Strážkyně krve
Tessa Gratton
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/173394/mid_strazkyne-krve-MxW-173394.png
3
107
16
Krvavé deníky série
< 2. díl
Pro Mab Prowdovou je krvavá magie stejně přirozená jako dýchání. Ale když jedno její kouzlo omylem probudí mocnou spící kletbu, magie se jí vymkne z rukou – a probuzená kletba ohrožuje jak ji, tak zcela nemagického chlapce Willa, s nímž se Mab postupně sbližuje. Stejně jako v pozoruhodném debutu Magie krve Tessa Grattonová umně propojuje záhady, romantiku a hrůzu a dává jižanskému gotickému románu novou svěžest.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
The Blood Keeper , 2012
více info...
Přidat komentář
Popravdě je to už delší doba, co jsem tuto knihu přečetla a moc už si ji nepamatuji (což může lehce vypovídat o její kvalitě). Z toho co si pamatuji bych knihu hodnotila jako slabší průměr. Neurazí ani nenadchne. Možná by to bylo vhodné jako takové oddechovější čtení pro teenagery. OVŠEM mám s knihou jeden velký problém, a to je neustálé řezání do rukou a vyobrazení krve. Nechci znít jako NTcz, ale myslím si, že když si tuto knihu přečte nějaký citlivější "puboš", tak by na sebepoškozování mohl nahlížet jako na dobrou věc. Ale to je jen moje domněnka.
V knize Strážkyně krve se znovu setkáváme s originálním nápadem magie prováděné s pomocí krve, ale ne ledajaké. Jedná se o určité rodové linie, které si nesou tuto magii v krvi. V této knize se trochu víc dozvíte o magii a dokonce se objeví i postavy z prvního dílu, ale celkově mě neoslovila tolik jako první díl. Will a Mab mi nepřirostli k srdci tolik jako Silla a Nick a za celou knihu jsem si k nim nenašla tak úplně cestu. Asi ani záporák mi nepřišel tak dobrý jako v prvním díle i když musím uznat, že to byl taky dost magor a moc magie mu vlezla do hlavy kdo četl ví a nechci moc spoilerovat . Pro ucelení informací o magii a celkovém světě si to stálo za to přečíst, ale příběh už mě prostě nevtáhl tolik jako ten první.
Tato duologie je postavena na velmi originálním námětu, jehož zpracování mě bohužel nenadchlo. Hlavní hrdinové díky své krvi mohou provádět magii, to je na nich ovšem to jediné zajímavé. Všichni mi přišli nemastní, neslaní – jakoby z nich už dávno vyprchal život a přitom umí kouzlit! O toho jediného, který s tím byl ochoten pracovat a zkoumat své schopnosti mě autorka navíc připravila….Vážně moc díky!
Co mě překvapilo, bylo, že se obě knihy svými příběhy i postavami propojily, protože dle anotací to tak úplně nevypadalo. Musím však přiznat, že v druhé knize autorka nepřišla s ničím novým a měla jsem pocit, že příběh ještě více zpomalil a začal upadat do neznámých hlubin.
Co mě na knize opravdu bavilo, bylo prostředí. Domy, lesy a hřbitovy, kde se vše odehrává, jsou krásně popsané a příběhu dodávají tu pravou atmosféru. Cítíte z nich to tajemno, záhadno a záludno, co jinak příběhu bohužel chybí.
Jestli se máte něčemu vyhnout, tak je to rozhodně tato série. Po dočtení mi v hlavě neutkvělo vůbec nic, hlavním postavám chybí náboj a samotnému příběhu chybí svižný flow. Pokud toužíte po krvi, rozhodně sáhněte po něčem jiném. Tohle prostě není dotažené do konce a za váš čas to nestojí.
Musím říct, že jsem knihu dočetla jen stěží. Naprosto mě neoslovila, Magie krve se mi zdála ve všech ohledech lepší.
Tato kniha se mi líbila víc než Magie krve. Líbila se mi hlavní postava a moc se mi líbí, jak je magie popsaná. Jak je spojovaná s přírodou. A také flashbacky jsem přímo žrala.
Prvá polovica knihy ma vôbec nebavila, na chvíľu som ju aj odložila. Nakoniec som ju predsa dočítala, keďže som ju dostala ako darček, ale Mágia krvi bola o niečo lepšia. Nebiť tých úryvkov z Evieinho denníka tak dám iba jednu * .
Proč se měnili hlavní hrdinové? Tito mě již tolik nesedí a ani kniha nedosahuje úrovně prvního dílu, přesto je skvělá...
Až téměř ke konci jsem chtěla knihu hodnotit odpadem, je to prostě neskutečná blbost. Opět holka, která se řeže, k tomu panák z listí a pitomé kletby. Tahle série je za mě jedna z nejhorších, co jsem kdy četla a velmi doufám, že nebude mít pokračování. Jednu hvězdičku dávám za konec, který byl čtivější a trocha napětí se v něm také objevila.
Pěkné kouzelné čtení, chvíli trvalo, než jsem se začetla, začátek se hrozně táhl, ale cca od prostředka už to mělo švih a napětí. Rozpletla se tu historie velké rodiny čarodějů, dozvěděli jsme se víc o postavách načrtnutých v prvním díle a bylo zajímavé pozorovat magii prostřednictvím někoho, kdo ji ovládá celý život. Zdařilé pokračování velmi zdařilého prvního dílu.
Od autorky jsem četla už i Magii krve, ta se mi docela líbila, ale tahle knížka mě opravdu nenadchla. Přiznám se že jsem ji nedočetla, když mě do půlky ničím nezaujala, tak jsem ji odložila a už s ní neměla trpělivost.
Těšila jsem se na tuto knihu, ale výsledek mne zklamal a ne málo. Nit děje se mi kamsi ztrácela a celkově mne tato kniha moc nebavila.
Moc jsem nepochopila to množství komentářů, že je to lepší než první díl. Mě to tak rozhodně nepřišlo. Asi mi tam chybělo trochu víc té romantiky, obzvlášť na začátku, kdy se skoro nic nedělo. Dopisy jsem v prvním díle četla, v tomto jsem je už přeskakovala.
První díl měl skvělý nápad, spád - prostě jsem ho hltala. U druhého to říct nemůžu. Neskutečně pomalý rozjezd, příliš mnoho postav, které tam najednou byly a chvíli trvalo, než se v nich člověk vyznal. Příběh se často opakoval, hlavně popisy, když se udála nějaká akce, posun příběhu, tak během chvilinky, a pak znova nastupovaly popisy, které byly už předtím častokrát řečeny. Přišlo mi to celé takové "vynucené", násilím napsaný příběh. Mab mi přišla příliš sebevědomá (sama to tam pak přiznala), oproti tomu Silla byla obezřetná, nezahrávala si jen tak s magií, což mi u Mab chybělo. Chápu, že v magii vyrůstala, ale trocha skromnosti, by neškodila. Také mi přišlo, že se pořád dokola omílaly ty samé runy a kouzla. V prvním díle jsem měla pocit, že je toho hodně, tady, že na všechno stačí 3 runy a 3 "kouzelné věty".
Také škoda, že se děj nezaměřil trochu víc na Donnu a Nicka. Během četby mi přišlo, jak kdybych přeskočila díl a teďka mi některé znalosti chyběly pro úplné pochopení.
Strážkyně krve se mi líbila mnohem více než předchozí kniha Magie krve.Líbilo se mi na ní,jak je napsaná,celý ten příběh Mab a willa.Fakt bomba.
No, já na tuhle Twilight literaturu moc nejsem, ale abych neodsuzovala všechny tyhle knihy, a abych si o tom aspoň trochu vylepšila mínění, rozhodla jsem se od své neteřinky vypůjčit si Strážkyni krve.
A hle, ono to není zas tak hrozné! Respektive kam se takové opěvované Stmívání hrabe. Strážkyně krve je velice sympatický příběh, jehož styl i obsah mají úroveň hodnou fantasy knihy.
Jako oddechovka je to super a pro ty, které berou upíři, čarování a tyhle podobné věci, je to určitě skvělá kniha. No já si nakonec možná přečtu i Magii krve...
Tak tohle bylo bohužel ještě horší, než předchozí díl. Za celou dobu jsem se nezačetla, ty dlouhé kapitoly mi šíleně vadily. Mab byla celkem fajn, i když mi na ní nějak přehnaně nezáleželo. Willa jsem si za celou knihu neoblíbila. Silla a Nick v minulém díle byli mnohem zajímavější. Něco se tam začalo pořádně dít až před polovinou knihy, což je pro mě pozdě. A i když se tam už něco dělo, strašně se to všechno táhlo. Snad jediné, co mě opravdu bavilo, byly dopisy od Evie, i když z písma, jakým byly napsány, mě bolely oči.
~ 1,5/5 ~