Whobey
přečtené 231
Temné kouty
2014,
Gillian Flynn
Temné kouty jsou mou první přečtenou knihou od autorky. Úmyslně jsem se vyvarovala Zmizelé, protože jsem již viděla film, a asi jsem potřebovala trochu jiný příběh než ten, který už znám. :) Temné kouty jsou zajímavou knihou. Děj je psaný relativně čtivě, kapitoly jsou napínavé a střídaní jednotlivých pohledů a retrospektivy dodává knize na napětí. Osobně jsem nemohla přijít na chuť většině postav a celkové vyústění děje mi taky moc nesedělo, nicméně kniha je čtivá a napínavá, byť celkem průměrná, asi to není kniha, ke které bych se podruhé vrátila.... celý text
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
2012,
Ransom Riggs
Tak jsem si říkala - takové šílenství je kolem té knížky, tak to bude mít asi nějaký důvod. No a podobně jako u "Padesáti odstínu šedi" to nechápu. Sirotčinec měl podle mě báječný potenciál. Dobové fotky, které jsou skutečně reálné, dávají knize znamenitý říz, opravdu jsem si říkala, to je ten lehký mrazivý nádech, který by se mi líbil. Nicméně u fotek celé kouzlo knihy skončilo. Děj je nezajímavý, až bych řekla nudný. Závěrečné scény, které by měl čtenář hltat s nadšením, ve mě vyvolávaly pocity "snad už bude brzo konec". Hlavní hrdina je těžce nesympatický jedinec, takový "mouchy, snězte si mě", ostatní postavy jsou přinejmenším plytké a nijaké. Celkový děj mi přišel jako příprava na něco, co bude dál, nicméně narozdíl od jiných trilogií, mě tahle nenadchla natolik, abych měla chuť absolvovat druhý a třetí díl. Jedna hvězda za fotky, ty jsou fakt príma. Jinak mě autor touhle knihou neoslovil.... celý text
To snad nemyslíte vážně!
1989,
Richard P. Feynman
K této knize jsem přistupovala velmi skepticky. Já sama jsem člověk spíše humanitního zaměření a s fyzikou jsem skončila někde u ebonitové tyče a liščího ocasu, nicméně můj kamarád (překvapivě - fyzik) mituto knihu vnutil s tím, že se mi zaručeně bude líbit. Jaké bylo překvapení, že měl pravdu! Kniha příhod ze života pana Feynmana mě rozesmívala a opravdu dokonale jsem si dokázala představit jeho počínání v každé ze situací. A to nemění nic na věci, že pán byl génius a nad jeho počiny zůstává rozum stát (alespoň ten můj, humanitní, zcela určitě) :)) Knihu rozhodně doporučuji, pobavte se u ní a dejte fyzice šanci! :))... celý text
Cujo
1992,
Stephen King
Klasický King, kterého čtu ráda. Báječné stupňování děje, zajímavá myšlenka, uvěřitelné charaktery. Příběh, který vás strhne, a který se klidně mohl stát. Cujo patří mezi Kingovy klasiky, rozhodně doporučuji :)... celý text
Snídaně šampiónů
2000,
Kurt Vonnegut Jr.
Opravdu zvláštní kniha. Satirický příběh, podivné ilustrace, zajímavé vpády autora do příběhu. Asi to nebude zrovna kniha, ke které bych se vracela, ačkoliv jsem se místy i zasmála, tak celkově mě kniha spíše nebavila. Neustále jsem čekala na to, jak se celý příběh semele, ale výsledek nebyl tak šokující, jako bylo celé pojetí knihy, takže mi přišlo, že to vyznělo do ztracena.... celý text
Léčba neklidem
1989,
Saki (p)
Ačkoliv povídkovou formu příběhů moc ráda nemám, tahle kniha mě nesmírně bavila. Léčba neklidem je naplněna suchým anglickým humorem, který mám ráda. Samozřejmě, jsou lepší a horší povídky. Celkově však je tahle knížka zábavná a já se k některým povídkám budu určitě ráda vracet. :)... celý text
Tři přání
2016,
Liane Moriarty
Příjemná oddechovka. K moři jako dělaná, nenutí vás přemýšlet nad smyslem života, ale docela pěkně se u ní pobavíte. Není to žádné tajuplné čtení, děj je vcelku předvídatelný (alespoň u hlavních témat knihy), a snad mi i trochu vadily ty vzpomínky cizích lidí, které prokládaly příběh, ale jinak príma kniha se zajímavým námětem. Byla to má první kniha od autorky, ale určitě sáhnu i po jiných jejich knihách.... celý text
Smrt je mým řemeslem
2005,
Robert Merle
Lang pro mě byl postavou naprosto sociopatickou, která naprosto nechápala emoce. Snad jen proto dokázal plnit všechny hrůzostrašné rozkazy s tak klidnou a technickou odevzdaností. Co se týče literatury druhé světové války, mnohem děsivější pro mě byla kniha "Utekl jsem z Osvětimi", kde jsou hrůzy koncentračních táborů popsány mnohem více. V této knize můžeme pozorovat vznik těchto táborů z první ruky, postupy SS i jejich praktiky. K přečtení doporučuji, i když to není na tak dobré úrovni (a upřímně to není ani natolik lákavé), abych se k tomu kdy vracela. Nicméně za přečtení stojí.... celý text
Dívka, již jsi tu zanechal
2015,
Jojo Moyes
Moyesová mi byla doporučena už několika lidmi, a to i přesto, že se žánru dokonalých a dramatických romancí zcela vyhýbám. Přesto však jsem na ni narazila nedávno v knihovně, tak mi to nedalo a přihodila jsem ji na hromádku půjčovaných knížek. Mám většinou problém s knihami v tomto žánru. Nejenže jsou většinou psané dost ubohým stylem, ale také jsem schopná odhadnout děj už někde na třetí straně, což mě hrozně nebaví. Tahle kniha ale byla trochu jiná. Děj se měnil, prolínal v historických souvislostech. To bylo moc příjemné. Musím říct, že děj byl opravdu poutavý. Moyesová píše čtivě a dokáže vtáhnout čtenáře do děje. Charakteristiku postav vykreslila taky moc pěkně, ačkoliv mi byla mnohem sympatičtější Sophia a její skutečné problémy než Liv na neustálém pokraji hysterie. Ono celkově mělo větší kouzlo povídání o časech minulých, o Sophii, Helene, Němcích a poměrech té doby. Jak už jsem psala, můj šálek čaje tohle není. Jakmile jsme se přesunuli v ději do přítomnosti, začal to být tuctový příběh zamilovaných, kterým něco brání, ale stejně si k sobě najdou cestu. Ještě že tam bylo prolínání se Sophiiným příběhem, to opravdu udržovalo mou pozornost ve hře. Vidím to jako takovou príma knihu na dovolenou, oddechovou a nijak náročnou. :)... celý text
Smrt a jiné vrcholy mého života
2016,
Sebastian Niedlich
Přiznávám, že knihu jsem si vybírala podle obálky a roztomilé Smrtky na obalu. :) Nicméně ačkoliv to není žádné brilantní hlubokomyslné dílo, příběh byl prima. Postava Smrti byla pojata spíš humorně, což bylo příjemné. :) Příběh je takovou oddechovkou od náročnějších děl, takže kdo hledá něco na ten způsob, směle do toho! :)... celý text
