Chceš čarovat? Zaplať krví

recenze

Ve středověku se upalovaly na hranicích, dnes se o nich píšou knihy, kde jsou hlavními hrdinkami, ať už kladnými nebo zápornými. Ano, řeč je o čarodějnicích.

Je pravdou, že o fantasy literaturu, kde se to hemží upíry, vlkodlaky a jinou podobnou havětí, v poslední době není nouze. Otázkou tak spíše zůstává, jakému typu nadpřirozena dáte přednost. Tessa Gratton se rozhodla pro čaroděje, jen místo kouzelné hůlky a hábitů jim dala zcela normální dobové oblečení a za své čáry máry musí platit krví. Něco za něco.

Mab žije na kouzelném území krve, stranou od ostatních lidí, nechodí do školy a do města zavítá jen zcela vyjímečně. A přesně takhle je šťastná. Jediné, co ji trápí, jsou růže před domem. Než zemřel její dědeček Arthur, nařídil jí, ať je zničí. Jenže to se snadno řekne a mnohem hůř udělá, protože tahle trnitá okrasa se jednoduše zničit nedá. V jejích kořenech, listech i okvětních lístcích totiž něco sídlí. A jak už to tak bývá, to Něco rozhodně nemá příliš dobré úmysly. Mab se rozhodne pomocí kouzel a své vlastní krve přenést ducha růží do hliněného panáka, což se jí sice podaří, nepočítala ovšem s tím, že homunkulus se osvobodí a uteče. Problém je na světě, máme tu volně pobíhající kouzelné stvoření. Díkybohu, hrdina je umístěn ve správný čas na správném místě. Jmenuje se Will a daří se mu panáka zneškodnit celkem krátce po tvorově osvobození. Je to Willovo první setkání s nadpřirozenem, a aby toho na něj nebylo málo, seznamuje se s podivnou holkou, které se zjeví zničehonic po boji s podivným tvorem a představuje se jako Mab. Na někoho by těch vjemů mohlo být příliš, náš Will to ovšem nese statečně. V tuto chvíli ani jeden z nich netuší, že se sice zbavili hliněného panáka, ale kletba, která v něm přebývala, si našla nového hostitele.

Strážkyně krve je knihou spíše pro mladší čtenářky, jelikož hodně prostoru v knize je věnováno vyvíjejícímu se vztahu mezi Mab a Willem. Sem tam to autorka okoření nějakým čarováním a akcí, přičemž si možná budete říkat, jak je možné, že Mab, která se při každé možné příležitosti řeže do rukou, aby tak posílila svá kouzla (a to i například léčivou moc čaje), nevykrvácela tak v polovině knihy. Příběh je spíše oddechovější, nějaké větší napětí nebo dechberoucí situace neočekávejte. Zápletka jako taková je vcelku zajímavá a to hlavně díky propojení s příběhem z minulosti, kterým je kniha prokládána. Osobně mám ráda flashbacky a tady jsou použity s citem a nejsou nijak přehnané, jen příjemně dokreslují atmosféru. I tak mě ovšem kniha nedokázala plně zaujmout a překvapit a zapadá spíše do průměru. Přílišně nenadchne, na druhou stranu ani neurazí. Jedná se o žánrovku, která si své čtenáře rozhodně najde, takže pokud hltáte podobné příběhy jeden za druhým a máte dost krvesajících Edwardů, dejte šanci čarodějce Mab. Nakonec nepřijdete ani o tu krev.

Jestliže upřednostňujete fantasy spíše ve stylu Malazské Knihy padlých, Meče pravdy nebo Nočního klubu, můžete Strážkyni krve zařadit jako odpočinkové čtení, případně se této knize raději vyhnout. Tohle je přeci jen jiný soudeček.

---Nikdy jsi nepochopil, proč tě k těm růžím nechci pouštět. Proč od nich držím dál maličké, proč mi je nikdo nesměl pomáhat ošetřovat, dokud nepřišla Donna s drsnými jizvami, které jí nepouštějí magii pod kůži.
To proto, Arthure, že se mi o něm zdává, Přichází do mých snů a já netuším, jestli snad stále někde tam pod růžemi žije, nebo zda je to výplod mé představivosti, důsledek výčitek svědomí, které mě tolik tíží. Když jsi někdy na delší dobu odjel, vždycky jsem kopala mezi kořeny a snažila se najít jeho kosti. Země je však celé pohltila.---

Pro Mab Prowdovou je krvavá magie stejně přirozená jako dýchání. Ale když jedno její kouzlo omylem probudí mocnou spící kletbu, magie se jí vymkne z rukou – a probuzená kletba ohrožuje jak ji, tak zcela nemagického chlapce Willa, ... více

Komentáře (0)