Helena Drdlová

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1997

Nová kniha

Když se mnou půjdeš tajgou

Když se mnou půjdeš tajgou - Helena Drdlová

Když někdo zachrání život divožence, získá v ní dlužnici. Tak káže zákon Sibiře. Jenže věci se občas zkomplikují. Alexej totiž není žádný rytíř na bílém koni a ... detail knihy

Populární knihy

Uteč, než doroste měsíc
Uteč, než doroste měsíc
Když se mnou půjdeš tajgou
Když se mnou půjdeš tajgou
A vesmír se rozsvítil
A vesmír se rozsvítil

Nové komentáře u autorových knih

Když se mnou půjdeš tajgou Když se mnou půjdeš tajgou

„Za mě hodně příjemné překvapení od české autorky, do reálií první světové války a počátku Ruské revoluce se svržením cara Mikuláše a rodu Romanovců přidala lehce fantasy prvek a divoženkám z daleké Sibiře přiřkla kapku magické moci a nadpřirozených schopností. Líbil se mi příběh postupného sbližování dvou mladých lidí z rozdílných světů (koneckonců právě proto mě podle anotace kniha zaujala) a celou dobu jsem trnula hrůzou a byla si jistá, že jejich putování vlastně snad ani nemůže mít šťastný konec (a to jsem se spletla a za to dávám autorce i knize další plusové body). Vyprávění má zvláštně teskný podtón a výstižnou bezútěšnost Ruska a jejích obyvatel (nevím, jak přesně to pojmenovat, ale přijde mi, že ony nuzné podmínky a mizerné charaktery se vyskytují snad ve všech knihách z Ruska), moc pěkné byly i popisy přírody, zkrátka takový lyričtější styl vyprávění, kdy se k podstatě událostí, které hlavní hrdiny svedly dohromady, dostanete až po delší době. Kniha se mi každopádně líbila a rozhodně si ji v budoucnu přečtu někdy znovu :-)“... celý text
— Barbara182

Uteč, než doroste měsíc Uteč, než doroste měsíc

„Christian byl spořádaný mladík, žil si klidným životem a plánoval budoucnost po boku své milé. Ta však nyní namísto těšení se na veselku roní slzy nad jeho hrobem. Se sklíčeným srdcem sleduje hlínu dopadající na rakev, která jako by zpečetila konec jednoho vyhaslého života. Christian ale dostává druhou šanci. Probouzí se ve svém druhém životě a musí si navyknout na nový řád své existence, kdy se světlo stává nepřítelem a on se jako dítě noci smí pohybovat pouze ve stínech. Také se musí naučit pravidlům smečky, k níž se připojí. Právě ta se zde neobjevuje náhodou, ale má tu své povinnosti. Aby toho nebylo málo, krajem se nesou zvěsti o krutém vrahovi, který má na svědomí všechny živé z nedaleké osady. Příběh má parádně temně tajemnou středověku atmosféru, jako horor bych jej ale úplně neoznačovala. Líbilo se mi, že autorka zběžně načrtla minulost jednotlivých členů smečky. Řekla bych, že každý z hrdinů je zajímavý a má propracovaný charakter. Každý by si klidně zasloužil svoji vlastní knihu. Tím, že se během vyprávění střídá více dějových linek z pohledu více postav, jsem se místy ztrácela a ne vždy jsem uměla hned dobře rozlišit, s kým mám zrovna tu čest. Utekly mi tak některé náznaky a detaily. Občas mě proto čtení tolik nebavilo, což je škoda. Je však vidět, že si autorka dala s knížkou dost práce. Už jenom třeba podle toho, že ke každé kapitole na její začátek vybrala tematickou citaci z jiných literárních děl. 3/5 *“... celý text
— LilyGorch

Když se mnou půjdeš tajgou Když se mnou půjdeš tajgou

„Musím uznat že kniha se moc hezky četla, autorka píše velmi čtivě nicméně příběh samotný už tak poutavý není. Na druhou stranu mě velice zaujalo jakým způsobem autorka propojila fantasy divoženek a skutečnou válku podloženou historickými fakty což jak se můžeme přesvědčit poměrně sedí. V příběhu má člověk pocit jako by to krajinou šel s hlavními postavami jelikož autorka umí skvěle vykreslovat prostředí. Ke knize se nejspíš vracet nebudu ale za jedno přečtení stála určitě“... celý text
— DreamerX9

Uteč, než doroste měsíc Uteč, než doroste měsíc

„4,5* Podle obálky jsem se do knihy pouštěla s obavami. Horor je hodně špatné označení! Po prvních asi 30 stránkách jsem se do knížky neskutečně začetla. Velmi povedený fantasy příběh se středověkou atmosférou. Byla jsem hodně zvědavá o jakých postavách vlastně čteme, kdo je kdo. Velkým plusem bylo dávkování informací a pohledy do minulosti, které mě při čtení vůbec netušily, právě naopak. Rozuzlení jsem vůbec nečekala. Celkově obrovské nadšení.“... celý text
— katallinka

Když se mnou půjdeš tajgou Když se mnou půjdeš tajgou

„V první řadě bych chtěla vyzdvihnout neuvěřitelně silnou, až melancholickou a depresivní atmosféru, kterou autorka dokázala na stránkách své knížky s úchvatnou obálkou vybudovat. Naprosto skvěle se hodí k prostředí nemilosrdné Sibiře, kde každý musí o své místo bojovat. Velice se mi líbí také fakt, že v příběhu hrají velkou roli divoženky se svými magickými silami a tajemným, čistě ženským společenstvím, které se bílým mužům obloukem vyhýbá. Jak je tedy možné, že Ajgyr doprovází Alexeje na jeho cestě? Totiž, i v řadách divoženek se čas od času najdou takové, které oplývají zvědavostí. A když divoženka někomu dluží za svůj život, není to jen tak. Autorka si s těmito nadpřirozenými bytostmi opravdu vyhrála a naprosto nenásilným způsobem čtenářům postupně poodhrnula závoj halící jejich existenci. Opravdu moc se mi také líbila slova z jejich světa, která se v příběhu objevují. Jako příklad uvedu označení Udun-sibir, které v jazyce divoženek znamená Matka Sibiř. Na konci knihy najdeme také krátký, praktický slovníček, který se při čtení jistě hodí. Alexej je velmi zvláštní mladý muž. Má mnoho různých vrstev a sám tak docela neví, kde je jeho místo. Zkraje se jeví jen jako voják, který se snaží dostat zpět ke svým spolubojovníkům, později však zjišťujeme, že jeho pobyt na Sibiři má pádný důvod. Postupně vyplouvá na povrch, co je zač a jaká je jeho minulost. S každou další stránkou máme šanci sledovat vývoj vztahu mezi Alexejem a Ajgyr, který je z počátku velmi, velmi opatrný, ale postupně se proměňuje a sílí. Celou dobu jsem jim fandila a přála si, aby se mezi nimi vytvořilo pouto přátelství nebo lásky. Když jsem však později zjistila určitá fakta o Alexejovi, musím říct, že má slabost pro něj poněkud ochladla a nebyla jsem tedy z konce tak nadšená, jak jsem doufala. Zároveň si ale myslím, že je to dobře, protože si tak knížka až do konce zachovala svůj hořkosladký nádech. Když jsem se po dočtení zamyslela nad tím, co se vlastně v knížce odehrálo, měla jsem tak nějak pocit, že většinu času se tu tak úplně nic moc nedělo. Hodně jsme se spolu s hrdiny probírali minulostí a dostali jsme příslib budoucnosti, ale samotný děj knížky jako takový mi místy připadal trochu prázdný. Jako by vlastně ono putování kolem Bajkalu (který je mimochodem nepředstavitelně obrovský) sloužilo jen jako přemostění minulosti a budoucnosti, ale žádný hlubší význam tak docela nemělo. Alespoň to byl můj pocit. To, jestli je to dobře, nebo špatně, vlastně asi nedokážu dost dobře posoudit. Pokud tedy máte rádi knížky, které jsou založené na kouzlu prostředí, atmosféře a zkoumání minulosti hlavních postav, pak bude Když se mnou půjdeš tajgou knížka pro vás.“... celý text
— PrincaListicka

Přejít na knížky autora