Kam se hrabou Vinaři!

recenze

Tento trojdílný román popisuje přibližně dvacet let, možná o něco více, života ve vinařské osadě Vlčindol, přibližuje práci s pěstováním vinné révy a tvorbou vína. Všechno se točí kolem rodiny Urbana Habdži, jenž sem utekl z domu svých rodičů, kteří nebyli schopni smířit se s jeho ženou Kristinou (hlavně s tím, že pocházela z chudých poměrů) a dávali jim to najevo takovým způsobem, že se mladí raději zadlužili, koupili si domek a vinohrady a i s maličkým Markem se odstěhovali do Vlčindolu. Život tady je věru pestrý a často představuje víno spíše trpké než sladké.
První část je takovým úvodem, seznámením s Vlčindolem, jeho obyvateli, s vínem. Odkrývá čtenáři vztahy mezi lidmi, rozhodně ne vždy idylické, souboj vinařů s přírodou i mezi sebou. V druhém díle do osudů všech lidí zasáhne první světová válka. Urban narukuje a péče o hospodářství a vinohrady připadne na Kristinu a malého Marka. Ve třetí části se pak Marek postupně stává postavou hlavní, ať už jako student, voják či ženich, zatímco Urban svádí těžké boje se spolky a družstvy.
Do loňského roku jsem o knize (ani o autorovi) neslyšela, slovenská literatura 20. století nám byla ve škole jaksi zatajena, brala jsem ji do ruky prosta jakéhokoli očekávání – a naprosto si mě získala! Je v ní všechno – slunce, bouřky, mráz, zdraví, nemoc, smrt, bolest, radost, žal, válka, mír, lakomství, nenávist, dobrosrdečnost, žárlivost, láska. Té je tam asi nejvíc, ale je nesmělá, neprůbojná, často zatlačená do pozadí bídou, hladem, sousedskými spory. I slzy jsou přítomny, dokonce ve větší míře, než by se mi líbilo. Jako bonus s citem a lyrikou popisovaná příroda, města, počasí, lidé, jazykem barvitým, nádherným a rozhodně nevšedním. Tohle všechno a ještě něco navíc vytváří naprosto úžasné literární dílo.
Bylo něco, co se mi nelíbilo? Ano. Třetí díl mi přišel slabší, pod očekávání. Jeho název – Marek a Lucie – sliboval (když už známe hlavní protagonisty) trnitou a bouřlivou cestu těchto dvou obyvatel Vlčindolu, ale zklamal. Ona cesta nebyla zdaleka tak bouřlivá, jak jsem čekala. Nebo byla, ale ta bouřlivost byla utlumena popisováním poválečných poměrů? Možná. Byla tam totiž spousta, spousta času věnovaná politice – socialistický bič, strana křesťanského mravu, jetelinkáři, posléze i rudá hvězda komunismu. Politika je evidentně věc univerzální v jakékoliv době, rozumět se tomu dalo – ale děsně mě to nebaví! A u „ekonomických“ pasáží jsem se nudila ještě víc. Naštěstí to vždycky bylo ještě včas protnuto nějakou dějovou linií. Pro děj a pochopení souvislostí byly tyto části bohužel potřeba, ale kdyby byly kratší, rozhodně bych se nezlobila.
Výše uvedená negativa se na celkovém hodnocení výrazněji neprojevila, pro mě ta kniha představuje objevený poklad a opravdu nechápu, proč se o ní nezmínil náš češtinář. A jestli ji budu někdy číst znovu, tak tentokrát už se sklenkou červeného v ruce 

Komentáře (0)