VéjaTarabová
přečtené 152
Selekce
2014,
Kiera Cass
Kniha mě popravdě překvapila. Samozřejmě jsem na ní dlouhou dobu slýchala dobré ohlasy, zároveň jsem ale počítala s tím, že se zde bude vyskytovat jedno klišé za druhým, a že příběh bude jedna velká romantická slátanina. Což se do určité míry i naplnilo. Spoustu věcí bylo předvídatelné, ovšem v závěru z toho celého mám velice smíšené pocity. Upřímně jsem to čekala „horší“. Možná se k tomu stavím tak pozitivně, jelikož mi to v určitých směrech připomnělo mou milovanou sérii Hunger Games. Hlavní hrdinku, i to její ne vždy taktní jednání, si musí každý zaručeně oblíbit. Prostředí paláce bylo popisováno jednoduše kouzelně a kniha se velmi snadno četla. Děj byl svižný, bez zbytečných průtahů neboli vycpávek. „Nevěděla jsem sice ještě, co chci, ale nemohla jsem se nechávat dál zviklat tím, co bylo buď jednodušší, nebo správné podle někoho jiného.“... celý text
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
2012,
Jonas Jonasson
Švédský Alan Karlsson je něco jako náš český Jára Cimrman. Příběh byl plný skvělého humoru či vtipných narážek. V minulosti tohoto stoletého staříka nám autor podává zábavnou, nenucenou a dobrodružnou cestou důležité historické okamžiky. Ovšem občas jich na mě bylo příliš, až jsem se začala ztrácet v ději. Čtenář především musí ty dějiny aspoň trochu znát, aby mu to celé dávalo smysl. Naopak druhá linka, tudíž ta ze současnosti, ve které Alan vyleze z okna a zmizí, mě bavila velmi. Vše zde bylo tak geniálně nepředvídatelné a naprosto neuvěřitelné, až to v celkovém podání dávalo dokonalý smysl. Jednotlivé postavy, jenž stařík na své cestě potkával, se od sebe odlišovaly, jak jen to bylo možné. Tato Jonassonova kniha mě dokázala zaujmout, poučit i pobavit, proto bych chtěla dát šanci také jejímu pokračování. „Pak otočil hlavu a podíval se na domov důchodců, o kterém si ještě nedávno myslel, že bude jeho posledním pozemským příbytkem. A řekl si, že umřít snad může někdy jindy a někde jinde.“... celý text
Tamařino souhvězdí
2019,
Anna Musilová
V tomto příběhu je vidět neuvěřitelný pokrok od debutové knihy spisovatelky. Černooká mě především svým stylem psaní až tak nezaujala, ovšem tady jsem hltala každičký řádek. Konečně někdo dokázal skvělou nenucenou formou podat téma LGBT komunity. Ačkoli je hlavní hrdinka lesba, není to zde ani jednou přímo řečené a nedělá se z toho drama století. Spousty lidí totiž prohlašuje - pojďme normalizovat LGBT skupiny - jenže právě tyto „bojovníci za práva“ z toho celého dělají něco odlučitelného, až to ve mně vyvolává dojem, že homosexuálové jsou nějaký samostatný stát se svou vlastní národní vlajkou. Ovšem Anička Musilová to dokázala podat tak nenuceně, že i když jsem knihu četla, tak i teď zpětně když na knihu vzpomínám, cítím z ní pouze nepochopení. To myslím vystihuje celý příběh - nepochopení ze strany někoho hodně blízkého. Na spoustě stránkách jsem objevila myšlenky, pro které bych sama nikdy nezvládla najít slova. Soucítila jsem s autorko a bylo mi jasné, že některými okamžiky si musela projít sama. Zároveň však ze mě odpadla malá část břímě s pocitem, že na to nejsem sama, protože vždy se můžu vrátit k této knize, jež mi s jistotou porozumí. „ Na dobu, kdy sny měly ještě sladkou chuť příslibu, že se jednou splní.“... celý text
Schovej mě v dešti
2020,
Jojo Moyes
Moje první kniha od Jojo Moyesové a hned mi vcelku sedla. Z počátku jsem se sice lehce bála, že to bude příběh spíše o koních, ale autorka tam tuto zálibu dokázala podat nenuceným způsobem. Takže my, co toto téma zrovna nemusíme, to dokážeme snést, zároveň však lidi, které tento sport zajímá, budou nadšení. Moc mě potěšil pohled do minulosti Hong-kongu. Občas mě mátlo ženské obsazení, jelikož se zde vyskytují, v různých časových období, hned čtyři generace. Hádám, že Moyesová má svůj určitý styl a předpokládám, že většina jejích knih je i bude na podobné vlně. No, tak uvidíme. Tento příběh byl sice skvěle napsaný, ale chybí mi tu něco originálního. Něco, nad čím bych po dočtení musela přemýšlet alespoň týden. Nic takového jsem ovšem nenašla. Prostě klasický dobrý román, který neklame, avšak ani nepřekvapí. „ Joy často napadalo, jestli by Stellin veřejný obraz alespoň trochu neutrpěl, kdyby se o ní všeobecně vědělo, že umí říháním vyhláskovat celou abecedu. “... celý text
Farma zvířat
1991,
George Orwell (p)
Když se řekne povinná četba, všem se nám asi vybaví zdlouhavé večery s útlými knihami, které působí jako nekonečné. Ovšem toto dílo mi ukázalo, že bych neměla vše házet do jednoho pytle. „Bajka“ je velmi poutavá, nenechá vás odtrhnout. Čtení jsem si užívala. Pomohlo mi to pochopit určitou část dějin, i když do teď nepobírám, jak je možné, že ostatní zvířata neprotestovala proti nadvládě prasat. Přece si vážně nemohli neuvědomovat, kam Napoleonovo myšlenky a činy směřují. Nehledě na hromadu nesmyslných lží. Orwell sepsal roku 1943 něco naprosto nadčasového. Troufám si říct, že stále i v naší době najdeme ve vládě nějaké ty „Pištíky“. Spisovatel na nikoho nepoukazoval, avšak všem musí být jasné kdo je kdo. Doopravdy mistrovské dílo. „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“... celý text
Kroniky prachu
2019,
Lin Rina
Příběh se sbližuje s mnoha čtenáři. Spousty z nás určitě vidí svůj vlastní odraz v hlavní hrdince. Animant dokáže zaujmout svými názory proti společnosti či touze ukázat světu ženskou sílu. Přijít s důkazem, že my dokážeme vše, co umí muži a kolikrát to zvládneme i líp. V tomto ohledu má i skvělou novou kamarádku Elisu, která se nebojí jít etiketě navzdory. Pan Reed byl od začátku okouzlující. Neustále mrzutý, naštvaný či drzý, ovšem k Animant projevoval starostlivost, něhu a dokázal se s ní smát, avšak neběhal za ní jako pomatený psík. Od začátku jsem byla vtáhnuta do děje a cítila vůni starých knih nebo zachmuřelé počasí deštivého Londýna. Tento příběh je důkazem, že se na Wattpadu ukrývá spousty nadaných spisovatelů či spisovatelek. „Možná nebudu bohatá, nebudu mít vlastní kočár a nebudu si moct každého půl roku pořídit novou garderobu, ale veřejná knihovna je zdarma a tam budu určitě šťastnější než s nějakým tupým manželem v extra nóbl domě.“... celý text
Přátelé
2019,
Kelsey Miller
Rozhodně zajímavý pohled do zákulisí. Je zde velká část věnovaná tomu, jak seriál vznikal, což jsou informace, po kterých bych pravděpodobně nikdy ani nepátrala. Také se tu nachází spousty často přehlížených detailů a poznatků. Ovšem očekávala jsem spíše informace přímo z natáčení, nějaké postřehy či drby. Občas jsem se do textu zamotávala nebo zapomínala jména scénáristů atd. Na knize nejspíše není nic vyloženě špatně, ale jednoduše mě prostě nijak neohromila.... celý text
Mengeleho děvče
2017,
Viola Stern Fischerová
Ačkoli se v poslední době přímo roztrhl pytel s knihami o holocaustu, tato mi vyrazila dech zatím asi nejvíce. Působí spíše více jako autobiografie, než-li jako román. Do dějové linky je zapojeno spousty vedlejších informací a souvislostí, zároveň proto bych tuto knihu rozhodně nedoporučovala čtenářům, kteří o druhé světové válce nic moc neví. Naopak bych jí doporučila těm, kteří si své vědomosti chtějí obohatit či urovnat. Kniha pojednává o těžkém období naší historie, kde se význam slova lidskost vytrácí. Autorka zde vyobrazuje oddanost Židů. To jak udělali, co se jim řeklo, jelikož do poslední chvíle je nenapadlo, kam až se jejich situace může vyvíjet. Postupně poté většina z nich ztrácí naději. Avšak i přes tyto děsivé věci se tu nachází důraz na přátelství. Oceňuji dobové fotografie, které mi pomohli spoustu věcí lépe pochopit. No a na závěr - doporučuji si k sobě připravit krabici s kapesníčky. ,, Až s maminčinými slovy ke mně dolehla definitiva a tíha toho dopisu. Po ně jedna věta: ,Židi nesmí bydlet na hlavních ulicích' pro nás náš život, náš domov, naše bezpečí.... celý text
Protivníci
2019,
Marissa Meyer
Hned na začátku bylo skvělé shrnutí postav, už u prvního dílo mi totiž dělalo problém si zapamatovat všechny ty přezdívky či schopnosti. Děj po celou dobu hezky odsýpal a rozhodně bych toto nepovažovala za výplňkovou knihu před bitvou, jak to u většiny druhých dílů z triologií bývá. Hodně mě bavilo rozvíjení vztahů i osobností. Konečně zde také dostala více prostoru romantická linka, avšak ne zas tolik, abych si řekla, že je to klišoidní nebo kýčovité. Po celou dobu jsem očekávala, kdy si hlavní hrdinové omylem navzájem odhalí svou druhou totožnost, avšak nestalo se. Třetí díl bude proto určitě plně nabitý a moc se na něj těším. Obdivuji, jak spisovatelka ze superhrdinského tématu zvládla vytvořit zcela nový promyšlený svět. No jo Meyrová to se slovy prostě umí, obzvláště s napínavými konci. ,,Skutečnou královnu netvoří časy blahobytu, ale časy nouze."... celý text
Úzkosti a jejich lidé
2020,
Fredrik Backman
Nevěděla jsem, co od knihy očekávat, ale postupem příběhu mě nepřestávala překvapovat. Fredrik Backman má skvělý humorný styl psaní. Dokázal semnou dokonce manipulovat. Vsunout mi do hlavy domněnku, kterou zrovna chtěl a následovně mi jí úplně vyvrátit. Což mělo za následek spoustu nečekaných zvratů. Líbilo se mi, jak do sebe vše hezky zapadá, i když to na začátku u výslechů působilo dost zmateně, což byl vlastně účel. Nic podobného jako toto dílo jsem doposud nečetla. Postavy byly naprosto výborné, postupně nám odkrývaly své osobnosti a já si to moc užívala. Autor sem zvládl příjemným, nenásilným způsobem zakomponovat i trochu té sociální psychologie. Vše zároveň působilo ztřeštěně a svým způsobem jako rodinná komedie. Touto knihou mě Backman přesvědčil o tom, abych si přečetla i další jeho díla. ,, Pravda je, že kdyby lidé byli opravdu tak šťastní, jak to vypadá na internetu, netrávili by na něm tolik času, protože ten, kdo prožívá krásný den, ho z poloviny nevyplácá na focení sebe sama."... celý text
Baletky
2020,
Miřenka Čechová
Kniha dokáže upoutat hned po pár stránkách. Naprosto mě pohltila a já se od ní nemohla odtrhnout. Dala mi možnost nahlédnout do drsného zákulisí tak ladného a křehkého stylu tance, jako je balet. Představila mi hrůzy, o kterých jsem neměla ani ponětí. Přinutila mě vžít se do hlavní postavy a cítit s ní, díky stylu psaní. Autorka totiž promlouvá přímo k vám, předstírá, že to právě vy jste ta baletka, která dobrovolně snáší tolik bolesti každý den, aby si splnila svůj největší sen. Celé mě to naprosto uchvátilo a já se jenom ptám, proč to má zatraceně tak málo stran. Nejraději bych si hned teď přečetla knihu znovu. Pravděpodobně to stejně v nejbližší době udělám. V příběhu je skrytých mnoho emocí, až jsem si říkala, že to autorka určitě musela prožít na vlastní pěst, protože něco tak fascinujícího, ale zároveň bolestivého, si přece člověk nemohl jen tak z patra vymyslet. Avšak stejně nechápu, že se toto prostě děje. Že tak mladé dívky plné života dokážou tak rychle zlomit. Vtlouct jim do hlavy, že nejsou a nikdy nebudou dost dobré. Že váha 50 kg při 165 cm je moc. Že mají držet pusu a poslouchat rozkazy, jinak to nikam nedotáhnou. Na závěr - nenajde se zde snad nic co bych knize vytkla. Jednoduše nemám slov... ,,Seberou ti víru, seberou ti odvahu, sebevědomí, osobnost. Zredukujou tě na výkonnou robotickou hračku. Stejně jako všechny ostatní."... celý text
Renegáti
2018,
Marissa Meyer
Ze začátku jsem se knihou lehce prokousávala a říkala si, že tohle nejspíš nebude nic pro mě. Postavy se speciálními schopnosti mi nijak nevadí, ale zde už byli uváděni příliš jako superhrdinové. Nastal tady pro mě hlavně úplný zmatek kvůli tomu, že každá postava měla své klasické rodné jméno, ale také i svou ,, superhrdinskou" přezdívku. Autorka v příběhu střídala oboje, tudíž jsem dost často nevěděla o kom je zrovna řeč. Co se samotných ,,superschopností " týče, tak mi připadali až moc takové kýčovité, čekala jsem je trochu originálnější. Od prvního setkání Novy a Adriana v rušné ulici na přehlídce bylo snad všem hned jasné, že tito dva se nevidí naposledy a jakým směrem se jejich vztah bude vyvíjet. Celkový příběh byl lehce předvídatelný, až tedy na úplný konec, ten byl naprosto nečekaný. Také bych čekala, že i po bitvě o Gatlon zbyde Anarchistů více, protože v takovém to počtu nemají šanci Renegáty svrhnout. Při delších popisech jsem přestávala vnímat a moc jsem nepochopila, jak vypadá to anarchistické podzemní sídlo. Klidně by zde mohl být i plánek hlavní centrály. V knize se vyskytlo hned několik překlepů, což je škoda. Autorka vám přímo neříká, která strana je dobrá a která špatná, což mi připadá naprosto skvělé. Záleží na vašem úhlu pohledu, na tom, jak vy se rozhodnete. Meyrová se tudíž s vámi nesnaží manipulovat, nepodstrkuje vám její názor, prostě vám dává na výběr. A stejně si myslím, že i po dočtení celé knihy nebudete mít jasno, ke které straně se přikláníte. Nebudete schopni určit pouze dobrou a špatnou stranu. Ke konci jsem se tedy už rozečetla a těším se na druhý díl, jelikož mě zajímají osudy mnoho postav a jak to celé skončí. ,, Na začátku jsme byli padouši všichni." ,, Kdo se ničeho nebojí, nemůže být statečný." + není určená dobrá či špatná strana + nečekaný konec - až moc superhrdinské - příliš mnoho jmen a přezdívek - lehce klišé, občas předvídatelné... celý text
Čtyři prány štěstí
2020,
Petr Casanova
,, Když se chceš dostat z bodu A do bodu B, nejdůležitější není rychlost vlaku, dokonce ani znalost správného směru. To všechno můžeš mít na své straně, a přesto cíle nedosáhneš, jestliže vůbec nenastoupíš do vlaku. " Vypravěčem je zde samotný autor knihy, který má optimistické myšlení. Ostatní lidé neodsuzuje, snaží se jim porozumět a následovně pomoct, což je zároveň jeho práce, jakožto psychologa. Nejvíce zaskočená jsem byla po zjištění, že takto skvělou a promyšlenou knihu s poselstvím zvládl napsat za pouhé dva měsíce. Do tohoto celého je totiž nenápadně vklíněná příběhová linka. Určitě jsem si toho odsud dosti odnesla. Ovšem kniha samozřejmě nelze číst na jeden zátah. Musela jsem jí střídat spolu s jednou pořádně dějovou, což obvykle nedělám. Jinak styl psaní je srozumitelný, pohodový, ale zároveň vyjadřující hlubší myšlenku. Všechny čtyři mini příběhy čtyř osob se mi velice líbily a myslím, že skvěle shrnují dnešní typy uspěchaných lidí v uspěchané době.... celý text
Síla vzdoru
2019,
Suzanne Collins
Tak a je to tady. Tohoto okamžiku jsem se bála. Konce této naprosto skvělé triologie. Aspoň že poslední díl jsem si užila naplno. Moje fantazie pracovala na plné obrátky a já tak prožívala každičký okamžik. Autorka to stejně jako Peeta se slovy umí. Mými oblíbenci se stali Katniss, Finnick, Diod, Johanna, Hurikán i mnoho dalších. Ovšem úplně nejvíc ze všech Haymitch, tím jak se vyjadřuje i prezentuje. To co se stalo Prim se mnou ani tolik neotřáslo, nestihla jsem se s ní nějak moc sblížit. Avšak všech obětí z oddílu 451 mi bylo hrozně líto. Atmosféra po celý příběh byla opět naprosto fantastická. Jediné co mě naprosto zklamalo byl epilog. Něco tak hnusně šťastně obyčejného jsem dlouho nečetla. Ty dvě stránky byly to nejhorší, co kdy autorka napsala. Byla bych mnohem radši, kdyby nikdy nevznikly a příběh zůstal klidně i otevřený. A to otevřené konce nesnáším. ,,Natahuji ruku a hořečně se dotýkám blikajícího zeleného světla. Někdo se zastavuje vedle mě. Finnick, s napjatě staženými svaly. Jistě, kdo jiný? Protože jen vítěz Hladových her okamžitě vidí totéž co já. Arénu plnou pastí ovládaných neviditelnými tvůrci. Finnick přejíždí prsty po červeném světle nad virtuálními dveřmi. ,Dámy a pánové...' Promlouvá tichým hlasem, ale já dokončuji větu hlasitě na celou místnost. ,Nechť sedmdesáté šesté Hladové hry započnou!' "... celý text
