniku. Jaký je román Dana Vylety se steampunkovým šmrncem ve skutečnosti? Pojďme si knihu rozebrat!

Svět, který Dan Vyleta (mimochodem syn českých emigrantů) vytvořil, je v podstatě stejný jako Británie 19. století: vládne královna Viktorie, průmysl vzkvétá a nůžky mezi chudými a bohatými se rozevírají. Přesto tady je výrazný odklon od reality – kouř.

„Kouř je manifestace hříchu.“

Kdykoliv lidé vysloví hříšnou myšlenku nebo podlehnou nízkému pudu, z jejich těla začne stoupat kouř. Někdy to je šedivý dým jako z dýmky, jindy černý štiplavý oblak jako z továrního komínu. Zatímco města jsou od kouře celá zčernalá a plná sazí, bohatí a urození se stěhují na panská sídla daleko od civilizace, aby byli před kouřem chráněni.

Hlavními hrdiny knihy Kouř jsou Charlie a Thomas, studenti prestižní chlapecké akademie, kteří se ocitnou na stopě kacířské myšlence, že kouř na Zemi nebyl vždycky. Nejenže se s nimi o tom nikdo z dospělých nechce bavit, ale dokonce se kvůli tomu dostávají do ohrožení života…

Tajemství kouře je totiž tak nebezpečné, že kvůli němu někdo neváhá zabíjet!

Ke knize mě přilákal ten nápad s kouřem, který mi připomněl knihu Jonathan Strange a pan Norrell. Děj se rozjíždí postupně a pomalu, snad abychom měli dost času na vstřebání všech informací o světě, což mi krapet vadilo, protože to postrádalo švih. Teprve když Charlie s Thomasem navštěvují velkolepé panské sídlo a dozvídají se o kouři informace, které vědět neměli, začíná se to konečně rozjíždět.

Líbí se mi, jak je autor nemilosrdný. Bez mrknutí oka jednoho z pohledných hrdinů během příběhu připraví o půlku tváře, takže se postava najednou musí vyrovnávat se svou identitou, s tím, že už není „ten hezounek“.

Těžko knihu zařadit – je to historický román? Dobové reálie zachycuje věrně… Nebo je to fantasy? Kouzla se tam úplně neobjevují… Je to sci-fi? Vesmírné lodě už vůbec ne… Je to ten steampunk? Snad, ale ani tady všechno nesedí…

Kouř je hrozně zvláštní kniha. Dobře napsaná. Chytrá – autor dělá narážky na Kanta, Hegela a řadu dalších filozofů. Z hlavy se vám jen tak nevykouří. Ale svým způsobem je to kniha hrozně specifická. Pokud se vám líbil Jonathan Strange a pan Norrell, pak po Kouři určitě sáhněte. Ale jinak nevím, komu tuhle knihu doporučit – navzdory jejím kvalitám.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---