S mo(u)drou hlavou

recenze

Dětské knihy se mi k recenzi dostanou málokdy a s ohledem na fakt, že ještě nemám děti ve věku, aby dokázaly dát slovní zpětnou vazbu, je zatím hodnocení hlavně na mně. Jelikož je mi už přes třicet a úplně nepotřebuji všechno vysvětlit, asi nepochytím ony jemné nuance tak jako předškolák, pro něhož je knížka určena, ale z pohledu rodiče se o krátké zhodnocení pokusím.

I když můžu říct, že starší dcera se knihy nakonec zmocnila a obrázky pejsků se jí líbily hodně.

Kniha pojednává o holčičce Azurce s modrými vlásky a velkým přáním. Lze prozradit, že Azurka si moc přeje pejska, od osudu však zatím dostane hodného tatínka, starostlivou maminku, náročný program plný kroužků a naštěstí i dobré kamarády. V tom všem hledá prostor na svá přání, sny, myšlenky. Čtenář prožívá s Azurkou celý týden plný dobrodružství a nadějí upírajících se ke splnění už zmíněného přání. A jsou to právě její přátelé, kteří se rozhodnou jí pomoci.

Děj není nijak složitý, na dítě předškolního věku a večer správně unaveného rodiče tak akorát. Ztotožnit se s lehce přetíženou Azurkou je jednoduché. Každý si někdy přeje trochu času sám pro sebe. A nerozhoduje vždy o tom, zda to tak bude.

Azurčino vyprávění v sobě však nese ještě další poselství. V každé z krátkých kapitol je několik slov s vysvětlením, co znamenají. Každé ze slov je zasazeno do konkrétního kontextu Azurčina dobrodružství a záhy vysvětleno na srozumitelném příkladu. Pro zjednodušení pak na konci knihy naleznete seznam kapitol s každým objasněným slovem v záborce. Azurka tedy nejenom prožívá své vlastní příběhy, ale zároveň srozumitelně vysvětluje více či méně známé výrazy.

S ohledem na téma knihy a ústřední přání Azurky příběh také přibližuje základní reálie ohledně pejsků a péče o ně. Jistě, dětskou formou a dětským jazykem, ale je to hezký a obrázky všech možných plemen po kraji textu v druhé půlce knihy jsou prostě ňuňu.

Autorka knihy je původem Češka žijící v Itálii. Psaním si nejenom udržuje kontakt se svým rodným jazykem, ale snaží se jej také zprostředkovat i jiným. Azurka však žije v České republice a postavy mají sympaticky česká jména. Je to skvělá pomůcka pro rodiče někdy nenalézající vhodná slova, Azurka jim může podat pomocnou ruku.

Kniha není příliš rozsáhlá a příběh ubíhá příjemně. Není příliš natažený ani přehnaný. Několik všedních dnů modrovlasého děvčátka na prvním stupni základní školy příjemně uběhne a splní svůj vyprávěcí i vysvětlovací účel. Příběh je vyprávěn přímo Azurkou v první osobě a na každé straně provázen vlastnoručními ilustracemi autorky. Skutečně se tak o knize dá říci, že je komplet z pera jednoho člověka.

Na mě jako na rodiče, co už pomalu uvažuje nad vhodnými knihami i k předčítání, udělala knížka velmi příznivý dojem a rozhodně ji mohu doporučit i jako příjemnou pomůcku všem, co hledají knihy co jsou fajn pro malé budoucí i začínající čtenáře, ale taky jako malou nápovědu pro vysvětlení všedního života, který nám už přijde samozřejmý, ale děti jej teprve objevují.

Komentáře (0)