Vítejte v barmské džungli

recenze

K této knize jsem se dostala kvůli – a díky – Čtenářské výzvě, Daniel Mason má stejné iniciály jako já. Před tím jsem o něm, ani o té knize, nic neslyšela, mohla jsem se pouze informacemi na záložce obálky:

Edgar Drake dostane nečekanou nabídku od ministerstva války: má zanechat klidnou práci a manželku v Londýně a odcestovat do barmské džungle opravit vzácné piano značky Erard. Patří vojenskému lékaři majoru Carrollovi, který za pomoci neobvyklých prostředků – poezie, medicíny a hudby – dosáhne uklidnění nepokojů v Šanských státech, ale současně vzbudí podezření nadřízených.
Na cestě Evropou, Rudým mořem, Indií a Barmou potká Edgar vojáky, blouznivce, bandity, vyprávěče a také okouzlující barmskou ženu. Jejich prostřednictvím poznává tajemný a nebezpečný svět orientu.
Tato kniha dobrodružných příběhů, lyrických pasáží a sond do nitra hlavního představitele byla v neuvěřitelně krátkém čase po vydání přeložena do 22 jazyků a už řadu měsíců je na seznamu nejčtenějších knih v USA i v zahraničí.

Sice jsem neměla nutkání zabořit nos do knížky hned v knihovně, ale nevypadala špatně, tak jsem jí dala šanci. Naštěstí.

Konec 19. století, britské impérium v Asii. Major Anthony Carroll je pro udržení klidu v šanské oblasti významnou osobou, proto jeho požadavek na zaslání piana ministerstvo války, byť neochotně, akceptuje. Vlivem klimatu je ale piano – značka Erard z r. 1840 – brzy rozladěné a major požádá o ladiče. Ministerstvo války osloví Edgara Drakea, jednoho ze dvou londýnských ladičů specializujících se na Erardy, a ten nabídku přijímá. Láká ho vzácný nástroj, člověk, který uprostřed války potřebuje piano, i představa daleké cesty.
Na trase Londýn – Mandalaj hovoří s různými lidmi, získává tak obraz pro něj dosud neznámého prostředí a tím víc se těší na setkání s doktorem Carrollem a na malou vesnici v džungli, Mae Lwin. Shodou okolností tam nakonec odjíždí bez vědomí a bez požehnání britských úřadů v Mandalaji.
Tamním prostředím je natolik okouzlen, že zůstává i přesto, že piano je dávno v pořádku. Dokonce doprovází doktora Carrolla na základě jeho žádosti na (prý) mírové jednání s šanskými náčelníky. A krátce na to dostane od doktora nepochopitelný příkaz opustit Mae Lwin, i s pianem. Cestou je zatčen britskými vojáky a obviněn ze spolupráce se „špionem a zrádcem britského impéria“ Carrollem. Odmítá obvinění, odmítá představu doktora Carrolla jako zrádce, přestože se dozvídá, že dva dny po takzvaném mírovém jednání byly britské pozice napadeny šanskými ozbrojenými jednotkami za podpory vojáků, které měl poslat Anthony Carroll.
Jakmile se Edgarovi naskytne možnost k útěku, využívá ji – a běží směrem, kterým tuší Mae Lwin. Pak jen dusot kopyt, výkřik Stůj!, cinkání kovu, výstřel. A dál? Dál konec (knihy).

Na závěr si ještě dovolím citaci, citaci z Homérovy Odyssey:

Oni se vzdálili rychle a s Lótofagy se sešli.
Žádný z Lótofagů však nechystal druhům našim
zkázu a zmar, leč lótosu plod jim pojísti dali.
Kdo však lótosu plod jen jedinkrát okusil sladký,
nechtěl nám donést už zprávu a nechtěl se vrátiti nazpět,
každý chtěl raději tam zůstat, u Lótofagů,
lótosu plod tam jísti a návrat vypustit z mysli.

Tento úryvek dostal Edgar Drake od doktora Carrolla na rozloučenou, s dopsanou poznámkou: „Pro Edgara Drakea, který ochutnal“

Komentáře (1)

14.05.2015

Naias

Tak mám pocit, že toto nie je recenzia, ale skopírovaná anotácia a opísanie celého deja. Myslím, že by sa hodilo najprv si prečítať pokyny: „V úvodu recenze by mělo být stručné vylíčení o obsahu, poté kritika dostatků a nedostatků a nakonec shrnutí a napsání definitivního rozsudku. Nepoužívejte SPOILERY.“