Kdyby se vraždilo na Databázi knih…
recenze
Slepí ptáci (2016)
/ Babouš
Vždycky mě zaujme, když detektivka pracuje s motivem, že vraždil někdo z úzké skupinky. Například jeden z hostů u večeře. Autoři mohou dopodrobna propracovat každého zúčastněného a pak nechat čtenáře hádat, kdo to byl, případně poskytovat drobná vodítka a nápovědy.
Ale vražda ve skupině na Facebooku? To tady ještě nebylo. Ursula Poznanski v detektivce Slepí ptáci šikovně využívá motivy anonymity internetu se starou dobrou vraždou.
Najednou je podezřelých víc, než by se vešlo kolem jednoho stolu – a popsat je není možné, protože na druhé straně klávesnice se může skrývat kdokoliv. Na to koneckonců přijde i vyšetřovatelka Beatrice Kasparyová, která si na Facebooku založí falešný profil, aby se do skupiny mohla vetřít a zjistit, kdo vraždí fanoušky poezie a proč.
Velice se mi taky líbil motiv, který se v knize objevil poté, co si členové skupiny přátel Goetha a Rilkeho uvědomili, že se stali terčem, a začali spolupracovat a držet při sobě, aby se začali bránit. Jenže co když si na prsou hřejí zmiji?
Když jsem knihu četl, tak nějak jsem si představoval, jaké by to bylo, kdyby se vraždilo na Databázi knih. Pochybuji například, že by si toho v první řadě někdo všiml, neboť nás knihomolů tady je tolik, že se ani všichni znát nemůžeme. Dále se neznáme jmény. A kdyby se někdo na dlouho odmlčel, zřejmě bychom to jenom považovali za důkaz toho, že dotyčný našel jinou zálibu a že na čtení už nemá tolik času.
Svět virtuální má zkrátka jiná pravidla a zákonitosti než ten reálný. A toho vrah využívá. Když se hlavní hrdinka vyšetřovatelka Beatrice přihlásí na Facebook, zjistí, že v její nepřítomnosti na síť někdo postoval podivné věty…
Slepí ptáci se podle mého názoru budou líbit těmto skupinám: fanouškům poezie, fanouškům sociálních sítí a fanouškům detektivek. Ursula Poznanski píše skvěle, takže pokud do jedné z těchto tří skupin spadáte, s chutí do toho!
Komentáře (3)
Přidat komentář
@Skeeve tak to teda doufám, že na tom seznamu nefiguruju :D (Poznámka pro ostatní - pokud se na podezřele dlouhou dobu odmlčím, víte, odkud vítr vane). Jinak díky za komentář, Ursula Poznanski je fakt skvělá spisovatelka.
Na jednu stranu - ten námět zní skoro trhle, bláznivě. Ale na druhou stranu - dnes je ten virtuální svět a jeho sociální sítě tak nedílnou součástí života tolika a tolika lidí, že pro některé se stává jaksi... nadřazenějším. Nadřazenějším v sociální sféře jejich životů oproti té skutečné, hmatatelné. A také právě proto. Právě proto je to "to pravé místo" na místo zločinu spáchaného lidmi z masa a kostí. Tedy, abych byl přesnější - díky tomuto virtuálnímu místu. (Jistě mi tuto skutečnost potvrdí většina obětí znásilnění, různého napadení, "stalkingu" a jiného obtěžování pachateli, kteří je vylákali přes chat a sociální sítě k osobnímu setkání, či oběti, jež si pachatelé sami prostě našli - obzvláště díky naivitě a hlouposti samotných obětí...) Takže - i když to není tolik obvyklé téma, alespoň ne tolik obvyklé, jako klasická vražda u večeře, tahle malá recenze mě zaujala a dosti nalákala na knihu samotnou. Už jsem o paní (či slečně) Poznanski něco od známých slyšel a byly to jen samé chvály, takže doufám, že se ke knize brzy nějak propracuji a pročtu přes ty kupy a hory ostatních knih, které si hodlám v nejbližší době přečíst...
A skoro bych opomněl.... Kdyby se vraždilo na Databázi knih. ..... Inu, mám takový malý seznam, napsaný v obyčejném textovém bloku, dokumentu (.txt). Jsou tam nicky uživatelů a pár nenávistných poznámek k nim. Ale, to ze mě nedělá psychopata, ne? To dělá skoro každý. .... ...Nebo ne?
Babouš také napsal
Náš svět je vlastně ještě celkem v pohodě!
Jedničky a nuly. Kdo je víc?
Minimalistický dům. Maximální teror
Švédský thriller, který má nebezpečně blízko k realitě
Výlet na Ostrov počmáraných blahovičníků
Fanoušek poezie jsem hodně malý, fanoušek sociálních sítí ještě menší... ale kniha se mi hodně líbila. Přečetla jsem až nyní a napadlo mě - úplně nezávisle na recenzi - to samé. "Poezie žije" mi prostě taky trochu připomněla Databázi knih...