zedir přečtené 88

Artušův pád / The Fall of Arthur 2016, J. R. R. Tolkien

Když jsem si kupoval Artušův pád, věděl jsem samozřejmě, že se nejedná o Ardu, Středozemi, Melkora, Saurona apod., ale přesto jsem knihu prostě a jednoduše potřeboval doma mít. Jen díky těm několika kouzelným písmenům vytvářejících slovo "Tolkien". Opravdu platí, že dílo do největší míry ocení lingvisté, znalci staré anglické poezie, milovníci rytířských příběhů apod., ale i nám ostatním, v těchto oblastech naprostým laikům, kniha zprostředkovává tentýž Tolkienův zápal, tentýž básnický, lyricko-epický styl, který známe z jeho velkého díla o Ardě, na niž i v této knize přece jen dojde a Christopher Tolkien nám osvětluje různé paralely mezi Artušovým pádem a např. Silmarillionem. Je škoda, že dílo Tolkien nikdy nedokončil, ale na druhou stranu je parádní, že se dochovalo alespoň to, co máme. Co se týče českého vydání, zbožňuji tyto nádherné runové a většinou ilustrované verze od Arga, které je mým nejoblíbenějším nakladatelstvím (vydává Tolkiena, vědecké edice Aliter a ZIP a historickou sérii Každodenní život). Tyto knihy jsou poté ozdobou knihovny, jednak tématem, obálkou, tak i vnitřním zpracováním.... celý text

Společenstvo Prstenu 2006, J. R. R. Tolkien

Dvě věže 2006, J. R. R. Tolkien

Návrat krále 2007, J. R. R. Tolkien

Pán prstenů: Souborné vydání 2016, J. R. R. Tolkien

Pád Gondolinu 2019, J. R. R. Tolkien

Každý čtenář, který se ponoří do nesmírně hlubokého, živoucího a po všech stránkách propracovaného a propojeného světa pana Tolkiena, vidí na vlastní oči, kolik úsilí, myšlenky a lásky svému dílu věnoval, ale ještě o poznání více tuto píli oceníme v těch knihách, které vydal a okomentoval Christopher Tolkien, neboť jako můžeme sledovat film o filmu, zde sledujeme synovu knihu o otcově knize. Syn nás nesmírně detailně seznamuje se 40letou historií příběhu psaným svým otcem. Různé verze, zkrácené, delší, útržky, poznámky, opravy... to vše ve snaze vytvořit naprosto vyšperkovaný příběh, který teprve poté spatří oči čtenářovy, a to je přesně to, co děla Tolkienovo dílo tak naprosto výjimečným, tak zbožňovaným, tak nepřekonatelným. Ta naprostá oddanost své práci, volba správných slov, stylistických metod, znalost mytologií a rytířských příběhů, odkud bral Tolkien inspiraci, a které tolik miloval, a tuto lásku vtiskl svému dílu natolik, že k nám promlouvá i po více než stu letech od chvíle, kdy napsal první řádky Pádu Gondolinu. Příběhu natolik poutavého, že při líčení zničení města čtenář opravdu cítí zmar a smutek nad koncem něčeho nádherného, co již nikdy nebude. Tolkien totiž ze svých čtenářů vytváří obyvatele Beleriandu, a jako takovým nám tolik záleží na všem dobrém, co naše domovina nabízí. A pádem Gondolinu ze světa zmizel i kus krásy, která měla být nedotknutelná a domnívám se, že čtenář si podvědomě pod tuto krásu symbolicky dosazuje jakoukoliv krásu ze svých životů, a proto Tolkienovy příběhy jsou tak živé, protože pouze nečteme příběh, ale přímo jsme v příběhu spolu s Turgonem, Tuorem nebo samotným Ulmem. Mám mnoho oblíbených knih a autorů, ale žádný se nedokáže přiblížit umu Tolkiena. Je jednoduše on a poté všichni ostatní. Máme štěstí, že žijeme v jeho věku...... celý text

J. R. R. Tolkien – Ilustrovaný dárkový komplet 2012, J. R. R. Tolkien

Nádherná edice Arga, nádherné knihy a příběhy, nádherná dárková kolekce, nádherná ozdoba mé knihovny spolu s dalšími knihami této edice. Uvnitř nádherné mapy a ilustrace. Nemám dalších dodatků.... celý text

List od Nimrala a jiné příběhy 2008, J. R. R. Tolkien

Je to Tolkien, ale úplně jiný, než jak jej známe z Ardy (ačkoliv se tu objevuje i Tom Bombadil). Pro mě tu Tolkien užil jakýsi zvláštní imaginativní svět, kterému přijít na kloub bylo paradoxně těžší než ve světě Silmarillionu. Myslím to tak, že svým oproštěním od ostatních mi v příbězích chyběl rámec, v jakém se odehrávají, co můžu čekat a jaké zákony tu platí, zatímco příběhy Silmarillionu jsou jasně pospojované mnoha vazbami a platí tytéž zákony. Tady, jak jsem si trochu na daný svět zvykl, příběh skončil a přišel další. I když je Tolkienovo "velké" dílo pochopitelně čtivější a propracovanější, tato kniha zase nabízí Tolkiena méně známého, ale přesto kvalitního.... celý text

Silmarillion 2008, J. R. R. Tolkien

Co napsat k Tolkienovi, který je mou srdeční záležitostí... Mohl bych o něm psát dlouhatánské recenze, ale to není zapotřebí. Mnoho lidí opakovaně říká, že je Silmarillion nebavil, že je příliš těžký, složitý, zbytečně rozvláčný apod. Já ho naopak zbožňoval stejně, ne-li více než samotného Pána prstenů. Každý příběh je prodchnutý nezměrným Tolkienovým básnickým umem, který knize jako celku dodává život. Málokterá beletristická kniha na mě působila takto živě. Je to díky Tolkienově obrovské znalosti mytologií, kdy jsem se cítil stejně, jako bych opravdu četl příběhy o Thorovi, Amonovi nebo Diovi. Všechny ty příběhy o Íluvatarovi, Ainur, Valar, elfech, trpaslících, lidech, jejich vazbách, vztazích, válkách... jsou tak precizně promyšleny a propracovány, že nemám slov. Ukázat Silmarillion někomu, kdo o něm nic neví, bude si myslet, že je to regulérní zapsaná mytologie nějakého dávného národa. Tohle je kniha, k níž se budu vždy velmi rád vracet a znovu a znovu pronikat do kouzelného světa (doslova i metaforicky) páně Tolkiena. Co jsem na knize zbožňoval, jsou chvíle, kdy Tolkien nenapsal, jak to všechno bylo, ale že už není nikdo, kdo by to pamatoval, nikdo neví, co se s tím nebo oním hrdinou stalo... a takto ve čtenáři opravdu vzniká pocit, že čte reálné příběhy, vždyť lidé se ztrácí, zapomínají, umírají... Tolkien jednoduše ví, kdy má vymýšlet příběh i pro tu poslední větvičku doriathských lesů a kdy naopak má mlčet a jen naznačovat, aby v nás s každým jeho slovem rostla zvědavost a fantazie, jako např. bytosti žijící tak hluboko pod zemí, že jsou starší než Sauron sám a ani nemají jména... Kdo dnes tak píše. Takový autor se rodí opravdu jen jednou za jeden ardovský hvězdný věk...... celý text

Stručná historie času 2021, Stephen W. Hawking (p)

Kniha je sice již zastaralá (v době vydání zbývala celá dekáda do zjištění, že se rozpínání vesmíru zrychluje), ale stále velmi přínosná a opravdu je podaná tak, aby si z ní něco odnesl i naprostý laik, i když určitě neuškodí mít něco přečteno i před touto knihou. Některé pasáže jsou však psány příliš složitě a také mi občas chybělo lepší rozlišování toho, co je dokázáno (pokusy, sondami atd.), co je pravděpodobné (vyplývá to z rovnic, shodne se na tom většina astrofyziků a určitá pozorování tomu nasvědčují) a co jsou čistě Hawkingovy názory a domněnky, s nimiž řada kolegů nesouhlasí (jeho podmínka žádné hranice, imaginární čas, teorém chronologické ochrany apod.). V každém případě se ale jedná o jedno ze stěžejních děl pro kohokoliv, kdo se laicky zajímá o vesmír a rád by se dozvěděl alespoň v základní kostře, jak vlastně funguje.... celý text

Černé díry a budoucnost vesmíru 1995, Stephen William Hawking

Kniha se mi dostala náhodou do rukou nedávno a když jsem se zadíval na rok vydání originálu (1993), řekl jsem si, že ji budu muset brát hodně s rezervou, ale kupodivu jeho stáří nebylo zase tak moc znát. V knize jsou obsaženy různé přednášky a úvahy mezi lety 1977-1993 a také i několik kapitol o životě Hawkinga a jeho boji s ALS, i když o sobě obvykle nerad mluvil a dával přednost vědě. Značný rozptyl jednotlivých přednášek vytváří ale nesourodou směsici, kdy chvíli máte radost, že jednu chápete, abyste tu příští ale neměli vůbec ponětí, o čem je řeč. V každém případě jako celek je ale kniha přínosná a určitě může posloužit jako doplněk k ostatním Hawkingovým knihám.... celý text

Černé díry: Reithův cyklus přednášek pro BBC 2017, Stephen William Hawking

Pokud jste četli Stručnou historii času a případně navíc nějaké další populárně naučné knihy o vesmíru, tato kniha vám poslouží velmi dobře jako "opáčko", protože se tam na takovém krátkém rozsahu nedozvíte nic nového, ale přitom je tam pozoruhodně shrnuto vše podstatné, co o černých dírách potřebujete vědět.... celý text

Až do konce času 2021, Brian Greene

Tuto knihu jsem četl hned po Tegmarkově pseudofilozofickém Matematickém vesmíru, tak jsem byl pln obav, že podtitul "Vědomí, hmota a naše hledání smyslu ve vesmíru" bude podobného ražení, a já se střetnu s dalším trapným a navzájem odporujícím si filozofováním, ale byl jsem naštěstí velmi mile překvapen. Greene vyzdvihuje stejně jako Tegmark krásu matematiky a vědy obecně, ale jeho závěry působí mnohem skromněji, upřímněji, opravdově, ne vyumělkovaně, jen aby to znělo "chytře". V logickém postupu nás Greene provází celým životem vesmíru, od narození až do smrti, a také od počátku do konce života jako takového. Naším hlavním společníkem na cestě bude všemocná a všudypřítomná entropie, bez ohledu na to, jestli budeme sledovat zánik galaxií, zrod života a myšlení, zánik Země nebo zhmotnění Boltzmannova mozku. Někomu může vadit nebo nesedět styl, kdy se fyzik pouští i do oblastí, které jsou mimo jeho obor. Já osobně v tomto problém nevidím, záleží však, jak je daná kniha koncipována a zpracována a pro mě konkrétně byl Greene trefou do černého. Kniha se mi opravdu moc líbila a doporučuji všem, kteří mají rádi propojení různých věd (jak my lidé jsme například biologické systémy, které se řídí chemickými procesy, které se řídí fyzikálními kvantovými pravidly apod.). Je to opravdu obohacující a přínosné čtení.... celý text

Evoluce svým vlastním tvůrcem: Od velkého třesku ke globální civilizaci 2014, Miroslav Veverka

Tak tuto knihu jsem četl asi měsíc, jak nesmírně propracovaná a rozvrstvená je. Jedná se opravdu o monumentální práci, která se jen tak nevidí a přesně toho typu, které se mi líbí, tedy ty, které dokáží srozumitelně a logicky propojit nejrůznější vědy (kvantová fyzika řídí vlastnosti a pohyby chemických molekul, z nichž se skládají biologické systémy, které vytváří sociální systémy, z nichž povstávají systémy kulturní, ekonomické, politické apod.). Pro mě osobně byla nejsrozumitelnější a nejuchopitelnější první část, tedy stratigrafie, kde se Veverka věnuje postupně různým vrstvám (mikrosvět, makrosvět, vesmír, evoluce, život apod.), zatímco v dalších částech postupuje přes singularity k dualitám a nakonec pluralitám. Byly to ale právě tyto části, z nichž jsem se dozvěděl nejvíce nových informací a získal zcela nový náhled na spoustu běžných věcí a procesů kolem sebe, které si najednou mohu vysvětlit dle pojmů jako jsou tok, gradient, chaos, pole, systém, řetěz, pozitivní a negativní zpětná vazba, homeostáze, atraktor, disipativní struktura... a tak by se dalo pokračovat ještě velmi, velmi dlouho, protože množství odborných pojmů, které Veverka zvládl do knihy zapracovat, je na knižního Oscara. Přitom je kniha stále čitelná, jen opravdu vyžaduje i velkou spolupráci čtenáře a pokud se ji rozhodnete rychle přelouskat během pár dní, asi se nesetkáte s úspěchem. Občas se sice objevila nějaká část, kde bych s autorem polemizoval, ale na tak obrovském rozsahu se jednalo jen o několik případů, např. jeho rezolutní kritika redukcionismu, s níž by asi nesouhlasil např. takový Brian Greene (redukcionista dle Veverky pro stromy nevidí les, neboť se emergencí objevují z celku nové vlastnosti, což je sice pravda, ale čistý holismus podle mě také nezodpoví všechny otázky, ideální je propojovat oba pohledy). V každém případě ale naprosto unikátní a mamutí počin a povinnost pro každého vědeckého fandu.... celý text

Skutečný Hawking 2022, Charles Seife

Pokud vás zajímá spíše Hawking jako člověk, mohu doporučit. Pokud vás zajímá spíše jeho vědecká práce a laické vysvětlení jeho přínosu, mohu doporučit. Kniha totiž obsahuje obojí a já osobně velmi oceňoval nezvyklý styl biografie, která je psána pozpátku, takže začíná smrtí a končí narozením. Autor se jistě inspiroval Hawkingovým životopisným filmem a jeho závěrečnou scénou, ale také Hawkingovými úvahami nad imaginárním časem (z nichž zřejmě ona scéna pochází). Někteří životopisci mají tendence vytahovat na světlo zbytečně moc toho negativního, někteří naopak ze svého objektu zájmu činí hotové anděly. Seife naštěstí nečiní ani jedno a ukazuje Hawkinga především jako omylného člověka, který se stal vědcem a dopouštěl se omylů na obou frontách. Ukazuje jeho dobré i špatné stránky a závěr nechává na čtenáři. Kniha se určitě hodí jako doplněk k Hawkingovým odborným pracem.... celý text

Kvantová teorie nikoho nezabije 2022, Marcus Chown

Zpočátku jsem byl k této knize trochu skeptický, když jsem si na obálce přečetl autorovo vyjádření, že tuto knihu napsal proto, že všechny ostatní, které na podobná témata přečetl, za moc nestály. Jakmile se totiž nějaký autor snaží prodat myšlenku, že jen ta jeho kniha je ta pravá, vždy zbystřím a nastoupí podezíravost. V tomto případě jsem se ale mýlil. Pro mě to je jedna z nejlepších populárně naučných knih o vědě. Na velmi malém rozsahu autor dokázal čtivě a přehledně shrnout neuvěřitelné množství informací o kvantové teorii a jejích podivnostech (jako je kvantové provázání, princip neurčitosti, kvantové tunelování apod.), speciální i obecné teorii relativity (podstata hmoty a energie, dilatace času, chování časoprostoru atd.), inflaci, teorii velkého třesku, temné hmotě a energii, expanzi vesmíru, černých dírách, antihmotě, gravitaci, problémech s kvantovou teorií gravitace, cestování v čase a o mnoha dalších pojmech, v nichž jsem se před touto knihou zcela bezmocně topil. Kniha je navíc doplněna skvělými názornými příklady a výborným slovníkem na konci. Tato kniha se opravdu povedla a za mě naprosto zasloužených pět hvězd bez debat.... celý text

Co kdyby? 2014, Randall Munroe

Ke čtení této knihy jsem se uchýlil po čtení Kakua, Greena či Hawkinga jako k takovému vědeckému odlehčení, takže jsem neočekával žádnou velkou "korektní" vědu, ale i tak jsem očekával trochu více. Na můj vkus byla kniha místy "praštěná" až moc a autorův humor se u mě sem tam míjel účinkem. Měl jsem představu, že tu budou podány absurdní otázky (což jsou), ale jejich vědecká vysvětlení budou přece jen o něco více a lépe zpracovaná. V každém případě za mě slušné tři hvězdy.... celý text

Matematický vesmír 2016, Max Tegmark
odpad!

Sám autor přiznává v knize, že některé kapitoly jsou kontroverzní a uvádí, které to jsou (jeho vlastní nápady), čímž si mě získal, což však nevydrželo dlouho. Nevadilo by mi, že autor uvádí své představy o vesmíru, kterými se vymyká ve vědecké obci, ale to, že je nemá nijak podložené, a ani nic neukazuje na to, že to tak je (může být). Ostatně strunová teorie také nebyla dokázána, ale u ní alespoň existují slibné náznaky, že může být teorií všeho. Kniha je také plná neuvěřitelného množství hloupostí, špatných příkladů, neznalosti, (pseudo)filozofování nad podstatou reality (to mnohem lépe umí perfektní Brian Greene), definicí kruhem, argumentačních faulů, narcismu a chaotického přeskakování mezi tématy, že ani nevím, kde bych měl v kritice začít. Spíše jen tak bodově: a) tvrdí, že jeho hypotéza je vyvratitelná a testovatelná, ale nikde v knize neuvede důkaz b) často uváděl spojení "neměnný časoprostor", aniž by jej blíže vysvětloval (co se však mění více než sám časoprostor, neboť neexistuje místo, kde by nebyla hmota či energie?) c) tvrzení, že vědomí v mozku je jasně lokalizováno (Opravdu? Kdo a kdy tento objev učinil? Vždyť mozek není Turingův stroj, který má jasně daný procesor) d) překvapuje mě, že jako někdo, kdo se věnuje matematice a strojovému učení, neuvěřitelně vyzdvihuje inteligenci počítačů (porazily přece Kasparova), aniž by si uvědomoval, že to je to jediné, co daný počítač umí (a jak špatně se i dnešní roboti/počítače učí vzorům a selskému rozumu) e) i když sám jsem nakloněný věřit v existenci multiverza, tak Tegmark jej bez uvedení důkazů přijímá jako fakt, aby na tomto nepodloženém základě vybudoval ještě multiverza úrovní II, III a IV f) opakovaně na několik stran popisuje, jak sám "objevil" již objevené, jen aby narcisticky dokázal, jak inteligentní je (takto až dojemně popisoval, jak objevil kvantovou dekoherenci, aby zjistil, že již byla objevena léta před ním) g) chybí logické spojitosti mezi kapitolami, kdy jedna nepřechází v druhou, ač se snaží tak tvářit (používá tam jakéhosi God of the gaps, kam si dosadí "něco", co nemá prokázáno, i když tvrdí, že ano, viz bod a), a neustále v dalších kapitolách používá obraty jako "jak jsme viděli", a přitom jsme nic takového neviděli, protože v knize opravdu nic takového nebylo) h) chybí jakýkoliv logický plán knihy, neboť neustále co chvíli píše "jak uvidíme v x-té kapitole", kdy již nyní zavádí pojmy, s nimiž pracuje, ale vysvětluje až o několik kapitol dále ch) plno poznámek typu "na tomto nezáleží", "toto není důležité", které přesto ihned rozebírá detailně dále a naopak to, co se snaží dokázat (existence multiverza I-IV a samotnou matematickou podstatu reality, nevysvětluje vůbec) i) když jsem četl, jak uvádí, že Everettova představa vlnové funkce je všude špatně vysvětlována, tak jsem zbystřil, že se asi dovím nějakou šokující novinu, ale sám vzápětí jeho vlnovou funkci vysvětlil přesně stejně, jak kritizoval, že se uvádí špatně j) naivní filozofování a povýšení matematiky na náboženství (např. matematicky vysvětloval Fermiho paradox, kdy - neznámo, jak na to přišel - jestliže život není do 10na21 metrů od nás, není ani do 10na26 metrů, aniž by si uvědomoval, jak logaritmicky roste prostor s každým zvětšením exponentu) k) příklady, které užívá, aby nám "přiblížil" své myšlenky, jsou tak špatné, že většinou nevíme, co tím chtěl básník říci l) přeskakuje mezi tématy, zbytečně dlouho se věnuje něčemu, co se ukáže jako nedůležité pro další stránky a nevysvětlí to podstatné; něco vysvětluje zbytečně složitě a něco naopak příliš zjednodušuje m) vytváří falešné dilema (svou "vnější realitu" definuje tak, aby s ní souhlasil každý rozumně uvažující člověk a pokud s ní souhlasí, tak zároveň dle Tegmarkových myšlenkových pochodů musí souhlasit i s multiverzy I-IV) n) neskutečně naivní filozofování, kterým se snaží svým tezím vtisknout jakousi auru posvátnosti, ale jen se ve svých filozofických konstruktech zaplétá natolik, že si i sám protiřečí o) své matematické struktury povýšil až na náboženství, neboť neustále opakuje svá dogmata, nepřipouštějící kritiku, ale zároveň chybí jakýkoliv předložený důkaz, a ve stejné chvíli paradoxně napadá fyziky, že často mají svá dogmata, z nichž nechtějí ustoupit p) klenotem a perlou knihy byl také jeho argumentační spor s jedním kolegou, kterému vyvracel něco, o čem sám přiznával, že tento kolega nikdy neřekl q) několikrát používá předpoklady (každý člověk, který...., Popper by se obracel v hrobě, kdyby... apod.) r) na jednom místě knihy vyjádřil názor, že je možné, že kvantová mechanika nemusí být funkční (jak toto může napsat jakýkoliv člověk, co se pokládá za vědce, je mi záhadou, neboť není úspěšnější teorie než je ta kvantová) s) rozsáhle popisuje, jak teorie všeho má být bez jakéhokoliv lidského (lingvistického) balastu, ale jak to má být proveditelné, když i samotná čísla, počty, symboly, násobky apod. jsou vytvořena lidmi, jak se máme při popisu jeho matematických struktur vyhnout takovému balastu? Jaký jazyk máme použít? I jazyk rovnic a matematiky je jeho logikou stále balast a zároveň si protiřečí, když říká, že leckteré přírodní entity musíme pojmenovávat, abychom si je mohli kvůli usnadnění představit. Jak tedy dle něj máme pochopit naprostou teorii všeho, kterou nemůžeme nijak pojmenovat a když ano, tak jen balastem, který je pouhým zjednodušením, který nevystihne dokonalost jeho matematických struktur? Když to shrnu - tuto knihu opravdu, ale opravdu ne. Každému, kdo se chce něco dozvědět o vesmíru, doporučuji Kakua, Greena, Hawkinga, Coxe či na You Tube Antona Petrova, ale Tegmarka už nikdy více, i kdyby jen z důvodu jeho neuvěřitelného narcismu, kterým prodchnul celou knihu, kdy neustále vypráví o sobě, svých "objevech", svém životě a stále se snaží dokázat, jak je inteligentní. Jestli dle mě něco dokázal, tak jen to, že impresivní vědecká kariéra a záběr zájmů a činností v žádném případě neznamenají podobný trend i v duchovní a mentální sféře.... celý text

Stručné odpovědi na velké otázky 2021, Stephen William Hawking

Zajímavá a krásná kniha pro nadšence do vesmíru, obzvlášť ještě pro ty, kdo chtějí lépe a blíže porozumět Hawkingovu uvažování a poznat jeho názory, i když lze předpokládat, že kniha byla spíše sepsána na základě znalostí jeho postojů, než přímo Hawkingem slovo od slova osobně, protože v závěru svého života, kdy kniha vznikala, se rapidně zhoršila rychlost jeho psaní (což nemíním jako kritiku, ostatně i Stručnou historii času do velké míry psali jeho studenti). V každém případě jsou v knize nastoleny velmi zajímavé otázky, protože na ně ve vědeckých kruzích neexistuje konsenzus, čímž je tedy zaručena čtivost, kdy nás zajímá, jak odpovědi na tyto otázky viděl Hawking. I když se nejedná cíleně o popularizační knihu jako u Stručné historie času, lze se tu dozvědět stále velmi mnoho faktů a důležitých pojmů. Některá témata (jako AI, život ve vesmíru, kolonizace vesmíru apod.) v mých očích lépe zpracovali jiní autoři (např. Kaku), ale v této knize jsou témata zpracována také velmi slušně. Určitě můžu knihu doporučit.... celý text

Přežili jsme zkázu Titaniku 1998, Tom Kuntz

Jedná se o perfektní knihu díky tomu, že příběh Titanicu se před námi neodvíjí tak, jak jej zformulovali historikové v dekádách následujících po katastrofě, ale poznáváme ho z bezprostředních výpovědí svědků krátce poté, bez ohledu na to, jak přesná, mylná nebo mlhavá tato svědectví byla. Jsou jednoduše historickým dokumentem, z nějž dnes čerpáme své znalosti o Titanicu a snažíme se porovnáváním dopídit, jak se události asi vyvíjely. Jediné své výtky bych směřoval na to, že je škoda, že kniha neobsahuje celý přepis amerického vyšetřování (ano, vím, že by poté byla dvojnásobně silná) a také to, že i vybraná svědectví nejsou zobrazena v celé své šíři (ale chápu, že by mnoho stran knihy bylo "nezáživných" otázek typu na pozici daného člověka na lodi, poděkování za svědectví, jedna otázka opakovaná několikrát ve snaze daného člověka zmást při křížovém výslechu apod.). K českému vydání mám také dvě výtky, a to jednak onen slavný, ale značně nepřesný obraz potápění Titanicu na obálce, a také do určité míry bulvární překlad titulu, i když je mi opět jasné, že "Titanic: Přepisy z roku 1912" či nějak podobně by neznělo dost úderně na to, aby přitáhlo pozornost. Dávám tedy čtyři hvězdy za polovičatost obsahu, ale zpracováním si kniha zaslouží určitě pět.... celý text