Teron
přečtené 275
Velká kniha o pyramidách
1998,
Anne Millard
Příjemné shrnutí pyramidální problematiky. Hrozně dlouho jsem to měl jen v knihovně, teprve s výzvou jsem si ji prošel celou:-)
Válkotvůrci
2011,
Leoš Kyša
Tak nakonec doraženo. Obsahově průměr, který se občas posune dolů, občas nahoru. V součtu se to tak celé udrží někde na třech. Mezi miniaturami (ne, opravdu to nejsou povídky) je jeden nebo dva slušné kousky (Tvůrci kruhů a Velký test) a pak je fajn akorát závěrečná - už opravdu - povídka Válkotvůrci. Právě miniatury jsou problém, protože na malé ploše nestihnou vybudovat žádný náboj a další kousek spolehlivě dočasně přebije ten předchozí. Kyšův jazyk to nezachraňuje ani nestrhává, protože opět nijak neutkví v hlavě. Celek pak strhává naprosto idiotské formátování sborníku a prasárny typu názvu povídky ležící na posledním řádku stránky. Působí to stylem, že kdokoli ebook vytvářel, jen zkopíroval dodaný materiál a už se nijak nezaobíral tím, že stránkování má nějakou vlastní logiku.... celý text
Mlok 2016
2016,
* antologie
Nakonec to aritmeticky vychází na nějakých 3,69, takže skore celkem jasný. Více u konkrétních kusů:-)
Mlýn na mumie
2014,
Petr Stančík
Ač jsem byl někam do poloviny extrémně nadšen, nemohu dát s čistým svědomím plný skore. Přes fantastickou češtinu, vynikající autorovy nápady a velmi zajímavý Durmanův příběh v Praze i jinde totiž kniha začíná cca od výletu do Mexima znatelně pokulhávat, možná už předtím. Úvodní detektivní zápletka ustupuje stále delším a prapodivnějším exkurzům a už i to jídlo a věčné souložení začíná být stereotypní a postrádá prvotní jiskru - Durman vlastně vojede jakoukoli zadnici, pusu nebo vaginu, se kterou se setká. Odhalení vražedného modu operandi je totální deus ex machina a "závěr" této linie je tak nějak mimochodem. Pravda, jsem rád, že to byla jedna ze dvou možnosti, které jsem odhadoval, ale v kontextu celku už z toho člověk nemá ani radost. Posledních cca 50 stran už jsem četl tak nějak na sertrvačnost, i když hrozně potěšilo osvětlení tajného řádu i jeho členů - úvodní citace kapitol tak zůstávají vynikajícím prvkem, který po celou dobu neztrácí své kouzlo. Takže výsledek bohužel někde mezi 3 - 4, ale spíš ke trojce. Mám vlastně podobné pocity jako u Vědy na Zeměploše - všechny linie jsou životaschopné samostatně, ale v tomto propojení začínají po nějaké době citelně ztrácet dech a konec vyznívá do ztracena bez onoho WOW efektu.... celý text
Kafe @ cigárko
2015,
Marie Doležalová
Četl jsem pár prvních kousků přímo na blogu, pak viděl seriál na Streamu a teď jsem to dojel jako audioknihu. To je u mě dost rarita, protože s audioknihami mám obecně problém - můžu poslouchat jen ty, kde znám text zpaměti, jinak mám problémy sledovat, co se vlastně děje. V případě Marie mi ale sedl její projev a několikaminutové tracky jsou tak akorát. Některé kousky jsou slabší a občas se Marie hrozně zaplétá do komplikovaných souvětí, která jdou v audiu sledovat hůř než na papíře, ale v celku jde o velmi příjemnou záležitost.... celý text
Štěstí má jméno Jonáš
1985,
Eliška Horelová
Hrozně milý příběh napsaný krásnou hovorovou češtinou, kterou máte chuť vzít jako kočičku do náruče a podrbat ji na bříšku. Je trochu škoda, že příběh samotného psa tvoří vlastně až poslední třetinu knihu a jeho příchodem to lehce ztrácí náboj nebo co. Zkrátka už to nějak nebylo ono a trochu jsem přeskakoval.... celý text
Enderova hra
2008,
Orson Scott Card
Dorazil jsem do někam do dvou třetin a nemůžu si pomoct, už se do toho nutim, takže odkládám na neurčito. Čte se to sice dobře a jsou fajn lekce podobné Umění války. Pointu znám už někdy od 15ti, kdy mi to kamarád vykládal, což by ale moc nevadilo. Jenže mi to celý přijde hrozně repetitivní - Ender se dostane do nových podmínek a před těžký úkol, nakonec s tím nějak totálně vyjebe a prakticky jakoukoli situaci obrátí ve svůj prospěch, což mi přijde zkrátka hrozně plochý a celkově bez "opozice" a náboje.... celý text
Bivoj běsobijce
2008,
Juraj Červenák
Odkládám nakonec někde v půlce ad acta, protože je mi čím dál víc jedno, co se stane dál. Začátek byl fajn (je to moje první setkání s Červenákem), člověk se seznamoval s prostředím, postavami a zákonitostmi. Jenže pak to začalo připomínat rutinní 90kový akční příběh (ambush klidného prostředí a zdrhačka přeživších) a popisy, které byly předtím přínosné, začaly být spíš bezbarvou výplní. Kromě toho se nejspíš opět projevila skutečnost, že mě moc netáhnou věci odehrávající se v tuzemském prostředí. Zkrátka čtu fantasy obvykle proto, abych se podíval někam jinam.... celý text
Podivná knihovna
2014,
Haruki Murakami
Eeeek??? Jako jo, nápad fakt dobrej, prostředí hezký, postavičky dobrý, ale jak už tady někdo řekl, asi je to srozumitelný pro Japonce, který si tam něco najdou a odnesou, protože u mě to končí jen totálním WTF momentem. Soráč...... celý text
Vaříme s Láďou Hruškou
2014,
Ladislav Hruška
odpad!
Okey, vydržel jsem to asi tak do třetiny a odkládám. Neposoudím recepty, žádný jsem nezkoušel a pokud budu dělat něco podle kuchařky, sáhnu po něčem, co máme v knihovně a mám k tomu větší důvěru - což bude asi tak cokoli. Musím ale knize přiznat jednu smutnou vlastnost, ve které ovšem dosáhla dokonalosti. Je to totiž hrůzně vypovídající obraz o naší společnosti. Společnosti, která jde po prázdnosti, povrchnosti a skoro vždycky se orientuje hlavně na to, aby jakékoli řešení kteréhokoli problému stálo to nejméně peněz, námahy či čehokoli jiného. V tomto ohledu - tedy věčném opakování u receptů, že je to za pár kaček a přitom chutnější než z jakékoli jiné produkce - je kniha neúmyslnou výpovědí o stavu myšlení. Já už totiž stejný přístup zažil i v jiných oborech, ve kterých se vyznám, a jedno je mu společné - dlouhodobě nikam nevede.... celý text
Krev teče vždycky červená
2018,
Hanina Veselá
Výborný styl podání, postavy, prostředí i vrstevnatá zápletka a průběh. Akorát samotný konec je trochu rozvláčný a finále spíš z rodiny "hmm, aha, okey" bez silnějšího momentu. Respektive on tam silnější moment je, jen má podobu celkem kýčovitého monologu. Hlavní padouch trpí lehkým syndromem Red Johna a epilog je na tom podobně jako finále. Takže celkově poměrně v cajku, jen nemám po dočtení ten "hell yes" pocit.... celý text
Debordelizace hlavy
2009,
Ivo Toman
Čet jsem to prvně asi před 15ti lety a je to stejně platný jako tehdy. Toman jde rychle k jádru věci, bez vaty kolem a neztrácí se v podružnostech. Neškodí si občas projet znova pro připomenutí. No a zkrátka říká to, co slyšet potřebujete, ne to, co chcete;-)... celý text
Noční labuť
2017,
Zuzana Hartmanová
Jako celek po dlouhé době něco z českého pera, co mě opravdu chytlo a drželo. Zákonitosti, frakce, intriky a více vrstev. V průměru jedna dolu za první kus, zbytek téměř čistá práce.... celý text