VéjaTarabová
přečtené 152
Rytmus, já & Malychin
2020,
Mariana Zapata
Musím říci, že můj názor na tuto knihu se po celou dobu čtení neustále měnil. Zpočátku mi příběh připadal jako jedno velké klišé z Wattpadu. Také jsem se těšila více na atmosféru samotných koncertů, bohužel ta tady trochu schází. Hlavní hrdinka má svůj určitý smysl pro humor, který jsem pochytila až později. Úplně se mi totiž nelíbilo, že byla například sprostá vůči opačnému pohlaví. Ovšem jak jsem četla dál, postupně jsem začala jednotlivé postavy poznávat blíže, až jsem si je a jejich vztahy mezi sebou naprosto zamilovala. Častokrát mě přepadl upřímný smích od srdce, jelikož autorka dokáže vymyslet opravdu komické situace či především různé sarkastické komentáře a neobvyklá přirovnání. Přišlo mi, jako by se její styl psaní po celou dobu zlepšoval. Dále velmi oceňuji zmínku o One Direction. Pomalá romantika mi překvapivě vůbec nevadila. Z hlavní hrdinky se nakonec vyklubala sympatická holka s výraznou osobností a báječným smyslem pro humor, jenž se mi bude nyní těžko opouštět. „Pro mě bude navždy existovat jenom on. Byl koncem mého začátku.“... celý text
Pouta
2018,
Delphine de Vigan
Má první přečtená kniha od autorky a musím říct, že to byla láska už od první stránky. Ačkoli jsem vůbec netušila do čeho se pouštím, příběh mě doopravdy zaujal hned po první kapitole a má zvídavost se stupňovala s každým novým odstavcem. Delphine dokáže psát neuvěřitelně poutavým až surovým stylem, který vás nenechá ani na chvíli vydechnout či ztratit pozornost. Témata v knize jsou dost závažná, ale myslím, že byla podána skvěle. S mladým Théem se dá lehce soucítit a já mu nemohla mít žádný jeho čin za zlý. Takovéto věci se bohužel dějí častěji, než si dokážeme kdokoliv připustit. Zároveň je zde nádherně popsáno, jak moc může dospělou osobu ovlivnit to, v jakých domácích podmínkách vyrůstala. Kniha nabitá emocemi směřovala bohužel pouze k jednomu možnému konci, ovšem já jsem s takovýmto nešťastným zakončením spokojena. Určitě doporučuji, akorát je lepší nemít žádná očekávání. „Ostatně je to zvláštní, tenhle pocit zklidnění, když konečně vypluje na povrch, co bylo zasuté někde nepříliš hluboko, co člověk nechtěl vidět, ale o čem už věděl, tenhle pocit úlevy, když se potvrdí to nejhorší.“... celý text
Papírová města
2014,
John Green
Kdykoli se pouštím do jakékoli knihy od Johna Greena, tak nějak vím, co očekávat. Autor má jednoduše svůj nezaměnitelný oddechový styl psaní. Strašně se mi však líbí, že postavám vždy vymyslí jakési osobní podivnosti. Tím myslím například to, jak Margo píše velká písmena kdekoli uprostřed věty se jí zrovna zlíbí. Tyto maličkosti dodávají jeho příběhům jedinečnou charakteristiku. Kniha totiž sama o sobě obsahuje poměrně jednoduché téma s běžnou zápletkou. Nejvíce jsem si užila několikahodinovou cestu autem, děj byl však celkově takový nijaký. Na závěr ani nevím, jestli si z příběhu něco odnáším. Úplně zklamaná ovšem nejsem, beru to jako oddechovku. „Je snadné zapomenout, jak plný lidí je svět, a každý z nich představitelný a neustále chybně představovaný.“... celý text
Balada o ptácích a hadech
2020,
Suzanne Collins
Autorka opět odvedla naprosto skvělou práci. Příběh byl skvěle promyšlený a zcela nepředvídatelný. Musím se však přiznat k tomu, jak často jsem ztrácela pozornost, i když si nemyslím, že za to může samotná kniha. Nějaká očekávání z mé strany samozřejmě byly, avšak také jsem se bála toho, jestli zde nebude Suzanne ospravedlňovat Coriolanusovo chování nebo činy v budoucnosti. To se naštěstí nestalo. Ba dokonce musím říci, že toto je jedna z nejlepších charakteristik postavy, co jsem kdy četla. Spisovatelka si v Hunger Games hodně pohrávala s atmosférou a tady dostala místo spíše samotná Snowova osobnost. Písně skvěle doplnily napjatý děj knihy. Zakončení mi přišlo lehce useknuté, ale osud Lucy Gray měl určitou pointu. „Tam, kde mladým mozkům chybí zkušenosti, si to někdy vynahrazují idealismem. Nic se jim nezdá nemožné.“ „Byla něco jako jeho rodina. A příbuzné nemusíte mít rádi. Váš vztah je jednou pro vždy daný.“... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Příběh mě jedním dechem unesl do středu dění a já nemohla přestat číst. Styl psaní byl poutavý, avšak především citově krásný, až bych si troufla říci poetický. Obecně se jedná o něco nadčasového, co si jen tak nebere servítky. Opravdu geniálně napsaná kniha o této „ztracené generaci“. Bylo pozoruhodné sledovat, jak se z našeho mladého hlavního hrdiny stává chodící tělo bez duše. Jako by ta válka dokázala vysát z těchto lidí veškeré emoce a ponechat je dále bez smyslu žít. „Nepoznají nebezpečí, když se na ně řítí, protože nebezpečí má v zákopech hromadu tváří a rozezná jen ten, kdo se to naučí. A naučí se to za cenu, kterou by nikdo neměl zaplatit.“... celý text
Porodní sestra z Osvětimi
2020,
Magda Knedler
Do knihy jsem se pustila s trochu jiným očekáváním, ale vlastně mě to celkově překvapilo. Nevěřila bych, že doopravdy každá kniha o holokaustu, může být psaná úplně odlišným stylem. Autorka se zde hodně zaměřuje na porodní prostředí a především na charakteristiku Mámy. Bylo zajímavé nahlédnout opět do jiného zákoutí koncentračních táborů. Dost často jsem se však ztrácela v tom, kdo zrovna vypráví, jelikož se tu hodně střídaly pohledy. Nejspíše kvůli tomu jsem se ze začátku nemohla do knihy nějak začíst. Většina lidí očekávala spíše dějovou linku, proto jsou zklamaní. Já jsem názoru, že obálka, marketing i samotná práce spisovatelky byla zvládnuta skvěle. Toto je závažné téma, které by se nemělo úplně „překládat“ do románů. Osobně jsem s dílem spokojená, i když ne uchvácená. Rozhodně zde neočekávejte mnoho akce, příběh je psán citlivě až poeticky. Bylo mi ctí pozorovat různorodé chování nebo rozdílnou minulost a budoucnost vězeňkyň, založenou na pravdivých výpovědí. „Válka mě už naučila, že není potřeba nic hromadit, že je nejlepší investovat do sebe sama, do svých dovedností, vzdělání do své hodnoty, protože to člověku nemůže nikdo vzít.“... celý text
Zmizení Sáry Lindertové
2019,
Kateřina Šardická
Kniha dokázala zaujmout hned po přečtení první kapitoly a od té chvíle stránky přímo utíkaly. Příběh plynul před očima bez zbytečných vycpávek. Líbilo se mi, že autorka nechodila dlouho okolo horké kaše. Neustále jsem pociťovala touhu zjistit, co se stane dál. Byla to krásně podaná detektivka pro YA, takových se dle mého názoru na trhu moc nenajde. Musím také přiznat, že mě při čtení občas přepadl zvláštní pocit a nějakou tu chvíli se asi budu vyhýbat metru. Téma židovského podsvětí určitě dokázalo zaujmout. O něčem takovém se nepíše hned v každé druhé knize, tento příběh to navíc dokázalo skvěle oživit. Nakonec to celkově bylo mnohem zajímavější, než jsem si mohla myslet a i přes nějaká ta očekávání z mé strany zklamaná rozhodně nejsem. Začínám stále více věřit našim českým autorům. „Tma je možná děsivá. Věděla však, že není strašidelnější místo, než samotná lidská mysl.“... celý text
Všechno je v pr**li
2020,
Mark Manson
Tak jsem se pomalu ale jistě pročetla až na konec. Tyto psychologické knihy mi samozřejmě vždy trvají trochu déle, jelikož se často u některých pasáží pozastavuji a opravdu přemýšlím nad významem. Upřímně jsem ale očekávala trochu něco jiného, i když vysloveně zklamaná také nejsem. Akorát to prostě nebylo nic dechberoucího. Když teď nad tím přemýšlím, nedokážu ani vytáhnout celkovou myšlenku autora. Přesto si myslím, že mi kniha přinesla spoustu nových poznatků do života, z nichž si beru ponaučení. Markovo černý smysl pro humor mi celkem vyhovoval. Chvílemi k nám mluví dost laicky a vysvětluje psychologické pojmy tak, abychom jim rozuměli. Jindy jsem však měla pocit, že si z nás dělá srandu a vymýšlí si náhodná slova, která za sebe skládá bez většího smyslu. Později bych ještě chtěla dát šanci jeho knize Důmyslné umění jak mít všechno u prdele. „Snažil jsem se žít tak, abych v hodině svojí smrti cítil radost, a ne strach.“ „Rozptýlení přichází a odchází. Potěšení nikdy nevydrží. Rozmanitost ztrácí význam. Ale vždy budete schopni si vybrat, co jste ochotní obětovat, čeho jste ochotní se vzdát.“ „Bez ohledu na to, kolik sluníčka se naší obloze dostane, naše mysl si vždycky představí tolik mraků, aby byla trochu zklamaná.“... celý text
Supernova
2020,
Marissa Meyer
Do knihy jsem se pouštěla s poměrně vysokým očekáváním a rozhodně nezklamala, i když to nebylo nic, co by mi změnilo pohled na život. Dle mého názoru je tento závěrečný díl nejlepší z celé triologie. Z Ace se vyklubal větší padouch, než jsem si dříve představovala, s mnohem drastičtějšími úmysly. V řádcích se objevilo opět hned několik zbytečných překlepů, což považuji za škodu. Dále mi přijde, že autorka neumí až tak dobře popisovat atmosféru, avšak příběhová linka přímo září. Ještě nikdy jsem nečetla takto dlouhou bitvu, rozhodně byla ale skvělá a dokázala zaujmout i vtáhnout do děje. Zakončení mile překvapilo, vlastně jsem to ani nečekala. Vyskytlo se zde také pár momentů, jež vykouzlily úsměv na tváři. Po dočtení epilogu mě však přepadl smutek, tento svět Vyjímečných, ve kterém Vám nikdy není zřejmé, kdo je padouch a kdo hrdina, se mi bude jen těžko opouštět. „Kdo nemá duši, nemůže vnímat zázraky.“... celý text
Sucho
2019,
Neal Shusterman
Nejdříve bych chtěla podotknout, že není nejlepší nápad, číst tuto knihu po období světové pandemie coronaviru. Atmosféra zde totiž byla opravdu silná a pocit bezmoci mě provázel po celý příběh. Autoři to ovšem také proložili hned několika vtipnými momenty na odlehčení situace. Děj dokáže čtenáře doopravdy vtáhnout. Řádky plynuly v podstatě samy, bez zbytečných vycpávek a já prožívala neustálou touhu knihu co nejdříve dočíst, za účelem zjistit, jak to celé skončí. Má fantazie běžela po celou dobu na plné obrátky, tudíž se mi na stránkách promítal hotový film. Dále si doporučuji k sobě připravit šálek teplého čaje, jelikož žízeň jsem pociťovala téměř neustále. Od dočtení této knihy se na vodu dívám trochu jinak, než dříve a nejspíše nějakou tu chvíli ještě budu. Rozhodně jsem nečekala tolik, od tak v podstatě obyčejného tématu. Vždy mi také chvíli trvalo odtrhnout se od situace, jež mě neustále zachycovala a vrátit se zpátky do reality. Na začátku jsem měla poměrně strach z „momentek “, protože na mě působily příliš vycpávkově. Nyní ale musím uznat, že to bylo skvělé proložení z více pohledů na dané události. Dále se mi líbilo, jak ne všechny okolnosti hrály v prospěch hlavních postav. Nakonec ještě musím vyzdvihnout romantickou linku, která byla v tomto případě opravdu ideální. „Být hrdinou někdy znamená jít s lodí ke dnu. “... celý text
První
2015,
Kiera Cass
Tak je to tady, oficiálně jsem dočetla tuto triologii plnou klišoidní romance a předvídatelných událostí. Přesto musím přiznat, že jsem se do toho naprosto zamilovala. Závěrečný díl byl plný vtipných momentů, u kterých jsem se nahlas smála, ale i nečekaných zvratů, jenž mě nutily tajit dech. Kniha měla klasicky rychlý spád a byla nabita spoustou akce. Ovšem mohlo zde být více scén s rebely. Dále mi přišlo, že se America ze smrti blízkého příliš rychle oklepala. Jako většina čtenářů jsem také během tohoto dílu změnila názor na Celestu. Když se vše vyjasnilo, tak mi byla hned sympatičtější. Konec mi však přišel až moc jako pěst na oko. Působí to na mě dojmem, že autorka moc nevěděla, jak se propracovat k závěru, který by chtěla. Proto tam hodila něco takového a zároveň tím Americe zametla cestičku na trůn. „Nicméně i teď si dobře uvědomuju, že nejde o žádnou pohádku. Vím, že nás čekají i krušné časy, kdy budeme zmatení. Vím, že všechno nebude vždycky tak, jak budeme chtít, a že budeme muset tvrdě pracovat, abychom nezapomněli, proč jsme si tohle vybrali. Nebude to pořád jenom dokonalé. Tohle není šťastný konec. Tohle je mnohem víc.“... celý text
Kroniky prachu: Pár stránek navíc...
2020,
Lin Rina
Popravdě jsem se této doplňkové knihy trochu bála, ovšem úplně zbytečně. Autorka nám skvěle doplnila části příběhu, které by se do hlavního děje nehodili. Mohli jsme tak více poznat vedlejší postavy a leckteré věci lépe pochopit. Kniha je doplněna krásnými ilustracemi samotné autorky, což oceňuji. Samozřejmě opět nádhernou obálku musím taktéž vyzdvihnout. Doopravdy nemám co vytknout. „A co bys teď dělala, kdybys měla na vybranou?“ vyzvídala a já jsem nemusela dlouho přemýšlet. „Seděla bych ve svém křesle a četla bych si,“ řekla jsem.... celý text
Elita
2015,
Kiera Cass
Elitu jsem přečetla snad ještě rychleji než Selekci. Kniha doopravdy ubíhala bez zbytečných vycpávek a děj mě dokázal naprosto pohltit. Příběh je to rozhodně oddechový, i když jsem kolikrát až tajila dech. Myslím, že autorka odvedla dobrou práci, jelikož to na mě nepůsobilo jako výplňková kniha mezi prvním a závěrečným dílem, jak to bohužel často bývá. Kiera mi dokázala vsunout do hlavy nerozhodnost hlavní postavy, což oceňuji. Opět mě kniha místy vracela k mé milované sérii Hunger Games. Konečně se také trochu odhalil Maxon a dovolil nám tak nahlédnou do jeho myšlenek, tudíž i do odůvodnění jeho občasného chování. „ , Jestli má lady America vyhrát, potřebujeme plán,' usmála se přímo ďábelsky. Zazubila jsem se na ni. Nikdy předtím jsem nepoznala tak dokonale sehraný tým, jako byly tyhle tři. S jejich pomocí nemůžu prohrát.“... celý text
