Y2T
přečtené 164
Květiny a vojáci
1940,
Kacunori Tamai
Pokud je mi známo, tak nejde o autentické zážitky autora, ale o beletrii v ichformě z jemu známého prostředí - tedy autor netvrdí, že by uvedené věci zažil. Pouze byl inspirován svým vlastním pobytem v číně k napsání této beletrie. Jistě ji lze chápat jako autentický doklad o tom, jak japonské angažmá v Číně vnímala v té době japonská veřejnost, která o dění tam měla nepochybně zájem a právě díky tomu se stala série knih tohoto autora o japonských vojácích tak populární, že se jednalo ve své době v japonsku o bestsellery s milionovými prodeji a překlady do desítek jazyků. Kniha ale prostě není vzpomínkami autora. Autor byl spisovatel, napsal řadu jiných knihy a tohle je jen jeden z jeho románů. Nelze určit, do jaké míry má cokoliv v knize uvedené nějaký reálný podklad. Kniha není ani tak svědectvím, co se dělo v číně, ale spíš toho, jak to co se dělo v číně vnímala japonská veřejnost. Z tohoto pohledu stojí za přečtění. Jen člověk musí vědět, co čte. Zajimavé tvrzení jsem našel na ruské wikipedii, kde uvádí, že tyto knihy "...a vojáci" byly v Japonsku za války výrazně cenzurovány a podstatně zkracovány, po válce údajně vyšly plné texty. Nepovedlo se mi to zatím ověřit z jiných důvěryhodnějších zdrojů. Nicméně po válce už byl o ně výrazně nižší zájem. Správný přepis jména autora je Hino Ashihei, nicméně skutečné původní jméno autora je Tamai Katsunori. Překlad je celkem dobrý, ale místy trochu drhne. Např. věta "Stavěli ze sněhu darumy...." je pro většinu české populace asi nesrozumitelná. Co je Daruma najdete už i na české wikipedii, pro vysvětlenou dodávám, že sněhulák se japonsky řekne "yukidaruma" (yuki je sníh).... celý text
Jak obchodovat s Korejci
2014,
Čche So-il
Tuhle knihu je dost těžké ohodnotit. Rozhodně ji lze doporučit jako průvodce tím, jak korejci vidí sami sebe, respektive co je ve společnosti jižní koreje považováno za všeobecně správný pohled. Velmi to koresponduje s knihou Nejčistčí rasa. Pokud se někomu nezdá, jak si některé národy vylepšují oficiální historii, tak tady bude jen zírat (který jiný národ se může pochlubit 30 000 let historie ?). Nelze to brát, jako objektivní prezentaci korejské společnosti, ale rozhodně to lze brát jako reprezentativní subjektivní oficiální sebeprezentaci. Prostě jak se vidí korejci sami výlučně v pozitivním světle, či ještě spíše, jak by Korejci chtěli být viděni zbytkem světa. V tomhle ohledu je kniha velmi přínosná. Kniha není zdaleka jen o obchodování, ale i o historii, společnosti, zvycích a mravech - prostě takový průvodce do společnosti. Celkově je ale její úroveň spíše nevalná, je až zarážející, jak podivné představy může mít o zbytku světa vysokoškolský učitel, který byl minimálně jednou v zahraničí (USA). Kdykoliv píše o něčem za hranicemi Korejského poloostrova, je to zcela neuvěřitelné. Vlastně rozlišuje pouze jakýsi téměř jednolitý Západní(=bílý) svět, kde dle jeho představ panují velmi zvláštní mravy. Věděli jste například, že běloši nejprve maso a zeleninu nakrájí nožem v drženým v pravé ruce na malé kousky a následně celé jídlo sní vidličkou drženou v levé ruce? A že ostatní jídla jí rukama? A pozor, v kapitole o zdravení vyjímečně dojde i na slovany, o nichž se dozvíme, že se objímají a líbají. Kromě bílého světa autor rozlišuje ještě Čínu a Japonsko. Zde se zjevně orientuje o něco málo lépe, ale stejně to není žádná sláva. Autor se ze všech sil snaží dokázat, že korejci jsou ve všem absolutně odlišní, a když už nemůže najít a zveličit alespoň nějakou odlišnost, tak podstrkává Číňanům a Japoncům alespoň zcela jiné motivy pro jejich chování. Myslím, že by se oboji dost divili a nebyli u většiny věcí příliš nadšeni. Třeba z popisu stolování, a dlouhého rozboru rozdílů mezi zmíněnými třemi zeměmi člověk pochopí jen to, že korejské stolování je nesrovnatelně lepší, vyspělejší a také náročnější. Japonské a čínské znám, o korejském se budu muset informovat někde jinde, protože opravdu nevěřím, že by probíhalo tak, jak je popsáno v knize. A tím se dostávám další slabině knihy. Spousta vět je zcela nicneříkajících, případně připouštějících více výkladů. Težko říct, do jaké míry je to chyba autora a do jaké překladatele, nicméně je nalezl jsem v knize několik velmi podivných věcí, u kterých bych řekl, že jde o překladatelovu hrubou neznalost dálněvýchodních reálií. Což by bylo i pochopitelné vzhledem k tomu, že jde o překlad z anglické verze knihy. O to víc mě překvapilo, že je v knize uvedeno, že prošla odbornou korekturou a kdo ji dělal. Domnívám se, že na mnoha místech šla práce odvést lépe. Překladatel však zjevně řadu modelových příkladů adaptoval na české podmínky - nepředpokládám, že by v původním originále tři čtvrtiny situací zahrnovaly lidi ČR. Spíše nějaké univerzální západní bělochy, jejichž vlastnosti jsou přece zcela zaměnitelné. (v některých případech mi příjde uváděné chování českých osob v modelových situacích mírně nezvyklé a možná spíše odpovídá autorově představě o američanech) Zajimavá drobnost je, jak autor pracuje s pro Evropana dosti pofidérním pojmem "rasa". Zatímco v úvodních kapitolách o historii vymezuje "korejskou rasu" oproti "čínské rase" a "japonské rase" (ano toto dělení se ve východní asii někdy používá - co stát, to "rasa" a ti praví zapáleí vlastenci, kteř mají jedinou a nezpochybnitelnou pravdu.......no vlastně stejně jako v Evropě, akorát v Evropě se od WWII ve stejném smyslu říká místo "rasa" ještě ne tak zprofanované "národ"), tak v druhé půlce knihy, když porovnává společenské zvyky a formy komunikace pracuje s asijskou rasou zahrnující japonce, korejce i číňany a pracuje s východiskem, že jsou vlastně stejní, a pouze proti nim staví do kontrastu západní lidi (aby nedošlo k mílce - celé knize snad není zmínka o běloších, velmi korektně se používá termín lidé ze západu, což může být vzhledem ke geografické poloze Koreje skoro kdokoliv, nicméně míněni jsou tím dle kontextu jmenovitě lidé z USA, Evropy, Ruska, Jižní ameriky). Jiné regiony snad v knize zmíněny nejsou. Na závěr bych ještě zmínil, že autor náruživě používá různé modelové příklady situací. Jsou dost zdlouhavé, a nic - moc se z nich člověk nedozví, jen velmi zdlouhavě a někdy dost pochybně prezentují předchozí krátká sdělaní. Např. když autor zmíní, že je lepší vytýkat nedostatky korejským podřízeným mezi dvěma očima, než před celým oddělením, tak následuje na několika stránkách modelový příklad a následně jeho rozbor, z něhož se dozvíme, že korejci jsou zcela jedineční a odlišní od jiných a je třeba s nimi tak jednat. Tohle si mohl ušetřit.... celý text
O květinách a zahradnictví v Japonsku
1924,
Zbyněk Heřmánek
Slibný název knihy, dalo mi dost práce ji sehnat, ale četba pro mě byla dost zklamáním. Autor má informace jen z druhé ruky, jsou dost banální a nezajimavé. Třeba i kniha "Japonské domy a vše co k nim patří" která je sice primárně zaměřena na něco jiného obsahuje i o zahradnictví v Japonsku více informací.... celý text
Japonské domy a vše co k nim patří
2011,
Edward Sylvester Morse
Excelentní kniha. V češtině je na dané téma sice asi jediná, ale není třeba smutnit - je výborná i v porovnání s jinými anglojazyčnými knihami na dané téma - je velmi rozsáhlá a komplexní. Jen je škoda, že podobná kniha zatím nevznikla o moderních japonských domech:-( Na konci 19. století vznikla řada excelentních knih v angličtině o Japonsku, od cizinců., kteří byli po revoluci Meiji masově najímáni na modernizaci japonska a strávili tam mnoho let. Většina z nich je velmi nadčasová.... celý text
Japonské jaro
1932,
Archibald Václav Novák
Na knize, stejně jako na ostatích z této cesty, je dost znát, že Václav Novák v zemi dlouhodobě nepobýval, ale potřeboval jen získat materiál pro své další cestovatelské přednášky a proto si naplánoval několikaměsíční cestu, během které procestuje comožná nejvíc zemí. V japonsku se sice zdržel nejdéle, ale ani tak mu nijak neporozumněl, a jen objížděl profláknuté turistické cíle a přespával systematicky v ubytovacích zařízeních, poskytujících i jiné služby, aby se neustále nad tím pozastavoval a zdůrazňoval, že jich ctnostně nevyužil. Je důležité si uvědomit, že sám se považoval za cestovatele a autora erotických povídek. Cílem jeho cesty tedy bylo hlavně ofotografovat co nejvíc známých památek, aby měl co promítat na svých přednáškách a místo toho, aby se snažil místním porozumět má tendenci je vykreslovat jako co největší exoty, aby to mělo šťávu. A má tendenci prezentovat každý pohled či úsměv ženy jako vyzývavý a žádostivý, což je zcela mimo realitu. Asi nejlépe ilustuje totální nepochopení autora příhoda z knihy, kdy autor po týdnech přespávání v různých podnicích poskytujících i společnice na noc, označované v nich jako "onesan" (tj. dcera/starší sestra/mladá dívka - prostě děvče) zavítá do velkého tokijského obchodního domu, kde stejné zcela nevinné označení používají pro označení prodavaček, a autor zcela vážně dochází k závěru, že všechny tyto pracovnice jsou bývalé prostitutky, které se napravily. Z hlediska pochopení japonska je kniha totálním ignorantstvím a existuje nespočet lepší dobové literatury, a to i české. Na druhou stranu stále není úplně špatné si ji přečíst, protože zachycuje, co autor viděl, byť to velmi často zcela špatně interpretuje, což lze ale ignorovat, a v knize je celá řada fotografií, nicméně značně uměle strojených a pohlednicových.... celý text
V zemi žlutých
1932,
Archibald Václav Novák
Jedna ze 4 knih Václava Nováka o jeho cestě do Asie. je docela zajimavé, že se vydržel přes čtvrt století živit jako profesionální cestovatel a přitom za celý život podnikl pouze 2 cesty, a to do krajů, které již dávno před ním procestovali, poznali a popsali nesrovnatelně lépe jiní. Nicméně na knihéch z jeho cesty do Asie považuji za zajimavé to, že poisují celou cestu, přes řadu zemí, tedy nikoliv pouze známé země. Třeba o Japonsku vyšlo již před prací Nováka řada kvalitních knih v češtině, mnohé přímo od českých autorů. Naopak třeba u Barmy, Annamu, Kanbodže či Malajska jsou jeho cestopisy v češtině nejstarší mě známé. Celá tatocesta byla dost poznamenána tím, že měl omezený rozpočet a hlavní cíl cesty byl objet co nejvíc míst a ofotografovat co nejvíc známých památek, aby měl pak co promítat na scvých přednáškách v Československu. Všude se tedy zdržel maximálně den či dva, takže jakákoliv znalost místního prostředí nepřichází v úvahu. Zejména je třeba brát s rezervou, že za každým úsměvem jakékoliv ženy vidí, že by si s ním dala říct k intimnostem. To je ukázková neznalost místních mravů, kdy úsměv znamená třeba rozpaky v trapné situaci a spoustu jiných věcí, které autora ani nenapadnou. Ale co čekat od člověka, který se označoval za cestovatele a spisovate erotických povídek. Nějak své posluchače a čtenáře ke knihám lákat musel, aby si vydělal. jinak zrovna tuhle knihu považuji za docela zajimavou právě proto, že v ní uvedené země nejsou pojednány česky v dílech jiných autorů. Pro základní nástit dobré. Zajimavé jsou popisy dobové podoby míst. Zejména mě zaujal popis Angkor Vat a okolní turistické infrastruktury.... celý text
Abych přežila
2015,
Yeonmi Park
Nezvykle otevřená výpověď o životě. Velmi oceňuji aktuálnost knihy, kdy kniha končí v roce 2015, kdy vyšel nejen její anglický originál, ale i český překlad! Kniha je rozdělená do 3 částí: 1) život v KLDR (DPRK) - zde je velmi obdobná jiným vzpomínkám uprchlíků z KLDR 2) v Číně - zde jsou zkušenosti autorky zase dost podobné jiným pamětem lidí z podsvětí, obchodu s bílým masem, ilegálním migrantům atd. 3) v jižní Koreji (ROK) - zde se to zas dost podobá zkušenostem lidí z východního bloku při konfrontaci s tržním hospodářstvím a demokracií. Celkově nevidím důvod o knize jako celku pochybovat. Co mě asi nejvíc překvalilo bylo, jaká je v současnosti na jihu nevraživost vůči uprchlíkům ze severu mezi běžnými lidmi - že nejsou populární jsem věděl dlouho, ale přijde mi, že se to zhoršuje. I když kniha v mnohém, byť možná nechtěně, přináší i náznaky odpovědi na to, proč. Pokud někomu vrtá hlavou, jak se může udržet režim v KLDR u moci, pak doporučuji knihu "Nejčistší rasa". PS: Oficiální přepis jména autorky by měl být "Bak Yeon-mi". Doplnění 23/06/2021: Další postřehy autorky: https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/clanek/umlcovani-dobrovolna-cenzura-v-mnohem-se-to-na-skolach-v-usa-podoba-kldr-lici-prebehlice-40363878#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.web.nexttoart&dop_req_id=ew7fYmwri1q-202106211426&dop_id=40363878 a originál z NY Post: https://nypost.com/2021/06/14/north-korean-defector-slams-woke-us-schools/ a ještě explicitnější článek a video na FOX NEWS: https://www.foxnews.com/us/north-korean-defector-ivy-league-nuts... celý text
Nejčistší rasa: Jak Severokorejci vidí sami sebe a proč je důležité to vědět
2013,
Brian Reynolds Myers
Kniha je výborně čtivá, a zároveň celkem kvalitně vědecky zpracovaná. Autor celek dobře vystihuje a vysvětluje podobnost severní koreje s japonskem před koncem WWII. Jisté prvky dobře identifikuje i z nacistického německa a fašistické Itálie, jakož i Číny a zemí východního bloku. Velmi se mi líbí komparace KLDR s Jižní koreou a Japonskem, která je na slušné úrovni, a autor je nezvykle otevřený. Snad jen škoda, že nezmínil i některé další země východní a jihovýchodní Asie, protože mnohé mázory se po WWII objevovaly i v řadě dalších zemí, které spadaly do Velké východoasijské sféry spoječného rozkvětu (大東亜共栄圏), nebo byli cílem exportu jejich ideí (od Mandžuska po Indii). Ale chápu, že délka knihy by tím neúměrně narostla a je velmi náročné zpracovat takové množství dat. Snad jen mu zcela unikla výrazná podobnost KLDR s různými sektami (např. Óm shinrikjo), které mají dost podobný modus operandi. Na závěr bych jen upozornil, že kniha se zabývá čistě jen ideologií, jak vidí propaganda stát sama, a její obsah co se týče nacionalismu je sice celostátně platný, ale v mnohém je KLDR od konce zahraničích subvencí a hladomoru v 90. letech někde jinde a svět, který propaganda maluje může působit reálně v Pchjong Jangu, ale ne v severních provinciích. Pokud by tohle měla být Vaše první kniha o KLDR, doporučuji doplnit četbou vzpomínek nějakého uprchlíka. Např. "Abych přežila". A také je docela zajimavé si to srovnat s jihokorejským výkladem dějin. V češtině je dostupná např. kniha "Jak obchodovat s Korejci". Mayers sice silnou podobnost naznačuje, nicméně konkrétních příkladů uvádí celkem málo. Ona je překvapivě velká. Tahle kniha by měla být povinnou četbou pro západní naivní politiky snažící se dohodnout s vůdcem KLDR, aby si uvědomili, jak jsou jejich snahy o dohodu s KLDR vykládány v severní Koreji a jaké jsou reálné možnosti nějaké dohody a jejího dodržování.... celý text
Dějiny Japonska
2006,
Edwin Reischauer
Celkem dobře zpracované dějiny. Jako všeobecný úvod přehled postačující, nezabíhají do zbytečných podrobností, je to celkem čtivé. Výtku bych měl k tomu, že v závěru uvedená tabulka událostí dle roků obsahuje i pár událostí v knize nepopsaných - člověk tak musí hledat jinde (zejména Matsukawa incident). Knize bych vytknul snad to, že jde o takové ty klasické neosobní dějiny - přehled dat, politických a diplomatických událostí atd. Situací ve společnosti se v podstatě nezabývá. Pokud chcete vědět, v kterém roce vypukla válka, padla vláda, atd., zde se to dočtete. Pokud chcete vědět proč, a jak to vnímali aktéři i veřejnost, co je motivovalo atd., musíte hledat jinde. Ale to je u podobných knih celkem obvyklé, navíc by pak byl rozsah knihy úplně jiný.... celý text
Slzy mé duše
2009,
Kim Hjon-Hi
Kniha je patrně v originále dvojdílná, a Slzy mé duše jsou pouze prvním dílem dvojdílného díla, jehož název by se snad dal přeložit "Teď chci být znovu dívkou". Ačkoliv autorka vydala několik knih, do angličtiny byla bohužel přeložena jen tato jedna, a to bohužel jen první díl. A z angličtiny následně i do češtiny (čímž někdy překlad trochu trpí). Doufám, že někdy budu mít možnost přečíst si u druhou část "이제 여자가 되고 싶어요 제2부:꿈꾸는 허수아비". Kniha je již starší (cca 1991) a autorka opustila KLDR ještě o několik let dříve, v době, před koncem zahraničních subencí a zhroucením hospodářství, navíc patřila minimálně ke střední třídě. Dnes je realita KLDR zas někde dost jinde. Nejen ekonomicky, ale i společensky - autorka zemi opustila, když byl režim u moci "jen" 42 let. Takže třeba její babička ještě pamatovala jiné časy (i když o tom nemluvila) Dnes je režim u moci 74 let, což v zemi kde se lidé průměrně dožívají jen něco málo přes 60 let znamená, že nikdo nic jiného ani nepamatuje. Knihu bych nechápal jako 100% přesné objektivní svěděctví, což ze své podstaty ani být nemůže. Takovéto dílo musí vždy myslet i na ochranu některých jiných osob, autora, i know-how tajných služeb. Knihu chápu jako spíše soukromé svědectví v osobním rozměru, kde popisuje takové podmínky, za kterých by asi většina lidí konala stejně, a v rozměru osobních tragédií a bídy. V tomto směru nevidím na knize nic nedůvěryhodného.... celý text
RU: Příběh vietnamské utečenky
2010,
Kim Thúy
Je to lehká kniha na vážné téma. Celkově jedna z nejlepších knihy, které jsem v poslední době četl (ačkoliv s autorkou nesdílím některé názory a přístupy k životu, což je přirozené). Kniha je psaná velmi lehce a úsměcně, ačkoliv líčí krátké historky načrtávající těžké osudy autorky, její rodiny i řady jiných Vietnamců, jak těch, co emigrovali, tak těch co zůstali. Dokonce trochu i těch, co přišli ze severu "osvobodit" jih a vymést kapitalistické pořádky. Čte se jedním dechem, a je obdivuhodné, jak mnoho informaci o krušných osudech se dá lehce předat v krátké úsměvné knížce. Kniha je dobrá jak po stránce obsahu, tak i nevšední formy. Navíc je psána pozitivně a bez jakékoliv zášti či trpkosti. Kniha je složena z několika desítek velmi krátkých kapitol, většinou o délce jedné strany (některé mají jen pár řádů, jiné i 2 strany). Knihu bych navíc vyzdvihl za ještě jednu skutečnost, která není zásluhou autorky, ale odrazem omezenosti informačních zdrojů v českém jazyce - v českojazyčném prostředí jde o zcela unikátní knihu díky tomu, že je psána z pohledu nekomunistických vietnamců. České povědomí o válkách v bývalé Francouzské indočíně je formováno komunistickým výkladem, který byl u nás prezendován 40 let a pouze po roce 1989 byl doplněn i knihami knihami amerických odpůrců války, nebo pár veteránů a zastánců. Pohled jihovietnamský či vietnamský nekomunistický u nás zcela absentuje. Stejně tak vietnamská imigrace u nás má zcela jiný základ než v zemích jako USA, Kanada či Francie. Tam utíkaly společenské elity jihu před pronásledováním, k nám šli kovaní soudruzi a nemajetní ze severu za ziskem. Kniha dává nahlédnout do klidného života vyšší jihovietnamské společnosti, do osudu uprchlíků (čímž je nadčasová), i integrujících se imigrantů.... celý text
Strata
1997,
Terry Pratchett
Kniha, kterou autor napsal 2 roky před první zeměplochou - je to taková sci-fi zeměplocha. Celkem osvěžující dílko. Některé zeměplochy jsou dost upocené, dlouhé a poněku nudné, což bych o téhle knížce rozhodně neřekl. Pro všechny příznivce zeměplochy a fantasy by to měla být povinná četba. Tahle kniha dokonale stírá žándové hranice mezi sci-fy a fantasy.... celý text
Pěšákem ve Vietnamu
2010,
Manuel F. Van Eyck
Autor srozumitelně líčí své pohnutky k emigraci a boji proti komunismu. Předpokládám, že filmem, na který v Praze chodil byl patrně československý Černý prapor. Velmi autentická a naturalistická kniha. Výborně a detailně posaná služba v armádě. Od výcviku až po to, že když na patrole potkali vietnamské rybáře, kteří měli všechny doklady zcela v pořádku, chtěla je část vystresovaných vojáků zastřelit. Dobře to ilustruje, že US měly problém vysvětlit řadě vojáků, proč tam jsou, a že jejich úkolem je Vietnamce osvobodit, ne porazit. Patrně to bylo stíženo i intenzivním nasazením vojáků, kdy cca 1/2 dní byli v boji. Kniha líčí nadstandardně mnoho, včetně prostituce, drog a chození týden po jungli v pokálené uniformě, když dostane průjem. A úvah o sebevraždě po návratu.... celý text