VéjaTarabová přečtené 152

Mlčící pacientka 2020, Alex Michaelides

Příběh jsem si poslechla ve formě audioknihy a musím říct, že mě to moc bavilo. Oba vypravěči tomu přispěli jen tím nejlepším a velmi dobře se to poslouchalo. Postavy tak dostali hlubší význam. Co se týče příběhu - nejvíc oceňuji úplný konec. Naprosto skvělé rozuzlení, které jsem vůbec nečekala. Za celou dobu mě ani jednou nenapadlo, že by to mohl spáchat právě Theo. Postup děje ale také není k zahození. Objevování nových informací mě bavilo V tomto případě mi ani nevadilo se vracet do minulosti, v audio verzi to bylo hezky oddělené. +nečekané rozuzlení +skvělá audioverze... celý text

Aréna smrti 2019, Suzanne Collins

No tak Hunger Games jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho. Chvílí mi trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec se mé oči nechtěli odlepit od stránek. Příběh je to velice čtivý a dobře napsaný. Některé prvky na mě byly moc kýčovité, ovšem dalo se to přežít. Dost často se mi stávalo, že jsem tak nějak věděla, co bude v ději následovat a to nemluvím o konci, který museli hned tušit všichni, kteří si přečetli první kapitolu. Hlavní hrdinka se skvělou charakteristikou byla ale naprosto fantastická. Má velmi rozmanitou povahu a spousty vlastností. Zároveň je popisována tak, aby ji čtenáři rozuměli, popřípadě se do ní dokázali vcítit. Hodně se mi pletli jména přípravného týmu a také to, že Cinna je chlap, jelikož mi to jméno dost dlouhou dobu znělo jako pro ženu, než jsem si zvykla. Mou nejoblíbenější postavou se stal Haymitch. Na začátku jasný alkoholik, kterému již na ničem nezáleží, postupně však ukázal svou druhou stránku, kdy chytře pomáhal svým obou splátcům. Spisovatelka dokázala úžasně popsat atmosféru jak v Dvanáctém kraji, tak i potom v samotné aréně. Moje představivost běžela po celou dobu na plné obrátky. V každé kapitole příběhu se děla nějaká akce, ovšem vůbec to nebylo přehnané. Moc se těším na přečtení druhého dílu. ,, Dokážu urazit značnou vzdálenost. Vím to z dob, kdy jsem lovila v lese. Ale budu potřebovat vodu. To byl Haymitchův druhý pokyn, a jelikož jsem tak trochu zpackala splnění prvního, nepřestávám se rozhlížet po nějakých známkách vody. Zatím nemám štěstí." + skvělá atmosféra + hlavní hrdinka + akce v každé kapitole - předvídatelnost - kýčovitá romantika... celý text

Vražedná pomsta 2019, Suzanne Collins

Druhý díl jsem si užívala dokonce více nežli první. Přibylo zde hned několik skvělých postav s rozvinutými charaktery. Příběh byl nabitý nečekanými zvraty a až do úplného konce jsem netušila, jak to celé skončí. Spisovatelčin nápad udělat arénu jako hodiny je naprosto skvělý. Bylo zajímavé sledovat, jak na to splátci postupně přicházejí. Znovu musím vyzdvihnout hlavní postavu Katniss, která má dokonalou povahu a smysluplné přemýšlení. Celkový styl psaní této knihy mi skvěle sedl, ovšem občas zde bylo najednou tak moc akce, že jsem vlastně vůbec nevěděla, co se děje. ,, Pak volají mě. Nakonec Haymitche, ale Peeta ho nahrazuje jako dobrovolník. Jedna z komentátorek se málem rozpláče, neboť se zdá, že se na osudem stíhané milence z Dvanáctého kraje nikdy neusměje štěstí. Pak se ale dává dohromady natolik, aby prohlásila, že tohle budou jistě nejlepší hry vůbec."... celý text

Prokletý rok 2020, Kim Liggett

Můj názor je takový, že nemám slov. Celé to je jedna ohromující jízda na citové horské dráze, přičemž vy sedíte úplně vepředu s pusou dokořán. Rozhodně zde bylo několik nečekaných zvratů, i když jsem měla po celou dobu pocit jako bych ten příběh moc dobře znala. Hlavní hrdinka měla úžasnou osobnost, ideální na charakteristiku postavy. Na druhou stranu, i přes to, že příběh byl dobrý po celou dobu, nenašla jsem zde nic, u čeho bych se pozastavila, přečetla si to ještě jednou, zauvažovala nad tím a řekla si wau. To mi v této knize dost chybí. ,, Zavážu stuhu na konci copu a vrhnu na něj pohled mezerou mezi kůžemi. , A na čí straně ty jsi? ' , Na své.' Podívá se mi do očí. , Vždycky na své. '... celý text

Tatér z Osvětimi 2019, Heather Morris

Cilčina cesta 2019, Heather Morris

Uvědomění, že tento román byl napsaný podle skutečného příběhu je naprosto nepředstavitelné a zdrcující. Dokonce mi zde ukápla i slzička. Kniha se mi stejně jako Tatér z Osvětimi od stejné autorky velmi dobře četla. U posledních padesáti stránek jsem se rozhodla zůstat vzhůru do noci, jelikož už jsem se prostě nemohla odtrhnout. Tento příběh budu ještě dlouho vstřebávat. V knize jsou popisovány zřejmě ty nejstrašnější okamžiky naší historie, ale nezapomíná se zde ani na lásku a přátelství. Cilku, jakožto hlavní postavu, si prostě musíte oblíbit. Líbilo se mi také fungování žen v baráku číslo 29 a to, že neztratili naději. Toto dílo určitě nečtu naposledy. ,, K Cilce se obrací žena, které do bloku pomáhají dvě další. Má oholenou hlavu, tmavé kruhy pod očima, propadlé tváře. Cilce chvíli trvá, než ji pozná. , Mami ' křičí. "... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Vypravěčka této knihy je samotná Smrt, která mě během příběhu přesvědčila o tom, že má velice laskavé srdce. Nejvíce mě ohromovalo, jak vždy popisovala nebe, přitom co sbírala duše. Neuvěřitelně krásná přirovnání. Proto se také od chvíle dočtení knihy dívám na nebe i na smrt úplně jinak. Dále mě zaujalo, jak Liesel dokázala milovat své pěstounské rodiče. Na svou pravou matku za celý příběh pomyslela jen jednou. Byla jsem hrozně naštvaná, když mi autor osobně v příběhu vyspoileroval úplný konec už někde ve dvou třetinách knihy a já po zbytek doby jen očekávala, kdy se to stane. Musím ovšem uznat, že na konci i tak pár slziček ukáplo. Rozhodně doporučuji přečíst!!!... celý text

Bylo nás pět 2016, Karel Poláček

Pýcha a předsudek 2015, Jane Austen

Toto dílo (mnou už dlouho milované) mě po druhém čtení přesvědčilo, že za dva roky si ho určitě chci vzít k maturitě. Překlad obsahuje krásnou češtinu jednoduchou pro čtení. Příběh má spousty zauzlení, dějových prvků, ovšem především postavy se můžou chvástat bohatou charakteristikou. Nejvíce mě štval pan Collins svou nafoukaností nebo také Lydia její hloupostí. Jane mi přišla až příliš laskavá, neviděla totiž pravou stránku lidí. U Darcyho mě mrzelo, že nenechal ostatní spatřit jeho dobré vlastnosti. Myšlenkové pochody matek vdávajících dcer mi připadají úsměvné. Popis samotné doby nemá chybu, dokáže odpoutat od přetechnizované uspěchané současnosti. Občas jsem se ztrácela v dialogách, ale to je spíše mou nepozorností. Zakončení velmi přímé, vše bylo vyjasněno. „Je rozdíl mezi pýchou a hrdostí, ač se obě tato slova často užívají. Hrdý člověk nemusí být ještě pyšný. Hrdost se týká spíš toho, co si sami o sobě myslíme, pýcha toho, co si přejeme, aby si o nás mysleli druzí.“... celý text

Ostře sledované vlaky 1980, Bohumil Hrabal

Tak hned na začátek musím říct, že styl Bohumila Hrabala se mi strašně špatně četl. Spisovatel používá až moc dlouhá souvětí, ve kterých se ztrácím. Dělá jednoduše znatelně více čárek, nežli teček. Přišlo mi, že skáče z jednoho vyprávění na druhé a zase zpět, proto jsem občas vůbec nevěděla, o čem to zrovna vypraví. Ovšem když jsem si to vše ujasnila, tak to bylo vlastně obsahově velice zajímavé. Avšak hlavní postava Miloš Hrma jakoby neměl skoro žádnou auru, na druhou stranu, ono se toho nedá moc stihnout za 85 stránek. Byla zde poukázaná druhá světová válka zase z úplně jiného pohledu. Ostatní postavy měly skvělý charakter a činnost, jako například chov holubů, dokáže čtenáře zaujmout. + obsah skvělý + druhá světová z jiného pohledu + nápaditost - málo rozvinutá hlavní postava - příliš dlouhá souvětí... celý text

Dopisy ztraceným 2019, Brigid Kemmerer

Dopisy ztraceným mi stylem připomněli Elizu a její nestvůry, kterou jsem si tak moc zamilovala. Jejich ,,seznámení" na hřbitově bylo skvěle nápadité. Jenom mě mrzí, že později přešli od dopisů k e-mailům, protože psaní ve formě e-mailů je v knihách tohoto žánru už příliš časté. Obě hlavní postavy byly naprosto senzační. Každý povahově úplně jiný, a přesto si našli téma, které je nějakým způsobem spojuje. Vyskytlo se zde i pár skvělých nečekaných zvratů. Na knize se mi líbí nejvíce to, že i když je to klasické conterporary, tak to není vůbec klišoidní nebo kýčovité, jak většina young adult knih bývá. Navíc se příběh čte úplně hladce a nejde se od něj odtrhnout. Dále zde bylo skvěle zpracované obor fotografování. Celé je to krásně zakončené, když jsem otočila na stránku s nadpisem poděkování a uvědomila si, že to je vše, tak jsem si akorát řekla - jo, přesně takhle to mělo skončit. ,, Jedna malá holčička v Súdánu umírala hlady a snažila se dojít do humanitního tábora. Musela se zastavit a odpočinout si, protože byla sotva víc než kostra, kterou drží pohromadě kůže. Musela si odpočinout, protože už jí nezbývalo dost sil na to, aby si pro jídlo došla na jeden zátah. Takže tahle malinká dívenka odpočívala na zemi a kousek od ní přistál sup a čekal. Chápeš to? Čekal. Až zemře."... celý text

Černooká 2018, Anna Musilová

Dobře musím přiznat, že jsem měla trochu větší očekávání. Toto je debutová kniha autorky, která stále ještě studuje a na její tvorbě to lze hodně vidět. Používá mnoho přirovnání, metafor, metonymií a jiných ,,sarapatiček". Možná právě kvůli tomuto, ale hlavně tedy nejspíše díky ději, mi to celé připadá jako kniha napsaná na Wattpadu. A i když ve většině recenzí lidi píšou, jak jim tento styl vyhovuje, já se kvůli tomu do příběhu nemohla vůbec začíst. Odstavce jsem četla ducha nepřítomna a musela se k nim třikrát vracet, než jsem pochopila jejich význam. Je zde velice vážně probírané téma depresí spojených se ztrátou blízké osoby, ale i přes to kniha spadá jednoznačně do světa YA. Také zde můžeme zpozorovat autorčin posun za dobu psaní knihy. To jakým způsobem skončila je naprosto úžasné. Takový zvrat asi nikdo nečekal. Za to musím přičíst jednu hvězdičku k dobru. Příběh se zakládá na pocitech, což já zrovna tedy nemusím. Ani nevím, zda bych to nazvala odpočinkovým čtením, ale znovu si to určitě nepřečtu Mám pocit, že mi vlastně kniha nic nedala ani nenabídla a to je to, co já vyhledávám. ,, Ona mi opět odpoví smíchem. Reaguje tak na všechno, do čeho se snažím promítnout trochu naděje nebo snad té drahocenné radosti ze života, kterou tak málo znám. Nerada mě vidí šťastnou. Podle ní na to nemám právo. Možná má pravdu..."... celý text