Teron přečtené 275

Rozmarné léto 1926, Vladislav Vančura

Je to vlastně takové pásmo obrazů, které se dějově dá popsat jako epizoda sitcomu - denní setkávání tří pánů na plovárně naruší příjezd kouzelníka a jeho krásné Asistentky do města. Příběh tak skončí ve stejném rozložení, jako začal. Ale bohové, ta čeština. Ta hra jazyka, přechodníků a přirovnání. Pravda, ke konci jsem právě z toho jazyka už trochu umdléval a poslední stránky spíš projížděl než četl. Přesto přese všechno - abych parafrázoval majora - dejte sem detektivku, humor či fantasy, dejte sem příběh, vše co je v deskách svázáno, vše co je vytištěno a všechny druhy listů, které se čítají ve vzdělaných zemích. Neboť je další den, Země se otočila a tu bývá obyčej čísti;-)... celý text

Strach nad Bobří řekou 1999, Jaroslav Foglar

Nemůžu si pomoct, přišlo mi to jak psaný z povinnosti. Ani pochmurnost moc nefungovala, protože veškeré projevy Nepřítele (to opakování leze na nervy po dvaceti stránkách), byly jaksi odtažité, neurčité a všechno negativní se v knize dělo tak nějak v pozadí a zásahem autora nakonec přešlo - vlastně se nekoná žádná reálná konfrontace s druhou stranou. Někde od poloviny jsem text víceméně už jen projížděl očima a četl skoro jen dialogy.... celý text

Ukradený potenciál 2013, Claudio Depeyrac (p)

Hmm...autor má v mnoha aspektech pravdu, ať se jedná o rozbor tuzemského šablonovitého vzdělávání, podnikatelského způsobu myšlení a analýzy davu, který konzumuje pravidelně balast, který ho nikam neposouvá. S tímhle by to mohla být neobjevná, ale přínosná příručka osobního rozvoje. Zavádějící jsou ovšem autorovy formulace typu "je obecně známo" a poměrně silný tón nejrůznějších spiknutí a konspirací, které mají za cíl z člověka vysát zřejmě cokoli. Potenciál člověku nikdo neukradl, on sám ho dobrovolně odevzdal všem těm sračkám, kterými je denně bombardován. Depeyrac tady do jisté míry dělá to samé, co vyčítá oněm průměrným a neúspěšným - stejně jako oni hledají chybu kdekoli jinde, než v sobě samých, snaží se autor tak nějak najít velkého zlého démona, který to má všechno na triku. Veškeré potřebné informace a postupy na splnění vlastních cílů nejsou uzamčeny někde v trezorech bank nebo tajných iluminátů a podobných výrostků. Ne, jsou jich plné blogy, Youtube kanály a knihovny.... celý text

Restart: Průvodce podnikatelským minimalismem 2010, Jason Fried

V mnoha ohledech byznys thinkink in a nutshell hlavně pro malé a začínající firmy i jednotlivce. Je ale dobře, že i člověk podnikající už nějakou dobu může najít dost podnětů na "zrestartování" některých oblastí svého působení nebo metodiky. Jeden z těch svazků, ke kterému se dá po nějaké době vracet jen na takovou lehkou meditaci "jestli mě náhodou netrkne něco, co dělám idiotsky nebo složitě"... celý text

Nikdy nedělej kompromis aneb Vyjednávej tak, jako by ti šlo o život 2016, Christopher Voss

Moc, peníze a právo 2015, Jan Sokol

Stíny nad řádem Kai 1995, Joe Dever

Ač poměrně černobílé univerzum - pochopitelné vzhledem k době vzniku - je krásné svou formou, svými zákonitostmi a systémem magie. U ní se mi hrozně líbí jak pojetí konfliktů, tak vnitřní svět jejích uživatelů, vrcholem je samozřejmě souboj u konce. A Alyss je moc příjemně praštěná;-)... celý text

Dračí řád – Času navzdory 2013, * antologie

Nečekal jsem nic moc, ale dostalo se mi setu zdařilých kousků, minima průměru a jen jedné totální schízy.

Meče a čertoviny 2006, Fritz Leiber

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway

No, předně musím říct, že anotace, která prozradí druhou polovinu příběhu, je na facku. Celkově jde o jakouis čtenářskou vytrvalostni zkoušku, která ovšem v přímých i nepřímých formulacích a metaforách obsahuje mnohé s přístupu, kterým se člověk může popasovat snad s jakýmkoli náročným vlastním dílem od sportu po podnikání. V některých momentech sklouzává příběh k lehce Coelho/Alchymista duchu, ale naštěstí jde jen o záblesky, na rozdíl od nich je totiž tvrdým manifestem vytrvalosti, odhodlání a houževnatosti člověka vstříc mezním situacím. Akorát ten konec mi přišel hrozně useklý a do ztracena, takže na plný počet to není.... celý text

Pašerák 2005, Miroslav Žamboch

Předně oceňuji rozjetí něčeho rozsáhlejšího v tuzemských podmínkách. Mám rád vlastní universa s vlastními pravidly a nějaké ambice a obojího se tu celkem dostává. Z tohohle důvodu mi ani nevadilo použití místních reálií, protože svět se dostatečně liší od našeho, aby poskytoval nejen prostor pro nápady a nová pravidla, ale taky ho jimi zaplnil. Zavání to Hranicí nemožného a ta byla hodně dobrá. Ve výsledku zamrzí akorát klišovitý úvod (agent na životní křižovatce se dostává do víru prapodivných událostí) a dost zdrclý závěr působící stylem deus ex machina - prostě se najednou objeví další strana a věcí srovná.... celý text

Bez slitování 2003, Miroslav Žamboch

Nakonec dávám dvě za dobrou ekonomickou konstrukcí a několik fakt dobrých momentů a hlášek. Jenže ty se topí v moři vaty a nezáživnosti. Více recka.

První čarodějovo pravidlo 2: Tři schránky Ordenu 1997, Terry Goodkind

Goodking píše furt hrozně kostrbatě, ale vyrovnává to výborným univerzem, zákonitostmi vztahů věcí i lidí a poselstvími, která z toho vycházejí. Z toho samého vychází i specifický humor, který způsobí čtenáři hysterický záchvat smíchu i během drastické scény vraždění a znásilňování. Pravda, finále bylo trochu rutinní a Darken Rahl samotný je celkem plochý záporák, ale celkově vzato je to velmi sympatický rozjezd.... celý text

Žena se lvem 2016, Františka Vrbenská

Líbí se mi grimoárový design, obálka a koncept s kartami a medailonky uvnitř. Jak to řekla přibližně Františka na křtu: "Hrome, ta kniha je příjemná na pohmat, šikovná do ruky a vejde se kolikrát i do kapsy." Navíc pevná vazba - nemám rád ty tuhoše paperbacky, kde se bojíte knihu otevřít pořádně, aby se nezlomila. Když jsem poprvé zaslechl krátce před nějakým dávnějším Conem název Lehké fantazijno a viděl plakát, blesklo mi hlavou "ha, nějaký novátorský projekt"...pak jsem se dověděl, že má jít o antologii a můj zájem klesl tak o třetinu. Proč? Od dětství jsem tíhnul hlavně k rozsáhlým a komplexním světům a na fantasy zkrátka miluju nejvíc právě ty dlouhé série, kterými člověk postupně objevuje cizí rozměry a prožívá s nimi dlouhé roky radosti i trápení. Povídky, antologie a sborníky u mě v tomhle ohledu leží tak nějak na druhé straně spektra a mám na ně chuť sporadicky, navíc mi trvají hrozně dlouho. Trochu mi vadilo nikoli výlučně ženské zaměření (ta tuzemská tvorba, která mě dosud zaujala, pochází téměř výlučně od žen), ale jeho neustálé omílání. V minulosti jsem spolupracoval (nebo dosud spolupracuju) s úspěšnými ženami z více oborů včetně vícemistryně světa v rockbiku. Nikdy nepotřebovaly zdůrazňovat svoje ženství nebo schopnosti, jejich činy byly dostatečně výmluvné. Tohle tlačení na pilu mi v celkovém vyznění zkrátka lehce zkazilo apetit podobně, jako kdyby mi za oknem běhal pravidelně někdo s transparentem. Oba body jsou asi důvodem, proč mi dočtení od prvého otevření zabralo přes rok - hlavně tedy masivní zásek u první povídky. Pozitivem budiž, že se tu seběhla jména, která se jinak asi pohybují dost roztříštěně a nepravidlně, takže je to trochu jako konjunkce autorek a je hrozně fajn, že sborník říká "hele, tyhle dámy píšou taky". Celkově 4 kousky, které fakt zaujaly: Případ osla canterburského, Dům ocelových jehel, Mizera z Mexika, Černý samet...a potom průměr až záležitosti, u kterých jsem si po dočtení řekl jen "WTF?"... celý text

Nekonečný příběh 2001, Michael Ende

První polovina je parádní, druhá má hodně přeskakovatelná místa, protože je dost patrné, co a jak se podělá. Celkově? Slabikář fantastiky, takový karetní balíček toho, co dělat s hrdinou i čtenářem, nádherně propletená struktura možnosti říše a zároveň studie lidské mysli. A jako by to nestačilo, tak i jedna velká alegorie pro samotnou schopnost snít a tvořit a umění vyprávět. Mnoho kapitol je na sobě nezávislých a šlo by je dost prohazovat, aniž by celek jakkoli utrpěl, protože jsou vlastně samostatnými zkouškami jak pro postavy, tak pro čtenáře...... celý text

Saturnin se vrací 2017, Miroslav Macek

Začalo to poměrně solidně, dokonce i humorostické tlačení na pilu, tak typické u tuzemských děl, nebylo tak znatelné. Postupně se ale projevují klíčové nedostatky. Za prvé kopie prostředí a celkového motivu, které z toho dělá v mnoha ohledech spíše remake než pokračování. Za druhé cpaní přirovnání a humoru skoro do každé věty, takže situace popsatelná na jeden odstavec (v kteréžto podobě by byla mnohem údernější) se rozroste na stránku a ztratí jiskru, stává se statickou. Za třetí recyklace - kniha nikam nemíří a krátce po usazení se postav na chatě se stává sadou kapitolových anekdot, které lze libovolně prohazovat, ubírat či přidávat, aniž by to na celku bylo jakkoli znát. Jejich rozvržení je prakticky totožné - organizuje se nějaký podnik, Saturnin ví naprosto všechno, končí se na lenošce, teta Kateřina a Milouš to nějak schytají, je posána krása Barbory Terebové, případně romantické chvilky s Oulickým. Z toho vychází i absence vyváženosti, kdy prakticky jedinými otloukánky jsou Milouš a Kateřina, což má sice nějakou logiku, ale při tomhle množství opakování se to rychle zajídá a ostatní postavy jsou naprosto nepostiženy. Celkově asi jedna za trefení stylu a druhá za pár opravdu dobrých vtípků, protože ten zbytek, ač dobře načatý, se postupem stránek zhroutil a vyhasl.... celý text

Ztracený symbol 2010, Dan Brown

Dal jsem si teď Symbol znova, protože po dočtení Počátku mě trklo, že si pamatuju všechny Langdony až na tohohle. Respektive pamatoval jsem si mlhavě pointu i některé zvraty, ale ne průběh. Celkově asi Langdon s nejlepší šifrovací cestou, sice slabší pointou v konstrukci (všechno kvůli tomuhle?), ale dobrým vyzněním, které je rafinovanou fackou současnému stavu náboženství a tomu, jak bylo jeho původní poselství zkresleno časem a mnoha zájmy mnoha skupin a mnoha lidí. Trochu mi uniká důvod některých činů Malacha, protože vzhledem k jeho cílům se mi zdály poměrně marginální, ačkoli rodinná linie byla poměrně v pohodě.... celý text

Tak to dělá Virgin 2015, Richard Branson

Je pravda, že Bransona sleduju od doby, kdy jsem se začal o tyhle oblasti zajímat, asi nejvíc. Četl jsem od něj už Byznys v plné nahotě, ale tahle kniha je o něco přehlednějším shrnutím jeho mentality a přístupu, na kterém stojí i celá Virgin Group. A koukám, že název originálu shrnuje přístup celkem dobře - naslouchejte, učte se, mluvte spolu, nebojte se opřít do starých pořádků, komunikujte ve všech směrech, ptejte se, bavte se všemi možnými způsoby a pořád se posouvejte:-)... celý text

Satanská bible 2003, Howard Stanton Levey

Pod nutně zabarveným slovníkem autora se skrývá elementární příručka osobního psychologického rozvoje zaobalená do magie a pochopitelné kritiky křesťanství kvůli jeho ještě pochopitelnější nefunkčnosti. LaVey zbavuje člověka jakékoli výlučnosti a ukazuje ho jen jako jedno ze zvířat, sice dominujících svým postavením a vlivem, ale stále jen zvíře. Čtenáři s různými ostřejšími příručkami na čtenářském kontě tu zřejmě nenajdou nic moc nového, čtenáři bez příruček mohou najít mnohé. Tři za úmysl a poselství, dvě za to, že jsem upřímně čekal, že celá kniha bude psána stejnou formou jako Kniha Satanova, tedy v bodech a metaforách, nikoli jako suchopárný psychologický rozbor. Ty už jsem v mnoha podobách četl hodněkrát a ústřední myšlenka bývá totožná, takže tady čertužel nic nového.... celý text

Počátek 2018, Dan Brown

Konstrukčně asi nejčitelnější a nejlidštější Brown. Čitelností myslím to, že indicie a nápovědy dávají smysl a kdo za věcmi stojí, se dá určit velmi snadno už někde v první čtvrtině. Současně jde v mnoha ohledech o Browna nejnudnějšího a totálně selhávajícího ve své úloze "Langdonovky". Prvním problémem je totiž Langdon sám, protože naprosto chybí ono "langdonování". První šífru nebo hádanku rozlouskne profesor asi 150 stránek před koncem knihy a to je všechno. Nekoná se žádné složité sledování vodítek a jinotajů jako v Andělech, Šifře nebo Infernu. Od začátku nám dvojice Langdona a Langdongirl jen zdrhá před pronásledovateli a je totálně vedena za ručičku. Profesor je totiž dešifrant klasiky, takže v moderním prostředí se prakticky vůbec nechytá a to jediné vodítko, které mu za celou dobu přijde pod ruku, musí tedy pocházet z dob mnohem dřívějších. Z té modernity svazku pochází i druhý problém. Je tu sice spousta obsáhlých a podrobných popisů staveb, děl a čertvíčeho ještě, ale v příběhu nehrají prakticky žádnou roli (jediný obraz rozebírá Langdon na začátku) a většinu z nich by bylo možné s klidem vypustit a kniha by nijak neutrpěla, pouze by měla poloviční rozsah. Už v Infernu najel Brown na metodu "přišli jsme na náměstí a popíšem si šutr za šutrem", díky čemuž je možné v knize číst prakticky jen dialogy a čtenář o nic nepřichází. Poselství knihy (tedy odpovědi na otázky) není samo o sobě nijak objevné a Brown použil strukturu známou poměrně dobře asi každému s jen trochu hlubším zájmem o vesmír, astrofyziku a obory příbuzné. Plusem budiž velmi lidské vyznění konce, které bylo jednou z tří možností, které nutně musely nastat, a zřejmě tou lepší. Jedna za vyznění a druhá za za pár perfektních hlášek v konverzaci.... celý text