VincentPodmore
přečtené 104
Hostitel
2009,
Stephenie Meyer
Před rokem jsem narazil na film s názvem Hostitel, který mě neskutečně zaujal a na konci dojal. Od té doby už jsem ho viděl třikrát a nechává ve mně stále stejné pocity, jako při prvním zhlédnutí. Když jsem se dozvěděl, že se jedná o film s knižní předlohou, zapřísáhl jsem se, že tu knihu musím mít! A po více, než půl roce jsem se dočkal. Každou stránku, slovo, písmeno jsem hltal neskutečně rychle. S každou kapitolou ve mně vzrůstal pocit, že jsem součástí toho příběhu. Nejen, že ho čtu, ale prožívám! Sakra, nechápu, jak je možné, že kolem Stmívání je takový poprask, zatímco nad Hostitelem (ať už film nebo kniha) se tak tvrdošijně usnulo na vavřínech. HOSTITEL JE SKVOST! Poutnice je skvost. Je to snad první hlavní hrdinka, která mě ničím, absolutně ničím nevytočila. Možná to je tím, že ztělesňovala mír a pokoj v každém z nás. Nebo aspoň mír a klid, po němž mnozí z nás touží. Společně s Jamiem se zařadili do mých celkově nejoblíbenějších postav. Emocemi nabytá kniha, která rozhodně nezklame. Vřele doporučuju každému, kdo váhá. Podobnost se Stmíváním je v této knize takřka mizivá! (SPOILER - hodněkrát jsem tu viděl, že lidi popisují, že se v knize objevuje milostný trojúhelník, mně to ale tak nepřišlo - spíš se jednalo o dva chlapce, každý akorát zamilovaný do dvou rozdílných duší, jež sídlily v jednom těle [když pominu Wandinu část v posledních kapitolách, kde popisuje, že k Jaredovi cítí stále lásku])... celý text
Malorie
2021,
Josh Malerman
Dlouho jsem se přemlouval k tomu, abych se do knihy Bird Box pustil. Od autora jsem měl přečtenou jen Inspekci, která mě sice bavila, ale nebylo to nic světobornýho bych teda řekl. Navíc jsem na Netflixu viděl filmovou adaptaci a nepotřeboval jsem vědět, jak to bylo v knize. Film byl pro mě uspokojující. Když jsem ale nedávno viděl, že vyšel i druhý díl, řekl jsem si, že tomu dám šanci. A myslím, že jsem udělal dobře. Oba díly byly skvělé, ale řekl bych, že ten druhý byl přeci jen o chlup lepší. Nevím, jestli za to může fakt, že jsem v první knize předpokládal podle filmu, co se stane, zatímco u tohoto dílu jsem neměl ani páru, nebo tím, že Malorie mi zkrátka v prvním díle ani trochu nesedla. Celkově mi i postavy přišly uvěřitelnější, než v tom prvním. Nicméně poslední stránky ve mně vyvolaly spoustu pocitů, převážně kladných. Přesto si asi ještě pár týdnů budu pokládat jednu zásadní otázku - jak teda vypadá tvor? Nicméně doporučuju všema deseti. Opravdu skvělý literární počin!... celý text
Carrie
1992,
Stephen King
Přečteno až po shlédnutí obou filmových zpracováních a ani tak to na knize nic neubralo. V knize se mi líbí, že Carrie nezůstala jen u školy, ale protáhla svou zlobu, pomstu do celého města. Protože si to přiznejme - všichni za to mohli. Všichni si pod sebou podřezávali větev, aniž by o tom měli páru. Ve škole jen všichni nečinně přihlíželi tomu, jak ji šikanují. Desjardinová byla prakticky jediná, kdo s tím něco jakž takž dělal. Doma zažívala hotová muka a sousedi to věděli nebo alespoň měli jakousi představu, čím si Carrie prochází, když znali Margaret, a nikdo s tím nebyl schopný nic dělat. Pověřit příslušné úřady. Jediné, co mě štve, že ani po smrti té dívce nedali pokoj. Že litovali viníky a dívku, obyčejnou dívku z fanatické rodiny neustále špinili a hanili. Tak už je ale společnost postavená. Přinejmenším v posledních letech tomu tak je. Zasloužili si všichni to, co se jim stalo. A to si myslím, že po všech těch letech na ně byla ještě hodná...... celý text
Balada o ptácích a hadech
2020,
Suzanne Collins
Co k tomu říct. V květnu 2019 jsem se dozvěděl, že se chystá pokračování a od té doby jsem přemýšlel nad tím, o čem to bude. Později jsem se dozvěděl, že zde ze všech možných postav zaujme hlavní roli ta nejvíce nenáviděníhodná. Totiž prezident Snow. Dá se říct, že zpočátku jsem s jeho postavou soucítil. Jenže jak příběh postupoval stále dál a dál, hnusil se mi čím dál víc a to do slova a písmene. Když vezmu v potaz, že za dosažením svého cíle obětoval tolik lidí, nehledě na to, jestli se jednalo o lidi z prequelu či z originální série, je mi z toho až upřímně zle. Opravdu! Nejspíš se nechávám unášet pocity, když jsem knihu dočetl před dvaceti minutami, ale nedá mi to jinak. Hodně jsem se zamýšlel nad tím, zda Tigris je onou znetvořelou ženou, která pomohla našim rebelům. Či jestli Lucy Gray či někdo z jejího hejna není předek Katniss a její rodiny. A hodně mě hlodalo hlavou, jestli si Snow vzpomněl na Lucy, když slyšel Katniss zpívat Oběšencův strom. Doufal jsem, že epilog bude spíš v tomhle stylu. Každopádně ten konec ve mně zanechal tolik zloby, že nemám ani páru, na čem si ji budu moci vybít. Utěšuje mě však představa toho, jak to nakonec vše končí. Že jeden tichý a přehlédnutelný hlas z Dvanáctého kraje nakonec tu zrůdu jménem Snow zničí! Aneb, chtěl způsobit zkázu reprodrozdům a nakonec na to sám doplatil tím, že ho jeden z nich zničil! Líbí se mi tyhle skryté symboly. Za mě doporučuji všema deseti! Ostatně jako celou sérii Hunger Games.... celý text
Krutý princ
2018,
Holly Black
Jak se vyjádřit k této knize? Koupil jsem ji čistě jen ze zvědavosti s tím, že jestli mě to nebude bavit, nevadí - aspoň jsem využil poukaz, který mi ležel doma neskutečně dlouho. Přiznám se, že po Skleněném Trůnu, který se stal tím největším zklamáním v knižních sériích, jaké jsem kdy ve světě příběhů zažil, jsem vílám moc nedával. Jenže tento příběh změnil můj pohled na ně. Nejen, že spisovatelka vykreslila jejich svět tak neskutečně dobře, ale navíc do hry uvedla hned několik postav, které vás chytí a nepustí. Zprvu jsem Jude nijak nerozuměl a nechápal její posudky, ale čím víc jsem se do její postavy dostával, tím víc jsem se dokázal zžít i s příběhem. Nemluvě pak o neskutečně čtivém stylu psaní. Jude se pro mě stala symbolem síly a odvážnosti. Takovým symbolem, jakým správně měla být Aelin ve Skleněném trůně, která se pro mě stala s postupem času přesným opakem. Nejvíc mě iritovala postava Taryn...v příběhu lze nenávidět spoustu postav, a přesto jsem nemohl snést právě ji za její naivitu, neloajálnost a dětinskost. Neskutečně otravná postava! Skvělá kniha a já se nemohu dočkat druhého dílu a toho, jak se příběh Jude a Cardana bude odvíjet nadále.... celý text
Co k tomu říct? Za prvé, asi nezapadám do skupiny, které tato kniha byla určena, ale čert to vem. Mě to bavilo, i když bych měl hned několik výhrad. Kniha nemusela být vůbec tak dlouhá, protože se tam opakuje pořád to samé - naléhání, hádka, slzy, usmíření, sexuální scény a tak dále. Pořád dokola. Navíc se Tessiny pocity stále opakovaly, jako kolovrátek. Tessa jako postava mi byla už od začátku nesympatická, ale snažil jsem se to překousnout. Mnohdy jsem absolutně nepobíral její pocity - jak sakra může bejt v jednu chvíli naštvaná a vzápětí nadržená? (Jen řečnická otázka, pokud se tohle všechno v dívkách a ženách opravdu odehrává, pak díky bohu za to, že jsem kluk.) Hardin. To je kapitola sama o sobě a ani on mi ze začátku nějak moc neučaroval. Jenže s tím, jak jsem se začítal do příběhu, mi bylo jasné, že se muselo stát opravdu něco hrozného, co ho ovlivnilo. A když přišlo vysvětlení, docela jsem ho pochopil. Zažít něco jako on, asi bych se z toho nevzpamatoval doteď. Přesto ten konec ve mně zanechal nesympatie. Naopak plusovými postavami se pro mě stali Landon a Steph. Ti dva mě opravdu tak nějak navraceli k mým studentským létům a k té lehkosti bytí. Jak říkám, nejsem určená skupina a ani jeden z hlavních pritagonistů mě nějak neoslovil, nemluvě pak o tom, kolikrát se v tý knížce řvalo, brečelo a sexovalo. Konec však ve mně za zanechal rozporuplné pocity a já se musím pohltit do obsahu druhé knihy, jen abych se přesvědčil, že se Tess konečně začne chovat tak, jak by mi to tam sedělo mnohem víc (haha, nevěř si :D). A vím, že 11. 4. 2019 budu sedět v kině, dlabat popcorn a nadávat, co všechno je ve filmovém zpracování jinak. Má to ale plus - vybrali opravdu skvělé herce do hlavních rolí (hlavně, co se týče vzhledu).... celý text
Těžko uvěřitelný příběh
2018,
Chris Colfer
Nikdy jsem si nemyslel, že taková kniha, jako je práve tato, otřese celým mým bytím a já si uvědomím, kolik toho vlastně v životě mám. Knihu jsem přečetl za jedinou noc (za což jsem se ráno proklínal, neboť tři hodiny spánku prostě nestačí). Mohl bych tu vyjmenovat spoustu emocí, které ve mně kniha zanechala, ale nejvíc asi štěstí a zároveň smutek. Dává to smysl? Pomateným a bouřlivým myslím, jako jsem já, to určitě nějaký smysl dávat bude. Nedoceněná kniha s vyjímečným poselstvím. A moje nejoblíbenější. Určitě doporučuji všem, kteří váhají s přečtením!... celý text