Když se mnou půjdeš tajgou přehled

Když se mnou půjdeš tajgou https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517744/bmid_kdyz-se-mnou-pujdes-tajgou-6481d4ef972a6.png 4 19 19

Když někdo zachrání život divožence, získá v ní dlužnici. Tak káže zákon Sibiře. Jenže věci se občas zkomplikují. Alexej totiž není žádný rytíř na bílém koni a svých problémů měl dost už předtím, než mu osud přivedl do cesty Ajgyr, mladou divoženku s prořízlou pusou, hlavou plnou snů a očima modrýma jako hlubiny Bajkalu. Píše se totiž rok 1918, nad Ruskem vlaje už několik měsíců rudá vlajka, československé legie táhnou na Irkutsk a zdá se, že dějiny si právě našly cestu i do těch nejzapadlejších koutů Sibiře…... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Když se mnou půjdeš tajgou. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (8)

Barbara182
28.03.2024 4 z 5

(SPOILER) Za mě hodně příjemné překvapení od české autorky, do reálií první světové války a počátku Ruské revoluce se svržením cara Mikuláše a rodu Romanovců přidala lehce fantasy prvek a divoženkám z daleké Sibiře přiřkla kapku magické moci a nadpřirozených schopností. Líbil se mi příběh postupného sbližování dvou mladých lidí z rozdílných světů (koneckonců právě proto mě podle anotace kniha zaujala) a celou dobu jsem trnula hrůzou a byla si jistá, že jejich putování vlastně snad ani nemůže mít šťastný konec (a to jsem se spletla a za to dávám autorce i knize další plusové body). Vyprávění má zvláštně teskný podtón a výstižnou bezútěšnost Ruska a jejích obyvatel (nevím, jak přesně to pojmenovat, ale přijde mi, že ony nuzné podmínky a mizerné charaktery se vyskytují snad ve všech knihách z Ruska), moc pěkné byly i popisy přírody, zkrátka takový lyričtější styl vyprávění, kdy se k podstatě událostí, které hlavní hrdiny svedly dohromady, dostanete až po delší době. Kniha se mi každopádně líbila a rozhodně si ji v budoucnu přečtu někdy znovu :-)

DreamerX9
27.01.2024 4 z 5

Musím uznat že kniha se moc hezky četla, autorka píše velmi čtivě nicméně příběh samotný už tak poutavý není. Na druhou stranu mě velice zaujalo jakým způsobem autorka propojila fantasy divoženek a skutečnou válku podloženou historickými fakty což jak se můžeme přesvědčit poměrně sedí. V příběhu má člověk pocit jako by to krajinou šel s hlavními postavami jelikož autorka umí skvěle vykreslovat prostředí. Ke knize se nejspíš vracet nebudu ale za jedno přečtení stála určitě


PrincaListicka
19.09.2023 4 z 5

V první řadě bych chtěla vyzdvihnout neuvěřitelně silnou, až melancholickou a depresivní atmosféru, kterou autorka dokázala na stránkách své knížky s úchvatnou obálkou vybudovat. Naprosto skvěle se hodí k prostředí nemilosrdné Sibiře, kde každý musí o své místo bojovat.

Velice se mi líbí také fakt, že v příběhu hrají velkou roli divoženky se svými magickými silami a tajemným, čistě ženským společenstvím, které se bílým mužům obloukem vyhýbá. Jak je tedy možné, že Ajgyr doprovází Alexeje na jeho cestě? Totiž, i v řadách divoženek se čas od času najdou takové, které oplývají zvědavostí. A když divoženka někomu dluží za svůj život, není to jen tak. Autorka si s těmito nadpřirozenými bytostmi opravdu vyhrála a naprosto nenásilným způsobem čtenářům postupně poodhrnula závoj halící jejich existenci. Opravdu moc se mi také líbila slova z jejich světa, která se v příběhu objevují. Jako příklad uvedu označení Udun-sibir, které v jazyce divoženek znamená Matka Sibiř. Na konci knihy najdeme také krátký, praktický slovníček, který se při čtení jistě hodí.

Alexej je velmi zvláštní mladý muž. Má mnoho různých vrstev a sám tak docela neví, kde je jeho místo. Zkraje se jeví jen jako voják, který se snaží dostat zpět ke svým spolubojovníkům, později však zjišťujeme, že jeho pobyt na Sibiři má pádný důvod. Postupně vyplouvá na povrch, co je zač a jaká je jeho minulost.

S každou další stránkou máme šanci sledovat vývoj vztahu mezi Alexejem a Ajgyr, který je z počátku velmi, velmi opatrný, ale postupně se proměňuje a sílí. Celou dobu jsem jim fandila a přála si, aby se mezi nimi vytvořilo pouto přátelství nebo lásky. Když jsem však později zjistila určitá fakta o Alexejovi, musím říct, že má slabost pro něj poněkud ochladla a nebyla jsem tedy z konce tak nadšená, jak jsem doufala. Zároveň si ale myslím, že je to dobře, protože si tak knížka až do konce zachovala svůj hořkosladký nádech.

Když jsem se po dočtení zamyslela nad tím, co se vlastně v knížce odehrálo, měla jsem tak nějak pocit, že většinu času se tu tak úplně nic moc nedělo. Hodně jsme se spolu s hrdiny probírali minulostí a dostali jsme příslib budoucnosti, ale samotný děj knížky jako takový mi místy připadal trochu prázdný. Jako by vlastně ono putování kolem Bajkalu (který je mimochodem nepředstavitelně obrovský) sloužilo jen jako přemostění minulosti a budoucnosti, ale žádný hlubší význam tak docela nemělo. Alespoň to byl můj pocit. To, jestli je to dobře, nebo špatně, vlastně asi nedokážu dost dobře posoudit.

Pokud tedy máte rádi knížky, které jsou založené na kouzlu prostředí, atmosféře a zkoumání minulosti hlavních postav, pak bude Když se mnou půjdeš tajgou knížka pro vás.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Když se mnou půjdeš tajgou v seznamech

v Přečtených29x
ve Čtenářské výzvě7x
v Knihotéce35x
v Chystám se číst17x
v Chci si koupit3x