Bo Ostrava

recenze

Když jsem mamince kupovala tuto knihu k Vánocům a o něco později balila do papíru s tradičními motivy konce roku, představovala jsem si, že daruji klidný a milý historický příběh,

Přímá linie pátrání v minulosti jednoho domu, odpočinek. Harmonie. Zen.

A ono i prd velebnosti. Ani náhodou.

Ale ke knize samotné...

Příběh započíná vyprávěním realitní makléřky, jež se zove zkráceně Bo a jejím klasickým pracovním dnem. Prohlídka jednoho starého a od pohledu neprodejného domu. Takový normální den v lehce smogem přidušeném městě. Milá a postarší Bo bohužel netuší, že události tohoto dne znamenají pro její budoucnost zásadní změny a pro její minulost lehké oživení.

Prohlídka domu totiž není jen nevinným očumováním historického interiéru a přešlapováním po bytelné podlaze, ale i předehrou událostí, které nabírají velice rychlý spád.

Bo naštěstí není z cukru ani jemného těsta, naopak. V polovině knihy jsem nepochybovala o tom, že Bo je tvořena ze struktur týden starého chleba na topení a gumy. Jinak by neměla šanci dožít se každého dalšího střetnutí.

Neohrožená realitní makléřka se nehodlá vzdát a dát svou ani jinou kůži lacino a její protivníci už začínají tušit, že tato na první pohled jemná žena pro ně bude tvrdším oříškem, než s jakým při plánování akce počítali.

Bo se nebojí postavit jakékoliv výzvě a protivenství a nečekané útoky ze zálohy i mrštné úskoky po smogem zamořeném městě zvládá s elegancí a grácií.

Smyčka se totiž začíná utahovat a ani jedna strana netuší, kolem jakého krku nejpevněji..

Příběh je vyprávěn v první osobě ústy nezmara Bo, téměř každá kapitola je však dvojkapitolou. Započíná slovy Bo a končí deníkovým zápisem německého magistrátního úředníka Johanna Proske. Ostravského Němce se smutným srdcem. Jeho vyprávění a líčení událostí protektorátní Ostravy je smutným, byť fiktivním, ale uvěřitelným svědectvím doby. Strach, hrůza, hnus a bolest prostupovalo celé město a volný nádech byl dopřán jen vyvoleným, a ne nadlouho.

Nemohu spravedlivě rozsoudit, zda mě více zaujalo vyprávění Bo nebo smutného Proske, obojí má v knize pevné místo a jedno doplňuje druhé. Navíc je vše napsáno skutečně výtečně.

Kniha pro mě byla poněkud šokem, měla jsem za sebou dost náročnou a morbidní Mo Hayder a mnohá líčení v knize jsou i drastičtějšího charakteru, duševní odpočinek se nestihl konat. I tak to byla jízda, příběh mi nejvíce připomíná dobrý akční film přenesený na stránky a musela jsem zkrátka vědět, jak to bude dál, co bude na další stránce.

Postavy se vám dostanou pod kůži a budete jim fandit nebo jim přát smrt, podle vaší nátury.

Vila na Sadové pro mě byla jedním z velkých objevů a pokračování si nenechám ujít, už jen z toho důvodu, že jsem je kupovala ještě dříve, než tento první příběh. Zkrátka mýlka v posloupnosti.

Nejprve se ale půjdu podívat na hlavní hrdinku příběhu, kousek od Komenského sadů, na ulici Sadová. Prý je opuštěná.

Prý...

Každý starý dům má svá tajemství... Román, který přináší dva nezávislé, ale prolínající se příběhy, odehrávající se ve vile na Sadové ulici v Ostravě v minulosti a přítomnosti. Zčásti román fiktivní, zčásti skutečný. 1941 Re... více

Komentáře (0)