Konec léta

recenze

Horké léto roku 1983. Malá vesnice a nikdy nevysvětlené zmizení malého kloučka. Ani dvacet let nepomohlo k odhalení pravdy. Léto, které svým způsobem neskončilo, které trvá dosud… Snad konečně teď bude moci za sebou udělat tečku…

Švédský spisovatel Anders de la Motte, jinak bývalý policista, šéf ochranky a současný mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb, se vepsal do povědomí čtenářů svou trilogií Game (Game, Buzz a Bubble), jejíž zápletka se točí kolem zneužívání moderních počítačových technologií a sociálních sítí. A také dvěma krimi romány MemoRandom a UltiMatum, odehrávajícími se v prostředí organizovaného zločinu.

Nejnovější knihou tohoto autora, která se stejně jako všechny předešlé objevila v českém překladu, je psychologické krimi s názvem Konec léta. V něm se ocitáme v současnosti roku 2003 (a v minulosti roku 1983) v zapadlé švédské vesničce uprostřed polí. Právě tady se jednoho horkého srpnového večera ztratil pětiletý chlapeček Billy Nilsson. Zřejmě prolezl dírou v plotě ze zahrady do kukuřičného pole, a už se nevrátil.

Billyho hledali všichni z vesnice, ale jediné co se našlo, byla jeho modrá bota. Rodinu Nilssonových tragédie hluboce poznamenala a nikdy se z ní nevzpamatovali. Dvacet let poté žije Billyho starší sestra Veronica ve Stockholmu a dělá skupinovou terapeutku. Na jednom ze sezení potká mladíka, který hovoří o svém ztraceném kamarádovi z dětství a jejich tajných klučičích skrýších. Z jeho vyprávění Veronicu mrazí - všechno, o čem on povídá, ona poznává… Po dvaceti letech konečně pravda vyplouvá napovrch…

Anders de la Motte střídá v první polovině knihy obě časové roviny. Ta první ze současnosti rozevírá s novou naléhavostí opětovné hledání odpovědí na dvě desetiletí staré otázky. Dějová linka z minulosti ilustruje bezvýchodnost tehdejšího pátrání, které i přes buldočí odhodlání sympatického detektiva nevedlo k jasnému konci. De la Motte navíc několikrát vkládá jako předěly mezi kapitolami nepodepsané milostné dopisy. Až závěr objasňuje, kdo je jejich pisatelem, a kdo adresátem…

De la Motte vypráví svižným tempem a s jistou úsečností. Děj ubíhá rychle, postavy si uchovávají svoji tajemnost a neuchopitelnost. Neteče tu krev, všechno má mnohem blíže k dramatu, než thrilleru. Závěrečné rozpletení se dlouho tváří, že se obejde bez výrazného překvapivého momentu. Když už to vypadá, že všechno bylo vyřčeno, přijde to… Nejde ale o žádný autorův zoufalý výkřik do tmy v hodině dvanácté, ale o nečekané rozuzlení, k němuž při zpětném pohledu (a přivřeném oku nad prologem) všechny střípky po celou dobu s naprostou nenápadností, ale výtečnou promyšleností směřovaly.

Konec léta je čtivý, napínavý příběh o tajemství, hledání odpovědí, slepé lásce a rodině. Pro milovníky napětí skvělá volba!

Komentáře (0)