woita
přečtené 414
Štvanice
2021,
Mirka Andolfo
Další díl Proti přírodě je o poznání temnější. Zásluhu na tom má pradávné prokletí vyvolávající Lesliino šílenství, čehož důsledkem jsou potoky krve za které by se nemusela stydět ani Alžběta Bathoriova. Celý sešit je vlastně jen o tom a neustálém úprku před šamanem a jeho nohsledy, přičemž při občasném času na vydechnutí se dozvíme i něco dalšího, což ovšem vyvolává další paletu otázek. A pokud někdo očekával v takových chvílích, že se Leslie a Khal začnou dávat dohromady či prožívat milostný románek, tak omyl lávky. Když pominu, že by na to nebylo moc času, tak zaručeně proto, že každý z nich uvnitř sebe sváděl boj se svými démony. "Štvanice" je kus dobré práce, který krapet vyvolává obavy i naděje, kam bude směřovat další díl série.... celý text
Znovuzrození
2022,
Mirka Andolfo
Poslední díl trilogie Proti přírodě rozvíjí, co byli načnuto v předchozích kapitolách. Kupodivu, co zpočátku vypadalo jako konspirace temných sil a společenstvích, se ukázalo mít jednoduší odůvodnění až civilního charakterů. Zjišťujeme, že veškerá rasová zášť i ta vůči Leslie způsobyly raněné city a zlomené srdce osoby naší hrdince nejbližší. Tím samozřejmě také dochází k vyzrazení prave identity osoby zpoza masky šamana (k čemuž defacto došlo v díle předchozím). Trochu lituji toho, že finále, které mohlo skončit jen smrtí a vítězstvím jedné ze stran, bylo od jistého momentu předvídatelné. Trochu jsem byl také zklamán z toho jaký rychlý spád to vzalo a že nebyl více rozvit romantický vztah mezi Leslie a Khalem, který až na konci dochází jakéhosi rozuzlení. PS: Po celkovém uvážení a zvláště po jedné šamanově poznámce jsem si uvědomil, že Proti přírodě není ničím jiným než inspirací a převyprávěním příběhu Farma zvířat hozeného do soudobé a konzumní společnosti.... celý text
Probuzení
2021,
Mirka Andolfo
Tento komiks mne vábil svým nestoudným zasazením a kresbou pěkně dlouho než jsem si jej pořídil. Kniha je to opravdu nádherná a dobře se čte i sleduje. Vše má odpich a nenechává oko zahálet. Nadmíru překvapí nakolik je Leslie vykreslena v Evině rouše jako krásné plnoštíhlé stvoření a přesto se neuchyluje ke žádným nechutnostem či otevřené pornografii. Malba nabízí přesně tu správnou dávku erotického nádechu aniž by upozaďovala příběh. Ten je zasazen do dosti bigotní společnosti vzdáleně ne nepřipomínající provolávání čistotu rasy v nacistickém Německu, kde stát řídí společenské normy a rozhoduje o těch nejintimnějších částech soukromého života. A do toho je zanořena mladá prasnice Leslie, která ztratila téměř všechno na čem ji záleželo, protlouká se životem a přesto si zachovává alespoň entuziasmus. V tom ji pronásledují opakující se sexuální sny, tajemná skupina a osamocený temný jedinec. Kdo má rád dospělý příběh, dobrodružství a přesto se cítí být dítětem v těle dospěláka, najde v tomto komiksu vše potřebné.... celý text
Mona Lisa virus
2018,
Tibor Rode
Jak už to bývá, pokud Vás nezaujme kniha ve svém počátku, jen těžko pak nalézáte cestu a chuť pokračovat dále. Kniha má dobrou premisu, která dává tušit o knize blíže (či spíše) vzdáleně podobné Šifře mistra Leonarda. Kdo by hned na počátku proto čekal vyobrazení renesanční Itálie, osobu Leonarda Da Vinci nebo zmínku o Mona Lise, zřejmě zapláče nad výdělkem. Namísto toho je nám předhozena řada (zpočátku) nesouvisejících situací, ve kterých vystupuje řada lidí a to napříč celou planetou i časem. Máme tu krásnou vědkyni neuroestetiky, její zmizelou dceru, zbohatlíka hledajícího svého otce, únosy miss Amerika, agenta FBI, plastického chirurga a třeba událost zničení věže polské radnice a vymírání včel. Kniha je dále prokládána deníkovými záznamy datovaných do počátku 16.století psanou osobou blízkou Leonardu da Vinci. Jde zřejmě o nejnudnější pasáže, jelikož krom zmínky o tajemném Cizinci a jeho učení se o renesančním umělci mnohé nedozvídáme, snad jen o jeho zalíbení pro mladíky. V tomto pelmelu bylo těžké orientovat se a hledat spojitosti. Až když po sto stranách se do popředí dostaly první náznaky o hrozbě vymření včel a lidstva, byl vzbuzen můj zájem to s knihou nevzdat a pokračovat ve četbě. Ostatní už poté jelo samospádem. Příběh dostal určitý řád. V popředí převážně bylo přejíždění Helen a Patrika po Evropě při hledání jejích bližních a v mezičase dokonce krádež Mona Lisy, o které se mohl člověk konečně dozvědět trochou více - i to, co jsem zcela netušil! Bohužel části o odhalování počítačového viru Mona Lisa a včelího viru působily jako události okrajové namísto hlavní složku rámcující celý děj. Namísto, abychom cítili tíží z vyhubení lidstva, je médií propirána hrozba (spíše pro sedmou velmoc), že nebudou mít co ukazovat. Kdyby v příběhu nefigurovaly včely, děj by neztratil v žádném případě nic ze svého spádu. V konečném rozuzlení totiž byly hrozby virů zažehnány šmahem bez většího zápolení hlavních hrdinů. To naopak dění kolem Mona Lisy a konce dosavadních pořádků byly vždy v popředí a měly potenciál držet můj zájem. A vydržel téměř až do konce. Závěr byl možná bombastický (ti co četli vědí), ale jinak nic moc. Očekával jsem více rozvinutí pozadí a myšlenky o diktátu "krása vs člověk" ve všech svých aspektech - to bohužel bylo zvládnuto v průměru na dvou stranách. Virus Mona Lisa je kniha, která pokládá zajímavé otázky o nás, co nás definuje, to zakomponované do kulis konspirace. Bohužel s nimi nepracuje příliš hlouběji a často nás ponechává v očekávání, přesto je to vcelku pohoda jízda bez nutnosti hloubání.... celý text
Gossip Girl: Manga: Jen pro tvé oči 2
2011,
HyeKyung Baek
Gossip Girl na mne vykouklo v jednom antikvariátu. Zjevná manga od prvního pohledu, kterou jsem neznal, tak jsem hodil popisek na google, kde na mě vyskočil název Super drbna. Ta je pro mne zejména známa seriálovým ztvárněním, ale že existuje i manga verze mě překvapilo. Můj prvotní přístup byl opatrný, jelikož seriál jako takový nepatří mezi mé běžné žánry, ale když jsem zauvažoval hlouběji, že jde vlastně o mangu, jsem neodolal a po tomto komiksu jsem šáhl. Byl jsem až mile překvapen jak mě manga z prostředí mladých zbohatlíků zaujala a bavila. Není to žádná červená knihovna, žádná telenovela, ale příběh mající nadhled. Gossip Girl je plna nadsázky, kde mnohé společenské útrapy byly řešeny s vtipem.... celý text
Vědecké objevy v praxi
1998,
* antologie
"Vědecké objevy v praxi" považuji za duchovní nástupce encyklopedie pro menší "Vynálezy a objevy", která roky je součástí mé knihovny. I dnes si živě vybavuji, jak jsem tuto encyklopedii zakoupil v Levných knihách a s nadšením jsem ji listoval a listuji i dnešními dny. A proč tak nadšeně? Jako v každé dobré populárně naučné knize, jsou "Vědecké objevy v praxi" řazeny tématicky. V každé části jsou názorně vysvětleny principy a vyobrazeny konstrukce, přičemž na každé straně lze najít odkaz na další související odvětví a fyzikální principy na konci knihy, které tvoří druhou pomyslnou polovinu knihy. Vskutku jedinečná encyklopedie!... celý text
Konečné tajemství
2003,
Bernard Werber
O Konečném tajemství lze hovořit (mírně) rozporuplně. Fascinace mozkem a pátrání po jeho tajemstvích je rozhodně ta lepší část. Co lze vyčíst je rozpačitý začátek, který nebudil to nejlepší zdání. Jen si představte: vrcholový hráč šachu a význačný psychiatr a neurolog v jedné osobě zemře v extázi při milování s nádhernou topmodelkou. V tomto na první pohled nevinném skonu hlavní dvojice novinářů spatří zřejmou, byť záhadnou vraždu ještě dříve než je vůbec provedena pitva. Nicméně jak se dočteme později, vyskytne se pár zvláštních okolností a důkazů, které posvětí jejich podezření. To už se začala kniha rozjiždět a byla mnohdy natolik čtivá až jsem se zapomněl. Bylo to zejména podnětnými pasážemi o mozku, na který bylo nahlíženo opravdu z více pohledů. Někdy jsem četl popis o procesech jeho fungování I dalších částí těla, občas polemika, co mozek a život jako takový vede k různým druhům chování. A nezůstalo jen u tajů mozku. Kniha obsahuje dvě dějové linky. Jedna ze současnosti pojednávající o vyšetřování a druhá z minulosti, která pomalými kroky spěje ke splynutí s linií první. Právě v tomto druhém storylinu jsem prožil dejavu, když mi na mysl vyplynuly knižní tituly jako “Projekt stvořitel” nebo “Počátek” od Dana Browna. Narozdil od těchto dvou zmíněných, “Konečné tajemství” s myšlenkou spojení počítače a člověka a (nad)vládě UI jenom koketuje. Přesto uvádí několik polemik, stojící za úvážení (např. nedokonalost člověka, problémy různých druhů vládnutí). Jinak roztoužená četba byla v málo chvílích narušena podivným chováním osob, se kterými dvojice novinářů přišla osobně do styku, odpovědných profesně udržovat tajemství či bezpečnost. Prvně to bylo při návštěvě patologie, kde se nechal patolog jen tak obalamutit, že chtějí psát o něm. Pak návštěva psychiatrické léčebny na ostrově odkud mohli pacienti po menším přemýšlení v poklidu odejít (leč okolnosti proč se tak nedělo vyplynout později). A další nejasné chování předvedl Michel, strážce CIELu, když jen tak vpustil členy sedmé velmocí do jejich klubu plného zhýralosti. Poslední vadu na kráse jinak dobrého titulu spatřuji ve finálním entrée odehrávajícím se na posledních stránkách. Byla plně vyjevena podstata Konečného řešení, jeho potencionálu I nebezpečí pro lidstvo v případě jeho naplnění, a následně se odehrává intimní scéna, která odhalila ještě hlubší motivaci překonávající Lukréciin seznam. I když bylo dané sdělení jednoduché pochopit, zasloužilo být vykresleno více vzletně (mělo jít o scénu, kde měla pracovat naplno má fantazie a být cítit všeobejímající pocit)... celý text
Motory Boha
2000,
Jack McDevitt
Motory boha se pohybuje někde mezi hardcore starou dobrou sci-fi a novopečeným moderním pojetími tohoto žánru. Atmosféra této knihy je jedinečná zejména pro své zasazení do branže archeologie. Ani v budoucnosti se totiž vědcům se zaměřením na výzkum minulosti nevyhne paběrkování v hlíně a lamentování nad významem nálezů. Knihu lze rozdělit pomyslně na tři části. V té první se dostáváme na jednu ze tří planet, Quaraqu, kterou lidstvo objevilo a která hostila civilizaci. Tato starobylá kultura vymizela již před mnoha tisíciletími a zanechala za sebou pouze rozpadající se chrámové komplexy. Výzkum nicméně odhalil ve dosti vzdálené minulosti známky po vyšší technické etapě vývoje, která rázem skončila primitivizmem a nakonec i vyhynutím původních obyvatel. Důvod zániku se stalo náplní vědecké expedice vyslané ze Země před třemi desetiletími. Dlouhá desetiletí se táhla bez známek vyznačného odhalení, však až na objevení tajemné industriální stavby na přirozené oběžnici Quaraque. Kdo a za jakým účelem vystavěl monumenty napříč vesmírem, jako městu podobný komplex v prostředí bez atmosféry, který nesl známky po zkáze vyspělými zbraněmi? Bohužel čas byl neúprosný a planeta byla zvolena pro terraformaci, která měla pohřbít všechny archeologické pozůstatky pod masou vody a hornin. Expedice byla nucena opustit planetu na poslední chvíli za velice ztěžejních okolnosti... Další části se jsou v podobném duchu a zanáší nás do dalších koutů známého i neznámého vesmíru, ve kterých se najdou nejen další ruiny. Krom toho výzkumníci zachytí dávný signál z kosmu, objeví opuštěnou vesmírnou stanici a nebezpečí v podobě tajemných ničitelů vyspělých civilizací, mezi které patří taktéž Země. Motory boha je titul zajímavý pro svou kombinaci žánru a své zasezení, ale po začtení mé nadšení opadnulo. Kniha si libovala v osobních záležitostech mezi postavami a méně na tempu a cíli, který dané osoby měli před sebou. Mezi jednotlivými nejzajímavějšími částmi byly prodlevy, které byly vyplněné vatou. Mezi takové lepší části počítám popisy planetarního prostředí a dvě akčněji pojaté scény (např. shození ledového asteroidu na povrch planety). Samotné odhalení pravdy za stavitely monumentů a hrozby pro civilizované planety byly slabým vyvrcholením. Nějak jsem nebyl schopen chápat logiku, se kterou na to nejen přišli, ale také se mi zdálo podivné, jak se chtěli stavitelé monumentů před touto hrozbou chránit (a to nepočítám nepříliš podrobný popis v čem hrozba spočívá). PS: Škoda, že kniha nerozvijí více téma a filozofickou otázku o trvanlivosti civilizace, kterou sem tam postavy prohodí v rámci svých úvah ...... celý text
Planeta Interterra
2001,
Robin Cook
Při četbě jsem měl jakýsi pocit dejavu, jelikož kniha v lecčem připomíná postarší titul Hlubina času, však s opačným zasazením. Namísto, aby lidé z vyspělé předvěké minulosti zavítali do současnosti, tak současní lidé zavítají do říše vyspělé civilizace skryté po věky v podzemí. Planeta Interra je působivá pro své zasazení, které bude každému povědomé, kdo četl Cesta do středu Země. Stejně jako ve Vernerově povídce objevujeme gargantuovske podzemní sloje ukrývající celý prehistorický svět obývaný vyspělou civilizací. Robin Cook nám nabízí zajímavé prostředí, ale zůstává otázka, zda se mu podařilo také napsat zajímavou zápletku. Kdo očekává dobrodružnou cestu za objevováním nových kultur, odhalování tajemství dávnověku a vnitřního světa a technické výkvěty vyspělé civilizace, bude mírně zklamán. Zajisté, jsme svědky mnoha odhalení, jako pravda o UFO, pravda o Atlantidě i fungování fyziky času, ale nikterak do hloubky. Jde o letmé zmínky a vše je mnohdy jen nakousnuto. V tomto spíše hovoříme o kostře, na kterou autor nabaluje samotný příběh. Ten nicméně není spletitý a nebýt některých přirozenosti lidské povahy, jako nespokojenost, nedůvěra, chtíč a násilí, tak ani není nijak dramatický. S trochou fantazie by mohlo jít o průvodce nepodobný Platónově dialogům Kritias a Timaios (alias pojednání o Atlantidě). Přestože je nám vyobrazen ideální svět bez násilí, který již nesní o dlouhověkosti, technicky vyspělý a plný tělesné i duchovní rozkoše, je tento ráj autokratický, nepružný a někdy i nudný. A do toho jsme zasazeni, my čtenáři, společně s osádkou batyskafu Okean zahrnující podezíravého ex-kapitána námořnictva, dva neomalené hlubinné potápěče, inteligentní doktorku geologie a abiciózního vedoucího projektu hlubokomořského ponoru. Skupina je to rozmanitá a každému je věnován prostor se projevit. Nejvíce výraznou svým projevem je dvojice testosteronem obdařených potápěčů, kteří se neustále předhánějí v mužných postojích a proslovech. Nestojí o žádné technické zázraky podzemního světa, krom překrásných žen, omamného opojení a zábavy. Jejich přebujelé chování se však změní v nasílné a zapříčiní rozkolísání ve samotném interrské společnosti i mezi částí pozemské skupiny. To naopak Suzzane a Perry jsou plně fascinování tím, co příbuzní člověka dokázali za stovky milionů let. Jejich interakce s tímto světem je asi nejblíže tomu, jak by se chovala většina z nás. Přesto ani postoj Donalda, vysloužilce z US navy, mi nebyl zcela lhostejný a po celou délku příběhu jsem zřejmě podvědomě nejvíce tíhl právě k němu – prozíravý, neměnný ve svých postojích, inteligentní, leč mírně bručoun. Jak jsem už uvedl, kniha představuje celou řadu otázek společenského, technického a historického rázu. Přesto nestrvává u nich, nepracuje s nimi hlouběji a nerozvijí. Svět Interry je tak pro ty hloubavější prázdný a mnohdy lze poukázat na dílčí chyby technického rázu. Už jenom otázka, zda by takový svět mohl existovat po eóny let a nedojít zkázy je spekulativní. Ale jak praví samotní obyvatelé Interry, oni byli první lidé a současný člověk je pouhým evoluční napodobeninou, jako pravěký ichtyosaurus a delfín, savec s rybím tělem. S ohledem k mnoha okolnostem nemám ke knize žádných větších výhrad, a jak bylo už uvedeno řadou jiných čtenářů, nabízí zajimavou výpravu, kterou ti zdatnější zvládnou za jedno odpoledne.... celý text
Starman Jones
1996,
Robert A. Heinlein
Při četbě tohoto titulu se mi v mysli začal tvořit svět jako tomu z hry Fallout (ten před jaderným holokaustem). Jak jsem k této představě došel? Z pouhé zvědavosti při nahlédnutí na rok vydání originálu. Román obsahuje ducha doby, stejně jako hra, typického pro USA 50. let, včetně (z dnešního pohledu lehce předpotopních) některých postupů a hi-tech nástrojů. Heinlein předkládá vizi budoucí společnosti diferencouvanou profesně do cechů, kde jistého postavení nelze dosáhnout bez rodiných vazeb či upsáním se. Do takové pozice je postaven mladistvý Max, který touží se z rodinné farmy dostat do vesmíru. Farma nedisponuje téměř žádnými vymoženostmi moderní doby, zvířata jsou chována na pastvině a hnuj se kydá vidlema. Jedinou zábavu lze najít při pohledu na noční oblohu a kolem projíždějící rychlovlaky prohánějící si to rychlostí zvuku nebo četbou v "zakázaných" knihách od zesnulého strýce, pojednávající o astronavigaci. Šance na změnu spočívá v útěku od nevlastní matky a novopečeného otčína a vetření se na palubu kosmoletu Asgard. A zde začíná to pravé dobrodružství pro mladé - Heinlein píše v duchu young-adult literatury. Když jsem se prvně ocitl na palubě imperiální lodi Asgard, při zmínkách o velkolepých sálech a vyhlídkových palubách jsem měl v představách steampunkovou kosmickou alternativu Titanicu. Max je po nalodění v obdobné situaci jako Di Caprio ve stejnojmenném filmu, přičemž souhrou okolností se mu podaří dostat do vyšších společenských i karierních sfér. V tomto čase se zařazuje do běžného režimu na můstku jako novic-astrogátor, kde se seznamuje s ostatními důstojníky a rutinou. Ve fázi, kdy má dojít k dalšímu přechodu, chybou se dostanou do části vesmíru vzdálenou na hony všemu lidstvu známému. Nastupuje povědomý feeling, který jsem měl při četbě knihy Hladový vesmír. Nikdo netuší kde jsou, hvězdné mapy nelze zesouhlasit ze známými typy hvězd. Mezihvězdný pohon totiž k cestování v pro lidem známém prostoru využívá zvláštních anomálií (Přechody), že minout ji teoreticky znamená ocitnout se kdekoliv či kdykoliv, nejen v dosud nezmapované části vesmíru, ale i v jiné dimenzi či dokonce čase. Všechny tyto úvahy znějí nadmíru zajímavé až se ptáme, která z těchto úvah je pravděpodobnější. Než si však začneme klást dílčí otázky je nasměrován příběh jinam. Cestující i posádka jsou postaveni před praktičtější otázku vlastního přežití. Přestože loď hostí smetánku společnosti, v podpalubí skýtá hydroponii s bankou semen, převáží chovná zvířata a řadu nástrojů pro zbudování nové byť skrovné kolonie. A tak se i stane, když objeví v nedaleké soustavě planetu pozemského typu pojmenovanou následně Charita. Ta se jeví neobydlena vyspělou civilizaci a lepším místem pro život než samotná Země. To už se nicméně dostáváme za dvě třetiny tloušťky knihy a nezdá se, že by došlo k naplnění hlavní premisy z přebalu knihy ("Přežití teď závisí na Maxovi..."). K tomu dochází až téměř ke konci a znenadání a navíc pro mne za nepříliš reálných podmínek. Musím uznat, že po začtení jsem byl mile překvapen (mou předchozí a jedinou zkušeností s Heinleinem byl "Tunel do nebes"). O knize mohu říci, že je na svou dobu dobře napsána, čtivá a má nespočet detailů, které pomáhají budovat příběh. Knize by ale více slušelo rozvinou druhou polovinu - protáhnout a více probádat část o hledání cesty domů a stejně tak jako dění na Charitě. Konec působyl zbrkle a mírně nedotaženě.... celý text