Dámy a pánové, do města přijíždí Noční cirkus!

recenze

Na začátek bych ráda řekla, že nesnáším cirkusy. Fakt ne. Nejhnusnější jsou klauni, vypelichaní staří úchyláci s podivnými zbarveními obličeje a o dvě čísla většími kalhotami. Fuj. Taky nemusím celkově tu atmosféru - pár tribun na zničené trávě a mezitím ne zrovna vábný odér všech těch zvířat.
Suma sumárum, do cirkusu bych nešla a to byl důvod, proč jsem v knihovně váhala s touto knihou v ruce. Vzít, či nevzít? Přečetla jsem anotaci a přesvědčila mě jediná hláška "V tomto cirkuse klauny nehledejte." S úšklebkem jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám.

A udělala jsem dobře. Tento cirkus totiž není takový, jako ty, které každoročně zavítají do našich měst, tenhle cirkus je jednoduše kouzelný. Doslova.
Je proveden jen v černé a bílé, plus ve všech odstínech šedi. Otevřeno má jen v noci, vždy se objeví z nenadání a každý člověk, který do něj zavítá je notně a nutně okouzlený.

Začátek může být poměrně zmatený - jedná se o jednu z těch knih, kdy čtenář neví skoro nic, když čte propletené osudy hrdinů, ale postupně se vše dozvídá.

Kniha je dělená na takové čtyři části - teď nemyslím příběhy jednotlivých hrdinů, ale zkrátka části. Na začátku každé části vás autorka vtahuje a vy se procházíte cirkusem. Text je směřován přímo na čtenáře.
Poté přichází úžasný oddělovač - černá stránka s hvězdami, za kterým už se ukrývá příběh hrdinů.

Vypravěč sleduje účastníky jakési tajemné soutěže, kterou domluvil otec účastnice Celie Bowenové, Hector Bowen, známý též jako kouzelník Prospero, a jeho protivník Alexander, jehož učencem se po nějaké době stává nadaný sirotek Marco. Zpočátku kniha sleduje jejich dospívání a rané učení se všem možným taktikám a kouzlům.

Na začátku každé kapitoly je potom místo, kde se hrdinové právě nachází a rok. Říkáte si, proč rok? Právě proto, aby čtenář věděl, kolik hrdinům je a kolik času uběhlo. Ale není to jen proto - děj sleduje nejprve v budoucí rovině příběh mladého vesnického chlapce Baileyho. Nejdřív je cirkusem okouzlen, jako většina lidí, ale když se děj dostane na stejný rok a místo, jeho úloha bude daleko jiná, než se mohlo zdát.

Nesmím také zapomenout na moje dvě oblíbené postavy - dvojčata Murrayova, Panenku a Výlupka. Narodili se v den otevření cirkusu a jejich úloha hraje velkou roli hlavně v příběhu Baileyho.
Příběhy jednotlivých postav se ale proplétají, takže se nemusíte bát, že byste se s někým dlouho nesetkali, tedy mimo Baileyho, kterému bylo nejdřív věnováno docela málo prostoru, ale já se na jeho části těšila.

Další postavy jsou věštkyně z tarotových karet - Isobel, přítelkyně Marca. Nepřišla mi nijak zvlášť nadaná, tedy na začátku, ale dala se k cirkusu a máme z ní skoro neomylnou paní věštkyni.

Kniha je vlastně spíš o popisu atmosféry. Není kapitola, kde by nám autorka detailně nevykreslila prostředí, což se mi ale líbilo. Je pravda, že děj nemá takový prostor, ale popisy prostředí tady hrají velmi důležitou roli v navození atmosféry. Kniha je psaná v budoucím čase, což může být trochu zvláštní, než si čtenář zvykne.

Cirkus jako takový je vlastně jen dějištem souboje Celie a Marca. Je protkán jejich kouzly, a nejen jejich.
Jakmile do Cirque des rêves (Cirkus snů) za soumraku vstoupíte, do rána nebudete mít dost. Nestihnete ani projít všechny stany, ochutnat všechny dobroty, které mají. No zkrátka budete úplně vejrat.
A možná se dokonce přidáte k rêveurs vedených hodinářem Friedrickem Thiessenem, který byl cirkusem tak okouzlen, že o něm začal psát a tento směr vlastně založil.
O co jde? Je to skupina lidí, kteří sledují cirkus kam se hne. Chodí celí v černém, jako by do cirkusu patřily, jen mají nějaký červený doplněk, pro odlišení.
Budete po přečtení jedním z nich? To musíte zjistit sami :).

Jak jsem po Nočním cirkusu sahala s nedůvěrou, musím říct, že mě velmi mile překvapila a její čtení jsem si vychutnávala. Sice mi trochu přišlo, že hlavně postavy hlavních protagonistů Celie a Marca jsou trochu ploché, ale tady mi to nějak nevadilo. Jak jsem již napsala, jde hlavně o tu atmosféru, a ta byla úžasná.
Knihu jsem četla docela dlouho, asi týden, což pro mě není zvykem - vychutnávala jsem si ji.
Pokud celou dobu čekáte, že na konci budou lítat jiskry od kouzelnické rvačky, musím vás zklamat - je to trochu méně divoké. Ale ani jsem neměla prostor být nějak zklamaná. Popisy atmosféry to vyvažují tak, že ani nemrknete.

Celkově to bylo příjemné čtení, rozhodně jsem si ho užila. Určitě knihu doporučuju. Možná se jednou za soumraku potkáme ve stejném městě před bránou, kde úchvatné černobílé hodiny odtikávají čas do otevření...

Komentáře (0)