strana1-100
přečtené 150
Frantina
1988,
Karolina Světlá (p)
Překrásné! Pojetím, jazykem i hlavní hrdinkou, jež vyrostla mimo běžnou společnost, nebyla jí formována, a proto mohla jasně poukazovat na rozpory a nedostatky v jednání a smýšlení lidí. Proto mohla jednat podle svého vlastního rozumu. "...vždyť jste to spáchala vraždu, ženo nešťastná, zbloudilá..." "A kdybychme byli toho hejtmana lesňáckého tehdáž lapili, pánům odevzdali a ti by ho dali katem svým odpravit, jakž bys pak jeho smrt, jeho bídnou, strastiplnou smrt nazval? Také vraždou? Tuším asi, že jen trestem spravedlivým..." "Toť něco jiného." " To že prý něco jiného? A proč? Poněvadž mají páni moc svou nad lidskými životy stvrzenu černé na bílém a červenými pěknými pečetěmi opatřenou?" Mnoho nečekaných, podnětných myšlenek. O tom, co přijímáme, aniž bychom o tom přemýšleli. A krásná, silná ústřední dvojice Frantiny a Apolína, který jediný se jí rovná ve svém pojetí světa. Skutečná radost z příběhu.... celý text
Výborný historický román. Kdo se nenechá odradit počátečním přívalem neznámých termínů jako lisovčíci, ariáni, Marina carevna... a chybějící poznámkový aparát nahradí trochou pátrání na internetu, aby lehce pronikl do polských reálií začátku 17. století, kdo si po prvních stránkách neřekne, že ho kniha o bojích a náboženských hnutích nezajímá a přečte pár dalších stránek, aby zjistil, že o tom to opravdu není, užije si napínavý příběh mladého šlechtice Tomáše Bludnického, který se po osmi letech vrací domů, aby se dozvěděl, že jeho otec byl možná zavražděn. A třebaže v knize dojde nebo málem dojde k povícero úmrtím, jež bychom jednoznačně nazvali vraždou či pokusem o vraždu, a přesto se nad nimi nikdo příliš nepozastaví, právě smrt již půl roku pohřbeného otce Bludnického si zaslouží speciální pátrání a možná i spravedlivou odplatu. Ale nebojte se, děje se tam taky spousta jiných věcí. Tomáš se opravdu snaží, aby si za celou dobu příběhu skoro vůbec neodpočinul.... celý text
Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě
1971,
Edvard Valenta
Napsat knížku o tom, jak vznikala nějaká kniha, tedy skoro o ničem, je kumšt. A napsat ji takto čtivě, to už opravdu poklona pánům spisovatelům. Důležitým a zásadně přitažlivým prvkem je v ní hrozně milý jazyk hlavního hrdiny, ke kterému bych tedy asi na místě redaktorově byla více - řečeno moderním termínem - asertivní. :-) Když si ale představím, jak náročné muselo být pro Welzla být vyvržen ze známého prostředí, kam se nemohl vrátit, a ocitnout se bez prostředků na kontinentu, kde nikoho neznal a který se od jeho posledního pobytu před desítkami let tak moc změnil, držím mu pěsti, že to nakonec tak zvládl. Je to jedna z nejrealističtějších, nejlépe vyjádřených postav, s jakou jsem se kdy v knize setkala. Při čtení jeho příběhu a proslovů mi samovolně v hlavě vyvstávaly obrazy lidí, které znám - většinou starých lidí, nebo dětí. Jsem ráda, že jsem tuhle knížku objevila.... celý text
Život bez psa - Život pod psa
1999,
Aida Brumovská
Po řadu let jsem svým rodičům vytrvale opakovala, že chci, potřebuju a musím mít psa. Nejvíc, čeho jsem dosáhla, bylo, že jsem dostala kalendář se psy a tuhle knížku. Z jejího názvu se rodiče ovšem nepoučili. :-) Teď po letech mě silně přepadla nová psí vlna a má dětská touha se hlásí konečně o naplnění. Na téhle vlně znova připlula i tato milá knížka a já musím souhlasit s ostatními, že co na povídkách vyniká, je jejich realističnost - situace, reakce, dialogy přesně odpozorované ze života. ... Tak myslím, že narozdíl od mých rodičů já tu výzvu obsaženou v názvu přijmu.... celý text
Staromódní příběh
1981,
Magda Szabó
Příběh rodiny autorčiny matky se odehrává v posledních desetiletích 19. a prvních desetiletích 20. století převážně v maďarském Debrecíně, v tzv. lepší, měšťanské společnosti, jejíž chování na veřejnosti i doma se řídí příručkou etikety Rózy Kalocsové. Avšak pod vnější slupkou dekora nám hrdinové knihy prohýří rodinný majetek, umírají na následky pohlavní choroby, v důsledku neopodstatněné nesmiřitelnosti trvale poškodí život několika lidí, vychovávají děti bitím, strašením a tvrdými pravidly... Hlavně v části věnované dospělému životu autorčiny budoucí maminky Lenky jsem mnohdy myslela na slavné Druhé pohlaví Simone de Beauvoir, která by ze Staromódního příběhu mohla z fleku ve své knize citovat. Kniha Magdy Szabó je poutavá i přesto, že autorka obvykle nejdřív vyjeví, jak to dopadlo, a teprve potom, jak k tomu došlo. Vlastně je to taková několikanásobná retrospektiva.... celý text
Hadí žena
2015,
Hernán Huarache Mamani
Milé ženy (muže zde nepředpokládám se vyskytovat), Hadí žena ve mně vyvolávala podobné pocity jako v mnohých z vás. V mém vnitřním hodnocení zaznívaly výrazy "literární styl jihoamerické telenovely", "nesnesitelně ufňukaná a závislá hlavní hrdinka", nad zázrakem v podobě salta na zádech koně, které se Lara (obyčejná žena, ne gymnastka) naučila udělat během krátké doby a nad tím, že v závodech porazila domorodce, kteří se akrobacii na koních a býcích věnovali celý život, jsem ironicky zvedala obočí. Pozastavovala jsem se nad lecčím, co není našemu myšlení vlastní, jako zdůrazňování toho, že muž se může rozvinout jen pomocí vědomé ženy (avšak žena pomocí muže nikoli?). Proces učení u kuranderů byl přirozeně přitažlivý už proto, že prostě máme rádi, když člověk sílí překonáváním překážek. Nečekala jsem od knihy žádný návod, ani jím nemůže být, protože to hlavní dostala Lara skrze prožitky a konkrétní lidi. Ale: kašlu na to na všechno, protože to hlavní, co ve mně kniha zanechala, je touha jít hlouběji, poznat víc, rozvíjet to, co v sobě mám, ale zatím to neznám. Jistě kvůli tomu všichni nepojedeme do Peru, ale jsem přesvědčená, že skutečná touha po poznání se realizuje různými cestami. Toto je jedna z možných.... celý text
Vašíček a lěší
1965,
Jiří Mahen
Milá pohádka o chlapci, který zabloudil do lesa, kde se se setkal s lěším, kouzelným lesním mužem, od něhož se jeho kouzla sám naučil a díky tomu mnohého v životě dosáhl. Líbí se mi, jak Vašíčkovi šlo všechno, do čeho se pustil, protože o to měl zájem a byl pracovitý. Konec je tedy trochu drsný, ale co už. I tak pěkná pohádka.... celý text
Stan Bolovan a jeho děti
1961,
Ioan Slavici
Tuhle třicetistránkovou, jednopohádkovou knížečku jsem našla v babiččině knihovně, a když jsem viděla, že na Databázi knih nemá žádné hodnocení, rozhodla jsem se ji přečíst a napravit to. Ach... měla bych číst pohádky častěji. Je tak milé sdílet svět, ve kterém je možné všechno. Třeba být smutným, bezdětným Stanem, požádat kouzelného dědečka o děti, děti a ještě děti, vrátit se domů a... "začaly dny, jaké zná jen otec sta dětí". Je až s podivem, že tak neprozřetelné přání vysloví tak bystrý hrdina, který, jsa silně motivován nutností uživit své potomstvo, jen pomocí chytrých slov přelstí draka i jeho matku a získá za pouhé tři dny nicnedělání spoustu peněz. Mnohokrát jsem se zasmála.... celý text
Od počátku k prvopočátku
2019,
Jiří Ledvinka
Tahle knížka ale není určená k rozumové analýze, ta se jenom vnímá. Už teď, nedlouho po přečtení, bych z textu nedokázala tlumočit víc než základní a pokaždé opakovaná fakta, která Jiří Ledvinka předkládá lidem - že není nutné nic řešit a stále nad něčím spekulovat, stačí se odevzdat Otci a jednat v harmonii s ním. Co si ale pamatuju a pamatovat budu, je okamžitý klid a vyrovnanost, které na mě padly pokaždé, když jsem začala číst. Nevzpomínám si, že by na mě kdy nějaká kniha měla takový účinek.... celý text
